Kartely z Jižní Ameriky skutečně vědí, jak nakládat se svými protivníky.
Organizovaný zločin má na svědomí každoročně desetitisíce úmrtí. Nejběžnější praktikou jsou samozřejmě náboje, ale v rájích kartelů a skutečné mafie jsou v některých případech používány opravdu kreativní metody k odstranění protivníků. Praktiky, po kterých oběti zmizí z povrchu zemského, jsou rozšířené zejména mezi mexickými drogovými kartely, ale nezahálí ani domovina mafie - Itálie. Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Zatímco někde oběť poslouží jako krmivo pro ryby, jinde se těla ujmou tzv. kuchaři bez čepice. Postupně se podíváme na ty nejbrutálnější způsoby, po kterých tělo nebohé oběti nelze identifikovat ani pomocí DNA.
Zatímco po Pablovi Escobarovi zůstávaly medelínske ulice lemované rozstřílenými a ohořelými mrtvolami, někdejší spojenec a pozdější nepřítel preferoval jiný styl provádění byznysu. Drogový kartel z Cali pod taktovkou bratrů z rodiny Rodriguez Orejuela se na svůj vrchol dostával v mrazivé tichosti. Ne že by při obchodování nevznikaly problémy, po kterých by se nebylo nutné tu a tam někoho zbavit, avšak vše probíhalo bez povšimnutí veřejnosti. Kartel z Cali razil totiž jasnou filozofii. Kde není tělo, tam není případ. Doslova operovali pod heslem „Cali limpia, Cali linda“ (Cali čisté, Cali krásné).
Na čistky v tvrdém byznysu si najímali zahraniční externisty. Většinou šlo o izraelské, britské či irské žoldáky, kteří byli svou čistou prací ve světě proslulí. A to Los Caballeros de Cali, tedy gentlemani z Cali, vyžadovali. Odhaduje se, že stálé osazenstvo tvořilo přibližně 1700 zabijáků, kteří vykonávali špinavou práci ve dvoumilionovém Cali. Ročně bylo ve městě provedeno průměrně 1730 vražd.
Nešlo přitom jen o přímé aktéry obchodu. Kartelu se nezamlouvali ani špinavé pouliční prostitutky, bezdomovci a homosexuálové. Nárok na honorář měli nájemní zabijáci až tehdy, když po nepříteli nezůstala žádná stopa. V průběhu let se tak ztratily tisíce lidí, po kterých nezůstalo vůbec nic. Odpověď na otázku, kam všichni mizí, dobře znali rybáři z nedaleké řeky Cauca. Žoldáci si z rozstřílenými těly velkou hlavu nedělali. Mrtvolu omotali ostnatým drátem a hodili do řeky. O vše ostatní se už postarala gravitace a hladové ryby. Na hladinu obvykle vyplavalo jen malé procento biologických stop, ani ty však již nebylo možné identifikovat.
Pomyslné prvenství v kvantitě i kvalitě provedených vražd ale nesou mexické drogové kartely. Důvod je prostý. Jejich severní soused je největším drogovým trhem na světě. Roční obrat na drogovém tržišti se v tamních končinách počítá řádově v miliardách dolarů. Gangy tak tlačí vpřed vidina velkého zisku. Časy, kdy přes mexicko-americké hranice pašovala drogy jen vybraná hrstka těch největších organizací, jsou již nenávratně pryč. Jejich práci převzaly desítky menších organizovaných skupin, které se dennodenně perou o nejvýhodnější trasy, výsledkem čehož jsou desetitisíce mrtvých a pohřešovaných. Tvrdá realita mexických metropolí na severu jsou i bezhlavá těla visící na dálničních mostech, ale ne vždy je přílišná pozornost nutná.
Život mimo škatulky: Muxe není ani muž, ani žena. Je to člověk dvou duchů
19. května 2023 v 13:00
Na čistou práci jsou pak povolávání odborníci ve svém řemesle. Mezi takové patřil i Santiago Meza Lopez, který byl v roce 2009 chycen a poslán za mříže na doživotí. Líto vám ho být ale určitě nemusí. V mexickém podsvětí byl známý jako El Pozolero, v překladu čistič. Důvod jeho vysokého trestu je tak zřejmý. El Pozolero byl špičkou ve svém oboru. Pro svého zaměstnavatele, narkobarona Teodora Garciu, se stal postupem času nepostradatelným. Bezvládná těla odklízel bez nejmenších stop. Své praktiky odtajnil policii až při sérii výslechů, kterým byl podroben. Celý proces realizoval v prostorách vlastní mlékárny, kde měl i veškeré potřebné vybavení.
Na zmizení jednoho těla potřeboval - plynový vařič, sud, 200 litrů vody, dva pytle hydroxidu sodného a zápalky. Do sudu nalil vodu, vysypal hydroxid sodný a celé to nechal vařit. Jakmile začala voda vřít, bylo načase naházet dovnitř kousky těl. Převařovat doporučoval po dobu 8 hodin. Tělo se po tomto čase úplně odpařilo. Jediné, co zůstalo, byly zuby. El Pozolero se přiznal, že tímto způsobem se zbavil přibližně 300 obětí. Kromě nebezpečí práce si stěžoval i na nízké finanční ohodnocení. Garcia svému řezníkovi totiž platil jen 600 dolarů měsíčně.
Mexická drogová válka postupně přiměla všechny zločinecké organizace investovat do profesionálních řezníků. Výjimkou nebyli ani Los Caballeros Templarios, tedy Templářští rytíři. Ve svém odvětví byli pověstní značně zvrácenou ideologií. Přísným morálním kodexem, který se od každého člena vyžadoval, si brutální chování omlouvali. Jejich ideologie v sobě mísila silnou víru v Boha, nazírání na rodinu jako základ společnosti a levicově orientované politické přesvědčení. Od členů se tedy vyžadovalo hluboké zaujetí náboženstvím. To samozřejmě platilo i pro jejich kata Jesuse Sancheze Huerta. Mezi svými byl přezdívaný Chucho Rozřezávač. Kostel přitom navštěvoval pravidelně.
Chuchovy způsoby byly mezi kartely proslulé. Těla krájel na miniaturní kousky a problém neměl ani s kostmi, které drtil ve svěráku. Lidské maso dokázal během pár hodin proměnit na paštiku. I přes brutální metody však nezapomínal na „řádný“ pohřeb. Do jednoho hrobu dokázal natlačit více než dvacítku těl. Zjistit totožnost obětí bylo pro kriminalisty neřešitelným úkolem. V rukách policie skončil Jesus Sanchez Huerta v roce 2004.
Mafie v USA se naopak drží tzv. tradičních receptur. Svých protivníků se zbavují pomocí betonových či cementových bot, i když tato praktika již není prováděna tak často jako v minulosti, protože je značně náročná. Bota zastává roli těžké kotvy, která zaručeně stáhne tělo ke dnu, kde se o zbytek postarají mořští živočichové. Už i tak brutálnímu způsobu odklízení těla přidává fakt, že nebyl prováděn pouze na mrtvolách. V extrémních případech šel člověk ke dnu i zaživa. Za zrodem betonových bot zřejmě stojí pětice newyorských mafiánských rodin, které ve městě operovaly před desítkami let.
Tradici zůstávají věrní i členové italské mafie Ndrangheta, která je zapletena do všeho nelegálního, co si jen dokážete představit. Zbraně, drogy, prostituce, hazard či radioaktivní odpad, v tom všem má prsty známá kalábrijská organizace. Nelze se proto divit, že zatočit umí i se svými protivníky. Těm nejprve uštědří pořádnou nakládačku, při které praskne nejedna kost a následně bezvládné tělo předhodí prasatům. Ta se postarají o zbytek. Před pěti lety se takovýmto způsobem zbavili bosse nepřátelského gangu Francesca Raccosty.
