Pro své národy mají nevyčíslitelnou hodnotu, ale západní svět v nich vidí alternativu k drogám.
V minulosti se podávaly při nejrůznějších slavnostních ceremoniích, obřadech či jako stmelovací prostředek po dlouhých odloučení. Na turistu mohou mít však i velmi neblahé účinky. Ať už fyzické nebo psychické. Slibují totiž výlet do hlubin vlastního podvědomí, a to nemusí být po chuti právě každému. O to více, když nevíte, co všechno vás v tamních vrstvách psychiky může překvapit.
Z jednoho šálku takového nápoje se pak může vyklubat vcelku adrenalinová jízda. Mexické toloache, tichomořská kava, aljašský akutaq či indický bhang dokážou zamávat s nejedním „psychonautem“.
Kava-Kava
Konkrétní domov této opojné rostliny se dnes určuje velmi těžko, protože tvoří základ celé polynéské kultury již po staletí. Volně roste v západní a jihozápadní Polynésii, odkud se rozšířila i na další ostrovy. Najít ji tak můžeme od Havaje až po Novou Guineu. Díky svým mystickým účinkům na mysl je přezdívaná také jako „opojné koření“.
Mezi domácími se obvykle připravovuje při náboženských slavnostech, ale i svatbách, pohřbech a při narození. Rodiče na Havaji však využívali tlumící účinky kavy i pro jiné účely. Podávali ji plačtivým dětem, aby se uklidnily a usnuly. Hořký nápoj, po kterém vám odumřou rty a postupně celá ústa, pomáhá zejména při úzkostech, nervozitě, depresi a nespavosti.
Základem jeho výroby je drcení, přičemž v každé oblasti se provádí trochu jinak. Zatímco někde se využívá k rozmělnění kámen, jinde se tře o korál. Nejzajímavější je však způsob z ostrova Espiritu Santo patřícího pod stát Vanuatu, kde rostlinu zpracovávají skutečně netradičním způsobem. Tamní ženy ji totiž přežvýkávají a následně plivou do připravené nádoby překryté lněnou síťkou. Někde se rostlina před samotným drcením i suší. Následně je smíchána s vodou nebo kokosovou šťávou. 18 psychoaktivních látek se již postará o zbytek.
Pozitivní účinky na mysl už dnes nejsou žádným tajemstvím. Zatímco v nižších dávkách působí převážně stimulačně a duševní činnost nabírá na intenzitě, vyšší dávky mají naopak opojné, sedativní i euforické účinky. Také uvolňuje svaly, a proto je velkým pomocníkem při různých bolestech a křečích. Zanedbatelné nejsou ani její afrodiziakální účinky.
Tradiční příprava nápoje
V roce 1993 byla kava-kava zařazena do British Journal of Psychotherapy, což v překladu znamená, že patří mezi rostliny bez nebezpečných vedlejších účinků, pomocí nichž se člověk může dlouhodobě léčit. O pár let později na toto prohlášení reagovaly i farmaceutické firmy s cílem poškodit dobrou pověst rostliny. Ty informovaly, že dlouhodobá konzumace vede k poškození jater. Tato vyjádření se však nikdy nepotvrdila. Svou popularitu už získala i v New Yorku, kde v ní mladí vidí alternativu k alkoholu.
Akutaq
Dalším v pořadí je aljašský zázrak zvaný akutaq. Na rozdíl od ostatních se liší už jen svou konzistencí. Nejedná se totiž úplně tak o nápoj, má spíše kašovitou konzistenci, díky čemuž si vysloužil přezdívku „eskymácká zmrzlina“. Slovo akutaq (čti agúdak) pochází z yupických jazyků a v překladu znamená „něco míchaného“. Rozšířen je zejména mezi aljašskými Eskymáky, kteří ho rádi užívají při slavnostních ceremoniálech.
Základ tvoří zvířecí tuk, nejlépe sobí, rybí nebo tulení. Mastná část se doplní o lokální lesní plody jako brusinky či borůvky, ale aby se to s ovocem velmi nepřehnalo, vyváží se to nakrájeným syrovým masem a čerstvou zvířecí krví. Aby byla konzistence o trochu tekutější, může se přidat voda či sníh. Ptáte se, co v tomto kulinářském umění působí psychoaktivně?
Jsou to bobule borůvky bažinné, která se do živočišné zmrzliny přidává. I když je sama o sobě netoxická, o parazitní houbě sclerotina megalospora, která se na povrchu brusinek může nacházet, se to samé říct nedá. Její halucinogenní účinky již dokáží s člověkem pořádně otřást. Největší pravděpodobnost výskytu borůvky bažinné je v arktickém a subarktickém pásmu, ale najít se dá i u nás, většinou však jen v horských oblastech.
Toloache (durman neškodný)
Nenechte se zmást jeho nevinným názvem. Tento druh durmanu, podobně jako všechny ostatní, obsahuje také toxické alkaloidy, konkrétně atropin, skopolomin a hyoscyamin. Ty vás vezmou na skutečně nezapomenutelný výlet, který může mít pro život každého dalekosáhlé následky. Riziko je o to větší, že ani samotní mexičtí šamani mnohokrát nevědí, jaká koncentrace alkaloidů se v dané rostlině nachází. Neodhadnout dávku je tak lehčí, než byste si mysleli. Mexické toloache se paradoxně využívá při vysokých teplotách, ale místní šamani ho nazývají i nápojem lásky.
Psychedelický koktejl je schopen navodit dlouhou mystickou cestu trvající až 18 hodin. Nápoj působí jako deliriogen – má intenzivně anticholinergní vlastnosti, což znamená, že snižuje účinky acetylcholinu v centrálním a periferním nervovém systému. V běžné řeči to znamená následující: u intoxikovaného se může objevit zmatenost, dezorientace, ztráta krátkodobé paměti, nesrozumitelné vyslovování, poruchy vidění zahrnující zrnitost obrazu či tunelové vidění, zrakové i sluchové halucinace, neklid, bloudivé myšlenky atd.
Fyzický účinek na tělo je také velmi značný a vyznačuje se zastavením tvorby potu, což následně zvyšuje tělesnou teplotu, objevuje se sucho v ústech a snížená tvorba hlenů v krku a nose, paralýza střev, zrychlený pulz či dokonce ztráta schopnosti zaostřit .
Označení deliriogenu není náhodné. V průběhu intoxikace totiž člověk ztrácí všechen pojem o realitě a stav je tak podobný alkoholickému deliriu. Protože tato droga nepůsobí euforicky a šance, že zážitek bude tak dobrý jako i špatný, je v podstatě vyrovnaná, znamená, že jakákoliv závislost je prakticky vyloučena. I když durman neškodný pochází ze střední Ameriky, dnes je rozšířen v mnoha oblastech světa. Od Indonésie a severní Austrálie až po jih Spojených států, ale dohledat se dá dokonce i u nás. Několik zdrojů píše, že se jeho naleziště nacházejí také v okolí Prahy a Brna.
Bhang
A na závěr se podíváme na tradiční nápoj z Indie a Nepálu, který nebude ani v našich zeměpisných šířkách ničím neznámým. Je jím totiž zázračný zelený nápoj zvaný bhang. Pokud hádáte hlavní ingredienci, zelená barva vám k tomu výrazně dopomůže. Ano, základní složkou bhang, někde nazývaného také sidhí či subjí, je marihuana. Konkrétně mluvíme o listech a semenech ze samičího konopí.
Jak je všeobecně známo, konopí má v Indii dlouhodobou pověst a tradici zejména pro své náboženské a duchovní důsledky v hinduismu. Věří se, že nejuctívanější hinduistický bůh Šiva užíval bhang, aby se ponořil do svého nitra a využil své božské síly. Podle starověké legendy přežil Siddhártha Gautama, zakladatel buddhismu, šest let jen na sklenici bhangu denně.
Bhang laasi s jogurtem
Ten je nedílnou součástí indické kultury již přes 4 000 let a v chudých částech Indie je jeho využití stále široké. Tamní obyvatelé věří, že léčí teplotu, úplavici, úpal, ale pomáhá i při trávení a vylučování hlenu. V rituálech ayurveda a tibbi bylo konopí perorálně podáváno k léčbě nemocí, jako je malárie a revmatismus. Povětšinou je však známý pro své euforické a mírné halucinační účinky nastupující do půl hodiny po vypití. Ochutnat lze hned několik variací. Mezi nejznámější patří thandai, dochucená mandlemi a šafránem a bhang laasi, do které se přidává bílý jogurt.
