Pašování marihuany probíhalo v 70. letech minulého století mnohem solidárněji.
Na přelomu 60. a 70. let minulého století Američané milovali marihuanu. Tedy ne že by tomu dnes bylo jinak, ale byznys s kokainem nebyl v té době na takové úrovni jako dnes. I když množství lidí pěstovalo marihuanu přímo ve Spojených státech amerických, každý rok byly tuny zelené rostliny propašovány přes mexickou hranici na americký trh. V polovině 70. let však přišlo problematické období. Kvalita mexické marihuany velmi rychle klesala a lidé žádali od svých dealerů lepší nabídku.
Jack Stricklin tehdy šéfoval partě mužů, která pašovala marihuanu přímo z Mexika. Sídlo skupiny bylo ve městě El Paso a Jack zanedlouho se svými muži na vlastní kůži zažil stížnosti na mexickou marihuanu. Američané toužili po výborné kvalitě, a tak Jack vymyslel odvážný plán, který zřejmě dodnes nikdo nepřekonal. Namísto mexické marihuany získal kontakt na dodavatele až z daleké Kolumbie a u ostrůvků a zátok nedaleko amerického města Boston následně proběhla marihuanová operace nepředstavitelných rozměrů.
Jack nejdříve potřeboval dostatečný kapitál na to, aby mohl vůbec operaci rozjet. Neměl dost peněz na vyplacení kolumbijského dodavatele, a proto oslovil množství lidí ve městě El Paso. Skupina pašeráků fungovala jako společnost. Člověk do ní mohl investovat a po úspěšné operaci se mu vklad obvykle znásobil. Díky tomu získal Jack od místních právníků, lékařů či číšníků přibližně 400 tisíc dolarů a mohl se s Kolumbií dohodnout.
Operace proběhla v roce 1975 a fungovala na velmi jednoduchém principu. Zátoka Folly Cove se na tři dny stála domovem velké lodě plné marihuany, kterou musel Jack se svými lidmi přivézt na pevninu. Loď nemohla jen tak zakotvit v přístavu, protože by vzbudila pozornost, a téměř 28 tun marihuany by se z ní bez upoutání pozornosti vykládalo jen velmi těžko.
Menší lodě proto pluly k ní a zase zpátky hned několikrát a marihuana se dostala na pevninu. Po východním pobřeží státu Massachusetts zaměstnal Jack přibližně 50 lidí v různých skladech, kam lodě mířily i s nákladem. Nikdy proto nevzbudily příliš mnoho pozornosti na to, aby museli místní obyvatelé zavolat policii a nechat situaci prošetřit.
Celou operaci naplánovalo několik lidí, ale Jack byl jejím mozkem. Sekundoval mu Mike Halliday, který byl výborný manažer a našel i spojku v Kolumbii, díky čemuž získal příležitost nakoupit obrovské množství marihuany najednou. Věrnost Jacka svým mužům byla jen podtržena poté, co pašeráky za několik let udal jeden z jejich kolegů. Jack strávil kvůli marihuaně ve vězení 24 let. Přesto mohl zpoza mříží vylézt mnohem dříve, kdyby souhlasil s mnoha návrhy na dohodu o vině a trestu. On však odmítl zradit všechno, čemu celou dobu věřil.
Jack Stricklin založil svou zločineckou organizaci pašeráků i z vlastního přesvědčení, že marihuana by měla být legalizována. Neviděl na účincích nic špatného, s čímž všichni členové souhlasili, a ilegalitu zelené rostliny vnímali stejně jako lidé vnímali alkohol během americké prohibice. Přibližně od roku 1970 do roku 1975 panovala ve Spojených státech nálada solidarity a společné práce na tom, aby bylo tabu vůči marihuaně prolomeno, ale časy se rychle změnily. Od poloviny 70. let ovládl trh kokain, ze kterého dokázali pašeráci samozřejmě profitovat mnohem výrazněji, a kvůli penězům lidé neváhali vraždit.
I operace v zátoce Folly Cove získala po více než 40 letech zvláštní význam. Kdyby ses dnes zeptal jejích účastníků, zda by se do pašování téměř 28 tun marihuany pustili znovu, zřejmě by souhlasili. Věděli, že porušují zákony, ale nevnímali pašování marihuany jako cosi morálně špatného a eticky nevhodného. Velká část z nich už v pašování později nepokračovala, protože si nechtěli namočit ruce do byznysu s kokainem. V 70. letech skutečně fungoval svět úplně jinak.
