Stonewallské nepokoje se zapsaly do historie jako jeden z nejdůležitějších protestů LGBT+ lidí.
Měla to být šťára jako nespočet předchozích. Tajní v doprovodu jednoho strážníka v uniformě nakráčeli kolem půldruhé ráno do baru Stonewall Inn pod záminkou podezření z prodeje alkoholu bez licence. Podnik totiž jako nespočet dalších v New Yorku patřil mafii. Skutečným důvodem pro razii však byla záměrná šikana členů sexuálních menšin, kteří se zde sdružovali.
Mnohokrát předtím si to zdejší gayové, lesbičky a transvestité nechali líbit. Toho večera ale ne. Těžko určit, co přesně to způsobilo. Snad za to mohl alkohol v žilách, možná jim už jen zkrátka došla trpělivost. Jisté je jen jedno – 28. června 1969 se návštěvníci baru rozhodli postavit mužům zákona na odpor. A zapsali se tak do historie.
Nejdřív létaly mince, pak kameny a popelnice
Policisté několik lidí vyvedli ven na ulici, zatčené „devianty“ naložili do antonu. „Přišli si pro úplatek, ale nedostali ho,“ zařval někdo z davu. „Tak je uplatíme,“ křikl někdo zpátky. V tu chvíli se příslušníci policie ocitli pod sprškou létajících mincí, které po nich pobouření zákazníci baru začali házet.
Když peníze došly – nebo když jim házet mincemi přišlo líto – chopili se láhví nebo kamenů. Zasahující detektivní inspektor Seymour Pine svým mužům nařídil zabarikádovat se uvnitř vylidněného baru, stáli proti jasné přesile. Když se navíc rozbouřenému davu podařilo vysvobodit zatčené z policejních aut, situace se vyhrotila ještě víc.
Podnik Stonewall Inn na fotce z roku 1969
Do oken baru létaly cihly ze stavby za rohem a popelnice. Lidé házeli vše, co měli po ruce. Zvuky rozbitého skla doprovázelo hlasité skandování „Gay Power!“ a celé dění jakoby nebralo konce. „Byl jsem v bojových situacích, ale nikdy jsem se nebál tak, jako tenkrát,“ řekl po letech inspektor Pine.
Buzíci ztratili svou ustrašenou tvář, kterou měli po desetiletí – beatnický básník Allen Ginsberg pro časopis Gay Sunshine.
Hlouček lidí se navíc brzy rozrostl o mužské prostituty a další lidi z okrajové části společnosti, kteří se o nepokojích doslechli a zákazníkům baru přispěchali na pomoc. Následný příjezd zásahové policejní jednotky vedl jen k dalším střetům. Lidé se odmítali vzdát. Trvalo až do čtvrté hodiny ranní, než se situaci podařilo zklidnit.
Začala nová éra
Tím však nepokoje neskončily. Druhého dne se totiž před Stonewall Inn vytvořil shluk lidí znovu – jenže tentokrát byl ještě několikrát početnější. Lidé si na místo přinesli cedule a transparenty, zdi okolních budov pokryli graffiti dovolávajícím se po rovnoprávnosti všech sexuálních orientací. Demonstrace trvaly 5 dní a zapojily se do nich stovky, podle některých až tisíce lidí.
Podnik Stonewall Inn ověšený duhovými vlaječkami
Nepokoje během pár letních dnů tak i díky mediální pozornosti přerostly do masivní události, která hnula celou americkou společností. „Buzíci ztratili svou ustrašenou tvář, kterou měli po desetiletí,“ okomentoval tehdejší situaci básník Allen Ginsberg pro magazín Gay Sunshine.
Pro queer lidi začala nová epocha. Taková, ve které se už její členové nebáli za svá práva hrdě bojovat.
Rok nato si protesty připomněl první pochod Gay Pride po newyorských ulicích. Později se průvody oslavující stonewallské nepokoje rozšířily do řady dalších měst po Spojených státech, ale i Evropě. A pokračují dodnes.
Pochod u příležitosti 25. výročí nepokojů
Duhová Praha
Letos tomu bylo přesně 50 let, kdy k protestům došlo, a stále se jedná o aktuální téma. Stonewallské nepokoje byly proto zvoleny za jedno z hlavních témat letošního festivalu Prague Pride, kde v rámci jednoho z programů vystoupil například i slovenský fotograf Robert Vano, který se jich osobně zúčastnil.
„Jinak se Stonewall promítá především tak, že jsme se zaměřili mnohem více na historii, rozšířili jsme naši cílovou skupinu a snažíme se mnohem více zaměřit na starší lidi. Chceme je vtáhnout do dění, do něčeho tak mladého, jako je festival. Proto jsme otevřeli nové festivalové místo Pride Life, kam zveme LGBT lidi od, řekněme, 45 let výše, aby neseděli doma a nebyli osamělí,“ řekla v rozhovoru pro Refersher Bohdana Rambousková, mluvčí festivalu.
A jak to během průvodu Prahou vypadalo, se můžeš podívat díky naší fotoreportáži. Podporu hnutí přišlo vyjádřit odhadem několik desítek tisíc lidí s transparenty, které nesly hesla jako „Vám to neublíží, nám to pomůže“ nebo „Manželství pro všechny“.
Společenské postavení sexuálních menšin sice u nás není v současnosti stále plně rovnoprávné v porovnání s heterosexuálními páry – například s ohledem právě na manželství. Přesto však hnutí LGBT+ během let dokázalo ujít v boji za lidská práva obrovský kus cesty, čímž přispělo ke zlepšení životů milionů lidí po celém světě.
Nic z toho by se však možná nestalo, kdyby se utlačovaní zákazníci baru během oné letní noci před 50 lety nerozhodli povstat a bojovat.
