Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Proč je použití blackface a slova „ni**a“ u bělochů naprosto nevhodné?
Když v březnu předloňského roku vylezl v soutěži Tvoje tvář má známý hlas na pódium Martin Dejdar převlečený za slavného r'n'b zpěváka The Weeknda, vystoupení vzbudilo poprask. Zatímco porota a diváci se jeho imitačnímu výkonu smála a líbil se jim, jiní ho hodnotili jako rasistický.
Český herec měl totiž obličej zabarven do hněda, aby před publikem působil více jako Afroameričan. Tuto samou soutěžní taktiku představili v jiných částech i další herci – například Jan Révai napodobující jamajskou reggae kapelu Inner Circle, Hana Holišová jako Beyoncé nebo Petr Rychlý, který si hrál na Louise Armstronga.
Jde jen o neškodnou zábavu, mohli by říct zastánci této show, kteří nevhodnost blackface nevnímají. Nejenže by ale nevkusná forma vystoupení urazila samotné interprety, uráží celou afroamerickou kulturu, protože se dotýká děsivé kapitoly z historie, se kterou se společnost vypořádává dodnes.
Jakékoli přebarvování barvy kůže je rasistické. Není nic mezi tím, i kdyby to komukoli přišlo sebezábavnější.
Vyobrazení blackface – obličej nabarvený tmavší barvou, než je přirozený pigment, s případným přemalováním rtů na pevnější a přehnané, je zakořeněno v mnoho let starém rasismu. Pochází dob minstrelských představení, což byly potulné kabarety se značně pokleslým programem.
Jak píše CNN, už ve svých začátcích v 19. století jezdili bělošští performeři po Spojených státech a Anglii a karikovali černochy, kteří tehdy ještě jako otroci pracovali na jižanských plantážích. Obličej si barvili páleným korkem nebo čistidlem na boty a Afroameričany vyobrazovali jako hloupé a líné bytosti.
Černošskou komunitu takovýmto způsobem zesměšňovali a tím více si upevňovali „bílou nadřazenost“ a přehlíželi hrůzy otroctví. Naopak otroctví podporovali, protože z etnika dělali nesvéprávné figurky. Vzniká kult o nadřazenosti bílého muže. Vystoupení byl obvykle jediný způsob, jak se společnost s Afroameričany aktivně setkávala.
O historii blackface píše do detailu Národní muzeum pro studium afroamerické kultury. Podle nich tito performeři zkreslili rysy a kulturu Afroameričanů, včetně jejich vzhledu, jazyka, tance a charakteru. Podporováním těchto toxických stereotypů pasovali „bělost“ jako privilegovaný standard, jediný, který je v tehdejší společnosti přípustný.
Vystoupení byla zvlášť oblíbená během Občanské války, kdy se rasové střety nejvíce vyostřily a vznikl spor o tom, zda má, či nemá být v USA zrušeno otroctví. To se následně i stalo. Podle History.com posloužil němý film Zrození národa z roku 1915 jako nástroj k rekrutování členů Ku-Klux-Klanu.
V silně rasistickém tříhodinovém propagandistickém eposu je afroamerický člověk vyobrazen jako „zlý nepřítel národa“. Navíc jej hráli běloši s nabarveným obličejem.
Více než sto let starý film je dnes ukázkou temné kapitoly americké historie. Ačkoli proti jeho obsahu a vyobrazení období po občanské válce afroamerická kultura dodnes protestovala, mezi xenofobně naladěnými bílými diváky byl snímek velmi populární.
Minstrelská představení vyvrcholila až před 2. světovou válkou, dodnes si v sobě nesou hrůzné konotace. Zpívá o nich i jedna z nejlepších jazzových zpěvaček, Billie Holiday, ve své skladbě z roku 1939 reagující na otrokářské jižanské obyvatelstvo.
„Jižní stromy plodí zvláštní ovoce,
krev na listech a krev v kořenech,
černá těla se houpají v jižním vánku,
zvláštní ovoce visí na topolech.“
– Billie Holiday, Strange Fruit
Ačkoli ve zmiňovaných 30. letech minulého století již posílil vliv různých hnutí za občanská práva a vyobrazování blackface se postupně snížilo, úplně nevymizelo a jeho používání přetrvává dodnes. V USA se na Halloween některé děti i v současnosti převlékají „za černocha“, podle únorového průzkumu je pro třetinu Američanů blackface v naprostém pořádku.
Nejen tam, v televizních show Evropy nevyjímaje si bělošští herci stále barví obličej na hnědo, když imitují černošské umělce. Čelí za to pochopitelné kritice, protože tento způsob zábavy nelze oddělit od někdejších výsměšných vystoupení.
V podcastu WTF s Marcem Maronem zopakoval bývalý prezident Obama, který v pořadu účinkoval jako host, že USA má stále co dělat, aby bojovala proti nekontrolovatelnému rasismu. „Nejsme z něj vyléčení a není to jen o tom, že je neslušné říkat slovo n*gr na veřejnosti,“ řekl. Společnost podle něj přes noc nemůže vymazat to, co se stalo před několika staletími.
A i když se tato historie přímo nedotýká minulosti Čechů ani Slováků, není možné ji přehlížet, je aktuální a citlivá. Stejně jako používání slova, které je rozšířené hlavně v rapových textech – ni**er, ni**a.
Takto Afroameričanům říkali jižanští otrokáři. Jde o slovo, které je součástí americké historie. Podle Obamy nezmizí do té doby, dokud se z něj opravdu nepoučíme, dokud další generace skutečně nepřekonají někdejší historická zvěrstva.
Dnes slovo „ni**a“ podle UrbanDictionary.com Afroameričané používají jako „výraz k označení svých přátel a spojenců z jedné crew“, je to pro ně prostředek, jak se identifikovat. Jeho použití bílými lidmi je absolutně nepřípustné.
Příklady jeho používání se nevyhýbají českým raperům. Je těžké bez kritiky přejít skladbu od Igora, který v jedné ze svých skladeb tomuto slovu věnoval celý refrén nebo jinou z tapu Mazafaka, nazvanou přímo Young Ni**az (podle stejnojmenné písně od 2Paca), kde dané slovo i rapuje „(...) jsme fakin young ni**az, co nic nerozhodí (...)“.
Nedávno si slovo neodpustil ani James Cole, který ve společné skladbě s Hugo Toxxxem Arnold Leopard-Navrátil zarapoval „(...) fenykl boy, už jsi jen pěna z piva, ni**a.“
Sám Toxxx tohle slovo použil i v jiné skladbě Private Mode: „(...) je mi líto, ni**as, dneska stokuju vevnitř, ni**as (...)“. Nebo i Rytmus ve svém hitu Started from the bottom: „started from the bottom, lick my fucking hairy balls, ni**a,“ zaznívá v refrénu.
Z kontextu jejich tvorby je samozřejmě evidentní, že to nemyslí nijak rasisticky, je ale potřeba takové použití neignorovat nebo nestandardizovat.
Není to správné – stejně jako blackface. Je potřeba umět chápat historii, abychom její temné kapitoly nikdy nemuseli opakovat.
