Nepředstavitelná chudoba a hladomor číhají na každém kroku.
Pokud bys byl opravdu vášnivým fotografem či fotografkou, pro svou kariéru bys byl ochoten udělat možná cokoli. Zachytit záběr, který tě proslaví po celém světě, není rozhodně jednoduché a mnoho fotografů k tomu snad nikdy v životě ani nedostane příležitost. Jihokorejský fotograf Šiaolo Ču však to štěstí měl a jedinou příležitost, kterou mu okolnosti nabídly, opravdu pevně uchopil.
Šiaolo se legálně dostal do Severní Koreje, ale protože nechtěl vzbudit pozornost, necestoval tradičním způsobem přes město Sinuidžu. Jeho cílem bylo samotné hlavní město Pchjongjang, ale vše nebylo tak jednoduché, protože mu místní vláda vícekrát zrušila vlak a on musel zůstat čekat v menší vesničce nedaleko ruských hranic.
Právě to mu poskytlo dostatek času k tomu, aby se trošku sblížil s místními obyvateli a pochopil jejich životní situaci. A ta se dá popsat prakticky dvěma slovy. Nepředstavitelná chudoba. Lidé mimo velká města hladoví a v podstatě si nemají co vložit do úst. I přesto si však vůči představitelům režimu nedovolí říct špatného slova a vůči Kimově diktatuře jsou velmi loajální. Pokud někdo z nich viděl, že si Šiaolo něco fotil, okamžitě to utíkal hlásit místním úředníkům. Svou galerii tak musel vždy promazat a začít znovu.
