Katka odjela do Peru na ayahuascový rituál. Setkala se s démony, pak se jí spustily psychózy a musela i na elektrošoky

„Vydala jsem se do hor And, kde jsem tušila ze v jedné vesnici ten šaman bydlí. Byl to risk, pokus/omyl. Ale vyšlo to. Po týdnu, co jsem v té vesnici bydlela, dorazil a my se setkali,“ vzpomíná Katka. S šamanem se dala do řeči, popsala mu svou situaci a odkázala se na Petra Chobota. 

Sergio ji posléze seznámil se svými přáteli, šamany. „Vlastně to už chvíli i vypadalo, že ayu ani mít nebudu – nějak jsem ji nevyžadovala. Pak přišel večer, kdy jsem jela k Ivanovi, což byl jeden z přátel dona Sergia. Bydlel poblíž města Huarazu ve velmi chudých poměrech.“ A právě tam, u něj doma, si společně s dalšími jeho přáteli ayahuascu vzali.

Ayahuascový obřad začíná

Obřad probíhal kolem ohně a – jako vždycky – s listy koky. Katka na sobě měla oblečené pončo, aby se cítila co nejvíce uvolněně. Pak se napila dvou kalíšků ayahuascy, což bylo poměrně velké množství, dostala totiž stejně jako přítomní šamani. Není tedy divu, když se nápoj začal projevovat u ní jako první.

„Začalo to asi pět minut po vypití. Moje tělo začalo najednou vibrovat, cítila jsem všechny čakry v těle,“ popisuje Katka svou prvotní zkušenost s ayahuascou. Začala halucinovat. Nejprve viděla spoustu různých obrazců, které se později přetavily v lávu. Láva tekla kamsi do hlubin temna. Katka začala hlasitě křičet. Křik vycházel z jejího nitra.

„Křičela to nahromaděná bolest ve mně a minulost, kterou jsem řešila. Viděla jsem všechny svoje démony. Nebyli jenom moji, viděla jsem i ty máminy. Ayahuasca nás propojila. Snažila jsem se jí pomoci, očišťovala také ji. Bylo to děsný, bála jsem se,“ říká. 

Démoni s ní komunikovali a Katka jim odpověděla hlasem, který nebyl její. Zněl děsivě, démonicky. Byla to jedna věta, ale přesto velmi intenzivní. Rozhodla se ve svém vnitřním boji postoupit dál a proti démonům zakročit. „Bouchla jsem do země a řekla ‚BĚŽTE PRYČ!‘. Tím jsem je odehnala. Pak přišla příjemnější část.“

Klekla si na všechny čtyři s rukama v pěst. Proměnila se v šelmu, jakéhosi lva. „Komunikovala jsem s ayahuascou, sám Ivan mi řekl, že mě vnímal jako ji.“ Katku začal obklopovat celý vesmír, vnímala ho, měla nutkání mu zpívat. Zpívala v cizím jazyce, ale všemu vyřčenému rozuměla. 

Celý trip jí věrně napomáhal šaman Ivan. Ten také zpíval, když to bylo potřeba, chlácholil ji, byl tam pro ni. Je to důležitá součást celé seance – propojení člověka nejen s ayahuascou, ale i šamanem, který se snaží doprovázet a vypomáhat každému, kdo to potřebuje. „Byli jsme tam vzájemně pro sebe,“ potvrzuje.

„Neměla jsem dostatečné znalosti a neuvědomovala si, že když jsem v pubertě mívala psychické problémy a deprese, tak bych ayahuascu pít neměla,“ vzpomíná Katka.

Motivací na tento výlet bylo ono sebepoznání a stavy rozšířeného vědomí a také setkání se s vnitřními anděly. V tomto ji však ayahuasca zklamala, viděla totiž jen démony. „Zažít bych to znovu nechtěla, bylo to náročné. Nedokázala jsem si ani představit, co všechno seance obnáší. Neměla jsem to v hlavě dostatečně srovnané,“ říká. 

Když hlasy ulpí v hlavě

V 17 letech trpěla silnými depresemi, byla na tom psychicky a fyzicky dost špatně. „Často jsem mívala morbidní, až agresivní představy. Do toho se přidala citlivost na světlo, cítila jsem přívaly různých energií. V 19 letech jsem pak začala brát antidepresiva,“ vzpomíná Katka. Nemoc její okolí podcenilo a sama si ji také nepřipustila.

„Myslela jsem si, že deprese a psychické problémy mají slabí lidé a já jsem se za slabou nepovažovala. Došlo mi to až příliš pozdě,“ svěřila se. Pak přišla první rána. Ve škole se psychicky zhroutila. Nebyl ale nikdo, kdo by to bral na vědomí, a když ve dvaadvaceti přišlo Peru a ayahuascová zkušenost, podepsalo se to na psychickém zdraví ještě více.

Začala jsem slyšet hlasy, jen nebyly tak silné, zesílily se až po půl roce. „To se mi rozjely zrakové a sluchové halucinace a to, že to není normální stav po ayahuasce, jsem zjistila až díky kamarádce.“

Tak se Katka dostala k psychiatrovi. Stavy začaly být nepřekousnutelné. Dobrovolně nastoupila do Bohnic, kde strávila 6 měsíců.

Tady jí byla diagnostikována schizoafektivní porucha smíšeného typu. „Byla jsem dvakrát na elektrošocích, bohužel neúspěšně. Pořád se zkoušely nějaké metody, kvůli jednomu léku jsem přibrala 35 kilogramů. Hlasy furt byly, deprese ne. Později se to stabilizovalo.“

Od loňského léta začala pod dohledem své lékařky léky vysazovat a to je Katčin momentální cíl – být bez léků a cítit se dobře. Dost jí prý v tomto pomáhá víra. „Zvládám to dobře, i když doktorka tvrdí, že se mi to vrátí a že má nemoc nejde vyléčit. Já ale vím, že dá, neexistuje nic jako ‚nevyléčitelné‘,“ uzavírá své povídání. 

Ayahuasca podle Katky urychlila nástup nemoci a každý, kdo by ji chtěl někdy vyzkoušet, by si měl vyslechnout více příběhů. Třeba také ten její.