Režisér a scenárista Dean DeBlois to zvládl i do třetice a sérii How to Train Your Dragon zakončil explozí emocí.
První dva filmy ze série How to Train Your Dragon patří bezpochyby k těm nejlepším a nejkrásnějším animákům 21. století. Dobrodružství mladíka Škyťák a jeho draka Bezzubky (neboli Hiccup a Toothless, pokud preferuješ originální verze jmen) jsem si zamiloval hned na první pohled a velmi rád se k nim pravidelně vracím.
Jako velký fanoušek těchto animáků jsem se tedy po oznámení třetí části s podtitulem The Hidden World ohromně těšil, a to i přes skutečnost, že film není jen závěrem trilogie, ale i definitivním koncem celého dračího světa, včetně seriálů. A ačkoliv v naší realitě uběhlo mezi dvojkou a trojkou až necelých pět let, na vikinském ostrově s názvem Berk to byl rok pouze jeden. Škyťák je stále náčelníkem a po boku svého okřídleného parťáka pokračuje v naplnění snu o mírumilovné dračí utopii.
Společně s přáteli tak i nadále osvobozuje zajaté draky a dává jim nový domov právě v Berku, který se kvůli tomu postupně přeplňuje, což neunikne pozornosti nelítostného lovce Grimmela. A takto nějak začíná finále jedné velkolepé animované ságy. Finále, které diváka v mnohém okouzlí i přesto, že je po kvalitativní stránce nejslabším dílem trilogie.
První dva díly prostě nastavily laťku příliš vysoko, ale jak jsem již naznačil, How to Train Your Dragon: The Hidden World dokázalo bez větších problémů naplnit téměř všechna má očekávání a dopřát mi v kině další úžasný zážitek. Jistě, velkou roli v tomto případě hraje i moje obrovská láska k dračím animákům, díky které jsem při několika nedostatcích trojky ochoten přivřít oči o něco více. Nic to ale nemění na skutečnosti, že se jedná o výborný závěrečný díl.
Ten totiž hned na první pohled zaujme špičkovou vizuální stránkou, která vyráží dech. Ať už jde o design filmového světa, postav nebo jednotlivých draků, tvůrci odvedli prvotřídní práci a posunuli originalitu i kvalitu animovaného zpracování na další level. Nádhera! Snímek je navíc krásně nasnímaný a nabídne mnoho nápaditých kamerových záběrů, takže při jeho sledování nejednou nabudeš pocitu, jako bys namísto počítačem vygenerovaných obrázků sledoval akci v reálném prostředí.
Dal bych ruku do ohně za to, že v tom má prsty oscarový kameraman Roger Deakins, který i tentokrát na projektu spolupracoval jako vizuální konzultant. A když si k tomu připočteme ještě další fantastický soundtrack od Johna Powella, můžeme absolutně v pohodě mluvit o audiovizuální dokonalosti. Talentovaný skladatel se opět předvedl ve výborném světle a kromě nezapomenutelné ústřední znělky a jejích variací znovu přispěl i několika novými a opravdu kouzelnými hudebními motivy.
Co se samotného příběhu týče, největší důraz je i tentokrát kladen zejména na vztah Škyťák a Bezzubky. Ten si tak projde dalším zajímavým vývojem, přičemž důležitou roli v něm sehraje právě Light Fury, tedy samička stejného druhu jako Bezzubka, který se do půvabné bílé dračice okamžitě zamiluje, z čehož vzejde množství velmi citlivých i zábavných momentů (scéna s námluvami je super).
Bezzubka se navíc v přítomnosti Light Fury velmi rychle změní z obávané alphy na roztomilého a nemotorného teenagera, který se chce samičce za každou cenu zalíbit. Jejich romantická linka a vzájemná interakce se povedly na jedničku. Není to však jen o nich. Kromě výše zmíněného Škyťáka totiž dostanou prostor i další lidské postavy. Některé z nich jsou důležitou částí příběhu, jiné mají zase na starosti výhradně humor, ale v drtivé většině si jejich přítomnost na plátně užiješ.
Asi jedinou výraznou výjimkou je záporák Grimmel, který je poměrně nudnou postavou s nedostatečně propracovanými motivacemi. Dalo by se říci, že je ve filmu přítomen pouze kvůli tomu, aby stavěl hrdinou do cesty překážky a posouval dění vpřed. Takový Drago z dvojky byl například nesrovnatelně lepší.
A ačkoli musím uznat, že forma tentokrát častokrát převyšovala obsah, těch několik závěrečných minut představovalo čistou a nefalšovanou explozi emocí, na kterou se fanoušek série nedokáže připravit dopředu, i když už během sledování ví, jak to přibližně skončí.
Bez nějakého zbytečného zacházení do detailů tak prozradím jen tolik, že se na mé tváři střídal široký úsměv se slzami na krajíčku a v srdci zase pocit štěstí se smutkem.
Režisér a scénárista Dean DeBlois to tedy dokázal i do třetice a doručil další nádherný animák ze série How to Train Your Dragon. V rámci příběhu se sice předešlým dvěma nevyrovná, ale po řemeslné a audiovizuální stránce jde dokonalý zážitek, který rozhodně stojí za to vidět na velkém plátně.
Pro mě jako nadšence této ságy šlo o velmi důstojné vyvrcholení skvělé trilogie. Pokud však k této látce nemáš až tak blízký vztah, abys snímku občas dokázal odpustit nějaký ten nedostatek, je pravděpodobné, že si z mých devíti bodů z deseti něco odečteš.
