Od Partyzánek po IQOS. V 60. letech si mohli lidé dovolit 800 krabiček měsíčně, kouřili i v nemocnicích nebo na úřadech

Jen pro srovnání: dnešní svět je ke kuřákům o něco přísnější, při současném průměrném platu něco přes 32 tisíc a stokoruně za krabičku můžeme jednoduše vypočíst, že si Čech může dnes dovolit přes 320 krabiček. 

A na úrovni kuřáctví to bylo poznat: kouřilo se v bytech, v restauracích, na úřadech, dokonce i v nemocnicích. Nejenže to nikomu nevadilo, mnoho budov mělo na chodbách zabudované popelníky. Kouření patřilo k životnímu stylu, k vyššímu standardu, na který přece každý v socialismu dosáhne. 

S takovým nastavením se pak Čechoslováci dostali na evropské prvenství. V rámci celého světa na třetí místo. Taková čísla už však hýbala s lékařskými posudky, které začaly stále více upozorňovat na škodlivost kouření – zatím tedy „silného“. 

Osvěta sílila. Cigaretový kouř začal být vnímán méně jako cenný artikl a více jako symbol rezignace a úpadku. 

Až do začátku divokých 90. let, kdy cigarety byly extrémně levné, neexistoval žádný zákon, který by redukoval reklamu na cigaretové výrobky (například značka Marlboro vyráběla oblečení se svým logem v dětských velikostech) a svoboda projevu prostě překonala cokoli jiného.

Tabáková reklama je zakázaná až od července 2004. Zákon se vztahuje i na bezplatné rozdávání cigaret, které v rámci propagace některé společnosti také prováděly. Na krabičkách se rovněž začínají objevovat varovné nápisy, které by měly potenciálního kuřáka odradit. 

Vzal nám zákon hospody?

„Na co nám teď jsou knajpy, když si v nich ani nevychutnám obyčejné cigáro,“ povzdechne si nejeden pamětník na typickou českou hospodu. Takovou se zelenými nebo červenými ubrusy (podle značky piva, které ubrusy do podniků dodává), sedřenými pivními podtácky a skoro až kýčovitě specifickým bodrým výčepním, rozhodně nečepujícím žádný podmírák, aby ušetřil i tu poslední korunu nákladů. Zahalený do hustého dýmu, který po sobě zanechávají ostatní návštěvníci podniku. A někdy i on. 

Vzpomínky zůstávají, štamgastů ubývá, hospody se mění. A s tím i pohled na klasické nalejvárny. A stejně tak i počet infarktů. 

Podle dat Státního zdravotního ústavu, který srovnával případy infarktu v letech 2016 až 2018, vyšlo najevo, že v tomto období došlo ke snížení počtu hospitalizovaných zhruba o 7,1 procenta. To je optimistické číslo.

Efekt zhoubných nádorů bude možné určit zhruba až za deset let, takže z tohoto pohledu je na výsledky pořád brzo. Podle expertů ale stačí být jen pár minut v zakouřené místnosti a už to dokáže prokazatelným způsobem dokáže negativně ovlivnit cévy.

Tělo se dokáže bránit a obnovovat, proto se při delším nenavštěvování zakouřených prostor dokáží negativní důsledky pasivního kouření spravit. Výskyt astmatických záchvatů nebo akutních infarktů myokardu tak technicky vzato klesl hned druhý den po zavedení protikuřáckého zákona. 

Stěžují si i někteří provozovatelé hospod, ke kterým prý přestávají chodit hosté. Musejí údajně zavírat své podniky. Ale i na tohle máme data, hned z června tohoto roku. Společnost Bisnode zjistila, že v Česku existuje přes 21 tisíc firem podnikajících v pohostinství, což je číslo dvojnásobné za posledních devět let. A byť bylo v roce 2018 zrušeno rekordních 457 provozoven, jiných 1613 bylo toho roku čerstvě založeno.

Jak zjistila razie pražských hygieniků ze srpna tohoto roku, protikuřácký zákon i přes jeho platnost nedodržuje každá pátá hospoda. Ze zkontrolovaných 260 podniků byl problém u padesáti z nich. Zlaté české ručičky si očividně poradí i v dobách největšího temna.

Desetiletý kouřící Jirka

„No jo, ale představ si, že moje babička celý život kouří a minulý týden oslavila osmdesátku,“ ozývá se další zvednutý prst, který protikuřácký zákon bere spíše jako zásah do svobody podnikání než prosté zdravotní opatření. 

Babička se sice dožila osmdesátky, je rezistentní, ale to neznamená, že kvůli kouření někdo jiný nezemře na infarkt či nejhorší a velmi bolestivou formu nemoci – rakovinu. Rozdíl v dožití kuřáka a nekuřáka je v Česku sedm a půl roku. A to by mohl být už dostatečný argument k nekuřáctví.

Umírá jich každý rok 18 tisíc na následky kouření. To je víc než 340 lidí týdně a tedy 48 denně. Takže dva lidé za hodinu. I dnes, i zítra. A dvou třetinám z nich je pod 65 let. Důvodem bývají nemoci srdce a cév, nádorová onemocnění a nebo poruchy dýchání.

Jak potvrzuje Eva Králíková z Centra pro závislé na tabáku, kouření je vlastně jako ruská ruleta: buď nezabíjí vůbec, nebo brzo. „Ta půlka, co umře, což je v průměru asi šestnáct tisíc každý rok v České republice, ztrácí patnáct let života. Asi tři čtvrtiny z nich ale zemře dřív o dvacet dva let,“ prozradila v rozhovoru pro deník Metro.

A když už se držíme statistiky, tak si zvolíme současné nejčetnější jméno v Česku – Jiří. Jirka začal kouřit už v deseti letech. Mezi deseti a dvanácti lety je totiž podle adiktologa Adama Kulhánka tuzemský průměr, kdy poprvé děti na vlastní plíce přičichnou k cigaretovému dýmu. 

Ale začínají i v nižším věku. Třeba v devíti. Podobný průzkum dělala i Univerzita Karlova o rizikovém chování dětí v roce 2014. Zjistili, že do 16 let pravidelně kouří téměř 22 procent školáků.

Vidí to hlavně u svých rodičů a tak jejich chování potom předvádí před kamarády. Je za tím touha být frajerem, chuť na „zakázané ovoce“, nízká úroveň edukace. 

Data jsou o pravidelných kuřácích školního věku, takže těch, co cigarety jednou za čas zkusí je zřejmě o dost více. 

Můj konec s cigaretami

V roce 2016 jsem i já sám končil s cigaretami. Nebylo to vůbec snadné. V dobách největšího kuřáctví u mě nebyl problém vykouřit půl až jednu krabičku tvrdých stovkových cigaret Marlboro. Necítil jsem se dobře a věděl, že je potřeba to změnit. Tady jsou mé soukromé zápisky v takové podobě, jak jsem si je tehdy vedl.

1. den

Stává se ze mě oficiální nekuřák. Ruce se mi občas zachvějí, nejradši by si zapálily. Je třicet hodin od poslední cigarety, za tu dobu registruji asi pět výhrůžek a obav z neúspěchu, přičemž na to, že bych si zapálil, jsem pomyslel sedmkrát. Jinak to zatím jde – plíce si začínají opatrně navykat na přísun kyslíku a cévy se roztahují do nevídaných šířek.

2. den

Mám horečku. Možná mě tělo chrání před dalšími příznaky abstinence, možná ne. Ale zapálit si chuť zatím nemám.

6. den

Zítra to bude týden od mé poslední cigarety. Jak to prožívám? Noo... nemoc už pomalu odchází, chuť k životu se vrací a s ní i chuť na cigaretu – což je vlastně trochu takový paradox. Říká se, že nejhorší jsou první tři dny a pak první tři hospody.

Jelikož jsem byl od počátku abstinence izolován, mé první tři dny začínají právě zítra. Zítra budu muset všem kolegům vysvětlit, jak to vlastně teď mám a že i když mi budou před obličejem třást cigaretovou krabičkou, což s oblibou dělali, tak svůj závazek neporuším.

7. den

Dnes byl ten den. Kolegové dštili kouř na všechny strany, ale mě to nezlákalo. Nebylo to vůbec jednoduché, ale zvládl jsem to.

8. den

Cesta nekuřáctvím je plná otravných věcí, umocněných tím, že člověk má chuť si zapálit, ale musí se tvářit, jako že nechce. Všichni se ptají proč a jestli pořád nekouřím a udiveně mi gratulují.

Děkuji, ale moje cesta absolutně nekončí. A co víc: po práci jsem si dal v hospodě pivo. Asi po čtyřech letech jsem si k němu nezapálil, což byl rituál, který jsem si zatím nikdy neodpustil. Chuť na cigaretu zatím nebyla větší. Ale zvládám to.

19. den

Nekouřit se daří, pár barových výzev jsem taky pokořil, ale všímám si zajímavé věci. Mnohem více cítím vůně a pachy a mnohem více si dokážu vychutnat jakýkoli pokrm. Chutná mi jíst. Fakt víc a fakt hodně. A proto trochu přibírám.

42. den

Za celou dobu jsem si nezapálil. Ale neříkám, že nebyly chutě! Nejhorší je to u piva a po jídle. Dalo by se vyjmenovat, co všechno mi to přináší a byla by to pravda – plíce i srdce absenci cigaret dost oceňují a líbí se mi samozřejmě i to, že jsem ušetřil asi 2 500 Kč.

Má to však i svá negativa. Chuť. Mozek lační po jakémsi uspokojování potřeb. Když kouření není, vtlačuje mi myšlenky, co všechno by se dalo pozřít. A já bezmezně poslouchám. Musím si dávat pozor na nezdravé jídlo.

Dalším bodem je únava. Bývám mnohem unavenější, i když chodím spát tak jako dřív. Pociťuji i určitou nervozitu. Jsem klidný člověk, naštve mě fakt máloco. Ale v posledních týdnech co nekouřím, pozoruji zvýšenou tendenci se snadněji naštvat.

127. den

Pořád nekouřím. Ale musím se přiznat, párkrát jsem selhal. Hlavně v přítomnosti méně známých lidí, kterým je potenciálně moje zdraví jedno a kteří mě vyzývali, abych si dal, protože si „přece dřív nebo později stejně dám“. Pár cigaret u piva proběhlo, ale nikdy ne ve střízlivosti. Nutno podotknout, že bolesti hlavy druhý den jsou mnohem horší.

364. den

Zítra to bude rok, co nekouřím. Ano, podařilo se to – i když ne definitivně, tak do roku 2017 kráčím jako člověk, který se od tohoto zlozvyku dokázal odpoutat. Ale boj dál pokračuje. Ušetřil jsem asi 18 tisíc korun.

K cigaretám jsem se pak ještě vrátil v dost velké míře na konci roku 2017. Pak jsem s nimi po roce skončil a nezapálil si od prosince 2018. Cítím se jako vyléčený, ale můj boj není u konce. Jak to dopadne, nevím – závislý jsem už na celý svůj život.

Zázrak jménem IQOS?

Zatímco klasické kouření už není dávno tak trendové jako dříve, objevují se jiné možnosti, jak do sebe vpravit nikotin. Fenomén vapingu či zahřívaného tabáku přišel i do Česka. Za kouřením dětí může stát i masivní propagace těchto alternativních kuřáckých možností.

Elektronická cigareta tolik nesmrdí, není cítit na oblečení a dělá hustá oblaka dýmu, která se mladým líbí. Triky s kouřem jsou navíc populární na sociálních sítích, což láká ještě víc.

V poslední době však nejen českou populaci kuřáků oslovuje výrobek jménem IQOS. Funguje právě na bázi zahřívaného tabáku – přímo ho tedy nespaluje a je tedy podle výrobce Philip Morris zdraví méně škodlivý. 

Nadnárodní gigant si dobře uvědomuje, že klasické cigarety jsou již out. Snaží se proto o zavádění trendů, které mají „snížit rizika“, popřípadě „nabídnout alternativu“.

Listopad 2018, tisková konference Philip Morris, kde výrobce uvádí na trh novou řadu svých moderních cigaret. „Naším cílem bylo vytvořit lepší alternativu pro dospělé kuřáky, což se díky IQOSu podařilo. IQOS 3 a IQOS 3 MULTI jsou dalším krokem, abychom přesvědčili dospělé kuřáky v Česku, kteří by jinak pokračovali v kouření cigaret, aby přešli na méně škodlivou alternativu ‚bez kouře‘,“ říká s nadšením v hlase generální ředitel českého PM Árpád Könye,

Lidé novinku zkouší, nakupují, kouří. Uživatelů IQOS by mělo být více než 130 tisíc. Ale odborníci a lékaři nejásají. Ani tato varianta totiž srdce lidí neuchrání. 

Podle Evy Králíková z Centra pro závislé na tabáku 1. LF UK a VFN v Praze by sice měly být výrobky s ohledem na aktuální informace o 90 procent méně škodlivé, mohou však i přesto působit jako lákadlo pro nové kuřáky. 

IQOS je výrobek stále neprobádaný. Zmatky vznikají kolem nezávislé studie, jež oponuje stanovisku výrobce ohledně látek, které se v náplních nachází. Existuje navíc riziko, že při daleko větší toleranci tohoto méně zapáchajícího dýmu ho do sebe budou kuřáci vdechovat mnohem častěji, což by mohlo onu menší škodlivost nebezpečně nahradit.