Hlavním městem je jen 20 let, ale svoji zemi reprezentuje na úrovni.
Jakmile se někde objeví Kazachstán, většina lidí si představí chudou zaostalou zemi někde uprostřed Asie. A samozřejmě Borata. Hlavní město této stepní země vám však jistě vyrazí dech. Několik evropských metropol by mohlo hlavnímu městu Kazachstánu závidět jeho velkolepost, jedinečný architektonický styl a modernu, která z města uprostřed ničeho přímo vyzařuje. Kdysi malá provinční usedlost se jen v průběhu pár let změnila na jednu z nejmodernějších metropolí centrální Asie. Ne nadarmo je někdy srovnávána i s Dubají.
Lokace Astany v rámci státu
Vznik hlavního města
Hlavní města většiny zemí jsou hlavní, protože mají v daném státě určitou historii, jméno, v průběhu stovek let se staly centry politických, kulturních či vědeckých institucí. Na světě však existuje několik výjimek a jednou z nich je i Astana, město, které nemá žádnou tradici a historii, jak by se u hlavního města předpokládalo. Hlavním je totiž jen od roku 1997. Pokud jste si tedy mysleli, že metropolí Kazachstánu je Almaty, donedávna tomu tak skutečně bylo. Pak však dostal prezident deváté největší země na světě, Nursultana Nazarbajev, velkolepý plán vybudovat nové hlavní město země uprostřed stepi.
První zmínky o městě se začínají psát někde kolem roku 1820, kdy se ještě tehdejší Rusové rozhodli založit na řece Išim vojenskou pevnost. Právě kolem ní se vytvořilo město, které dostalo pojmenování Akmolinsk. Jelikož disponovalo výhodnou strategickou polohou, zhruba o 50 let později se stalo hlavním městem celé oblasti. Tehdy však samostatný Kazachstán ještě neexistoval. Význam sídla v průběhu 20. století pomalu rostl.
Od roku 1961 dostalo město i nový název – Celinograd. V roce 1990 se však Kazachstán osvobodil od Sovětského svazu, což znamenalo pro celou zemi počátek mnoha změn. Mimo jiné se Celinograd přejmenoval na Akmolu, aby již v roce 1997 oficiálně přebral statut hlavního města. O rok později byla Akmola přejmenována na Astanu, která platí dodnes.
Věž Bajtěrek
Pro vybudování nového hlavního města se rozhodli zákonodárci z několika důvodů. V první řadě mělo „staré hlavní město“ Almaty pro mnohé Kazachy nevýhodnou polohu. Jelikož se nachází na úplném jihu země, na hranici s Kyrgyzstánem, prezident chtěl hlavní město přiblížit více k lidem, obyvatelům Kazachstánu. Vláda se rovněž obávala, že tak obrovská země jako Kazachstán by se vlivem početné ruské komunity mohla časem rozpadnout. Hlavní město tak mělo být podle prezidenta Nazarbajeva umístěno v samotném srdci země.
Nehostinná poušť, kde teploty během zimy padají i k -40 stupňům Celsia a přes léto se naopak šplhají k 40 stupňům Celsia, zpočátku nevypadala jako vyhovující lokalita pro tamní lid. Čas však ukázal, že kompetentní se s touto situací poprali na výbornou a vybudovali město, které se dnes může pyšnit nejen svým jedinečným vzhledem, ale i velkou prosperitou. Dnes je Astana přezdívaná také jako „město budoucnosti“.
koncertní hala
Moderní Astana
V době, kdy se z Astany, pardon, tehdy ještě z Akmoly, stalo hlavní město země, mělo jen něco přes 300 tisíc obyvatel. V průběhu let však přitáhla obrovské množství mladých lidí, kteří přicházejí (podobně jako Češi do Prahy nebo Brna) dělat kariéru. Co je však nejpodstatnější, zájem o město ani v průběhu dvaceti let vůbec nepolevil a dnes se může pyšnit více než 1 milionem obyvatel.
Vytvořením města byly pověřeny 2 ikony světové architektury. Jelikož se město nachází na pomezí západní a východní kultury, prezident svěřil vybudování města do rukou japonskému architektu Kišu Kurokawovi a anglickému architektu Normanu Fosterovi (architekt londýnské „okurky“). Logicky měl Kišo Kurokawa zastupovat východní kulturu, zatímco Norman Foster tu západní. Architektura měla dávat jasně najevo prolínání západního a východního stylu a to, že lidé různých národností, kultur a vyznání mohou žít, milovat se a pracovat bok po boku.
Centrum
Palác míru a harmonie
Zpočátku zanedbané dřevěné domky v nevzhledných uličkách nahradily dnes již moderní prosklené mrakodrapy, zelené parky či rozsáhlá tříproudová dálnice protínající město. Podle plánu Kurokawy se má centrum rozkládat kolem pyramidy, tento proces má probíhat až do roku 2030.
Bohaté investory však nelze vždy zastavit, a tak se centrum Astany nevyvíjí jen podle plánu tohoto světoznámého architekta. Futuristický design města si jen těžko zaměníte s jinou metropolí. Určitě je třeba zmínit Pyramidu míru, palác Chan Šatyr nebo věž Bajtěrek, která představuje jakousi ikonu Astany. Věž se tyčí do výšky 105 metrů a má vyobrazovat strom života, na který usedne symbol štěstí, pták Samruk.
Podobně jako v minulosti, i dnes má řeka Išim svou nenahraditelnou funkci. Ztvárňuje hranice mezi dvěma světy. Zatímco pravý břeh poskytuje útočiště „starému městu“, levý břeh hostí ty nejimpozantnější architektonické nápady. Většinu nejslavnějších budov ve městě má na svědomí britský architekt Foster, ale bez Kurokawy by metropole nevypadala ani zdaleka tak jako dnes. Právě Kurokawa dal velkoměstu určité schéma, systém. Obzvláště nádherná má být Astana, když se ponoří do magické noci. Pestré neonové barvy, stříkající voda z fontán a moderní budovy poskytují černočerné tmě neopakovatelný kontrast.
Ústředí ropné společnosti KazMunayGas
Chan Šatyr
Hlavní ulicí města je bulvár Nuržol. Ten se vine od okázalého prezidentského paláce Ak Orda až k futuristické jurtě Chan Šatyr, která dosahuje výšky 150 metrů. Právě tato stavba je pokládána za jednu z nejdražších v celém městě. Její rozpočet se vyšplhal až k 400 milionům dolarů. Bez bohatství ropy a zemního plynu by však Astana nikdy nevznikla. To, jak by vypadala v takovém případě, znázorňuje právě pravý břeh řeky Išim. Stará Astana, která by určitě nepřilákala tisíce mladých lidí s velkým potenciálem.
Kazašská Astana je v ostrém kontrastu s jinými městy v zemi. V nich se jako by zastavil čas, ale impozantní moderní budovy Astany tvoří nezaměnitelný futuristický nádech, který jí nelze upřít. K návštěvě této nesmírně zajímavé země vám navíc stačí už jen obyčejný cestovní pas.
Smaragdové věže (Nejvyšší budova v Astaně)
