Polští vývojáři servírují hororovku Observer, kterou dokazují, že úspěch jejich předchozí hry Layers of Fear nebyl žádnou náhodou.
Stačila jedna hra a do té doby prakticky neznámé studio Bloober Team vystřelilo jako raketa k současným hvězdám hororového žánru. Jejich loňský titul Layers of Fear příjemně překvapil nespočet hráčů po celém světě svým originálním a uměleckým zpracováním, nicméně zůstává pravdou, že ne každý hře kvůli jejímu svéráznému pojetí přišel na chuť. Tak jako tak se ale pro malý tým nezávislých vývojářů z Polska jednalo o senzační úspěch, a proto když jsme se dozvěděli, že se na něj studio chystá navázat dalším počinem, nemohli jsme si jej nechat ujít. A po jeho dohrání můžeme nyní spolehlivě prohlásil, že vysoká kvalita v případě jejich předchozího titulu rozhodně nebyla žádným dílem náhody.
Recenzování proběhlo na verzi pro konzoli PlayStation 4 a všechny níže přiložené screenshoty pocházejí z vlastního hraní
Vítejte v kyberpekle
Píše se rok 2084 a nacházíme se v polském Krakově. Výběr tohoto letopočtu ani dějiště hry přitom není v žádném případě jen tak nahodilý, ale má své důvodné opodstatnění. Metropole našich východních sousedů je totiž zároveň sídlem samotného vývojářského týmu. Ten tak těžil z architektonických prvků, které autoři důvěrně znají a takto se jim podařilo do hry promítnout, byť spíše jen v náznacích, poměrně neokoukané a nám snad trochu známé kulisy, které se ve hrách zas tak často nevidí. Jen v náznacích říkám jednak proto, že z města jako takového toho příliš neuvidíme, a jednak proto, že povědomé kontury zdejších budov jsou doplněné o výrazné futuristické motivy, které v kombinaci s jinak starými a zašlými budovami vytvářejí silný kontrast.
Dobovým zasazením hry pak autoři zcela otevřeně odkazují na veleznámý román 1984 z pera George Orwella, na jehož knihu ve hře dokonce můžete opakovaně narazit, jak se povaluje různým postavám na zaprášeném stole nebo ve skříni. Tento odkaz však není pouze symbolický. Hráč se totiž ocitá v podobné dystopické společnosti jako je tomu právě ve zmíněném díle britského spisovatele, přičemž roli velkého bratra zde zastává všeovládající megakorporace Chiron, jejíž oko je vševidoucí a touha po moci nenasytná. Ta si podmanila válkami a smrtelnými chorobami zbídačený polský lid, který nyní v takzvané Páté polské republice žije pod neustálým dohledem a útlakem.
Inspektor myšlenek
A právě tato korporace zaměstnává hlavního hrdinu hry – Daniela Lazarskiho. Ten pracuje jako takzvaný Observer, tedy speciální detektiv, který se dokáže násilně napojit na lebeční čip augmentovaných zločinců, aby z hlubin jejich mysli získal potřebné důkazy. Případ, který jej však ve hře čeká, není jen tak ledajaký. Daniel totiž jednoho běžného večera náhle dostane stručnou, ale zato naléhavou zprávu od svého syna, o kterém již dlouho neslyšel a který se teď zdá být v ohrožení, a tak se mu deštěm smáčenými ulicemi vydává obratem na pomoc. Venkovní tmu prořezávají pestrobarevná světla neonů a hned v úvodních minutách na hráče i přes obrazovku dýchne pohlcující kyberpunková atmosféra, která je jedním z hlavních kouzel hry a která dává vzpomenout například na kultovní snímek Blade Runner. To ostatně také není žádná náhoda, protagonistovi hry totiž svůj vzhled i hlas propůjčil herec Rutger Hauer, který ve filmu Ridleyho Scotta ztvárnil jednu z ústředních postav.
Komunikační signál jeho syna zavede Daniela Lazarskiho až do chátrajícího činžovního domu v chudinské čtvrti, kde žijí obyvatelé té nejnižší společenské třídy. A právě zde se drtivá většina příběhu odehrávat. Stará budova s augmentovaným domovníkem hráči nabízí o poznání větší plochu k průzkumu a volnému pohybu, než tomu bylo v případě viktoriánského sídla v Layers of Fear a stejně tak autoři podstatně rozšířili i herní mechanismy, a tudíž o nějakém „simulátoru chození“ zde již nemůže být řeč.
Značná část hráčovy náplně bude spočívat v detektivní práci, ke které mu poslouží technologické vychytávky nainstalované přímo v Danielově těle. Ten tak díky nim dokáže přepínat mezi elektromagnetickým, biologickým a nočním viděním, přičemž nalezené důkazní materiály posléze rovnou na místě činu zvládne podrobit detailní analýze. Rozbor pak o daném předmětu může napovědět nejednu důležitou informaci včetně jeho majitele. Další nedílnou součástí práce detektiva je také výslech zdejších obyvatel, s nimiž Daniel mluví přes komunikační terminál u dveří, za kterými se mnohdy ukrývají vskutku zvláštní individua. Násilníci, lidé závislí na drogách a hologramech, blázni, životní ztroskotanci nebo puritánští jedinci, kteří si jako jedni z mála v této depresivní vizi budoucnosti nikdy nenechali technologicky upravit svá těla – s těmi všemi budete přicházet do kontaktu a vězte, že tyto rozhovory ve vás často zanechají hlodavý pocit nepříjemnosti a neklidu, který si ponesete ještě dlouho s sebou.
Důkladnému průzkumu svého prostředí, ve kterém sem tam narazíte i na nějakou tu povedenou hádanku, se vyplatí věnovat obzvláště velkou pozornost, protože díky tomu tak můžete víc proniknout do příběhového pozadí hry, ze střípků nasbíraných informací si začnete skládat mozaiku toho, co se v nevlídně vyhlížející budově před vaším příchodem asi odehrálo a zároveň se dozvíte víc detailů ohledně celkové mytologie světa, v němž se hra odehrává. To pak upevňuje hráčovo napětí a probouzí v něm zvědavost odhalovat další a další souvislosti, což si myslím je zde velká součást herního zážitku.
Audiovizuální nálož
To ale není to nejlepší. Jak již totiž bylo zmíněno výše, specialitou detektiva Daniela Lazarskiho je schopnost vstupovat do myslí druhých lidí, a to jak živých, tak i zemřelých. Díky tomu tak dokáže prožívat události z jejich minulosti a nahlédnout pod pokličku jejich nejtajnějších nočních můr. A právě zde vám autoři ukáží to, v čem jsou učiněnými mistry a co činilo už jejich předchozí titul tolik výjimečným. Tím není nic jiného než fascinující manipulace s prostředním, které se mění a formuje přímo před vašima očima (a za vašimi zády) a vy sami se chvílemi nebudete stačit divit, jakou prapodivnou podívanou si pro vás tvůrci připravili tentokrát.
Na těchto psychedelických výpravách do cizích myslí se však vnitřní děsy a běsy dotyčné osoby mísí s hrůzami ukrytými uvnitř samotného protagonisty a tyto vyčerpávající procesy na jeho psychice zanechávají viditelné následky. Po čase pak tyto dvě roviny reality, tedy na jedné straně ta běžná a na druhé ta tvořená pohnutou myslí cizích lidí, začnou částečně splývat v jednu a vy sami budete místy váhat, co je skutečnost, a co ne.
Během našlapování po vskutku tenké hranici mezi realitou a snovým, psychedelickým světem ukrytého v hlubinách lidské mysli se budete navíc postupně čím dál víc ponořovat do odhalování herního příběhu, který se nakonec ukáže daleko zapeklitější, než se zpočátku může zdát. Na hráče taky čeká několik zásadních rozhodnutí, které rozhodnou o celkovém vyústění dějové linky.
A aby toho nebylo málo, do nebes si zaslouží vyzdvihnout zejména zvukový design hry. O soundtrack titulu se postaral zdatný skladatel Arkadiusz Reikowski, který povedenou hudbu složil už pro několikrát zmiňované Layers of Fear a zde se mu podařilo své kvality opět potvrdit. Nejsou to však jen skladby polského umělce, které vás nadchnout a připevní k židli, ale také všelijaké bizarní neidentifikovatelné zvuky, které linou úzkými koridory obydleného domy a jeho sklepením a které nejednou dokáží doslova drásat nervy. Celkovou úroveň ozvučení pak ještě o úroveň výš zvedá senzační dabing v čele s již zmíněným Rutgerem Hauerem, jehož přítomnost celkové atmosféře hry dodává blyštivou korunu a je velkou přidanou hodnotou. Zřejmě taky proto autoři toto eso v rukávu až do poslední chvíle tajili.
Nedotažený šrouby
Hře nicméně navzdory všem kladům ubližuje několik vad a nedostatků, které by si zasloužily dotáhnout. Během hraní verze pro konzoli PlayStation 4 jsem měl totiž opakovaně problém s patrným poklesem snímků za sekundu a značně protivné dokáže být i načítání, které probíhá před běžným otevřením některých dveří, což plynulost herního zážitku dokáže nepříjemně nabourat. A podobné náhlé přetržení napětí je dle mého názoru zejména u hororového titulu velká škoda. V jednu chvíli se mi hra navíc zcela zasekla, a tak jsem ji musel vypnout a znovu zapnou, díkybohu ale jen s minimální ztrátou postupu.
Negativní dojem ve mne zanechaly také plížící úseky, během kterých se bezbranný hráč musí krčit a schovávat před rozzuřeným monstrem, a dokonce i malé zaváhání zde obvykle končí rychlou smrtí. Podobné únikové pasáže můžeme znát z celé řady jiných titulů, kde mohou působit zábavně, problém v případě hry polských autorů je však ten, že tyto sekvence do celkového konceptu příliš nepasují a mohou být zdrojem hořké frustrace, čímž titulu ve finále spíše škodí. Naštěstí se jich zde ovšem příliš mnoho nevyskytuje.
Nech se vtáhnout i ty
V souhrnu by se dalo říci, že titulů, jakým je psychologický horor Observer, nenajdete na současném trhu mnoho. Hra nabízí senzační kyberpunkovou, temnou atmosféru, kterou podtrhuje to, v čem autoři z nezávislého polského studia vynikají, a sice impozantní manipulace s okolním prostředím a hrátky s vnímáním samotného hráče. Připočtěte k tomu perfektní ozvučení a povedenou příběhovou linku, a vyjde vám velmi kvalitní porce hororové zábavy, která vám při prvním průchodu vydrží na 7-8 hodin. To sice není kdovíjak moc, ale díky hned několika možným koncům a spoustě věcí k objevování je znovuhratelnost zaručena. Přesto však nemohu přehlédnout některé frustrující plížící pasáže a zejména chyby v technickém stavu, které snad časem vymizí. 8/10
