Policisté chodí hlídat Prague Pride rádi, ve vzduchu se vznáší láska, říká mluvčí festivalu

Když zhodnotíte situaci od prvního ročníku po tento, je v současnosti situace více, nebo méně vyhrocená?

Situace nikdy nebyla vyhrocená. Vyhrocená byla v tom, že z hradu za Václava Klause přicházely hlášky o deviantech a další nesmysly, ale lidé v ulicích nikdy vyhrocení nebyli. Od prvního Prague Pridu, na který přišlo 8 tisíc lidí, jsme si získali důvěru veřejnosti hodně rychle. Náš průvod má kolem sebe auru pozitivního myšlení a lásky. I policisté říkají, že rádi chodí na naši akci do práce. Prague Pride, kde se všichni usmívají a ve vzduchu se vznáší láska a pozitivní přístup k životu, je velký rozdíl oproti fotbalovým zápasům, kde hlídají destruktivní a agresivní fanoušky. 

Ale určitě ubylo hloupých útoků ze strany politiků, etablovali jsme se jako festival a politická scéna nás přijímá. Velkým symbolickým krokem pro nás je, že poprvé primátor osobně a oficiálně vyvěsil vlajku na pražském magistrátu, o což jsme žádali řadu let a letos se to poprvé stalo. Mám skvělý pocit z toho, že se Praha zařadila mezi velké světové metropole, kde je tohle standardem. Jde o symbolické gesto města vůči celé LGBT komunitě, že jsme tady vítáni, vědí o nás a počítají s námi. A to je hrozně důležité sdělení nejen queer komunitě, ale i ostatním 

Doporučeno

H&M představuje první LGBTI kolekci 27. května 2018 v 14:01

Jaká je situace české queer komunity v porovnání s okolními zeměmi?

Když se srovnáváme s Východem, tak jsme na tom velmi dobře. Fyzických útoků na veřejnosti, které tady ale také probíhají, je pořád minimum. Z našeho výzkumu vyšlo, že většina LGBT lidí se v Česku cítí dobře. Ale když se podíváte na Západ, vidíte, že je ještě co dohánět a že jsou tady ještě pořád velké rozdíly. Například v oblasti legislativy, kde je neexistující možnost manželství pro stejnopohlavní páry, nebo zastaralé trvání na tom, že pro úřední změnu dokumentu musí transgender osoby projít sterilizací. Stále se setkáváme ale i s negativními pohledy na ulici, nebo s tím, že se LGBT lidé bojí vyoutovat před rodinou, jelikož se bojí reakcí. 

Jaký je smysl Prague Pridu? Upozorňovat na tyto problémy?

Přesně. Smysl Prague Pridu je být hlásná trouba. Když se něco děje, tak se o těch věcech hodně mluví. Proto bereme Prague Pride jako příležitost promluvit. A jelikož se odehrává velký festival, veřejnost, média a politici nám naslouchají. Zároveň jde o důležitou událost i pro samotné členy LGBT komunity, pro spoustu z nich jde o jedinečnou příležitost být sám sebou. 

Proč podle vás politici tak otálí s přijetím zákona o manželství pro všechny? Je to tím, že na to společnost ještě není připravená?

Společnost na to dávno připravená je. Ze všech výzkumů to jednoznačně vychází. Jenže bohužel u nás nerozhoduje společnost, ale poslanci v parlamentu, kteří mají svoje vlastní zájmy. Jsou velmi opatrní. Lavírují tak, aby nepřišli o voliče. Už v minulosti, kdy byl zákon o adpoci předložen do parlamentu, nedostal se ani na jednání. 

Bude nutné festival pořádat i v momentě, kdy sexuální menšiny budou plně rovnoprávné s heterosexuální většinou?

Já si myslím, že je fajn ho pořádat pořád. Jako Prague Pride se neustále setkáváme s tím, že musíme obhajovat svoje právo na existenci. Ale proč by tady nemohl být festival zaměřený na LGBT téma. Ale samozřejmě bude skvělé, až nastane moment, kdy člověk nebude muset dělat žádnou osvětu a půjde už jen čistě o kulturní festival. 

Jakou část festivalu tvoří cizinci?

Z výzkumů festivalového publika nám vychází, že je to zhruba 20 %. 

Letošní téma Prague Pridu jsou stonewallské nepokoje. Jak se to do festivalu promítne?

Chtěli jsme se přidat k Pridům po celém světě a oslavovat výročí 50 let od Stonewallu. Zároveň je nám ale jasné, že vzhledem k historickým událostem, u nás toto výročí lidem nic moc neříká.   Tak jsme se rozhodli stonewallské nepokoje lidem přiblížit a zároveň jsme se se to snažili přetavit do českého kontextu. Letos si totiž připomínáme 30 let od Sametové revoluce, která v Česku otevřela občanskou společnost a přinesla možnost zakládání LGBT spolků. V PRIDE LIFE - ŽIVOT 90 měl například diskusi Robert Vano, který se stonewallských nepokojů zúčastnil. Popsal tedy kontext jak Ameriky, tak posléze návratu do České republiky.

Jinak se Stonewall promítá především tak, že jsme se zaměřili mnohem více na historii, rozšířili jsme naši cílovou skupinu a snažíme se mnohem více zaměřit na starší lidi. Chceme je vtáhnout do dění, do něčeho tak mladého, jako je festival. Proto jsme otevřeli nové festivalové místo Pride Life, kam zveme LGBT lidi od, řekněme, 45 let výše, aby neseděli doma a nebyli osamělí. Vytvořili jsme pro ně bezpečné místo, kde se mohou setkávat a být v kontaktu s mladou generací, která jim může dát novou energii do života, zatímco oni mohou mladým nabídnout své zkušenosti. Spousta lidí říká, že je to poprvé, kdy viděli gaye nebo lesbu starší generace. U nás tito lidé nejsou na veřejnosti pořádně vidět. 

Na vašich stránkách uvádíte, že jedním z vašich cílů je zodpovědnost vůči životnímu prostředí. Jakým způsobem chcete být zodpovědní?

Nějakou zodpovědnost cítíme celou dobu. Už loni jsme zavedli vratné kelímky, snažíme se o třídění odpadu. Proto jsme letos oslovili firmu Envirostyl, která dělá celkovou analýzu toho, co děláme dobře, a kde bychom se mohli zlepšit. Není to jen o tom, že se bude třídit odpad. Chceme jít do mnohem větší hloubky.

Jaké byly začátky Prague Pridu z organizátorského hlediska?

Nápad vznikl mezi queer lidmi, mezi nimiž byla řada expatů, kteří tehdy žili v Praze a říkali si, že naše hlavní město něco takového potřebuje. Zároveň cítili, že tady Pride být může. Situace tady byla dostatečně otevřená a věděli, že nezorganizují něco, co by vymlátila policie nebo náckové.