Jakub Szántó: Sulejmání měl na rukou krev amerických vojáků, Írán může mít do roka jadernou zbraň

Co si myslíte o středeční íránské odvetě, pří které bylo vypáleno na vojenské základny v Iráku dvě desítky raket?

Otázka zní, jestli se Írán spokojí s touto spíše symbolickou bezzubou odvetou odpálení raket na cíle, které způsobily pouze materiální škody. Ale, abych navázal i na předchozí otázku, pokud nedojde k nějakému dalšímu útoku, nyní už méně symbolickému, tak eliminování Kásima Sulejmáního nejspíš správný krok ze strany Spojených států byl. 

Řada Íránců otevřeně brala Kásima Sulejmáního jako tvář režimu, proti kterému protestují

Kdyby po íránském útoku potvrdila Amerika ztráty, myslíte, že bychom momentálně přihlíželi jinému, mnohem ostřejšímu konfliktu?

Těch možností, jak eskalovat nějaký další krok, který by vedl k smrti dalších Američanů, je hodně. Připomeňme, že během útoků na americkou základnu, ještě před nynější eskalací, zemřel jeden americký kontraktor. To je červená linie, kterou Spojené státy namalovaly, a je to něco, co je pro ně v tuto chvíli nepřekročitelné. Proto přišla ostrá odveta v podobě smrti Sulejmáního. Spíš kvůli tomuto, než kvůli útoku na ambasádu v Bagdádu.

Pokud by zemřeli nějací američtí vojáci, pak těch možností odvety je spousta. Nedokážu si představit, že by mohlo dojít k otevřenému konfliktu na úrovni invaze Spojených států a jejich spojenců proti režimu Saddáma Husajna v roce 2003. Přeci jen, Írán je ještě větší oříšek. To si nedokážu představit.

Každopádně, dislokovaných jednotek a íránských revolučních gard napříč Blízkým východem je skutečně velké množství. Íránských spojenců, jako je například libanonský Hizballáh, je po celém Blízkém východě taky velké množství. Takže si myslím, že nějaká tvrdá odveta, která by samozřejmě stála nějaké životy ze strany USA, vždycky může být, ale nedokážu si představit, že by to mělo být něco jako útok pozemních jednotek proti Íránu.

V Íránu probíhaly v uplynulých měsících protivládní protesty. Očekáváte, že na ně Íránci naváží? Nebo zabití generála Sulejmáního národ sjednotilo a režimu v tomto ohledu pomohlo?

Ano i ne. Íránci jsou známí jako silní vlastenci. Berou se jako dominantní síla, která garantuje šíitský islám napříč celým Blízkým východem. To znamená, že se považují za ochránce šiítských arabů, kteří velmi často bývají na mnoha místech v sunitsko-arabských zemích utlačovanou většinou či menšinou.  Co se týká vlastenectví, nějaký útok ze strany Spojených států může být něco, co sjednotí lidi pod praporem oficiálního režimu.

Na straně druhé, oficiální obrázek, který přichází z Íránu, je velmi narušovaný tím, co přichází také napříč jinými kanály. Prostřednictvím rádia Farsi, íránského vysílání BBC, prostřednictvím Twitteru, Facebooku a dalších sociálních sítí, kde je vidět, že zdaleka ne všichni se zúčastnili jednoznačně organizovaných tryzen (pietní památka za zesnulého, v tomto případě za Kásima Sulejmáního, pozn. red.), při kterých, jak se bohužel ukázalo, v Teheránu zemřelo  několik desítek lidí. Což je skutečně tragická záležitost.

Řada lidí otevřeně brala Kásima Sulejmáního jako tvář režimu, proti kterému protestují. Mimo jiné, Kásim Sulejmání je součástí gard, které se velmi aktivně, jako ozbrojená pěst režimu, zapojily do střílení proti demonstrantům. Armáda se do něj nejspíš nezapojila.

Podle neoficiálních údajů zemřelo v posledních měsících až 1500 demonstrantů.  Každý z těch 1500 lidí měl svoji rodinu, přátele. A to jsou lidé, kteří se najednou kvůli smrti Sulejmáního nebudou cítit loajálními a se vším souhlasícími občany teokratického režimu. 

Kásim Sulejmání

Jak si Írán vojensky stojí v porovnání s okolními zeměmi v regionu?

Írán má velmi rozsáhlé ozbrojené síly. Vedle svých pozemních jednotek má své námořnictvo, vedle toho dříve zmíněné Íránské revoluční gardy, které jsou lépe vycvičené a jejich počet se odhaduje na nějakých 125 tisíc lidí. Ty mají dokonce své vlastní námořnictvo, své vlastní letectvo. Zároveň existují jednotky či spíše milice Basídž, které jsou k dispozici.

Nicméně, vojenská moc Íránu se neopírá pouze o armádu. Snaží se právě kvůli sankcím od roku 1979, tedy od nastavení íránského teokratického režimu, vyvíjet své vlastní zbraně, což je vždy velmi problematické a složité.  Pracuje na programech, jakými jsou například balistické střely, nebo, jak tvrdí řada západních i několik východních států, vyvíjení jaderného programu, jehož pravým cílem má být vývoj jaderných zbraní. Pravděpodobně s cílem odstrašení budoucího amerického nebo jiného útoku.

Doporučeno

Zřítilo se ukrajinské letadlo se 176 lidmi na palubě. Video zaznamenává pád, který nikdo nepřežil 8. ledna 2020 v 7:09

Co je podstatné, íránská moc se také opírá o desítky tisíc, dnes už možná i několik málo stovek tisíc šiítských milic, které bojují pod vedením revolučních gard na různých místech Blízkého východu. Gardy dokonce přivezly několik desítek tisíc šíitských, nebojím se říct, žoldnéřů z Afghánistánu, Pákistánu a také z Iráku na bojiště v Sýrii. Což je skutečně velká síla.

Dále je případ jakési moderní proxy armády, což je libanonský Hizballáh, který má nyní něco kolem 120, 130 tisíc projektilů namířených proti Izraeli, který je vnímán jako součást koalice spolu se Spojenými státy. Jsou tam také Hútiové, povstalci proti mezinárodně uznávané vládě Jemenu.

To jsou síly, které by potenciálně v mezinárodním konfliktu hrály roli. Tudíž střety se Spojenými státy by pravděpodobně ohrozily i Izrael, Saúdskou Arábii nebo Spojené arabské emiráty. 

Stejně jako severokorejští vědci byli i ti íránští napojeni na nechvalně známou síť pákistánského vědce Chána, který prodával jednotlivé segmenty jak vývoje jaderných zbraní, tak i know-how.

Když mají Íránci jaderný program, je v jejich moci zhotovit atomovou bombu?

Je to pouze otázkou jejich rozhodnutí. Budování jaderného programu bylo propojené se Severní Koreou, která svůj jaderný program dotáhla, bohužel k tomu, že má dnes i několik desítek jaderných hlavic. Zároveň je také Severní Korea svolná za ropu nebo jiné zboží lecco směnit.  Velmi ráda také dala Íránu k dispozici svůj potenciál vývoje relativně úspěšných balistických raket, což je pro ně také velmi zajímavé. 

Stejně jako severokorejští vědci byli i ti íránští napojeni na nechvalně známou síť pákistánského vědce Chána (Abdul Kádir Chán byl pákistánským jaderným vědcem, který ukradl nizozemské firmě, ve které v 70. letech 20. století pracoval, dokumenty zabývající se obohacováním uranu, pozn. red.), který prodával jednotlivé segmenty jak vývoje jaderných zbraní, tak i know-how. Takže v tuto chvíli se mluví o tom, že to je spíše otázka toho, jestli se íránské špičky rozhodnou, nebo ne. Debatovat o tom, jestli jsou rok, tři měsíce nebo dva roky od sestavení funkční jaderné zbraně, je něco, co nehraje úplně roli. 

Nicméně to, že má někdo jadernou zbraň, automaticky neznamená, že ji dokáže dostat tam, kam potřebuje. Je otázkou, jestli má Írán letectvo schopné ji někam dopravit, případně jestli jsou jeho rakety schopné nést jaderné zbraně. To všechno je otázka technikálií a času. Co jsem četl, tak pokud se rozhodnou je mít, je to otázkou maximálně jednoho roku.

Íránský prezident Hasan Rúhání napsal na Twitter, že jedinou správnou odpovědí na smrt generála Sulejmáního je úplné vytlačení spojeneckých sil z regionu. Jaké kroky bude podle vás Rúhání podnikat, aby dodržel to, co napsal?

Rúhání o tomto jako prezident úplně nerozhoduje. Tou nejtěžší vahou íránského režimu je Alí Chameneí, největší vůdce a ochránce revoluce z roku 1979, a k tomu další lidé, jako vrchní velitel Íránských revolučních gard, případně náčelník generálního štábu.

Prezident je spíše součástí toho hodně podstatného PR působení. Ale v tuto chvíli si myslím, že prezence americké armády na Blízkém východě, která čítá desítky tisíc vojáků, letadlové lodě a stovky letadel, je natolik významná, že není v silách Íránu, aby to změnil.

Nicméně irácký parlament si odhlasoval odchod všech cizích armád ze svého území...

Irácký parlament to odhlasoval tak trošku narychlo. Jak se ukázalo, v bagdádském parlamentu nebyla přítomna ani zdaleka většina, byli tam svoláni pouze šíitští poslanci. Zároveň tam byli přítomni vojáci revolučních gard, takže to spíš ukazuje na politické gesto. Jejich rozhodnutí není právně závazné, byť samozřejmě rozčarování je teď velké.

Ale na druhou stranu, pokud skutečně šíitským iráckým poslancům jde o to, aby chránili územní celistvost v Iráku, tak by se teď měli sejít ještě jednou a protestovat proti íránskému raketovému útoku na irácké vojenské základny. Ano, USA mají 5200 vojáků na území Iráku, ovšem nemají je tam proto, aby sledovali pouze americké zájmy, ale zároveň se velmi významně podílí na ustálení irácké armády.

Která se jednak začala stavět v roce 2003 po rozpuštění té předchozí Saddáma Husajna, a poté v roce 2014, kdy rychlý nástup Islámského státu ukázal, že spousta iráckých jednotek na severu země nebyla schopna, ani ochotna bojovat. Proto tam jsou, protože je cvičí. Iráčané mají také americké tanky, proto tam jsou američtí servisáci, kteří je dokáží udržovat provozuschopné. Není to tak jednoduché.

Tohle byla jakási ukázka hněvu, odporu, protiamerického postoje. Ale troufám si říct, že to nakonec nebude tak horké, jak to vypadalo bezprostředně po smrti Kásima Sulejmáního.

Doporučeno

Konflikt USA vs. Írán: Máme silné a přesné rakety, které nechceme použít, řekl Trump během tiskové konference 8. ledna 2020 v 18:06

Z projevu amerického prezidenta ve středu večer jsme se také dozvěděli, že Spojené státy nemají zájem se dostat do otevřeného konfliktu s Íránem. Nicméně Trump vojáky z oblasti stáhnout nechystá a západní spojenci také ne. Jakým způsobem si myslíte, že budou USA situaci uklidňovat? 

Američané jsou ve stavu, ve kterém udělali jasné gesto. Podobně budou reagovat i na další íránské vojenské kroky, jelikož raketový útok Íránu byl brán jako jakási možnost, aby protistrana projevila svůj odpor, a pokud by měl pokračovat v dalších krocích, jako například proti tankerům z minulého roku, pak samozřejmě může dojít další rázná americká odpověď. 

V tuto chvíli to vypadá tak, že zatím, jak to řekl americký prezident, předpokládají, že je vše vyřešeno, a budou velice bedlivě sledovat, jestli Íránci budou pokračovat v podobných krocích, které vedly k eskalaci situace, nebo ne. Zároveň Američané slíbili, že budou ještě přísnější sankce, a to už víme, že nynější sankce pro Írán jsou velmi tvrdé.

Protesty, které byly v Íránu předtím, byly uspořádány právě kvůli tomu, v jakém stavu se nachází íránské hospodářství. Před pár lety se povedlo Íránu sankce zmírnit, ale nyní to bude ještě horší. Momentálně je míček spíše na íránské straně kurtu než u Američanů.