Karol o životě v Číně: Lidé zde nemají Facebook, Google, ani YouTube, naše koníčky jsou úplně jiné (Rozhovor)

Jakou mají alternativu k Facebooku?

WeChat, QQ či Weibo. WeChat je vlastně směs Messengeru, Skypu, Twitteru. WeChat je zároveň i peněženkou, kterou člověk platí, bookuje si hotely a tak dále. WeChat je v Číně skoro všechno. Když si chci koupit lístek na vlak, do kina, nebo chci zaplatit v supermarketu, vše řeším přes WeChat.

Je pravda, že jsou bezhotovostní platby v Číně tak běžné, že dokonce i bezdomovci přijímají finanční pomoc na ulici v podobě elektronické platby?

Ano. Je to sice takový extrém, ale kamarádovi se již stalo, že ho oslovil bezdomovec a byl připraven i na platbu přes QR kód. Já například hotovost nepoužívám skoro vůbec. Přes mobil se zde dá platit prakticky všechno, kromě donedávna pekingského metra, což jsem moc nepochopil. Ale celkově je velmi málo míst, kde by nepřijali elektronickou platbu.

Doporučeno

Nina Špitálníková: V Severní Koreji mě zadržela tajná policie. Popravuje se tam na náměstí před očima dětí 25. června 2019 v 15:36

S jakou další bizarností ses v Číně setkal?

Například mi přišlo zajímavé, že jsem byl na jihu Číny ve fabrice, kde měli na každém rohu obrázky Ježíše a citáty z Bible. A to nebyla žádná malá manufaktura, ale obrovská fabrika společnosti, kde je zaměstnáno přes 20 000 lidí. Čili žádná podomní záležitost, která by nebyla vidět, ale respektovaná čínská firma. A to nevidíš většinou ani na Slovensku. A pochybuji, že bys to mohl vidět v továrnách v komunistickém Československu.

Jak je to možné?

Je to tím, že v dané provincii mají dost místních křesťanů a čínský majitel je křesťan, který se ke křesťanství otevřeně hlásí.

Nemohl by mít kvůli tomu problémy?

No, zjevně žádné nemá, také mě to překvapilo. Ale v Číně může být člověk křesťanem, muslimem či buddhistou a nikdo s tím zásadní problém nemá, pokud svou víru nezačíná politizovat. Například v mém městě je mnoho muslimských restaurací, dokonce i mešita. A v okolí je prý také několik převážně muslimských vesnic a to se nacházíme nedaleko od Pekingu.

V tvých příspěvcích na sociálních sítích jsem si všiml, žes okusil oslí maso. Jde o běžné čínské jídlo?

Jasné. Minimálně tedy v oblasti, kde žiji. Čína je tak různorodá, že co se jídla týče, mohu mluvit raději pouze o této oblasti. Zde je oslí maso na každém rohu. Zda je ale podobně žádané i v jiných částech, to věru nevím.

Dá se oslí maso chuťově k něčemu přirovnat?

Těžko říct. Jím ho pořád, ale jelikož je tam ostrá paprika a kopa čínského octa, tak se to špatně odhaduje. To je mimochodem specifikum čínské kuchyně. Vše musí ochucovat. Ale chutná mi to. Minule jsem byl s taxikářem v KFC a objednal jsem mu klasický burger a po chvíli mi řekl, že ten náš oslí burger je přeci jen lepší.

O Číňanech se říká, že nemají enzym na alkohol. Zároveň ale platí, že se tyto věci dají trénovat. Na můj vkus se zde pije dost. Má to ale ten kulturní aspekt a člověk prakticky nikdy nepije sám. Důraz na obřadnost se zde zachovává i nadále.

Jak ses dostal s taxikářem do KFC?

Šel jsem si dělat řidičák a vyřizování papírů se tak natáhlo, že se mnou musel zůstat i během polední přestávky. Neboť z města, kde bydlím, jsem musel jet do okresního města Cangzhou. A tak jsem se s taxikářem dohodl, že na mě počká. KFC je zde jinak mimořádně populární. Čína je zřejmě jediná země, kde McDonald's prohrává svůj boj o lídra trhu.

Rýžová kaše s hovězím (snídaňové menu v čínském KFC)

Wrap na způsob pekingské kachny, ale na místo kachny najdeš uvnitř kuře

Ochutnal jsi například i psa?

K tomu jsem se, popravdě, ještě nedostal. Ale jí se tu jakože opravdu leccos. Jsou zde také v uvozovkách lahůdky, na které někteří Číňané řeknou, že to je hnusné, ale jiným naopak chutnají.

Například?

Vepřový mozek (smích). Ten je podle mého názoru odporný už jen na pohled. Těch gastronomických zvyků je ale skutečně tak hodně, že se to nedá ani zobecnit. Regionální rozdíly zde hrají velkou roli. Jedl jsem ale kuřecí nožky i s kůží.

Kuřecí nožky s kůží nezní také příliš lahodně.

Přiznám se, že mi ani nechutnaly. Už při pohledu na ně mi nebylo dobře.

A co Číňané a alkohol? Pokud se tedy zaměříme na oblast, ve které žiješ.

Pije se zde tvrdě a v nemalých množstvích. Čili ten mýtus o tom, že Číňané nepijí nebo neumí pít, je minimálně, co se tohoto regionu týká, úplná lež.

Jaký druh alkoholu jim chutná nejvíce?

Taková severní Čína rozhodně pije zejména tvrdý. Zajímavostí je, že alkohol pro ně není nápojem, který pijí sami. Kdybych přišel někam do restaurace a vyžádal bych si sám tvrdý, považovali by mě za alkoholika. V Číně je to vždy s někým.

Mají při konzumaci alkoholu nějaké speciální zvyklosti?

Ano. Do sklenic by se neměl nalévat alkohol do plna. Vždy je ale „exují”. Tento týden jsme například nepili, byl takový oddechový, ale minulý jsme měli poměrně těžký. I já, jako člověk, který nikdy tvrdý nepil, jsem se musel jejich kultuře i v tomto smyslu přizpůsobit (smích). V Číně ale dělám byznys s vínem. Proto se s nimi snažím pít právě tento druh alkoholu, ale někdy se to nedaří. Občas se stane, že se začne tvrdým, přejde se k vínu a na závěr se končí pivem. Zkrátka úplně naopak než na Slovensku. U nás se spíše zvyšuje stupeň a v Číně začíná nahoru a klesá se dolů. A je to cítit.

Vydrží vypít hodně?

O Číňanech se říká, že nemají enzym na alkohol. Zároveň ale platí, že se tyto věci dají trénovat. Na můj vkus se zde pije dost. Má to ale ten kulturní aspekt a člověk prakticky nikdy nepije sám. Důraz na obřadnost se zde zachovává i nadále.

Doporučeno

Pět tisíc kilometrů pěšky přes Spojené státy. Pavel Sabela zvládl Continental Divide Trail (Rozhovor) 11. října 2019 v 9:15

Která témata jsou v Číně obrovské tabu?

Na takové běžné úrovni nemám pocit, že by lidé o jistých tématech nemohli mluvit. Ale pokud si odmyslím nějaká drobné kulturní tabu, která ale nejsou nějakým vážným přešlapem, tak mě napadají pouze dvě věci – zpochybňování vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti a zpochybňování územní celistvosti Číny.

Osobně jsem se nikdy necítil ukrácen na právech z toho titulu, že nejsem rodilý Číňan. V mnoha směrech je to dokonce naopak. Když vidím například v reklamě bělocha, tak to znamená jakousi známku kvality.

Cítíš se v Číně nějakým způsobem oproti evropskému životu omezován?

Je to trochu jiný životní styl. Kdybych žil v Pekingu, tak bych se cítil skoro jako doma, protože je v něm spousta cizinců a barů evropského typu. Je to sice stále čínské město, žádná velká směs kultur, ale můžeme mluvit o mezinárodním městě. Omezením je i jazyková bariéra, ale jinak se tu cítím velmi dobře. Mnozí cizinci si ale například nedokáží zvyknout na jinou než západní stravu. Ta se například v mém městě nenachází. Kdo tedy nemá v oblibě asijské jídla, měl by docela problém.

Přejděme od běžných témat trochu k politice. Jak vnímáš násilí na protestech v Hongkongu?

Mluví se tu o tom. Nikdy jsem ty protesty do nějaké hloubky neanalyzoval, ale myslím si, že jde o generační záležitost. Je to masa hlavně mladých lidí, která vnímá věci odlišně a mají jiné představy, jak fungovat. Narážejí ale na to, že systém v jejich zemi funguje jinak. To samozřejmě vytváří obrovské vnitřní pnutí.

Časem to už ale nabralo demoličního charakteru ve stylu, že když se na něčem neumíme dohodnout, tak jdeme zastavit dopravu, zlikvidovat stanici metra, což vytváří další tlak. A nemyslím si, že to je ideální řešení. Kdyby se na Slovensku začaly likvidovat zastávky a podobně, asi by to občanům jen tak neprošlo. Musím ale říct, že jsem byl v Hongkongu pouze jako turista, takže vidět pod tu hladinu zřejmě dokážou jen místní.

Jak tyto protesty prezentují čínská média?

Prezentují to primárně jako vliv západu a USA. Neberou to tak, že jde jen o záležitost Hongkongu.

Všiml sis ze strany státu jejich zvláštní propagandy?

Komunistická propaganda je přítomna všude. Když je ale v Číně turista, tak to ani nevnímá, neboť ty různé plakáty s komunistickými hesly jsou čínsky. Je to součást jejich politického vzdělávání. Velmi rozšířeným je heslo: „Nezapomeňme na zakladatelské ideály a na misi“. Čímž se říká, že sice máme tržní hospodářství, ale nezapomínejme na ideály, které nám daly vzniknout.

Jak řadový občan Číny vnímá osobnost Mao Ce-tunga?

I v tomto případě je to generační. Jsou tu lidé, kteří během jeho vlády vyrostli a prošli si drastickým obdobím. Společnost byla bombardována totalitní propagandou. Dnes je to už slabý odvar. Mao je ale vnímán i jako zakladatel státu, který sjednotil Čínu a vyšel vítězně z občanské války. Starší vnímají toto období poměrně rozporuplně. A mladé to už převážně ani moc nezajímá. Všichni jsou si vědomi dramatických aspektů, ale jsou rádi, že to období mají za sebou.

Dovolí ti Číňané jako cizinci nahlédnout za oponu, respektive prozradí ti, pokud jsou s vývojem ve státě nespokojeni?

Nějak se o tom moc ani nebavíme. Režim čerpá svou legitimitu z obrovského rozvoje posledních 40 let a nikdo z mého okolí o nějaké nespokojenosti otevřeně nemluví. Ano, Číňané bývají například nespokojeni s ekologií, ale nevnímají to podle mě tak, že za to může strana či vláda. Považují to spíše za daň za hospodářský rozvoj.   

Jak vnímáš fungování politiky jednoho dítěte, která je již v aktuální době zrušena?

Dnes už je to součást čínské kultury, a to přesto, že už danou politiku zrušili. Celková porodnost od té doby v Číně moc nenarostla. Dokonce údajně klesá dále. Zvykli si na to mít jedno dítě a jsou si vědomi, že jich je hodně. Dnes vidíme, že to má obrovský ekologický dopad. Těch 400 milionů lidí, kteří se nenarodili, jsou v podstatě skoro celá jedna Evropa. Pokud je zde nějaká politika, ke které bych se určitě hlásil, tak to je právě politika jednoho dítěte.

A co negativní strana této politiky?

Samozřejmě, u nás se mluví o různých negativních stránkách a srdcervoucích problémech, ale ta ekologie nemůže jít stranou. 400 milionů lidí chce spát, bydlet, oblékat se, něco spotřebovávat a podobně.

Plánuješ se někdy trvale vrátit na Slovensko, nebo bys rád zůstal v Číně?

Umím si představit obě možnosti. Zatím ale neplánuji, že bych tu zůstával natrvalo. Nějaký čas tu kvůli práci ale určitě zůstanu. Je to tu zkrátka jiné. Rychle se rozvíjející svět. Ale co se týče ekologie, vzduchu a celkového životního prostředí, Slovensko je na tom lépe. Čína má velké výhody, ale to i Slovensko. Těžko se rozhodovat.

Je pravda, že v některých bohatších částech Číny, jako je Peking, existuje rozšířený rasismus?

Ne, nemám takový pocit. Tyto věci mohou vznikat z jazykové bariéry a nepochopení kultury. Osobně jsem se ale nikdy necítil zkrácen na právech z toho titulu, že nejsem rodilý Číňan. V mnoha směrech je to dokonce naopak. Číňané například často dávají do reklamy bělochů, což znamená jakousi známku kvality.

Na jaké úrovni aktuálně ovládáš čínský jazyk?

Minulý rok jsem si na Tchaj-wanu udělal dvouměsíční jazykový kurz, a tak jsem si čínštinu nejen zopakoval, ale také posunul na nový level. Tomu jsem věnoval asi 4 až 5 hodin denně. Když jsme dělali vstupní test, skončil jsem v nejvyšším levelu v rámci cizinců, jaký byl dostupný. Přesto si ale myslím, že čínský jazyk ovládám jen do takové přiměřené úrovně. Číňané mi sice řeknou, že mi to jde velmi dobře, ale já budu spokojen se sebou až tehdy, když dokážu bez problémů například číst knihy.

Doporučeno

Procestoval 196 zemí světa, je zapsán v Guinnessově knize rekordů a založil aplikaci, která konkuruje Airbnb (Rozhovor) 30. srpna 2019 v 17:45

Kolik let by trvalo, aby se cizinec naučil čínsky na vysoké úrovni?

Podle mého odhadu by se jí v tomto prostředí musel aktivně věnovat alespoň 5 let.

V čem je čínština tak náročná?

Čínský jazyk je extrémně náročný na slovní zásobu. Jako příklad náročnosti uvedu, že jsem se v minulosti věnoval ruštině, francouzštině či angličtině. Kdybych tolik času, kolik jsem investoval do čínštiny, investoval i do zmíněných jazyků, tak bych je ovládal na úrovni domácích. Vnímám to tak, že v čínštině musí mít člověk násobně větší slovní zásobu než v jiných jazycích. Složité jsou mimochodem i významové posuny při překladu. Kdyby pět lidí překládalo čínskou knihu, každý ji víceméně přeloží jinak. To ale platí i u jiných jazyků.

Čínštinu můžeme dále označit za tónový jazyk. Buď člověk ty tóny ovládá, nebo ne. Národy, které mají silný přízvuk jako Američané či Rusové, to mají proto extrémně náročné. No a v neposlední řadě zde máme mnohé lokální dialekty. Ty rozdíly jsou tam větší, než mezi slovenštinou a bulharštinou. Jsou fakt obrovské. Oficiální čínštinou je ale mandarínská čínština, která vznikla na bázi pekingského dialektu. A tak se po celé Číně učí tento jazyk, i když ne všichni ho ovládají tak, jak by měli, hlavně co se výslovnosti týká. Ale na druhou stranu mohu říci, že gramatiku nemají moc přísnou.

Začátek Velké čínské zdi u moře na pláži