Plasty nejenže znečišťují prostředí, ale stávají se také nebezpečným zdrojem potravy pro velké množství mořských živočichů. Jaké k tomu mají důvody?
Někdo by možná řekl, že mořští živočichové jsou příliš hloupí na to, aby rozeznali plasty od skutečné potravy. To však ani zdaleka není pravda. Jsou to zkušení lovci, jejichž instinkty se vyvíjely miliony let, plasty jsou tu však pouze chvíli, a tak se jim ještě živočišná říše nedokázala přizpůsobit. Nejenže voní, vypadají jako potrava, ale ještě tak i chutnají.
Plasty konzumuje až 180 druhů mořských živočichů od planktonu přes mořské ptáky až po velryby. Odpadky se našly nejen v žaludcích ryb, ale dokonce i ve vnitřnostech mušlí. Každoročně vypustíme do oceánů 12,7 milionů tun plastů, které se pak stávají osudnými pro obrovské množství ptáků a ryb.
Například plankton si vybírá svou potravu podle velikosti. Mají přesnou míru na to, co mohou a nemohou sníst. Pokud se dostanou k částečkám plastu, které splňují správné parametry, jednoduše je považují za jídlo. Některé druhy planktonu se živí usazeninami na dně moře, ty jsou z velké míry tvořeny odpadem. Nejnovější studie dokazují, že plankton konzumuje až 138krát více plastu, než jsme se původně domnívali.
Pro takové sumýše může být konzumace plastů jednodušším řešením. Je pro ně snadné ho uchopit a získat tak potřebnou obživu.
Želvy si zase plasty často pletou s jejich oblíbenou pochoutkou, medúzami.
Plastové kuličky zase vypadají jako rybí vajíčka, která jsou delikatesou pro mnoho druhů živočichů.
Abychom pochopili, proč zvířata jedí plasty, musíme pochopit způsob, jakým si nacházejí potravu. Ne všechny druhy loví prostřednictvím zraku. Množství mořských ptáků a ryb přitahují plasty svou vůní. Chemická sloučenina dimethylsulfid, která se nachází v plastech, dokáže dosáhnout bodu varu už při teplotě 37 stupňů. Při tomto procesu voní jako některé druhy vařené zeleniny.
Některé velryby a delfíni loví pomocí echolokace. Zvuk, který produkují odpadky unášené vodní hladinou, je snadno zmate a považují je za konzumovatelné druhy ryb. „Echolokace velryb je nesmírně citlivá. Přesto jejich často nacházíme mrtvé s plastovým odpadem v trávicím traktu, v horších případech mají v žaludku různé části automobilů a jiného odpadu vyprodukovaného člověkem,“ říká Matthew Savoca z NOAA jihozápadního centra pro výzkum mořských živočichů.
Někteří vědci předpokládali, že modrá barva bude pro živočichy nejméně přitažlivá, ale například želvy ji preferují. Proto neexistuje jednotný metr na to, proč se některé druhy nechají zmást plastem a považují ho za jídlo.
Jeden z nejsmutnějších pohledů se podařilo zachytit týmu BBC, když uviděl samici albatrose, která se vrátila z lovu v oceánu. Místo čerstvých ryb však svým mláďatům přinesla plasty. Albatrosové jsou inteligentní ptáci, kteří dokáží putovat za potravou i tisíce kilometrů a většinou loví bez vážnějších problémů. Jak je tedy možné, že i oni se nechali zmást odpadem? Protože jsou to vizuálně založení lovci, pravděpodobně jim kus plastu připomněl rybu či plankton, kterými se běžně živí.
Savoca, podobně jako další odborníci, věří, že příběh albatrosí matky zasáhne lidi natolik, že se obrátí zády k používání plastů a zvolí ekologičtější materiály. Pouze tak dokážeme zamezit tomu, aby se odpad stával pro mořské živočichy potravou.
