Procestoval 196 zemí světa, je zapsán v Guinnessově knize rekordů a založil aplikaci, která konkuruje Airbnb (Rozhovor)

Do Afghánistánu jsem jel během války, tam mě vyzvedla americká armáda v tancích na hranicích. Do Sýrie například bylo velmi snadné se dostat, protože tehdy ještě válka nebyla. Využíval jsem zejména příležitosti, kdy byl v těch zemích klid. 

Například do Libye bylo posledních 30 let nemožné se dostat a navštívit zemi jako turista. Když však Kaddáfího systém padl, armáda převzala velení a země zažila vlnu naděje, že se hranice otevřou pro veřejnost a mezinárodní podnikání. Čtyři dny po pádu jsem tedy využil příležitosti a jel se tam podívat. Už 4 týdny po mé návštěvě se situace začala zhoršovat a víza bylo opět těžké dostat.

V Nigérii jsem měl zbraň u hlavy a také v Afghánistánu. V mnoha případech však jde jen o vydírání, protože ti lidé chtějí peníze. Když ti však někdo drží AK-47 u hlavy, tak většinou nevyjednává a dáš jim vše, co chtějí

Jsi ambasadorem pro UNICEF v Jemenu, kde momentálně probíhá největší humanitární krize světa. Jakou situaci jsi tam zažil ty?

V Jemenu jsem slavil i své 30. narozeniny na Silvestra. Situace je opravdu zoufalá. Jemen a Somálsko jsou dvě země, kterých se mezinárodní komunita posledních 60 let zcela vzdala. Nejsou tam téměř žádné ambasády, možná ještě švýcarská. O celém konfliktu jsou minimální informace. 

Seděl jsem na rozhovoru pro BBC téměř 3 hodiny, z toho polovinu jsme si povídali o Jemenu. Říkám jim, že to interview dělám jen proto, aby se lidé dozvěděli o Jemenu. A v konečném rozhovoru se nezmínilo vůbec nic o konfliktu, což mě opravdu naštvalo. 

Nemají tam ani novináře, kteří o situaci mohou mluvit. Nechápej mě špatně, nechci, aby teď všichni novináři jeli do Jemenu a ohrožovali své životy. Balancované zpravodajství o konfliktu je však opravdu nezbytné. Nikdo se o tom však nechce mluvit, ale já se tam plánuji vrátit, abych odtud mohl přinést další informace.

A dostal ses ve válečných zónách i do nějaké situace, která by ti ohrozila život?

Ano, do několika. Jedna se mi stala v Iráku, ale o té jsem nikdy v životě nikomu neřekl a nezmínil jsem to ani v mé knize. V Nigérii jsem měl zbraň u hlavy a také v Afghánistánu. V mnoha případech však jde jen o vydírání, protože ti lidé chtějí peníze. Když ti však někdo drží AK-47 u hlavy, tak většinou nevyjednává a dáš jim všechno, co chtějí. Ani v takovém případě jsem si však nemyslel, že jsem v ohrožení života.  

Dost to však zní jako ohrožení života. Jak ses z těchto situací dostal?

Vymluvil jsem se z nich.

Čili jsi jim zaplatil?

Tak není to zrovna placení, když mi všechno vzali. Moc jsem na výběr neměl. Pokud tě někdo neplánuje unést a dáš jim úplně všechno, co máš, tak by se ti nemělo nic stát. Zastřelený Angličan v Afghánistánu a mezinárodní pozornost asi nikomu neprospěje. Nyní ale netvrdím, že se cítím mnohem ohroženěji ve válečných zónách než v některých amerických městech. 

Dnes však už slovo influencer nabralo úplně jiný význam. Nemyslím si ale, že když se někdo vyfotí ve vířivce a prožene fotku několika filtry, tak někoho inspiruje.

Tvůj otec byl pilot a s ním jsi cestoval i po zemích, do kterých by ses normálně nedostal. Ty země jsi pak navštívil i mimo letištní hotely a zažil jsi jejich kulturu? 

Otec létal i do Ázerbájdžánu, Etiopie, Sýrie a Libanonu, což jsou místa, do nichž jsou opravdu velmi drahé letenky. A já jsem s ním letěl, abych tato místa mohl vidět. Většinou jsem však s ním jen letěl tam a pak jsem tam zůstal sám a poznával zemi. Byla to pro mě velká příležitost a nebylo to jen na jednu noc. Jak říkám, krátké výlety byly opravdu výjimečným případem. 

Právě jsme se setkali v hotelu Sheraton a i o Sýrii jsem četla, že jsi bydlel ve stejném hotelu. Přespávání v hotelech je tvůj preferovaný způsob cestování? 

To opravdu záleží na důvodu cestování. Založil jsem aplikaci Holiday Swap, kterou používám vždy, když můžu. Potom vlastně bydlím zdarma v apartmánu někoho jiného. Ale když mám pracovní setkání, musím se patřičně zařídit a tehdy preferuji nabízené služby hotelů. 

Máš 740 tisíc followerů na Instagram. To není podle určitý způsob influencerství? 

Možná v tom smyslu, že bych chtěl inspirovat jiné lidi, aby se nebáli cestovat. Dnes však už slovo influencer nabralo úplně jiný význam. Nemyslím si však, že když se někdo vyfotí ve vířivce a prožene fotku několika filtry, tak někoho inspiruje. Ještě pokud k tomu propaguje nějaký produkt, který mu za takový životní styl zaplatí. S tím nesouhlasím. 

A ty finální fotky ani nerezonují u velkého publika, proč by i měly. Proč by nějaká osoba, která cestuje po světě výměnou za propagování všelijakých pochybných produktů, měla u široké veřejnosti rezonovat. Proto pokud mluvíme o tomto stylu influencerství, tak s tím nesouhlasím. 

Na svém Instagramu jsi velmi kritický ohledně toho, že lidé dostávají zaplaceno za příspěvky na Instagramu. Co kdybys ale byl v situaci, že by ti tento způsob výdělku platil za cesty. Přihlédnul bys k tomu?

Ne. Na své cesty jsem si vždy vydělal. Před cestami jsem dělal v bankovnictví a i teď mám práci. Práce influencera není prací, neboť to může kdykoliv vyhasnout a co pak takovému člověku zůstane. Když lidé propagují sponzorované produkty, pravděpodobně ani nevědí, na co dělají reklamu. Chtějí, aby lidé za tu věc platili, přitom oni ji dostanou zdarma. Není to ironické? Podle mě ty věci reálně nikdy v životě ani nezkoušeli. Dostanou však zaplaceno, tak to mají na nástěnce. Dostalo se to do bodu, kde je opravdu těžké odhadnout, co je reálné a co je pouze reklama. 

Doporučeno

V Panamě jsem narazil na mrtvýho Kubánce, nemám problém vysypat čistej koks do hajzlu. Vítek je nejlepší český travel bloger 9. dubna 2019 v 18:17

Zmínil jsi, že jsi založil aplikaci Holiday Swap, jak to funguje? 

Velmi dobře. Každý den máme 3 a půl tisíce nových uživatelů, momentálně asi 400 tisíc. Jsme aktivní ve 185 zemích světa. Celá pointa aplikace je, aby lidé ušetřili peníze na cestování. S jinými uživateli si vyměňujete ubytování a funguje to podobně jako Tinder, čili musíš mít s někým shodu. Jen se to týká čistě ubytování a ne lidi. Nabídneš například svůj byt v Bratislavě a řekneš si, že hledáš jednopokojový byt v Londýně. Když se s někým shodneš, můžete se dohodnout na datech.

Jelikož jsi doslova procestoval všechny země světa, které místo bys doporučil každému alespoň jednou navštívit?

Bali. Tam jsem byl loni šestkrát a nemohu to nemilovat. Má to něco pro každého cestovatele. Je to neskutečné a může to být opravdu levné. Na Bali můžeš žít za 5-10 dolarů denně. 

Říkáš, že 7 dní v týdnu pracuješ. Jak dokážeš zkombinovat radost z cestování a práci?

Já už to neberu jako práci. Pracoval jsem v bance, kde jsem dělával i v neděli. Hodně jsem to tam nesnášel, ale vydělal jsem peníze, které mi umožnily založit si vlastní aplikaci. A teď dělám to, co miluji. I když jsem venku s přáteli, vůbec mi nevadí odejít po jednom pivu v 10 večer a pokračovat s prací. Užívám si to, protože dělám to, co chci dělat. Chci udělat cestování dostupnější pro každého a to pro mě není práce. Klišé, že „najdi si práci, kterou miluješ a nikdy nebudeš muset pracovat“ je opravdu pravda.

Pokud někdo plánuje držet dietu, tak Severní Korea je ta práva destinace. Je to podle mě přesně takové, jak by si člověk představoval. Celou dobu tě lidé pronásledují, žádná věc neunikne pozornosti armády.

Hodně cestuješ, ale kdy jsi měl naposledy skutečnou dovolenou?

Přesně nad tímto jsem přemýšlel nedávno. Od chvíle, kdy jsem založil Holiday Swap, neměl jsem ani jeden den volna. I během Vánoc jsem 7 hodin pracoval, což asi troška otravovalo mou rodinu. Takže to bylo někdy před dvěma lety a ani ti na to nedokáži odpovědět. 

Jelikož jsi v pracovně nasazeném bodu svého života, vyměníš někdy ještě luxusní hotel za batoh? 

Ne. Snažím se zachovat si i psychické zdraví, protože dělám opravdu hodně. Chci být proto v pohodlí a cestování s batohem na zádech je opravdu únavné. Zadruhé musím být stále k dispozici na internetu, což by se v takových horách stát nemohlo. 

Takže do přírody vůbec nechodíš.

Nemám na to vůbec čas. Mohu si dát maximálně den volna, víc ne. Pět dní bez internetu bych si dovolit opravdu nemohl. 

Jaká je tvá vysněná destinace, do které toužíš jet? 

Tahiti. Posledních 10 let jsem tam tolikrát chtěl jet, jen nikdy jsem svůj důvod nedokázal nijak obhájit. Ničím nedokáži ospravedlnit tu obrovskou cenu letenek. Tahiti je uprostřed Pacifiku, čili uprostřed ničeho a nejbližší let z Nového Zélandu na Tahiti je 9 hodin.

Nedá se tam letět na pár dní a pak se rozhodnout, že chceš odletět na jiný ostrov. Když tam letíš, musíš tam vyrazit na delší dobu, jinak se ty ceny letenek nevyplatí. Z Londýna je zpáteční letenka za 65 tisíc korun, a noc v hotelu tam stojí i 13 tisíc. Musel bych utratit 260 tisíc korun, abych tam vyrazil. Levnější způsob jsem nenašel. 

Takže peníze zbytečně neutrácíš.

Ne, je jedno kolik mám peněz, zbytečně je nechci utrácet. Nejsem vůbec materialisticky založený, ani hodinky nenosím. Takovým stylem mi to však vyhovuje a měnit bych nechtěl. 

Považuješ se za úspěšného? 

Je těžké definovat úspěch a v mých očích se tak nevidím. Úspěch není definován v počtu followerů na Instagramu. Kdyby zítra instagram padl, kolik lidí by se dokázalo pořád uplatnit? Talentovaným fotografům nebo kameramanům by to určitě ublížilo, ale nezničilo by je to, protože mají talent.

Já mám tu svou platformu na to, abych dokázal lidi seznámit se svým projektem a momentálně se mi daří. Určitě nejsem ve svém cíli, kde bych se nazýval úspěšným. Momentálně se však snažím, aby se aplikace Holiday Swap stala úspěšná a konkurovala Airbnb, ale pro sebe nemám vyhrazené cíle. 

Vzpomínáš si na nějaký nezapomenutelný moment ze svých cest? 

Kiribati. Je to místo, kde jako první vychází slunce. Zažít to je opravdu okouzlující. Když jsem ho pozoroval, nikdo kolem mě nebyl. Myslel jsem jen na to, že jsem první osoba na světě, jež ten den pozoruje východ slunce. Je to surreální zážitek. 

Ještě bych chtěla slyšet o čtyřech dnech, které jsi strávil v Severní Koreji. 

Pokud někdo plánuje držet dietu, tak Severní Korea je ta práva destinace. Je to podle mě přesně takové, jako by si člověk představoval. Celou dobu tě lidé pronásledují, žádná věc neunikne pozornosti armády. Ta hranice vymývání mozků je neuvěřitelná. Tam normálně věří, že jejich země poslala prvního člověka na měsíc. 

Byl jsem tam tři dny v obklopení generálů a ti se mě stále dokola ptali na stejnou otázku, že kdy se Severní a Jižní Korea opět spojí. Musel jsem tam sedět a tvářit se, že zanedlouho. Poslední den jsem to ale nevydržel a řekl jsem jim, že se to nikdy nestane. Jsou 55 let rozděleni a ekonomicky i sociálně jsou to zcela rozličné krajiny. 

Dívali se na mě, jako bych jim oznámil, že Země je placatá. Když jsem odcházel, tito chlapi zastavili mou turistickou průvodkyni a ptali se jí na moje číslo pasu. Ona jim ho nadiktovala a já jsem chtěl vědět proč. Nejprve zatloukala, ale pak řekla, že pokud lidé udělají velmi dobrý dojem, tak chtějí stráže vědět, kdo jsem. Úplná lež. A to přesně shrnuje celou zemi. Nikdy bych se tam už nevrátil. A pokud bych chtěl žít, asi bych se tam vrátit ani nemohl. 

Je to jediná země, do které by ses už nevrátil?

Neletěl bych do Mauritánie, protože jsem se tam dostal do vězení a už bych se tam nevrátil. Ani do Somálska se asi nevrátím, ledaže by se ta situace zlepšila. Do většiny míst bych se však velmi rád vrátil zas. 

Jaký jeden nejdůležitější tip bys dal začínajícímu cestovateli? 

V první řadě, ať nad tím zbytečně nepřemýšlí. Ať si najde levnou letenku, rezervuje si ji a vycestuje. Opravdu to stojí za to.