Popovídali jsme si se čtyřmi pacienty na psychiatrii.
O psychiatrii toho Češi moc nevědí. To, jak to na psychiatrické klinice vypadá, víme jen z filmů. Tam to však často bývá přitažené za vlasy a realita se v mnoha případech ani zdaleka nepodobá tomu, co známe z televize.
„Změnilo se i vnímání psychiatrie, léčit se s psychickým onemocněním není již tabu – pacienti nejsou tak stigmatizováni, jako tomu bylo před pár desetiletími. A trochu se zlepšily i podmínky pro jejich reintegraci a resocializaci. Ale opravdu jen trochu,“ řekl nám v rozhovoru Pavel Černák, generální ředitel Psychiatrické nemocnice Philippa Pinela v Pezinku.
Lidé házejí pacienty hospitalizované na psychiatrické klinice do jednoho pytle. „Nikdo se však nechce dostat do takového stavu, nikdo nechce duševně trpět, onemocnět. Chválabohu, že se to nestalo mně, řeknou si mnozí v duchu. Je to ale také o předsudcích, mýtech, omylech i podsouvání lží,“ říká ředitel.
Setkali jsme se se čtyřmi pacienty, kteří se léčí v psychiatrické nemocnici v Pezinku. Vyprávěli nám, jak vnímají léčbu v psychiatrické klinice a jak jim pobyt na psychiatrii změnil život. V rámci zachování integrity pacientů a ochrany jejich soukromí jsme zaměnili jejich skutečná jména.
Janovi je 31 let, na psychiatrii se léčí z drogové závislosti. Jozefovi je 62 let a trpí bipolární poruchou. Marek je o dva roky mladší a diagnostikovali mu schizofrenii. 22letý Adam je na ústavní ochranné léčbě. Rozhovor s pacienty je druhý ze série článků o stigmatizaci psychiatrie.
Proč jste se rozhodli, že se se mnou setkáte a popovídáme si?
Jan: Je to pro mě něco nového, zajímavého. Chtěl jsem vyzkoušet, jak probíhá rozhovor.
Jozef: V zahraničí je povědomí o psychiatrii na mnohem vyšší úrovni. Proto jsem uvítal rozhovor. I prostřednictvím článků, které napíšeš, se zlepší povědomí lidí o psychiatrii. Je třeba pracovat na tom, aby se změnilo vnímání psychiatrických pacientů. Mnozí z nás, ačkoli jsou diagnostikováni jako psychiatričtí pacienti, tak nejsme takoví, jak se říká – blázni. Jsme normální lidé.
Marek: Věřím, že rozhovorem dopomůžeme k tomu, aby se o psychiatrii nešířily nesmysly. Jsem rád, že patřím mezi ty, kteří mají možnost udělat rozhovor. Je to pro mě jistým způsobem čest, měl jsem radost, že mohu být součástí.
Adam: Celá klinika je vůči pacientům vždy férová a korektní, proto jsem se rozhodl, že budu opětovat jejich dobrosrdečnost a na oplátku pomohu já jim. Proto zde dnes s tebou sedím.
Proč jste hospitalizovaní?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak pacientům pomohla hospitalizace;
- co se děje mezi jednotlivými pacienty;
- jaké nejhorší zážitky mají z psychiatrie;
- jak vnímají slovo blázninec;
- proč přecházeli z oddělení na oddělení.
