Airbnb je důvod, proč místní nenávidí centrum Prahy. Hostů je stále více, vymykají se kontrole a bývají vulgární, opilí a hluční

Je potřeba říct, že problém se službou nemají jenom v Praze. Společnost má být hlavním sponzorem olympijských her v Pařiži, které se tu budou konat v roce 2024.

Starostka francouzské metropole Anne Hidalgo je však proti – služba podle ní má na svědomí bytovou krizi a snižování kvality života obyvatelům města ve střední třídě a dle deníku The Guardian se chce postarat o to, aby se dostalo jejího razantního omezení.

Tak jako se omezení dočkal Berlín, Amsterdam, Londýn nebo New York – města, která podmínky užívání služeb zpřísňují ze stejného důvodu. Vedení poslední jmenované metropole loni podle serveru Cnet.com obvinilo Airbnb z desetiprocentního nárůstu cen nemovitostí během let 2009 až 2016.

Zpátky do ČR. Kvůli Airbnb se totiž nadbytek turistů dotýká lidí, kteří chtějí v centru města dlouhodobě žít. Sousedé bytů, které jsou pronajímány skrz tyto platformy, jsou nespokojení. Hosté se v bytech nechovají dobře, zanechávají po sobě nepořádek ve společných prostorách, jsou hluční. 

Nespokojení rezidenti založili iniciativu Snesitelné bydlení v centru Prahy, které eviduje přes dva tisíce osob vystavených uváděným dopadům. Magistrát podle nich není nijak součinný. „Situace zcela katastrofická. Existuje Komise pro poskytování krátkodobých ubytovacích služeb, jejíhož jednání se zástupci iniciativy několikrát účastnili,“ vysvětluje pro REFRESHER člen koordinačního výboru Petr Městecký. 

Jako největší problém jeho iniciativa považuje, že se v domech, kde Airbnb provozuje, zásadně zhoršila bezpečnostní situace, přičemž podle nich většina problematických návštěvníků do Prahy přijíždí za účelem sexu, drog a alkoholu – tedy komodit, které jsou v metropoli snadno dostupné. 

„V bytových domech se chovají tak, jak by je v oficiálním hotelu ani nenapadlo.“ 

Další komplikací jsou pak následné večírky těchto hlasitých hostů, které mohou přetrvávat až do ranních hodin. „Běžné je ve společensky unaveném stavu zvonění na všechny dostupné zvonky z ulice v kteroukoli denní či noční dobu. Bytové domy nejsou hotely. Krátkodobé ubytování vytváří z prostoru za domovními dveřmi, který je společný pouze pro majitele/nájemce domu, veřejný prostor,“ stěžuje si iniciativa. 

„Paní předsedkyně nepochopila podstatu problému, cílem je vybrat co nejvíce poplatků z nelegálního poskytování ubytovacích služeb v bytech, neboť byt dle platné legislativy nemůže být provozovnou ubytovacího zařízení. Přesto paní předsedkyně dělá vše, aby to možné bylo,“ upřesnil člen koordinačního výboru iniciativy. 

Situace by mohla být řešena pomocí vyhlášky, která by fungování služby omezovala, nebo nějak upravovala. Bouří se totiž proti ní samozřejmě i hoteliéři, kterým kvůli Airbnb klesají výdělky, i když hostitelé nemusí dodržovat přísné podmínky, které mají oni jakožto profesionální služba.

„Aby mohla být vyhláška, tak by se musel změnit zákon o hl. m. Praze, který by zplnomocnil magistrát toto udělat – tedy přidat do něj zhruba dvě slova ‚ubytovací vyhlášky‘. Místo toho řeší složitou změnu několika jiných zákonů, aby se to dalo udělat v celé ČR,“ říká Městecký.

Ve svých stanovách prohlašují, že jsou zásadně proti hotelovým pokojům v bytech. „Vezměme to od počátku – tedy co to znamená Airbnb? Air bed and breakfast – tedy nafukovačka se snídaní. Co z toho vyplývá? No minimálně to, že díky té snídani se o vás někdo postará, že nemáte celý byt jako hotelový pokoj,“ odkazuje na původní význam služby.

Ta začínala na podobném principu jako služba Couchsurfing, tedy že si místní k sobě do bytu vzal po předchozím schválení člověka, se kterým se seznámil, postaral se o něj, představil mu své město. U Airbnb bylo za to potřeba zaplatit, takže odpadl stres z hledání takového dobrovolníka. Princip sdílené ekonomiky však stavěl na tom, že host bydlel u někoho doma.

Poté co se z Airbnb stal výnosný byznys, tak poetika názvu službě zůstala, ale její původní smysl překryla touha po pohodlí a penězích. 

Konkrétní zážitky rezidentů s neohleduplnými hosty jsou podle Petra Městeckého nepřenosné, nedají se vyprávět – musí se zažít. 

Tohle není domov 

Redakci REFRESHERu dal speciální přístup do skryté části webu iniciativy, která má i svou veřejnou část a kde rezidenti mohou sdílet své negativní zážitky. Některé z nich pak uveřejňují v občasníku (NE)Snesitelný život.

Jeden z příběhů například hovoří o muži, který po vstupu do domu vstoupil na dvůr a pak zničehonic vzal do ruky květináč s jednou ze vzrostlých okrasných květin a pokusil se ho přehodit přes zeď. To se mu nepovedlo, květina i s květináčem se roztříštila o zeď, tak alespoň vytrhl z květináčů ozdobné květiny u vchodu.

Jiná výpověď svědčí o letním zážitku rezidentky, která se vracela domů, když v prvním patře zahlédla hosty ubytovací služby proměněné z jednoho bytu, kteří – vykloněni z okna – vyhazovali na zem krabičky od jídla, plechovky od piva a zpívali si hlasité písně.

Nebyla to první zkušenost, už o pár dní dřív házeli jiní hosté z okna lahve od piva a  skleničky do otevřené, na ulici umístěné zelené popelnice. „Hluk se otevřenými okny pěkně rozléhal přes celý dvůr. Lepší zábavu si v hluboké noci nedokážete představit,“ doplňuje svědkyně.

Takových případů je popsáno mnoho. „Konají se tam mejdany, cizinci nevědí, kde bydlí a courají po celém domě, strkají klíče do nepatřičných zámků, zvracejí, zvoní na všechny zvonky, dobývají se dokonce i do domů, kde nebydlí, kufry odírají výtahy, podlahy, stěny... Prostě se z domu se stává veřejný prostor, bojíte se vyjít na chodbu, aby vás někdo nebacil. To není domov!“ uzavírá vyprávění pan Městecký.