Skotský sériový vrah, kterého nikdy nenašli. Oběťmi byly vdané mladé ženy, citoval Bibli, znásilnil je a za trest uškrtil

Právě sestra si druhý den uvědomila, že něco není v pořádku. Ačkoli občas Jemima strávila noc s mužem, se kterým se na párty seznámila, vždy dala své sestře vědět a ujistila se, že její děti jsou v pořádku. Tentokrát ne. Začala ji proto hledat a zachytila klepy o ženském těle v opuštěné budově. Na vlastní oči se šla přesvědčit a našla tělo své mrtvé sestry, pořezané a zakrvácené.

Jemima ležela na tváři, kolemjdoucí zpočátku ani nevěřili, že je to člověk. Vypadala jako figurína – v roztrhaných šatech, téměř nahá. Jiní předpokládali, že je to opilec, který usnul – v té části města jich bylo hodně. Byla to ale Jemima, znásilněná a uškrcená, pravděpodobně punčochami jako Patrícia. Vedle jejího těla našli použitou hygienickou vložku, její kabelka a doklady nebyly nalezeny.

Tentokrát se ale našlo několik svědků. Vzpomněli si na muže, který byl s Jemimou v baru. Byl pohledný: vysoký s tmavými až zrzavými vlasy, dobře oblečený, s typickým glasgowským přízvukem. 

Všichni si začali uvědomovat spojení. V průběhu roku a půl zemřely dvě mladé ženy, obě matky, obě měly v době vraždy menstruaci. Znásilnili, zbili a zaškrtili je. V noc smrti byly na místní oslavě, o níž bylo známo, že tam chodí lidé s cílem pobavit se s někým jiným, než jsou jejich životní partneři.

Obraz o vrahovi se začal vyjasňovat: vybíral si promiskuitní a nevěrné ženy, které si podle jeho představ zasloužily trest, protože podváděly manžele, ačkoliv měly doma děti. Více však odhalila poslední vražda jen o několik měsíců později.

Při poslední vraždě měli i svědkyni

Třetí obětí se stala Helen Puttock, která se v říjnu téhož roku vydala, spolu se sestrou, na párty. Na místě se se sestrou rozdělily a obě se bavily po svém. Helen se seznámila s mladým pěkným mužem se zrzavými vlasy.

Představil se jako John a pozval Helen do tance. Celou noc spolu flirtovali a povídali si, po čase se opět setkali s Heleninou sestrou. Po skončení večírku se rozhodli jet jedním taxíkem a John jako správný gentleman trval na tom, aby ho taxikář vysadil jako posledního. Nenechal by přeci Helen jít domů samotnou. Nejdříve vystoupila její sestra, pak se auto pohnulo směrem k Helenině domu. Helen však domů nikdy nedorazila.

Našli ji nedaleko domu. Stejně jako předešlé dvě ženy byla znásilněna a uškrcena.

Přesto však byla Helenina vražda jiná. Tentokrát měla policie svědka: Heleninu sestru, která se v noci s Johnem bavila. Zachytila jeho přízvuk, to, o čem mluvil a navíc ho uměla důvěryhodně popsat. Díky její výpovědi vznikl podle místních novin Glasgow Live obrázek, který ve Skotsku lidé rozpoznávají dodnes. Je to totiž jeden z nejznámějších sériových vrahů země. 

Právě Helenina vražda se stala i důvodem, proč vrah dostal přezdívku Bible John – nebo biblický John.

Doporučeno

Potlačování vlastní sexuality vyústilo ve vražedné sklony. Zdravotní sestra zabila osm seniorů, vraždy jí přinášely úlevu 27. prosince 2019 v 9:33

Profil vraha z hlediska psychoanalýzy

Zvláštní jméno Bible John si média – jmenovitě místní novinář John Quinn, který o tom hovořil i v dokumentu Unsolved – nevybrala náhodou. John používal příklady z Bible, přičemž to byly vždy specificky úryvky, ve kterých šlo o trest nebo kárání žen, které smilnily – měly mimomanželský sex nebo flirtovaly s neznámými.

Podle sestry poslední oběti nešlo o přímé citáty, spíše jen parafráze nebo narážky. Vzpomněla si, že mluvil o příběhu ženy, kterou ukamenovali k smrti ve Starém zákoně. Starý zákon nabízí pouze jeden takový příběh, v 22. kapitole knihy Deuteronomium. Pointou toho úryvku je, že trest dostane žena, která nebyla pannou v době vdávání nebo kterou znásilnili, ale ona se nebránila výkřikem.

Paradoxem je, že v Bibli je ještě jeden případ o ukamenování ženy, v osmé kapitole Janova evangelia v Novém zákoně. K farizeům předvedli ženu, která byla nevěrná. Chtěli se držet právě pravidel z Deuteronomia, když tam přišel Ježíš, který jim řekl něco jiného: Kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem. Dav se postupně rozběhl, dokud tam nezbyli jen Ježíš a žena.

Zde je pointou příběhu odpuštění, v tomto smyslu se nese celý Nový zákon. Podle toho, co o vrahu Johnovi víme, nebyl zrovna typ, který odpouští. Je tedy téměř jisté, že si vykládal starší pasáže ze Starého zákona, podle kterých chtěl jednat.

Znásilnění a vražda ale nejsou v souladu s křesťanskými hodnotami. Bible John si to vysvětloval nejen špatně, ale ještě i mimo základní hodnoty lidskosti. Něco podobného rozlišuje i psychologie – sérioví vrazi se stávají bigotnímí věřícími krátce před svou první vraždou, říkají tvůrci podcastu Serial Killers. To neznamená, že je víra přemění ve vrahy. Jsou to lidé, kteří už měli nějaké vražedné sklony a pouze si dezinterpretují Bibli (či jiné učení), aby si zdůvodnili své jednání.

Bible John všechny své oběti svedl. Všechny tři vdané mladé ženy, které nejprve znásilnil, pak uškrtil pravděpodobně silonkami a později vedle těla vystavil i použité hygienické vložky. Každá z jeho obětí měla menstruaci. Otázkou zní, proč.

Jelikož byl vysoký, nemusel použít silonky, podle znaků na tělech obětí by je mohl zaškrtit i vlastníma rukama. Mohl si práci usnadnit a raději použít zbraň. On se ale místo toho rozhodl, že jeho oběti se udusí a pomalu z nich unikne život.

Tvůrci podcastu Serial Killers se v části věnované tomuto případu zamýšlejí nad tím, zda to má i nějaký význam. Proč nepoužil zbraň, nebo jednoduše vlastní ruce? Byly punčochy jeho fetišem, nebo měly ještě jiné opodstatnění?

Tvůrci podcastu si myslí, že byl pravděpodobně sadista. O nich je známo, že se vyžívají v pohledu na zápasící oběť a na to, jak z ní uniká život. Zabíjení si užíval, protože bylo součástí jeho sexuální fantazie. Víra mu prý jen poskytovala jakési odůvodnění pro jeho činy.

Vraha nikdy nenašli

Ani tři vraždy nezabránily lidem, aby nadále navštěvovali večírky v Barrowland. Mezi nimi i policisté v civilu, kteří strávili tisíce pracovních hodin při pátrání po vrahovi, kterého nikdy nenašli. Zeptali se více než tisíce lidí, píše VICE. Navštívili každého krejčího a holiče v okolí, který by si mohl pamatovat typickou barvu vlasů nebo propracované sako. Vyslechli každého zubaře v dosahu, protože podle svědků měl Bible John přebývající přední zuby.

Po čase dokonce začali rozdávat kartičky o nevinnosti, protože začali nanovo předvolávat stejné muže. Všechno bylo marné, po třetí vraždě se po Bible Johnovi slehla zem. Jednou za čas se objevil někdo, o kom si mysleli, že je to on. Nejnověji to byl případ Petra Tobina, kterého v roce 2007 odsoudili za vraždu vysokoškolačky. O případu psali i v Glasgow Live, protože oživil vzpomínky na temnou minulost města.

Vraždy přestaly přibližně v období, kdy Tobina poprvé zavřeli do vězení – což by mohlo být důvodem, proč ho nenašli. Vyšetřování ale potvrdilo, že to není Bible John. Neseděl způsob vraždy, Peter navíc nebyl věřící a měl velkou jizvu na tváři, které by si někdo všiml.

Jelikož se až do roku 1996 nepoužívaly DNA testy, ani zbytky semene na stehně jedné z obětí policii nepomohly. Než se technologie vyvinuly, důkazní materiál byl zničen a nemohli vzorek použít při identifikaci. Případ je tak dodnes nevyřešený.

Příběh sériového vraha Bible Johna opakovaně zpracovali v dokumentárních filmech i v knihách. BBC Scotland připravilo dokumentární film v rámci série Crime Files, kde se kriminolog David Wilson baví i s Petrem Tobinem. I Discovery Channel příběh zpracoval v epizodě Unsolved. Experti, kteří na dokumentu pracovali, teoretizují, že možná nešlo o sériového vraha. Ti totiž nepřestanou jen tak zničehonic vraždit. Mohlo prý jít i o tři oddělené případy.

V roce 2005 o případu hovořili v krimi sérii Unresolved a v roce 2011 zpracovali tento příběh ve 45minutovém dokumentu s názvem In Search of Bible John. Mezi knihami doporučujeme Dancing with the Devil od autora Paula Harrisona z roku 2014, která se vraždám Bible Johna věnuje dopodrobna.