Littlefinger z Game of Thrones v novém seriálu pátrá po UFO. Pravděpodobně nejsme jedinou životní formou ve vesmíru, říká

Po Game of Thrones a Peaky Blinders se Aiden Gillen upsal seriálu Project Blue Book, který exkluzívně odvysílá televizní stanice Epic Drama již tento čtvrtek 19.9. o 21:00. V roli geniálního astrofyzika dr. J. Allena Hynka se zapojí do přísně tajného programu. Děj seriálu se odehrává na pozadí paranoidní atmosféry studené války a točí se kolem projektu Blue Book, v němž hraje dr. Hynek klíčovou roli.

Pokouší se rozklíčovat záhadná pozorování UFO, ale postupem času se dostane do spáru daleko větší konspirace, která jeho život vystaví nebezpečí. Seriál je inspirován skutečnými událostmi.

O své roli doktora Hynka, o tom, jaký je rozdíl mezi hraním reálné a fiktivní postavy, ale i o Game of Thrones toho Aiden Gillen prozradil více v rozhovoru.

Co odlišuje Project Blue Book od jiných počinů a co vás přesvědčilo, abyste si v seriálu zahrál? Odlišuje jej to, že jde o seriál založený na faktech. Každý z příběhů v našem scénáři je založen na události, která se buď odehrála, nebo lidé byli skutečně přesvědčeni, že k ní došlo. Některé příběhy končí otevřeně, u některých bylo zase prokázáno, že šlo o hoax, nebo měly logické vysvětlení. Ale řada z nich neměla. Když jsem se poprvé pokoušel mluvit o tom, co jsme natočili, použil jsem termín sci-fact. Na první pohled to spadá do žánru sci-fi, ale vše je založeno na reálných hlášeních, reálných příbězích, reálných mystériích, které se odehrály.  

Zajímal jste se o UFO subkulturu ještě předtím, než jste si zahrál v seriálu Project Blue Book?  

Ano, je to něco, co mě jako kluka, který vyrostl v 70. letech, vždy zajímalo. Tenkrát to bylo poměrně žhavé téma. V mém případě pramenil zájem zejména z filmu Blízká setkání třetího druhu od Stevena Spielberga. Za mého mládí to byla velká věc, velký film, a tak jsem byl vždy tímto tématem fascinován. Můj názor se od té doby příliš nezměnil. Vždycky jsem cítil, že pravděpodobně nejsme jedinou životní formou v tomto vesmíru.

Vaše ztvárnění doktorka Hynka mi připomnělo matematika Johna Nashe z Čisté duše. Ten je také talentovaný, chytrý, nepředvídatelný a tak trochu paranoidní. Jak jste se připravoval na tuto roli?

O doktoru Hynkovi existuje spousta informací. Psal knihy a byl do jisté míry veřejně známou osobou. K dispozici je hromada archivních rozhovorů a spoustu toho lze najít na YouTube. Byl jsem představen dvěma jeho dětem, abych se dozvěděl více o jeho rodině a pozadí věcí.

Pokud jde o srovnání s Johnem Nashem, docela se mi líbí. Je to také typ vysoce inteligentního, ale chaotického a zdánlivě neorganizovaného člověka, který je takový jen na oko, protože jeho mysl pracuje v oblastech, na kterých opravdu záleží. Není to vždy o vzhledu či eleganci, občas je to o hledání správné odpovědi.

Rešerše a příprava byla stejná jako u každé jiné role. Je prostě třeba najít tolik informací, kolik jde, pokud jde o reálnou osobu. Hrál jsem v poslední době několik reálných lidí a docela mě to bavilo. Je to o hledání společného území, kde se vaše osobnost a vaše vlastní fyzičnost může shodnout s osobností a fyzičností osoby, kterou hrajete. A to je neustálý proces.  

Profesor Hynek byl nejprve ohledně UFO skeptický, ale později s některými závěry projektu Blue Book veřejně nesouhlasil. Je tato názorová změna zobrazena v seriálu?  

Bude. Momentálně natáčíme druhou sérii. Bavíme-li se o čase, tak první série začala v roce 1952 a momentálně jsme v roce 1953. Hynkova práce na Blue Book pokračovala až do pozdních 60. let. Na konci první série jsme tento obrat naznačili. Takže odpověď je ano. Ještě bych dodal, že Hynek zůstával vždy skeptikem a měl otevřenou mysl. A to, že se o něm mluví jako o člověku, který se z naprostého skeptika ohledně UFO stal zcela přesvědčeným člověkem, je podle mě příliš zjednodušené. Myslím, že byl vždy obojí. Byl chytrý, ale nechtěl se upínat ani k jedné straně spektra.

Prostě jsem sledoval každý film, který byl po ruce, někdy dvakrát nebo třikrát

Je náročnější hrát někoho, kdo skutečně existoval, nebo fiktivní roli? Cítíte větší zodpovědnost či tlak v takové roli?

Jistě. Určitě je zde zodpovědnost i tlak. Ale já mám zodpovědnost rád a tlak mi nevadí. Myslím, že spousta lidí pracuje pod tlakem lépe. A výhoda je, že se většinou natáčí filmy o reálných lidech, protože tito lidé udělali něco výjimečného nebo brilantního, něco, co lidem otevřelo oči. Takže většinou hrajete vysoce inteligentní nebo zvláštní lidi. Mám to rád, protože jste vždy do těchto rolí obsazen částečně díky tomu, jaká je vaše vlastní osobnost. U této role jsem příliš tlak necítil. Byl to vřelý, velice chytrý člověk,  který byl slušným člověkem. Pro mě to byla úleva, protože jsem v poslední době hrál hlavně záporáky.  

Už jste zmínil, že vás ovlivnila Spielbergova Blízká setkání třetího druhu. Jaké další seriály a filmy vás ovlivnily v dětství a stály některé z nich za tím, že jste se rozhodl být hercem?

Je spousta filmů, díky kterým jsem se chtěl stát hercem. Když mi bylo 15, 16 nebo 17, velkými filmy pro mě byly Dravé ryby od Francie Coppoly, kde hráli Mickey Rourke a Matt Dillon. Herec, který mne hodně nadchl, byl Sean Penn. Důležitým filmem pro mé tennagerské já bylo i Tváří v tvář smrti a Dravec a feťák. Když se objevilo video, bylo mi 15 nebo 16 let. S bratrem jsem sledoval každý film, který byl k dispozici – od sci-fi, přes westerny, horor a drama po artové snímky. Prostě jsme sledovali všechno a to pro mě v jistém smyslu byla škola. Nechodil jsem do dramatické školy, nestudoval jsem herectví. Prostě jsem sledoval každý film, který byl po ruce, někdy dvakrát nebo třikrát.  

Co chce seriál Project Blue Book světu sdělit?

Sledujte oblohu. Úplně si nemyslím, že je to projekt laděný k tomu, aby světu něco sdělil. Spíše se snažíme vytvořit něco zábavného, založeného na vědeckých faktech, co bude nutit člověka, aby se zamyslel. Project Blue Book tak trochu těží z paranoie 50. let. 

Byl bych rád, kdybychom lidi povzbudili v tom, aby trochu mysleli na to, co by mohlo být tam venku. Spousta lidí to raději nedělá, protože je to děsí nebo mate. Jde o stejný důvod, proč některá lidé nejsou tak ochotní opustit město, ve kterém se narodili, protože je jednodušší tak neučinit. Občas je jednodušší o těchto věcech nepřemýšlet.

Ale já o tom přemýšlím hodně a byl bych velmi rád, kdybychom někdy navázali kontakt se životem mimo naši planetu. A je to něco, co je možné. Nejsem si jist, že dojde přímo k návštěvě, ale komunikace pomocí rádiových vln, signálu nebo něčeho takového není nepravděpodobná, protože naše technologie je na vzestupu. Ale nemyslím si, že náš seriál má jiné sdělení než to, že byste měli mít otevřenou mysl.  

Jsem rád, když mě lidé na ulici oslovují Malíček nebo Baeliš

Říkal jste, že jste nestudoval klasické herectví. Můžete prozradit něco o svých hereckých metodách. Jak důležitá je vnější stránka, mimika a vzhled, mít stejnou bradku jako pan Hynek?

Zevnějšek je důležitý. To, jak někdo vypadá, jak zní a jak se obléká, je velmi důležité. Myslím si, že pokud hrajete někoho, koho lidé znají a vědí, jak vypadal, třeba Alberta Einsteina, budete muset vypadat co nejvíce jako on, pokud neděláte artové projekty, jako byl film Boba Dylana, v němž Kate Blanchett hrála Boba Dylana a všechny další postavy hrály stejnou roli.

V rozumné míře, byste se měl pokusit dosáhnout zdání nebo alespoň shodných bodů mezi vámi a rolí, obzvláště, pokud je to někdo, koho všichni znají, nebo o něm mají povědomí. Jinak bude fakt, že nevypadáte a nezníte jako on, vším, o čem budou lidé mluvit. Rozumná kombinace je 50/50 ve smyslu shody vaší osobnosti a fyzičnosti s rolí.

Ale spousta toho vychází už z obsazení. Do filmu obsadí někoho, kdo alespoň trochu vypadá jako osoba, kterou má hrát. Gary Oldman nebude hrát Sida Viciouse, seženete někoho, kdo vypadá jako on a z toho vycházíte. Myslím si, že je to důležité. Boty jsou důležité, kravaty jsou důležité, i účesy jsou důležité. Ale vnitřní svět je pravděpodobně to nejdůležitější.  

Byla role Littlefingera v Game of Thrones velkým milníkem ve vaší kariéře? Myslíte si, že se někdy zbavíte této role, nebo tohoto jména?

Byl to asi milník v tom, že šlo o největší televizní seriál na světě. Ale z minulých zkušeností, kdy jsem hrál několik rolí, které byly populární, vychází můj poznatek, že lidé rychle zapomínají. Myslím, že tady bude trvat trochu déle, než lidé zapomenou, ale z mojí zkušenosti vím, že i takto velké věci jsou časem nahrazeny jinými.

Jako herec jsem se vždy stěhoval – v původním slova smyslu do Ameriky nebo Austrálie, ale také jsem se vrátil do divadla a nebo našel roli, která je odlišná, abych unikl od toho, že o mě lidé přemýšlí jako o jedné postavě. Ale docela se mi líbí, když na mě lidé na ulici volají jménem mé role, znamená to, že jí věří, že ji berou.

Přijal jsem, že jsem součástí něčeho, co se stalo kulturním fenoménem, rád mluvím o Game of Thrones a jsem rád, když mě lidé na ulici oslovují Malíček nebo Baeliš. Ale už se to teď děje pořád méně. Bylo skvělé být součástí, ale život jde dál a už o tom tolik nepřemýšlím.  

Máte na svědomí nejepičtější dialog v moderní historii televize. Narážím na chaos je a žebřík. Můžete nás vzít zpátky a říct něco o tom, jak jste přistoupil k přednesu této pasáže? 

To je zajímavá otázky. Chaos je žebřík byl napsán na konci natáčení první série Game of Thrones. Některé epizody se ukázaly být krátkými, tak jsme natočili pár extra scén. Tak vznikly tři nebo čtyři scény mezi Varys a Malíčkem, zřejmě z toho důvodu, že bylo snadné je napsat a natočit.

Chaos je žebřík byl napsán pro první sérii, ale nikdy jsme jej nenatočili. Ale když to bylo na papíře, cítil jsem, že je to zlatý prach. Poznal jsem, že je to krásný a silný projev, ale tehdy to šlo stranou. Nakonec se vrátil, myslím ve třetí sérii, v trochu jiné podobě. A protože byl, myslím, problém se zvukem, museli jsme jít zpátky do studia a předabovat to. Asi o půl roku později.

A když k tomu došlo, naplno jsem využil fakt, že znovu nahráváme zvuk, a že jsem viděl, jakými střihy je to proloženo, což ovlivnilo můj projev. Určitě jsem to zesílil, dal tomu trochu větší intenzitu a jiný směr.  

Ale pak mě vyhodili z letadla a bylo po všem

Jaká vnímáte, že, se tento projekt stal celosvětovou popkulturní senzaci?  

Z toho, že se z Game of Thrones stal fenomém, nejsem překvapen. Knihy byly velkým  bestsellerem ještě předtím, než jsme začali natáčet. Ale bylo do opravdu dobře natočeno. Showrunneři  David  Benioff a Dan Weiss udělali neuvěřitelný kus práce. A já byl s nimi a se seriálem  až do konce.  

Rád bych se vás zeptal na Chrise Nolana. Byl jste v Temném rytíři a on vás vyhodil z letadla. Jaké to bylo?

Byl jsem jen v jedné scéně filmu. Christopher Nolan je filmař, kterého velmi obdivuji. Takže, když se objevila nabídka zahrát si jednu scénu v jeho filmu, neodmítl jsem. Bylo fascinující sledovat, jak pracoval s Wallym Pfisterem, který byl hlavním kameramanem většiny jeho filmů. To byla pro mě největší věc, kterou jsem si z natáčení vzal. Bylo fascinující sledovat je, jak fungují jako tým. Přestože to byl vysokorozpočtový film natáčený na Imax, i tak k němu přistupovali velmi osvěžující způsobem. Ale pak mě vyhodili z letadla a bylo po všem.  

Pokud byste měl příležitost potkat se s cizí formou života a položit jí jednu otázku, jaká by to byla? 

Nevím, možná když to obrátím, a někdo by se objevil tady na druhé straně vesmíru na Zemi, dokážu si představit, že by se nás zeptal, proč se pořád zabíjíme. Máme tendenci myslet si o bytostech, které by mohly žít na jiné planetě nebo kdesi daleko, že budou do jisté míry sjednocení nebo stejní. Zatímco my se na této planetě nikdy nepřestaneme zabíjet navzájem a nepřestaneme se snažit dělat věci jinak než ostatní. Tak bych se jich pravděpodobně zeptal na tajemství za jejich jednotou. 

Nový seriál Projekt modrá kniha si budete moci 9. září ve 21:00 exkluzivně zhlédnout na televizní stanici Epic Drama.