Válka slovenské mafie a Albánců byla násilná. Atentátníkovi vybuchl v ruce granát, jeho tělo letělo několik metrů

Ilegální činnost Takáčových byla úzce propojena s Josefem Surovčíkem, který měl představovat mozek celé skupiny. „Surovčík ani nebyl členem skupiny, ale spíše finančním mistrem. Takáčovi mu všechny podniky ochraňovali, a proto se ho i nakonec všichni báli. Začínal jako hospodský a společně s Ružičem přinesli ze Španělska na Slovensko hazard. Surovčík byl prý pro vedení podniků vynikající,“ řekl Petrovič.

Dokumentární série RTVS Mafiáni v jedné ze svých částí uvedla, že Surovčíkovi prý pomáhal i bývalý poslanec SDKÚ Pavel Kubovič, který byl v té době zároveň starostou v Ružinově.

Jejich propojení naznačuje i fotografie, na které oba muži popíjejí víno. „Je to z nějaké společenské akce. Taková fotografie může vzniknout kdekoli a s kýmkoli,“ řekl pro Pravdu Kubovič. Na jiné fotografii stojí Kubovič vedle Ľubomíra Kudličky alias Kudly, který měl skupinu Takáčových převzít po Takáčově smrti.

Žádná z mafiánských skupin by se neudržela u moci bez kontaktů na politiky, ale i na policii. Bývalý zástupce ředitele Jednotky operativního nasazení Národní kriminální agentury Branislav Bakoš alias Baki za své služby od Takáčových údajně dostával tisíc eur měsíčně, píše blogerka Julie Mikolášiková.

„V minulosti nechtěl Takáče nikdo stíhat. Vypadá to tak, že měli dobré krytí. Policisté však u nich neměli nasazených tolik agentů jako u Sýkorových. V první polovině mileniálních let byl policejním prezidentem Jaroslav Spišiak, který učinil razii v jedné pizerií v Ružinově, kde policisté zajistili i Ľubomíra Kudličku. Soud je však nevzal do vazby a prokuratura to potichu zrušila. Mohli je zlikvidovat už tehdy, ale bohužel, zjevně nebyl zájem,“ míní Petrovič.

Ľubomír Kudlička

Exploze granátu a rozmlácené podniky byly začátkem války proti Albáncům

Každá mafiánská skupina se dříve či později dostane do potyčky s konkurencí. Na Takáče poprvé stříleli 27. března roku 2000 v baru Casey. Střelec však zasáhl pouze jeho osobního strážce.

Rok na to se veřejnost začala dozvídat o konfliktech Takáčových s Albánci, kteří se snažili v jejich provozovnách prodávat drogy. O útok na Surovčíkův podnik se v březnu 2001 pokusil Marko K., který plánoval hodit do prostor restaurace granát. Vybuchl mu však v ruce a na místě zemřel. Podle TASR následkem exploze tělo útočníka odhodilo několik metrů pod terasu.

Telo 34letého Marka K. (8. března 2001)

Marko K. se měl podle všeho postarat o odvetu za to, že holohlaví muži od Takáče převlečení za policisty 1. března 2001 zaútočili na Albánce a jejich provozovna v nákupním centru Jadran. Pro RTVS se k věci v té době vyjádřil i poškozený podnikatel Šerif Šerifi, který komunikoval s novinářem Janem Petrovičem.

Podle Šerifiho za útokem stála skupina Takáčových podporována Surovčíkem. Za odvysílání reportáže s jejich jmény si tehdy novináře Petroviče zavolal „na kobereček“ samotný Surovčík, který nešetřil vulgarismy (více se dočteš v našem rozhovoru).

S Albánci si Takáčovi prý nakonec poradili. Po smrti mnoha mafiánských bossů Slovenska se však zahraniční gangy v uplynulých letech vrátily zpět. „Pociťujeme příliv zločinu ze zahraničí, přizpůsobujeme proto postupy, děláme změny a reorganizace, abychom dokázali reagovat a vypořádat se se situací,“ řekl nedávno policejní prezident Milan Lučanský pro REFRESHER.

Vraťme se ale zpět. V březnu roku 2003 podle Aktualit před podniky Takáče a Surovčíka vybuchly čtyři granáty. Za útokem ale už nebyli Albánci, ale vlivná skupina Sýkorových pod vedením Roberta Lališe alias Kýbly. Konec Jana Takáče a Josefa Surovčíka se pomalu blížil.

Doporučeno

Parta českých studentů se před lety vydala do Albánie. Už se nikdy nevrátili, zřejmě se stali oběťmi obchodu s orgány 9. ledna 2020 v 15:34

Prvního rozstříleli Takáče

Ján Takáč se počátkem roku 2003 přesunul do Thajska, kde strávil 3 měsíce. Po návratu na Slovensko podcenil situaci a chodil bez ochranky. 30. července 2003 Takáče v jeho 37 letech zavraždili na bratislavských Kramárech. 

„Střelec Takáče zavraždil pistolí s tlumičem v luxusním mercedesu výstřely do zad, hlavy a krku. Ihned po vraždě přijelo na Kramáre několik jeho kumpánů, byli to většinou muži se silnými krky a vyholenými hlavami, ověšeni zlatými řetězy. Novinářům, kteří se seběhli na místě vraždy, povídali, jaký byl Takáč vzorný otec dvou dětí,“ vzpomíná na místo činu novinář Vladimír Donner, který přítomné lidi zpovídal mezi prvními. 

Vrah Takáče přijel na místo autem, které později nedaleko místa činu podpálil. Donner se domnívá, že s velkou pravděpodobností utekl přes lesopark na druhý konec města.

„Překvapilo mě, že na nezakryté tělo zavražděného se několik desítek minut mohli dívat kolemjdoucí, jejichž přiblížení se k autu zpočátku nikdo nebránil. Lidé říkali, že měl Takáč na této ulici byt, který pronajímal a občas tam přespával. Vlastnil však i byt v centru města v honosném domě. Krátce po vraždě jsem v paneláku v Ružinově stál u dveří do bytu, když matce zavražděného Takáče oznámili násilnou smrt jejího syna. Žena spustila křik a řev. Bylo hrozné to poslouchat, raději jsem odešel,“ popsal nám dále své vzpomínky Donner. 

Jak se později ukázalo, za vraždou Takáče stála skupina Piťových. Vykonavatelem, respektive střelcem byl Ľuboš Zelman alias Zrzek. Jeho spolupachateli byli Matej Salagou známý jako Gaťa a Marek Orlík. Jak se střelci dostali k mafiánskému šéfovi, který jako by útok vůbec nečekal? Za vším mohl stát jeho pozitivní přístup k alkoholu a drogám. I podle jeho pozdějšího nástupce Kudličky se z Takáče stala úplně jiná osoba, změněná k nepoznání. Možná i proto ztratil jakoukoliv obezřetnost, což ho v konečném důsledku stálo život.

Doporučeno

Potlačování vlastní sexuality vyústilo ve vražedné sklony. Zdravotní sestra zabila osm seniorů, vraždy jí přinášely úlevu 27. prosince 2019 v 9:33

Oběti si rozdělil Piťo a Sýkorky, vrah Surovčíka je ale dodnes neznámý

Gustav Murín vzpomíná, že Takáč mohl vadit údajné dohodě o spojení mezi Josefem Surovčíkem a Jurajem Ondrejčákem alias Piťo. V podsvětí se také zmiňuje historka, podle níž Takáč s kumpány naložili Ondrejčáka do auta, ale později ho nechali žít.

Nevraživost kvůli zničenému egu by v tomto směru byla jasná. Příhodu však nelze potvrdit. Jisté ale je, že Takáčova vražda se odehrála po dohodě Piťových a Sýkorových a vedly k ní mnohé vyhrocené spory mezi skupinami.

Podle novináře Jana Petroviče byl poslední kapkou útok na biletáře Johnyho. Sýkorky a Piťovi společně spravovali, jinak řečeno vypalovali, bývalý Hysterie pub, kde pracoval zmíněný biletář. 18. února 2003 mu vybuchlo auto, exploze zranila nejen jeho ale i jeho přítelkyni. Z útoku podezřívali právě lidi od Takáče.

Piťo dal proto odstranit šéfa jejich skupiny a Sýkory se zase postaraly o Róberta Pála. Původně se měli mimochodem postarat o Pála Piťovi, ale v podsvětí se mluvilo o tom, že Takáč o Ondrejčákovi říká, že „Piťo půjde dolů“. Cíle si proto Sýkoroi a Piťovi vyměnili. Ještě před zavražděním Pála však rukou vraha padl i Jozef Surovčík.

Toho zavraždili 18. září 2003 u Slunečních jezer v ranních hodinách sedmi ranami z pistole. V době vraždy venčil svého psa a stejně jako Takáč neměl žádnou ochranku. Jak píše Nový Čas, nájemný vrah u Surovčíka snadno zneužil pravidelný rituál ranního venčení psa.

Nebyl tedy žádný problém najít mafiánského podnikatele samého a zavraždit ho bez svědků. Smrt Takáče sice mohla Surovčíkovi naznačit, že v brzké době půjde zřejmě o život i jemu, ale zjevně nebyl dostatečně obezřetný. Osudnými se mu mohly stát konflikty s Albánci, přepis majetku od Josefa Svobody nebo spory se Sýkorkami. Jeho vrah je ale do dnešního dne neznámý.

Ze skupiny Takáčových v listopadu 2003 zabili i zmíněného Róberta Pála. Portál Aktuality ho označil za šéfa výkonné větve skupiny. Na rozdíl od Takáče či Surovčíka měl s sebou v čase vraždy ochranku, ale ani ta mu nepomohla. Za jeho vraždou měl stát Sýkorovec Juraj Harvan, který se na akci podílel s dalšími muži.

Doporučeno

Vězni z Leopoldova měli mačety a sekery. Při zásahu svlékli trestance do naha 31. října 2019 v 12:11

Atentát na Iva růžice a konec vůdce skupiny Ľubomíra Kudlička

Boje s pohrobky Takáčových nepřestávaly ani v roce 2004. Další útok na ně přišel 9. listopadu 2004. Ľuboš Zelman ze skupiny Piťových zasáhl šéfa jižní větve Takáčových Tibora Füleho. Útok ale přežil, protože se nedaleko nacházela policejní hlídka.

2. prosince téhož roku v nákupním centru Jadran v Ružinově vybuchla trhavina, která měla usmrtit Iva Ružiče, také pojeného s Takáčovými. Šlo o odvetu za vraždu významného člena Sýkorek Petra Havasiho alias Havla, který řídil seneckou větev.

„Při výbuchu v Jadranu na Nevädzové ulici v roce 2004 jsem byl na místě mezi prvními. Vypadalo to tam velmi ošklivě, okna byla porozbíjená ještě na protější budově. Shluklo se tam několik desítek lidí. Exploze zranila čtyři. Policie uvedla, že šlo o vyřizování účtů v podsvětí. Mezi těžce zraněnými byl i Ivo Ružič, považovaný za jednoho z posledních mohykánů bratislavského podsvětí. Jeho jméno se spojovalo s Takáčovými,“ řekl pro REFRESHER novinář Vladimír Donner.

Svědci na místě těsně po výbuchu viděli i to, jak ochrankáři nakládají krvavého Ružiče do sanitky a vulgárně odhánějí zvědavce. 

Exploze kromě Ružiče a jeho dvou ochrankářů zranila i

jistého učitele, který se na místě ještě před výbuchem setkal s dcerou 

„Novináři měli možnost Ružiče vidět před jednáním u okresního soudu Bratislava IV. Ružiče od výbuchu slabě slyší,“ dodal k muži spojovanému s podsvětím. Ružiče později odsoudili za nedovolené ozbrojování. Podle jeho slov ale mělo jít pouze o historické zbraně, které mu omylem přinesli po zesnulém Josefovi Surovčíkovi. Soudce mu ale na tuto výmluvu neskočil.

Výbuch v roce 2004 prý připravil nájemný vrah Jozef Roháč, který dlouhodobě spolupracoval se skupinou Sýkorových. Právě on stál například i za vraždou Eduarda Diniče. Tentokrát však Roháčovi přezdívanému Potkan nebo Čapiča akce nevyšla. Skupina Takáčových fungovala i nadále.

„Hlavní slovo získal Ľubomír Kudlička. Vysokoškolsky vzdělaný inženýr, který nepatřil mezi jednoduché násilníky, ale uměl věci organizovat. Tehdy měl dostat informaci, že hierarchická struktura v organizovaných kriminálních skupinách není dobrá, neboť to vede ke snadnějšímu odhalení činnosti. Kudlička tedy rozdělil lidi tak, aby každá podskupina měla šéfa, který ví pouze o lidech pod sebou. A tyto jednotlivé podskupiny se navzájem neznaly. Říkalo se o nich, že jsou v bublinách. Podšéfové přímo hlásili věci Kudličkovi. Jiné skupiny jako Piťovi a Sýkorky, měli svou přesně rozvětvenou hierarchii a vzájemně spolupracovaly,“ objasnil Petrovič.

Při policejní akci s názvem Lyžař v listopadu roku 2019 Kudličku, jednoho z posledních vůdců Takáčových, zadrželi. Aktuálně je obviněn z objednávky vraždy, o kterou se prý postarali Sátorovi. Už v průběhu října příslušníci policie zadrželi dalších 12 členy takáčovské skupiny.