Zvířata vědci obětovali ve jméně technologického pokroku.
Psal se rok 1957, kdy sovětští vědci vyslali do vesmíru, na oběžnou dráhu Země, prvního živého tvora. Byla jí fenka Lajka, toulavý pejsek z moskevské ulice. Od té doby uběhlo už 60 let. Zřejmě jen málokdo si uvědomoval nebo dokázal vůbec představit utrpení, jakým muselo zvíře projít. Přesto vědci vyslali do vesmíru ještě další zvířata. Jejich osud nebyl v mnoha případech o nic lepší.
Když Lajku umístili do sovětské družice Sputnik 2, nevěděli, jak živý tvor takovou misi vůbec zvládne. V tomto případě čekalo ubohé zvíře velké utrpení. Stalo se sice slavným a podílelo se na historickém průzkumu vesmíru, ale uhynulo již po pěti hodinách od startu. Malé psí tělo podlehlo přehřátí, ale svou roli tam sehrál i velký stres.
Lajka však nebyla jediné zvíře, které se sloužilo k podobným pokusům. Ruští a američtí vědci používali zvířata k ověření svých schopností. V roce 1947 vystřelili do výšky více než 100 kilometrů octomilky. V následujících letech to NASA zkoušela s opicemi. Dostaly jména Albert I., II., III. a IV. a všechny zemřely. Na tělech měly připevněné monitorovací zařízení.
První úspěch přišel až v roce 1951 díky opici jménem Jorick doprovázené 11 myšmi. Primáta vědci poslali do vesmíru a vrátili zpět na Zemi živého. Po tomto úspěchu následovaly propracovanější pokusy, například s myšmi Mildredem a Albertem. Ty umístili do rotačního bubnu a umožnili jim vznášet se ve stavu beztíže. Tyto testy podrobně sledovali sovětští vědci, do nízkých oběžných drah na základě toho posílali krysy či králíky. Cesta však byla jen jednosměrná.
Jenže ani toto pořád nestačilo. Aby mohli vědci shromáždit informace potřebné k vytvoření kabiny pro lidského astronauta, potřebovali psy. A tak přišli na řadu Dezik a Cygan, toulaví psi označovaní i za první suborbitální astronauty. Zároveň se blížil čas na let kolem Země, misi, která ukončila život Lajky. Ta předcházela letu kosmonauta Jurije Gagarina v roce 1961. Ne všichni proto vnímají její osud tak tragicky.
„Lajka byla prvním kosmonautem na světě. Obětovala se kvůli úspěchu budoucích vesmírných misí. Fenu jsme si vybrali proto, že při močení nemusí zvedat nohu, takže jí stačí méně místa. A toulavé psy jsme chtěli, protože jsou vynalézavější a méně nároční,“ zavzpomínala 90letá ruská bioložka.
Další psi se dostali do vesmíru v roce 1960 a měli mnohem více štěstí než Lajka. Na Zem se totiž Belka a Strelka vrátili živí. Osm let nato posílali vědci do vesmíru i želvy, jedlé červy, mušky, žáby či pavouky. Jenže jakmile se dostal na Měsíc člověk, role zvířat začala slábnout. O slovo se přihlásili teď, když je ve hře snaha poslat lidi na Mars. Na opicích probíhají testování v souvislosti s vysokou úrovní radiace, hlavního rizika pro astronauty. Toto testování je od začátku považováno za kontroverzní. V současnosti se totiž klade mnohem větší důraz na to, jak lidé zacházejí se zvířaty.
Hlavně aktivistům totiž dosud leží na srdci fakt, že Lajka umírala sama ve velkých bolestech, v důsledku přehřátí a obrovské paniky. Evropská kosmická agentura přitom tvrdí, že testy na zvířatech nejsou potřeba. No podle NASA by během raného období vesmírného průzkumu utrpěly americké i sovětské programy velké ztráty na lidských životech. Podle agentury zkrátka zvířata vydláždila cestu technologickému pokroku.
