Výzkum vědců z britské univerzity ukazuje, že mezi agresivitou a videohrami není žádná přímá spojitost.
Tým britských výzkumníků z renomované Univerzity v Yorku před pár dny prohlásil, že podle jejich zjištění neexistuje žádný důkaz, který by potvrzoval teorii o přímé souvislosti mezi násilným chováním a hraním videoher. Právě tato problematika je v souvislosti s hrami poměrně častým a ožehavým tématem.
K závěru došli po uskutečnění série experimentů, do kterých se zapojilo na 3000 účastníků a na jejichž základě se skupině vědců podařilo prokázat, že ani zvyšující se míra realismu v počítačových hrách nemusí u hráčů nutně znamenat větší nárůst agresivity. O svých poznatcích badatelé nedávno informovali prostřednictvím univerzitního webu.
Teorie neobstála
V textu mimo jiné uvádí, že teorie o vlivu videoher na hráčovo chování je založená na konceptu zvaném „priming“, který v psychologii označuje kognitivní proces, při němž je jednání člověka ovlivněno určitým vnějším podnětem z dřívějška. V kontextu videoher to znamená, že pokud je hráč vystaven například právě násilí, je pak pro daného jedince snazší si toto chování přenést do skutečného života. Britští vědci ovšem nenašli nic, co by svědčilo o pravdivosti této teze.
Ilustrační obrázek
Hra kočky s myší
V jedné ze studií, která byla zaměřena na rychlost reakcí, dostali hráči za úkol hrát hru, v níž mohli ovládat buď automobil s cílem vyhýbat se srážkám s nákladními vozy, nebo mohli hrát za myš, která se snaží uniknout před kočkou. „Následně jim byly předloženy obrázky, například autobusu nebo psa, a byli požádání, aby jednoduše uvedli, zda se jedná o vozidlo, nebo zvíře,“ píší výzkumníci.
„Pokud by chování hráčů bylo podmíněno tím, že se ponoří do hry a jejích konceptů, měli by být v reálném světě schopni rychleji kategorizovat objekty spojené s danou hrou po jejím dohrání,“ vysvětluje doktor David Zendle v fakulty počítačových věd.
To se ale nepotvrdilo. „Účastníci, kteří hráli videohru s autem, nebyli při kategorizaci obrázků s vozidlem o nic rychlejší než ti, kteří hráli hru s myší. V některých případech byla jejich reakce dokonce výrazně pomalejší,“ řekl Zendle.
Násilné hry z hráčů nedělají agresory
Další experiment pak zkoumal, zda realismus ve hrách může ovlivňovat agresivitu u hráčů. „V minulosti proběhlo již několik experimentů, které byly zaměřeny na realistické grafické zpracování videoher, nicméně přinesly smíšené výsledky. Kromě snahy co nejvěrněji vizuálně ztvárnit skutečný svět však existují i jiné způsoby, jak mohou být hry realistické, jako například to, jak se postavy v nich chovají a pohybují,“ řekl Zendle.
Britští vědci pro svůj výzkum použili takzvanou „ragdoll“ technologii (v překladu „hadrový panák“), která v kostce umožňuje, aby se herní postavy pohybovaly, deformovaly či reagovaly na nárazy podle fyzikálních zákonů a působily tak co nejpřesvědčivěji.
Výzkumníci uvádí, že ve své práci porovnávali reakce participantů na dvě různé akční hry, přičemž jedna z nich zmíněnou „ragdoll“ využívala, zatímco ta druhá nikoliv, přestože vizuální ztvárnění světa bylo jinak velmi realistické.
Hráče následně podrobili testu, v němž měli za úkol z neúplných slov vytvořit slova úplná. Vědci očekávali, že ta skupina účastníků, která hrála násilnou hru s realistickou „ragdoll“ technologií, budou mít větší tendenci tvořit slova asociovaná s násilím, to se však nestalo. A nepotvrdilo se to ani po dalším experimentu, který testoval realističnost ve hrách.
Je potřeba další výzkum
„Naše poznatky naznačují, že mezi zkoumanými druhy realismu a jejich vlivu na chování hráčů neexistuje žádná přímá spojitost,“ vyhodnotil výsledky výzkumu doktor Zendle a dodal, že je zapotřebí provést ještě další studie zaměřené na jiné druhy realistického zpracování her (kde se objevuje i extrémní forma násilí, jako třeba mučení), aby se zjistilo, zda přinesou stejné výsledky.
„Testy jsme prováděli pouze na dospělých jedincích, zdali tedy mohou mít hry jiný efekt na dětské hráče, musí odhalit až další studie,“ uzavřel.
Dřívější výzkumy zaměřené na stejnou problematiku přišly s víceméně rozporuplnými výsledky. Zatímco tedy některé poukazují na to, že mezi hrami a jejich vlivem na chování hráčů jistá souvislost existovat může, jiné studie, jako právě i ta aktuální v podání britských vědců, podobné teze vyvrací.
