Leopoldov vypadá jako Osvětim, ve vězení je možné sehnat pervitin i steroidy. Michal seděl dva roky za marihuanu (Rozhovor)

 Zažil jsem to i horší. Musím totiž přiznat, že jsem na policejní stanici nebyl poprvé. Konkrétně v tomto případě, když mě dovezli na Sasinkovu, přišel kriminalista, který měl asi dva metry a 130 kilo, a vzal mě pod krkem. Byl jsem připoutaný k radiátoru a asi deset hodin musel stát, nedovolili mi si sednout. Policista mě chytl a začal se mi vysmívat, že já jsem ten ko*ot, který pašuje tu gandžu. Řekl mi, že mě v base budou je*at do prdele a jestli mám indulonu a vlastní mýdlo.

 
Chtěli po tobě, abys někoho udal?

Chtěli a já jim samozřejmě řekl, že neudám nikoho. Začalo to docela zábavně, protože nejprve chtěli, abych se přiznal. Na to jsem nepřistoupil. Řekl jsem, že využiji práva nevypovídat. Na to mi řekli, že dostanu automaticky 10 let. Podotýkám, že mi tehdy bylo čerstvých 19. Nebyl jsem dospělý. Osmnácti- až devatenáctiletý kluk je sice podle papírů dospělý, ale ve skutečnosti tomu tak není. Ten předpoklad mě ještě víc vyhecoval. Uvažoval jsem tak, že když mi chtějí dát 10 let, neřeknu jim už vůbec nic, jenom budu tiše sedět.

První vyšetřovatel na mě byl extrémně milý. Hráli to na hodného a zlého policistu. Nechal mě zapálit si cigaretu a umýt si ruce, aby na stěrech nic nenašli. Rovnou mi řekl, že jede na dovolenou a že se s tímhle vůbec nechce vypisovat. Prý v osm ráno odjíždí na dovolenou a tehdy byly čtyři v noci. Na rovinu mi řekl, že je mu to jedno.

Potom přišel druhý vyšetřovatel a ten řekl, že dostanu deset let, když nebudu vypovídat.

 
Jak dlouho trval proces od skutku do nástupu do vězení?

Skoro tři roky. Stihl jsem ještě pár dovolených na svobodě. Přebíral jsem si poštu. Na všechny výslechy jsem se vždy dostavil, spolupracoval jsem. Nikdy jsem netvrdil, že uteču.

Navíc mi bylo jasné, že mě sledují, když mě pustili z cely předběžného zadržení poté, co mě chytili se 200 gramy a nešel jsem do vazby. Vím o lidech s mnohem menšími prohřešky, co dostali i půl roku vazby. Na druhou stranu to tak bylo na naší „alternativní scéně“ o to zábavnější, protože si mnozí mysleli, že donáším, a proto mě pustili. Bylo to tím pádem celou dobu na hraně. Neměl jsem lidem, které znám, jak vysvětlit, že tomu tak není. Kdyby mi tohle ovšem řekl můj kamarád, musím přiznat, že mu asi taky neuvěřím.

 
Byl jsi v podmínce za rvačku na neonacistickém pochodu. Neměl jsi problém s orgány činnými v trestním řízení a ve vězení i kvůli tomu?

To měl. Určitě jsem v záznamech policie vedený jako levicový extremista. Ve vězení se mi to také vymstilo, když mi kámoška poslala fotky z jednoho festivalu, kde hrála kapela Rozpor. Vyvěsili mi tam banner s mým jménem a odkazem, aby mě pustili.

Na fotce byly centrofixkou vymazány tváře všech zúčastněných na tom koncertě a normálně mě za to ve vězení zatkli. Přišla za mnou preventivní bezpečnostní služba, což je v podstatě policie věznice. Dali mi pouta a vzali mě za zástupcem ředitele výkonu trestu.

Pro podezření z jakého trestného činu?

V prvé řadě mi vzali tu fotku i s celou korespondencí jako důkaz pro ně. Bylo tam víc takových fotek a vytáhli na mě knihu symboliky. Je to super zlá kniha, kde jsou fašisté, vegani, ekoteroristé a všichni pohromadě v jedné knížce.

Na fotce někde byla vlajka Antify?

Ano, byla. Když mě zavřeli, nastoupil jsem do výkonu trestu v Justičním paláci. Tam si mě vzala do parády jedna pedagožka. Když viděla, že jsem vedený jako levicový extremista, řekla mi, že doufá, že se mnou nebudou problémy.

V ten moment, kdy otevřel bachař celu, přes ni přeběhl potkan a skočil do té díry.

 
Ve které nápravněvýchovné skupině jsi byl?

V první. (Skupina s nejnižším stupněm hlídání, pozn. red.)

Jak se žije v justičáku? Já slyšel, že je tam strašná zima.

Je. Mám odtamtud zlatou žílu.

Jak vypadá nástup do vězení?

Nejprve ti přijde předvolání k nástupu k výkonu trestu, jinak ti v tom dopise nesdělí víceméně nic. Neřeknou ti, jestli si můžeš vzít tabák nebo kávu. Řeknou ti, že si máš vzít drogerii, a když přijdeš, vezmou ti ji a musíš si o ni říct.

Když přijdeš, kompletně tě prohledají, jestli nepašuješ něco dovnitř, a předáš své civilní oblečení do skladu. Na 48 hodin tě zavřou do cely, kde máš nárok na jednu hodinovou vycházku denně.

V letech, kdy jsem byl v justičáku já, probíhala rekonstrukce. Když jsem se tam dostal, byl jsem v části, kde rekonstrukce neproběhla a kde místo záchodu byla jen díra v zemi. V ten moment, kdy otevřel bachař celu, přes ni přeběhl potkan a skočil do té díry.

Sedíš v bezprostřední blízkosti člověka, který mohl někoho zabít, zatímco ty jsi kouřil trávu.

Do středu hodili dvoulitrovou láhev kofoly, ke které mi bachař řekl: „Strčte si tu láhev do té díry, pokud nechcete, aby vám z ní v noci vylézali potkani.“ Najednou jsem přemýšlel nad tím, že odtamtud vylézají krysy a já mám 10 centimetrů nad tím dřepět a vykonávat potřebu.

Je tam normálně ukrutná zima, ale my k tomu ještě měli na cele vysklené okno. 

Následně jsem zažil takovou okružní jízdu po slovenských věznicích. Původně jsem nastoupil do justičáku, odtamtud mě převezli do Leopoldova, odkud jsem šel do Hrnčiaroviec nad Parnou a pak se vrátil zpět do justičáku.

Tehdy už byl konec října a začalo sněžit. V noci jsem se jednou vzbudil kvůli tomu, že jsem cítil, jak mi sněží na nohy.

Jak to vypadá v Leopoldově?

Je to ta nejotřesnější díra. Nejhorší vězení. Už jenom tím, jak působí. Vypadá to jako Osvětim. Přijíždíš tam a vidíš kolejnice a bránu. Je to fakt otřesné. Zavřou tě ​​do cely, která je stará asi 400 let.

Smrdí to tam. A nemůžu to říct na sto procent, ale myslím si, že tam porušují zákon, protože tam na eskortu čekají lidé z jedničky, dvojky a trojky (stupně hlídání, pozn. red.) v jedné cele. Teoreticky můžeš být v jedné cele s násilníkem. Jsou sice spoutaní, ale i tak. Sedíš v bezprostřední blízkosti člověka, který mohl někoho zabít, zatímco ty jsi kouřil trávu.

Je slovenské vězení nebezpečné?

Fyzicky ne. Určitě bych se nebál toho, že mě znásilní nebo zbijí. I kdyby mě zbili.

Čili tě nikdo nepobodá zubním kartáčkem.

To ne, tohle tam nevidíš. Toho jsem se fakt nebál. Spíš mě napadá zmínit, co se stále opomíjí. Vězení je nebezpečné pro psychiku člověka. Říkají tomu nápravněvýchovný ústav, ale nápravněvýchovné na něm není zhola nic. Zotročí tě tam, ponižují a chovají se tam k tobě jako k věci. Pak tě vyplivnou a čekají, že ses napravil a budeš vést řádný život, protože když ne, znovu tě zavřou.

Pracují tam s tebou psychologové nebo sociální pracovníci?

To je na tom to nejhorší. Když máš psychické problémy a svěříš se tam s tím psychologovi, tak si to nenechá pro sebe. Když někomu řekneš, že máš sebevražedné sklony nebo deprese, tak všechno řekne dozorcům i vedení. Hned ti dají pilulky, hned to máš ve vězeňské kartě a také se k tobě okamžitě začnou chovat jinak. Dají tě na oddělení s lidmi, kteří půl dne spí a tečou jim sliny. Pak jsi tam s nimi a to se odrazí na tom, když se chceš dostat ven na podmínku.

Čili jsi byl motivován tím nebýt upřímný?

K dotyčným se chovám jako k policistům. Nikdy s nimi nebudu mluvit upřímně a říkat jim pravdu.

Jaké lidi jsi tam poznal?

Viděl jsem 18letého kluka, který ukradl šéfovi kartu a hrál online poker, i člena organizované skupiny, který někoho zastřelil. Jde o lidi se širokou škálou trestných činů.

 
S kolika lidmi jsi byl na cele?

V Leopoldově jsme byli v 16 na dost velké cele. Ovšem skříňku mělo jen 15 lidí, ten 16. měl smůlu. Ve městě Hrnčiarovce nad Parnou nás bylo devět v také docela velké cele. Měli jsme normální stolek pro čtyři osoby a bylo tam zvlášť místo pro záchod.

Nejmenší cela byla v Bratislavě, kde jsme byli čtyři. To bylo něco otřesného. Dvě patrové postele naproti sobě. Když se jeden člověk postavil do té chodbičky mezi, nikdo jiný už se tam nevešel. Ráno jsme odtamtud tedy vycházeli po jednom jako hasiči.

 
Co to bylo za lidi, ti tři spoluvězni?

Jeden vykradl sázkovou kancelář. Další byl profesionální zloděj, který vykrádal zlatnictví ve Francii.

Za těch osmnáct měsíců se mi v té cele vystřídalo deset lidí. V Bratislavě totiž většinou nechávají lidi, kteří mají trest do roka nebo jim zbývá už jen půl roku do konce trestu.

Tím, že jsi byl v Bratislavě, zohledňovali i to, že jsi odtamtud?

Ano, vždy, když tě umisťují do věznice, snaží se zohlednit, kde bydlíš. Existují ale také tzv. protestní eskorty, kdy si s tebou coby s místním v Bratislavě neví rady a dají tě do Šaci do Košic.

Zkus mi popsat běžný den ve výkonu trestu.

Budíček je v pět hodin ráno. V půl šesté přijde velitel spočítat vězně – kdo neutekl, kdo přibyl. V šest až v půl sedmé je snídaně. Po snídani máš čas na hygienu a na osmou jdeš do práce.

V 11:30 máš hodinu polední přestávku a následně makáš do 15:00. Potom se můžeš rozhodnout, jestli chceš jít na procházku nebo do posilovny, nebo využít kulturně-osvětovou činnost. Potom je kolem 17:30 večeře a přibližně v 18:30 je další sčítání vězňů. Do 21:00, kdy začíná večerka, máš volný čas na cele.

Četl jsem, že tabák je v justičáku měna. Setkal ses s tím?

Jistě, ale není to jen tabák. Například i známky, protože jediný kontakt s vnějším světem je korespondence. O známky se hraje při pokeru. Když něco potřebuješ, můžeš to zaplatit ve známkách. Jistou hodnotu mají normální i ručně balené cigarety. Káva je také silné platidlo.

 
Dá se tam dostat k drogám nebo alkoholu?

Ano, dokonce i k sypačkám (anabolické steroidy, pozn. red.). Dá se dostat ke všemu. Například v Hrnčiarovciach nad Parnou nebo v Leopoldově, když chceš třeba piko nebo růstový hormon, bachaři ti to donesou.

 
Měl jsi ve výkonu trestu alkohol či drogy? Dostal ses k tomu?

Ne, sice jsem se k tomu dostal, ale neměl jsem.

Vězeňská i justiční stráž bere úplatky a zvýhodňuje vězně, kteří si to mohou dovolit. Já to ale nemám za špatné žádnému z vězňů. V bídě se chce mít každý líp.

Když jsi tam potkal lidi z organizovaného zločinu, měl jsi pocit, že by byli privilegovaní nebo si uměli ve vězení zařídit něco, co jiní ne? Ladislav Bašternák má podle informací bulváru chlapce, který mu tam pere.

Osobně jsem viděl, jak zavřeli Pavla Ruska, který byl dost privilegovaný. Ostatní, co byli vazebně stíháni, měli stokrát horší oblečení. On tam přišel a dostal kompletně všechno nové. Když se půjdeš podívat do věznic, uvidíš, jak jsou ti vězni oblečeni. Potrhané 70leté košile a obrovské boty jako pro šašky.

Později jsem osobně viděl Piťa (mafián Juraj Ondrejčák, pozn. red.) na eskortu. Tím, že jsem dělal hlavního skladníka, jsem ho schválně oblékl jako trotla.

Myslím si ale, že jsou dotyční privilegovaní ve věznicích, ve kterých sedí. Tam, kde sedí, mají jistě své výhody. Nemluvme ale teď o soudnictví nebo vězeňství, jako kdybychom byli ve Skandinávii.

Celé naše soudnictví i vězeňství je zkorumpované. Pokud máš peníze, abys seděl na dobrém místě, budeš sedět na dobrém místě.

Není to tím, že mají dobré advokáty, a tak se k nim i lépe chovají?

Ne, je to čistě o tom, tedy alespoň co můžu z vlastní zkušenosti říci, že vězeňská a justiční stráž bere úplatky a zvýhodňuje vězně, kteří si to mohou dovolit. Já to ale nemám za špatné žádnému z vězňů. V bídě se chce mít každý líp.

 
Ty bys toho využil, kdybys měl tu možnost?

Nevím. Byly pokusy mi to zařídit bez mého vědomí ze strany mojí rodiny. Jedna příslušnice ZVJS vzala dokonce i úplatek, ale nezařídila nic. Je strašné, že pak tito lidé – ti, co berou úplatky – na konci rozhodují, zda jsi dostatečně napraven, abys mohl jít mezi lidi, jako jsou oni.

 
Už jsme zmínili tvé rodiče. Jak ti se na to dívali?

S otcem už pár let nemluvím. Celé to se mnou prožívala moje máma, která to snášela opravdu špatně. První půlrok na návštěvách jenom brečela. Šestkrát přijela na návštěvu a šestkrát ty dvě hodiny proplakala. Snášela to velmi těžce a já ještě hůř. Ona po těch dvou hodinách ale vstala a šla zpátky do civilního světa, kdežto já šel po dvou hodinách zpět do cely.

Jak se dívala na tvůj trestný čin?

Já se dobrovolně přiznal k tomu, že kouřím marihuanu, když mi bylo asi 18 let. Řekl jsem jí, že mám ADHD a potřebuji gandžu na uklidnění. Líp se pak soustředím. Když něco potřebuji dělat, dám si špeka a jde mi to dobře. Podotýkám, že moje máma nepije, nekouří cigarety, je čistý straight-edge. Řekla mi, že chápe, proč to dělám.

Ona věděla, že jsem z bytu nic nevzal ani jí nekradl peníze. Věděla to, takže ji to fakt mrzelo. Cítil jsem v ní ale tu největší oporu a v životě mi nic nevyčetla. Stála při mně až do chvíle, kdy mě pustili. Chtěla všechno vyřešit tak, abych se tam měl co nejlépe. Podporovala mě finančně, měl jsem i dobrého advokáta.

 
Jak probíhalo tvé podmíněné propuštění?

Funguje to tak, že podáš podnět k podmíněnému propuštění. To za mě udělal advokát. Soud na to má potom 60 dní. Já čekal přibližně měsíc.

Potom to šlo na moje pracoviště. Tam byl velitel ze ZVJS, který byl fakt dobrý. On se vyjádřil k tomu, jak jsem se choval na pracovišti. Jestli jsem plnil své úkoly. Následně požadavek dostal ředitel věznice, který na něj dal razítko. Pak to šlo k soudu, kde se vyhodnocovalo, zda výše trestu stačila k tomu, abych se napravil. Je to individuální. Viděl jsem milion lidí, které pustili, jiné zase ne.

Když jsem viděl, kolik jich nepustili, říkal jsem si, že já z vězení v životě nevyjdu, a ještě mi přidají. Ale pustili mě. Kdyby každý soudní spor probíhal jako tehdy ten můj, pak by se lidé soudili rádi. Já jsem tam přišel v květnu a soudce se mě zeptal, jestli je mi teplo. Byl jsem v dlouhé košili a kalhotách a dost jsem se potil. Soudce řekl, že jemu teplo je a jestli se mi nechce jít koupat. Řekl jsem mu, že po dvou letech bych se vykoupal rád. Na to mi řekl, ať jdu tedy domů, a pustil mě. A to bylo všechno. (smích)

 
Jak vypadal tvůj návrat do společnosti po propuštění z vězení?

Já podle mě nejsem postižen tím, že bych byl vyloučen na okraj společnosti. Nejsem ze sociálně slabších poměrů. Měl jsem i spoustu kamarádů, kteří mě podporovali. Když jsem vyšel ven, kamarád mě u sebe nechal dva měsíce v centru města zdarma. Další kámoš mi hned zařídil práci barmana v Savage Garden. Měl jsem tedy hladký průběh v rámci návratu do společnosti.

Byl jsem z toho trochu mimo snad jen první měsíc. Bál jsem se i přejít na červenou. Když jsi v podmínce jako soudně trestaný, je to mnohem vážnější než běžná podmínka. Já jsem si ale nikdy neříkal, že mi vězení vzalo tolik, když jsem se porovnal s lidmi, kteří seděli například osmým rokem.

Vezmi si, jak se změnily technologie a jak se změnila Bratislava. Seděl jsem tam s člověkem, co tam seděl 16. rok. Po 16 letech, i když máš vystudovanou vysokou školu, kde tě zaměstnají? I když si od tebe nevyžádají výpis z rejstříku trestů, co si dáš do CV? 16 let ničeho. To je na tom to nejhorší.

Po celé té zkušenosti jsem nejvíc nas*aný na tenhle systém. Obecně asi víme, v jaké zemi žijeme, ale mnohem víc tě to trápí, když se něco špatného děje přímo tobě. Pokud si mysleli, že mě taková zkušenost napraví, dosáhli pravého opaku.

Čím se teď živíš?

Jsem barman a stěhovák.

Setkáváš se s tím, že by tě lidé odsuzovali na základě toho, že jsi byl trestaný?

Jak kdy. Setkal jsem se s velmi konzervativními názory, a to například i v práci.

 
Báli se tě?

Když jsem vyšel z vězení a měl jsem 92 kilo, protože jsem nonstop cvičil, cítil jsem, že se mě lidé straní. Jak jsem ještě řekl, že jsem přišel z vězení, dívali se na mě způsobem, ze kterého jsem měl pocit, že se mě bojí.

Častokrát jsem se setkal s úplnými hoaxy a mylnými představami o tom, jak to ve vězení funguje. Na základě toho někteří odsuzovali i ty, kteří z vězení vyšli, a proto jsem se rozhodl o tom promluvit.

Jak bys zpětně zhodnotil svou zkušenost. Myslíš, že jsi odtamtud vyšel lepší, nebo horší? Říká se, že vězení je vysoká škola zločinu.

Po celé té zkušenosti jsem nejvíc nas*aný na tenhle systém. Obecně asi víme, v jaké zemi žijeme, ale mnohem víc tě to trápí, když se něco špatného děje přímo tobě. Pokud si mysleli, že mě taková zkušenost napraví, dosáhli pravého opaku.

Co se týká vysoké školy zločinu, takhle bych to nenazval. Spíš jenom získáš velmi mnoho primitivních tipů, jak si ještě víc pokazit život, což je vážně dobré (smích). Pokud máš ale trochu rozum, nejdeš prodávat drogy hned, jak vyjdeš z vězení, když víš, že přesně na to policisté čekají.

Velkým tématem je nyní dekriminalizace. Jaký názor na to máš jako někdo, kdo za to seděl?

Je to těžké téma. Zobecňovat to, že dekriminalizovat drogy je třeba… Pojímá to strašně moc dalších otázek. Třeba ty lidi o drogách edukovat. To, že to zakážeš, neznamená, že to přestanou dělat. Musíš umět někomu vysvětlit, že když bere MDMA, tak u toho má pít vodu. Ty lidi je třeba edukovat, a ne jim to zakazovat.

Chodíš volit?

Letos jsem byl poprvé. Do té doby jsem volil, ale protestně. Teď jsem šel poprvé opravdu, kvůli fašistům. Volil jsem koalici PS/Spolu.