Zoufalí rodiče a parta mladých lidí, která se nikdy nevrátila ze svých cest. Co se asi stalo na jejich cestě po Albánii? Vydali jsme se po stopách mladých studentů, kteří se z jedné letní dobrodružné cesty nikdy nevrátili domů.
Když se v neděli 5. srpna rozloučila na pražském nádraží třiadvacetiletá studentka medicíny Lenka Tučková se svým otcem, netušil, že je to poslední rodinné shledání. Stejně jako její přítel Michal a jeho bratr Jan Pavelka z Řevnic, ke kterým se připojila na velké letní dobrodružství, se totiž z výpravy už nikdy nevrátila.
Její plánovaný návrat byl 10. září. Když nikdo z cestovatelů nepřijel, jejich rodiče se dali do pátrání. „Prosíme pomoc. Hledáme své děti. Tři občané České republiky, dva chlapci a jedna dívka, vstoupili 7. srpna do Albánie z Černé Hory a od té doby o nich nemáme žádné zprávy,“ píše se na plakátu, který šířili. Bohužel marně. Všechny metody selhaly.
Mobily tehdy neexistovaly a skepse rodičů narůstala. Co partu zavedlo až do daleké Albánie, jedné z nejchudších evropských zemí? A proč se nikdy nevrátili? Rodiče využili všechnu dostupnou pomoc, obrátili se dokonce i na albánskou mafii. My jsme se vydali po jejich stopách.
Albánská příroda je nespoutaná, divoká a na evropské poměry mimořádně neprobádaná. Lenka, Jan a Michal byli ostřílení dobrodruzi a proto je taková krajina lákala. Jenže nebyla až tak bezpečná. Od války v Kosovu, během které se konaly různé masakry, útoky na civilní obyvatele i vyhánění obyvatel, uběhly teprve dva roky.
Bylo příliš riskantní vydat se do severní části Albánie. Studentům bylo jasné, že by si starostliví rodiče dělali vrásky, případně by jim cestu zatrhli. Proto se rozhodli, že zamlčí podstatný fakt.
Místo toho, aby rodičům doma přiznali, kam se doopravdy chystají, řekli, že odjíždí do Rumunska. S batohy na zádech a starými fotoaparáty na krku se vydali na dalekou cestu do oblasti tzv. Prokletých hor, která skončila tragicky.
„Studenti jezdívali často na dobrodružné výpravy. Navštěvovali různé země, a protože to byli skauti, často mířili do odlehlých oblastí, do hor. Výprava do Albánie nebyla jejich zdaleka první mise,“ připomněl pro REFRESHER Josef Urban, autor knihy Habermannův mlýn nebo Návrat do Valbone, která se skutečnou událostí volně inspiruje.
Spisovatel byl osloven před čtyřmi lety rodiči ztracených sourozenců Pavelkových. „Do oblasti jsem jezdil od začátku milénia jako raftový vůdce, čili hory a kraj jsem znal,“ řekl spisovatel. Příběh zmizelých studentů ho natolik zaujal, že se jím sám začal zabývat.
I on sám dokládá, že Lenka, Jan i Michal byli odvážní a na podobné výlety se vydávali často. Proto by zřejmě sami ani nezapochybovali o tom, že by se jim něco mohlo stát – byť zřejmé riziko ve vzduchu viselo.
Podivná vražda albánské učitelky
Trojice mladých cestovatelů přejela hranice v úterý 7. srpna 2001. Přejela albánské hranice přes přechod Božaj u horního cípu Skadarského jezera. Překrásná krajina je musela učarovat. Albánie se pyšní jak rozlehlými horami, tak romantickými plážemi. A pohostinnými lidmi. Při cestách však vždycky záleží na štěstí.
- Co se stalo učitelce, která se seznámila s českými studenty
- Kudy zmizelí Češi projížděli
- Kdo má pravděpodobně na svědomí jejich únos
- Jaké jsou pravděpodobné scénáře
- Proč museli rodiče spolupracovat s albánskou mafií
- Jak to vypadá v centru, kde mafie odebírala zajatcům orgány
