17. listopad 1989 se zapsal do historie Česka i Slovenska jako začátek sametové revoluce.
Shromáždění studentů u příležitosti dne studentstva v Praze 17. listopadu 1989 bylo na počátku sametové revoluce. Změna visela ve vzduchu, jen se nevědělo, co ji nakonec spustí. Demonstrace na Národní třídě se tehdy neobešla bez hrubého zásahu bezpečnostních složek.
Shromáždění probíhalo relativně klidně, dokud nezačala jeho neoficiální část, kdy se demonstranti vydali směrem na Václavské náměstí a nezačali vykřikovat hesla kritizující vládu komunistické strany. Bezpečnostní jednotky dav lidí obklopili a ty, kteří se rozhodli dále protestovat vyhnali pomocí tvrdého nátlaku a fyzických útoků s obušky. Výsledkem přibližně dvouhodinového zásahu bylo zhruba 600 zraněných, z nichž 35 museli hospitalizovat.
Chýba autor/zdroj fotografie!
V Refresheru jsme se rozhodli napsat sérii článků, které ti tuto významnou událost lépe přiblíží. Podíváme se ale také na nesvobodu, která revoluci předcházela, a na to, jak se společnost za 30. let změnila. Další články k výročí najdeš v tomto vlákně.
- Proč se vedení strany neobávalo bojkotu kritizujícího režim
- Jak se do čela protestu dostal agent StB a jakými příkazy se údajně řídil
- O fámě, podle níž na místě zabili studenta
- Proč bezpečnostní jednotky útočily na lidi, kteří se dali na útěk
- Jakou roli ve shromáždění ze dne 17. listopadu hráli čeští disiden
Změna byla ve vzduchu od příchodu Gorbačova k moci
„Že změna přichází bylo zřetelné nejpozději od 85.–86. roku. Gorbačov byl u moci a bylo jasné, jaké změny probíhají v samotném Sovětském svazu. Šlo takzvaný proces glasnosti – tedy říkejme svobodně to, co si myslíme, a to, co jsme zažili. Potom i proces perestrojky, čili změna toho šíleného molocha, státem řízeného hospodářství. Změny byly na spadnutí,” řekl pro REFRESHER bezpečnostní analytik Milan Žitný.
„Začátkem července 1989 jsem spolupracoval s Vysokou školou múzických umění, kde jsme seděli i s herečkou Zuzanou Mistríkovou a chtěli jsme dělat po prázdninách nějaký kabaret. Ale tvrdil jsem, že ho už možná ani neuděláme, protože se blíží změna. Řekl jsem, že nejpozději na Vánoce či Nový rok budeme ve svobodném státě. Zuza na to řekla, že pokud budu mít pravdu, tak platí basu šampaňského. A v 91. roce ji i zaplatila. Bylo jasné, že to přijde. Jen jsme nevěděli, co to spustí,“ vzpomíná na události před 17. listopadem, kdy tvrdý zásah bezpečnostních jednotek vůči studentům v Praze vyvolal v lidech mimořádný odpor.
Vedení strany organizátorům věřilo, masivní protest proti režimu neočekávali
Text pozvánky ke shromáždění v Praze 17. listopadu 1989 naznačoval, že organizátoři neplánují pouze uctít oběti, které padly za svobodu v boji proti nacistům. Kromě toho se podle obsahu pozvánky chtěli „aktivně přihlásit k ideálům svobody a pravdy“. Jak totiž svobodu a pravdu v roce 1939 ohrožoval nacistický totalitní režim, tak to bylo i v případě komunismu.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Proč poklidnou manifestaci 17. listopadu 1989 proměnily bezpečnostní složky v násilný útok
- O příslušníku StB Ludvíku Žifčákovi, který se zúčastnil protestu
- O fámě, podle níž na místě zabili studenta Martina Šmída
- Jak probíhal tvrdý zásah proti civilistům, na které útočili i v momentě, kdy zvedali ruce
- Proč se do shromáždění 17. listopadu nezapojili čeští disidenti
