Civilizace, která neznala kolo, ale byla schopna nevídaných objevů a astronomického poznání.
Astronomické poznatky starých Mayů patřily k nejpokročilejším a nejdetailnějším ve Střední Americe i starověké Evropě. V mnoha případech se říká, že indiánští kněží věděli, že Země je kulatá dokonce již 1000 let před Koperníkem.
Analyzovali dráhy měsíců Jupiteru před Galileem a detailně znali cykly Měsíce a Venuše, přičemž vypočetli tropický a hvězdný rok. Dokázali předpovídat zatmění Slunce na tisíciletí dopředu (přesně na den).
Ve skutečnosti mayská astronomie prozrazuje, že se pozorování odehrávalo pouhým okem a bez znalostí, které má moderní věda o tvaru Země, sluneční soustavě, odlišnosti hvězd či planet. Jako pomůcky sloužily předkolumbovským pozorovatelům zřejmě jen jednoduché nástroje v podobě hůlek a motouzů.
Spekuluje se, že některé stavby byly navrženy specificky jako observatoře, avšak takové využití budov se těžko dokazuje a mnoho odborníků přiznává, že hlavní důvod, proč je například Caracol v Chichén Itzá deklarován jako pozorovatelna, je, že se architektonicky podobá evropským hvězdárnám.
Trosky tzv. observatoře ve městě Chichén Itzá
Slunce jako nejjasnější bůh
V rámci mayské astronomie měla mimořádné postavení ta nebeská tělesa, která jsou na denní i noční obloze nejlépe viditelná. Králem vesmírných těles se tak přirozeně stalo Slunce.
Mayové měli prokazatelné povědomí o slunovratu i rovnodennosti a obzvlášť se zajímali o délku tropického roku, kterou dokázali spočítat neobvykle přesně.
Podobně je zajímal každodenní pohyb Slunce po obloze – na rozdíl od Evropanů věřili, že poté, co zapadne, musí provést ještě cestu od západu na východ, aby mohlo opět ráno vyjít.
Věřili, že Slunce přechází pod zemským povrchem skrz podsvětí (Xibalba) a přepravuje se na své cestě po podzemních řekách na člunu.
Tato idea se odrážela i v sluneční symbolice. Zatímco symbolem denního slunce byl červený papoušek ara, noční slunce se symbolicky spojovalo s jaguárem, zřejmě kvůli jeho skvrnité kůži, která Mayům připomínala hvězdnou oblohu.
Vyobrazení mayského podsvětí, kde vládne 12 pánů temna. Ti smrtelníky vystavují různým zkouškám a pastím. Kdo prohraje, bude obětován.
Měsíc, patron žen
Dalším významným tělesem byl Měsíc. Mayové přirozeně dobře znali „chování“ tohoto vesmírného tělesa a přibývající a ubývající Měsíc odlišovali i symbolicky.
Když se postupně jeho fáze blížila k úplňku, vyobrazovali ho jako krásnou ženu s plnými prsy a havraními vlasy spletenými do složitého účesu. Naopak, když se chýlil k novu, překrásná dívka se změnila na nemocnou a ošklivou stařenu.
Obě měsíční bohyně úzce souvisely s porody i tkaním a byly tak jednoznačnými patronkami mayských žen.
Je zajímavé, že Měsíc v úplňku se vyjevil jako krásný mladý muž – zřejmě z toho důvodu, že se ve své „plné kráse“ podobal Slunci. Mayové se zabývali Měsícem velmi intenzivně a centrální částí jejich astronomických spisů jsou právě údaje související s tímto tělesem.
Popisují například počet dní konkrétní lunace, dále uvádějí název každé fáze nebo se snaží předpovídat zatmění Měsíce.
Mayské ženy v tradičním kroji. Obyvatelé Yucatánského poloostrova si i přes tvrdou kolonizaci zanechali vlastní tradice a náboženství.
Toto téma Maye velmi zajímalo, nejen mytologicky (zřejmě lunace považovali za projev manželské hádky mezi Sluncem a Měsícem, které se navzájem koušou), ale také astronomicky.
Nevěnovali se mu pouze v datech, ale dokonce vytvořili rozsáhlé tabulky o zatmění Slunce a Měsíce: nejslavnější z nich je v Drážďanském kodexu. Vzhledem k mnoha neznalostem o povaze zatmění a faktu, že neměli k dispozici žádnou techniku, je přirozené, že tyto předpovědi byly relativně nepřesné.
Proto byly časové body, které jim v tabulce vycházely, chápány pouze jako moment, kdy k zatmění může, avšak nutně nemusí dojít. Totéž platilo i pro zatmění Slunce.
Venuše ve znamení krvavých bojů
Třetím nejvýznamnějším nebeským tělesem v pořadí byla Venuše. Zatímco v evropské tradici se tato planeta symbolicky spojuje s mladou krásnou ženou (v tradici starověkých středomořských náboženství konkrétní s Venuší/Afroditou, po níž dostala i své jméno), pro Maye byla Venuše mladým mužem, hrdinským a nelítostným bojovníkem.
Celá Mezoamerika detailně znala cyklus této planety a právě podle fází Venuše se v mayské oblasti pravděpodobně řídily války: mayský panovník byl zřejmě přímo povinen v náležité fázi Venuše vytáhnout proti svému nepříteli.
Právě na toto téma Mayové vypracovali důmyslné tabulky a detailní kodexy. Je pozoruhodné, že pro Evropany tak významný Mars Maye příliš nezajímal. Zdá se sice, že jedna z dalších tabulek kodexu se týká právě této planety, ale odborníci se v názoru na ni neshodnou.
