Vlivy, které nás formují.
Náš vývin ovlivňuje množství externích faktorů, které mají hluboký dopad na psychiku a sociální život člověka. Vliv na každého z nás je odlišný, protože jsme všichni jedineční a vnější podněty vnímáme svou přirozenou intenzitou. Pojďme se společně podívat na 4 základní faktory, které nás od narození ovlivňují v největší míře.
Neúplná rodina versus homosexuální rodiče
Významnou roli během našeho vývinu hraje bezpochyby i sexuální orientace rodičů. Téma, které u nás vyvolává bouřlivé diskuse a většina, zejména starších lidí, o tom nechce ani slyšet. Výzkumy potvrdily, že rodiče, kteří jsou rozvedení a žijí bez partnera, častěji podléhají stresu a požitek ze samotného rodičovství bývá menší.
Děti z neúplných rodin se často chovají nevhodněji a hůře než děti, které byly vychovávány homosexuálním párem. Dětem, které vyrůstají a jsou vychovávány homosexuálním párem, nebyly zjištěny žádné sociální a emoční dysfunkce.
Rodiče neovlivnili ani výběr sexuálního partnera, děti homosexuálů si tedy nemusí v budoucnu vybírat partnery stejného pohlaví. „Děti homosexuálně orientovaných rodičů mají normální vztahy s vrstevníky, jsou stejně dobře sociálně začleněny a kompetentní jako děti z heterosexuálních rodin,“ říká psycholožka Kateřina Thorová.
Ohledně této tématiky byl dělán i výzkum na 17letých dívkách a chlapcích, kteří od narození vyrůstali s párem lesbických matek. Tyto děti se narodily z umělého oplodnění. Jedinci prokázali stabilní sociální adaptaci a vyrovnanost.
Pro děti není snadné přijmout jinou sexuální orientaci, než jaká je obvyklá. Odmalička se učí, že rodinu tvoří matka a otec, tedy žena a muž. Je však prokázáno, že zjištění homosexuální orientace rodičů v raném věku je jednodušší a lépe přijatelné než ve věku starším.
Výsledky výzkumu ukázaly, že děti vyrůstající s homosexuálním párem nejsou tak odmítavé vůči jiným, netradičním formám a projevům sexuálního chování. Dalo by se předpokládat, že u takto vychovaných dětí dojde k poruchám pohlavní identity, avšak výzkum tyto domněnky vyvrátil. Faktor sexuální orientace nemá pro dítě tak velký význam, jako je kvalita vztahů mezi rodiči a dítětem, případně ekonomické faktory rodiny.
Sourozenci nadevše
Dalším důležitým faktorem jsou sourozenci a sourozenecké vztahy. Mezi sourozenci existují silné emoční interakce, ať už pozitivní nebo negativní. Většina sourozenců má kvalitní, pozitivní vztah, ale i přesto existují momenty, při kterých spolu sourozenci soupeří o přízeň rodičů a zbytku rodiny. Právě kvůli soupeření vzniká mezi sourozenci sourozenecká rivalita.
V určitých životních obdobích je tato rivalita normální, dokonce vhodná. Nejsilnější a nejpatrnější je u sourozenců stejného pohlaví a u sourozenců s malým věkovým rozdílem. Sourozenecké vztahy bývají většinou symetrické. Když má rád jeden druhého, je to vzájemné.
Sourozenecké vztahy jsou také ovlivňovány chováním a postoji rodičů a samozřejmě i věkovým rozdílem. Jelikož jsou v některých vývojových fázích konflikty a rivalita normálním jevem, dlouhodobý negativní stav a vztah může vést k úzkostným stavům, případně až depresím. Dlouhodobé nepřátelství a agrese nemají pozitivní dopad na vývin nikoho z nás.
„Špatné vztahy se sourozenci před 20. rokem jsou silným prediktorem rozvoje deprese v dospělosti,“ říká Thorová. Podle rakouského psychoanalytika Alfreda Adlera mívají prvorození potomci v dospělosti nejvíce problémů. Musí se po narození mladšího sourozence vyrovnat se ztrátou výsadního postavení v rodině v očích rodičů. Nejmladší děti bývají zase méně empatické a rozmazlené.
Mnohé studie ukázaly, že u jedináčka se projevují vůdčí schopnosti, nezávislost a samozřejmě okamžitá a rychlá adaptabilita. Vztahy mezi sourozenci, jakož i rodičovské vztahy výrazně ovlivňují náš vývin a přispívají k rodinné harmonii. Množství sourozenců zůstává v kontaktu i v dospělosti a své vztahy udržují.
Proč je důležité mít přátele
Důležitou součástí osobnostního a sociálního rozvoje jsou samozřejmě i vztahy s vrstevníky. Interakční teorie tvrdí, že ačkoli člověk přijímá základní hodnoty z rodiny, vrstevníci mají neodmyslitelný vliv na vývin člověka. Přátelé jsou většinou naši vrstevníci, a tudíž mají schopnost nahlížet na problémy a těžké situace jinak než rodiče.
Pomáhají nám z vrstevnického pohledu a tak, jak člověk v mladším věku vnímá daný problém. Situace, která je pro mladšího jedince složitá, může být pro dospělého běžnou záležitostí. Vrstevníci mají jiné priority než rodiče. „Přátelství navíc dokáže kompenzovat i vlivy nepříznivých rodinných vztahů,“ tvrdí Thorová.
Děti se v kolektivu vrstevníků učí kompromisům, přemlouvání, učí se, jak spolupracovat ve skupině a jak řešit pozitivní a negativní situace života. Kolektiv vrstevníků slouží jako podpůrný činitel při těžkých rozhodováních a problémech.
Výzkumy ukázaly, že přítomnost vrstevníka, i cizího, v neznámé situací slouží i jako emoční podpora. Nicméně, interakce mezi vrstevníky a kamarády slouží hlavně k zábavě a společnému trávení času. S přibývajícím věkem se zvyšuje počet kontaktů a známých, ale i celková doba strávená s vrstevníky.
