Jeho cesta trvala několik měsíců a stála ho spoustu sil, ale nakonec to zvládl.
Cestování je rok od roku dostupnější. Ceny letenek se propadávají na takovou úroveň, že zaletět si na druhý konec už není výsadou bohatých a na internetu fungují tisíce cestovatelských blogů. Exotické destinace tím ztrácí své kouzlo a dnes už nikdo nebude lapat po dechu, když mu povíte, že jste byli v Africe nebo Austrálii.
I v této záplavě cestovatelů však nalézáme skutečné dobrodruhy v původním slova smyslu. Hovořím o lidech, kteří cestují po svých, na kole... nebo třeba tuk-tukem. Dává jim to příležitost poznat místní obyvatele, zabřednout do jejich kultury a zažít příhody, které se turistickým letoviskům vyhýbají obloukem.
Jedním z nich je Tomáš Vejmola z moravských Hranic. Ten nejprve navštívil Indii a Nepál, odkud se vrátil na boso. Posléze na kole dojel z Česka do Gruzie a zpátky.
Svoji poslední cestu dokončil teprve nedávno. Zahájil ji v Thajsku, kde si pořídil tamní oblíbené vozítko – tuk-tuk a napříč celým světem s ním dojel až domů. V inspirativním rozhovoru nám prozradil, jaké nesnáze i vtipné příhody jej na cestě potkaly.
Ahoj Tomáši, mohl by ses našim čtenářům na začátek v krátkosti představit?
Jmenuji se Tomáš Vejmola, pocházím z Hranic na Moravě. Jsem vyučen instalatérem, ale nic vám neopravím. Jinak jsem pracoval dlouhodobě v marketingu, než mě vyhodili a já začal cestovat. Mé záliby jsou sběr mušlí a jízda na BMX kole.
Před dvěma lety jsi opustil práci v Anglii a koupil sis jednosměrnou letenku do Indie. Co tě to popadlo?
V Anglii jsem vydělával pěkný peníze a už jsem se viděl v novém bytě, autě, s novým mobilem apod. Jenže co bych z toho nakonec měl? Tyhle věci mi radost dlouhodobě neudělají, a proto jsem se rozhodl skončit s prací a všechny peníze vložit do cestování s tím, že mě to nějakým způsobem třeba obohatí. A taky že jo. Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem za svůj život udělal.
V Indii jsi strávil měsíc. Jak na tebe zapůsobila tamní kultura? Jací jsou Indové ve srovnání s Čechy?
Indie je naprosto odlišný svět. Ne země, ale svět. Můžete tam trávit kolik času jen chcete a stejně se nad lidmi a jejich kulturou stále pozastavuje. Vše je naprosto jiné a chcete co nejrychleji z toho hluku ven. Vždy když ale odjedu, tak se těším zpět. Dá se říct, že Indii miluji a nesnáším zároveň.
Po indickém dobrodružství jsi zamířil do Nepálu, kam ses vydal na trek kolem Annapuren. Jak ses v okolí Himálaje cítil?
To jsem si poprvé na cestě řekl, že chci dál cestovat, objevovat svět a dělat v životě, co mě baví a činí šťastným. Vystoupal jsem tehdy do výšky 5500 metrů a bylo to pro mě ohromné dobrodružství. Procházíte se nádhernou krajinou a cítíte se neuvěřitelně svobodně a krásně. Určitě doporučuji projít kolem Annapurny a nejlépe sám. Člověk se tam hodně pozná.
Domů jsi cestoval prý bez peněz a dokonce i bez bot. Jak se to přihodilo? A nevadilo na letišti, že jsi bos?
Už jsem neměl peníze a chtěl jsem vzít mámě suvenýr z Nepálu. Viděl jsem tam krásné tradiční housle, ale protože jsem neměl čím zaplatit, tak obchodník nabídl výměnu houslí za boty, které jsem měl na sobě. Druhé boty jsem neměl a domů odletěl bosky. Na letištích jsem říkal, že mé vyznání je jediismus a je to moje víra nenosit boty, tak s tím neměli problém. Byl tehdy březen a já bos zaťukal mámě na dveře s houslemi v ruce. Málem mi přiletěla ťafka, ale nakonec byla máma ráda, že mě má doma.
