Sportovci z KLDR nemají na olympiádě ideální podmínky.
Zimní olympijské hry již naplno propukly v daleké Jižní Koreji a společně s nimi se na obzoru objevil i paprsek potenciálního míru. Severní i Jižní Korea započaly zahajovací ceremoniál příchodem pod společnou sjednocenou vlajkou, avšak ve skutečnosti se žádné sjednocení nekoná a severokorejští sportovci mají na olympiádě pořádně přísný režim.
Děsivý režim diktátora Kim Čong-una si samozřejmě nemůže dovolit útěk byť jen jednoho ze svých sportovců, jelikož momentálně navenek idylický vztah mezi oběma zeměmi by dezertér prolomil a zdůraznil fakt, že životní podmínky v KLDR připomínají horor. Sportovci ze Severní Koreje mají proto v dějišti olympiády speciální program. Drtivá většina sportovců je ubytována na dvoulůžkových pokojích, kde společně mohou trávit čas a mluvit o čemkoli, ale soutěžící z KLDR nemají u sebe na svém pokoji žádného jiného sportovce.
Společnost jim 24 hodin denně dělá speciální příslušník severokorejské tajné služby, který je sleduje i na záchodě, aby mu neušla jakákoliv snaha o útěk. Strážce svého sportovce pozoruje při každé konverzaci a dokonce si zapisuje i jména lidí, se kterými se sportovec baví. Záznamy pak posílá zpět do své domoviny a pokud tam usoudí, že se soutěžící pokouší něco nenápadně naznačit, pak si koleduje o obrovský problém.
Sportovci vyslaní z KLDR na olympijské hry mají většinou doma své rodiny, takže nebudou v žádném případě riskovat zdraví svých blízkých kvůli útěku ze země, ale stále existuje šance, že by sportovec svému strážci neutekl a doma by ho zřejmě čekala krutá smrt.
Dezertéry z KLDR byste proto na zimních olympijských hrách hledali pouze marně, ovšem severokorejští sportovci už párkrát v minulosti unikli na méně sledovaných sportovních akcích, kde není tlak veřejnosti a médií tak velký. Nemít však ani trošku soukromí určitě sportovcům nepomáhá s přípravou na svůj výkon.
