11 českých rapových alb a mixtapů, které utvářely žánr. Poslechni si je během karantény

Období karantény je skvělá doba naučit se nové schopnosti, přehodnotit život nebo dát prostě jen čas něčemu, co jsi už měsíce odkládal. My jsme se podívali na česká rapová alba, mixtapy a projekty, které nějakým způsobem zarezonovaly v době svého vydání a utvářely interpreta nebo celý tehdejší žánr. 

V tomto seznamu nejsou a ani nemohou být zařazena všechna alba, která by stála za zmínku, ale jako hrubý průřez českým rapem to bohatě stačí. Za osmnáct let, které jsme tímto způsobem pokryli, bylo vytvořeno mnoho zajímavých projektů, které bys rozhodně měl znát. Kdy jindy než teď si je projít od první skladby až po poslední. Jako za starých časů.

Doporučeno

Řádky nakažlivé jako koronavirus. Kteří rapeři využívají situace a nahrávají milionové tracky o pandemii? 23. března 2020 19:30

PSH – Repertoár (2001)

Repertoár od PSH patří mezi nejlegendárnější alba první rapové desetiletky. Mapuje všechno, co bylo v 90. letech pro mladé Pražany motající se kolem hip-hopu důležité: hudbu, graffiti, jointy, kluby, respekt – undergroundové panoptikum, které drží jako celek. Výpověď doby.

Peneři, tehdy ještě ve složení Orion, Vladimir a DJ Richard, byli na vrcholu a celá scéna se jim podřizovala. To oni byli v roce 2001 definicí toho, „jak se to má dělat“. Mainstream je tehdy neznal, v rádiu je nehráli, přesto vyprodávali kluby. 

Celému albu pak z dnešního pohledu dominuje skladba Praha – nestárnoucí klasika, óda na domovskou metropoli. Pokud se ptáš, jak to asi vypadalo, když se s rapem u nás začínalo, pusť si celou desku Repertoár. 

Supercrooo – Toxic Funk (2004) 

Český rap a jeho období zformovala v prvních pěti letech milénia deska z roku 2004 od Supercrooo. „Já to beru jako dobu před Toxic Funk a po Toxic Funk, ta deska byla velice zlomová,“ řekl v našem rozhovoru pražský producent DJ Wich. A má pravdu.

Směřování českého hip-hopu bylo nastaveno do odlišných, konzervativnějších hladin. Rap byl o něčem jiném a dělal se až na výjimky stejně nebo hodně podobně. Z podzemí pak vystoupili dva naštvaní interpreti – James Cole a Hugo Toxxx a změnili pořádky v tuzemské kultuře. Toxic Funk měl díky své obrovské kontroverznosti velký přesah i mimo žánr.

Když v dnešní době někdo zareferuje na nějakou slavnější osobnost, posluchač se pousměje, ale nijak se tím dál nezabývá. V roce 2004 byla ale mainstreamová společnost nastavena odlišně. Dotknout se lidí jako Pavel Nový, Petr Janda nebo Dáda Patrasová se prostě nesmělo. 

Díky poslední jmenované se pak kluci dostali na stránky bulvárního časopisu Rytmus života. „Dáda je v šoku! Její jméno je vláčeno bahnem nadávek. Co má dělat? Mávnout nad vším rukou? Vždyť žaloby mnohdy nic neřeší. Kam může zloba zajít? A kdo nakonec vrátí Patrasové čest?“ psali v časopise.

Kluci poukázali na plytkost šoubyznysu a lidí v něm, fungovalo to a není divu, že řádky ze skladeb Toxic Funku dnes v klubech rezonují i po mnoha letech dál. V další generaci posluchačů. Jen málokterá tuzemská rapová kapela se tímhle může pochlubit. V květnu 2020 deska oslaví 16. narozeniny.

IsCream Boyz – IsCream mixtape vol. 1 (2007)

Smacka dnes zná každý milovník tuzemského rapu i grimu. Když začínal, podobně jako Supercrooo to neměl jednoduché. Se svou crew IsCream Boyz přišel s něčím, co český rapový posluchač do té doby neznal. Specifický druh oblékání, svěží projev, který se s oldschoolovými postupy nemohl srovnávat a hlavně již zmiňovaný grime. Kluci zaplňovali tehdejší internetové diskuze o hip-hopu.

Styl, kvůli kterému se Smack rád opíral do zlínských IdeaFatte ve skladbě Krů buranů. Má jít o úplně první skladbu, kterou raper vytvořil.

Ale zpátky k mixtapu. Právě drzost, upřímnost jednotlivých textů, které neubíraly na výpravnosti a ryzí tvrdá atmosféra byly důvodem úspěchu IsCream Boyz, byť mnoho posluchačů by v té době řeklo opak. Dnes víme, že oba projekty (včetně potom třetího pokračování po mnoha letech) mají co říct i současnému posluchači.  

WWW – Tanec sekyr (2009)

Máme tu i něco pro vyznavače pravého alternativního undergroundu. WWW není deska pro každého, není výpovědí doby, ani se nesnaží o legendárnost (byť se jí to v jistém hledisku podařilo). Ukazuje, že i takový Tanec sekyr má rapovému publiku co říct a tomu nerapovému ukázat, že rap nemusí být jen konvenční mladická naštvanost, ale funguje v mnoha jiných hladinách.

Temný svět WWW píše svým vlastním unikátním jazykem. Ve světě, kde to jako celek funguje bezchybně. Je skvělé, že v českých podmínkách může na profesionální úrovni produkovat i takový okrajový abstraktní minimalismus. V tvůrčí svobodě je Vladimirův label BiggBoss unikátní.

Album nezkousne každý, nebude zaplňovat kluby, ani se na něm fanoušci neurvou jako při skladbách konkurenčních kapel. Přesto posluchače deska při jejím poslechu vcucne do sebe a nepustí. 

James Cole – Kapitán láska (2009)

Můžeš se ptát: „Byl Kapitán láska natolik zásadní, aby se dostal do tohoto žebříčku?“ Odpovídáme: „Zcela jednoznačně!“ Album Kapitán láska od Jamese Cola je zásadní v tom, že i raper může vystoupit ze své klasické role tvrdého macho kecala, klidně může odhalit svou jemnou linku a klidně to může provést zpěvem do beatů, které s rapem jako takovým vlastně nemají vůbec nic společného.

Nutno říct, že to nebyla jednoduchá role. Kariéra Jamese Cola je lehce zatížena na traumatech jeho začátků, kdy byl během svých prvních vystoupení fanoušky vypískán, protože byl prostě příliš odlišný. I to možná souvisí s interpretovým vymezováním se vůči konvenčním způsobům procesu tvorby. Jak říká na svém dalším albu, Halucinacích ze třetího patra: všechno zkusil, všechno hrál a tak chce jít dál. 

James Cole se odlišné role kapitána něhy, lásky a citlivého chlapa nebál, i když mohl opět riskovat. V propojení s živou kapelou to jako celek fungovalo výtečně a je škoda, že si Lásku někdy po letech nezahraje i před publikem. Poslechni od začátku do konce a nasaj atmosféru.

Hugo Toxxx – Bauch Money (2012)

Americkým beatům a „trapovějšímu“ směřování rapu u nás se vrchní interpreti vyhýbali a spíš se plácali ve své definici toho, jak chápou pojem newschool. Pak přišel Hugo Toxxx s Bauch Money Mixtapem a ukázal, podle kterých not se bude hrát další období. A tak to i bylo.

Bauch Money vnímáme jako jakýsi restart do té doby nějakým způsobem fungujícího českého rapového světa, které příliš nereagovalo na americké směřování hudby. Trapové beaty, repetitivní refrény a texty zaměřené na pocit. Text a hudební podmaz už nefungovaly na svých separátních úrovních, ale fungovaly jako zvukomalba dohromady. Jako jeden celek.

Můžeme to slyšet dodnes. A to je právě to, co se nelíbí mnoha konzervativním posluchačům, kteří si stěžují na současný rap.

Logic – Hráč roku vol. 2 (2011)

Ano, ten kluk na coveru mixtapu Hráč roku vol. 2 je skutečně Logic, dneska známý jako Yzomandias. Kromě současné tvorby je totiž potřeba nastudovat také jeho začátky, absolutní základ nové vlny rapových umělců. Ať už Yza nenávidíš, nebo miluješ, byl to on, kdo pomohl vyrůst celé jedné generaci rapových posluchačů a teď školí i tu další.

Mixtape Hráč roku vol. 2 byl důkazem, že staré pořádky už přestávají fungovat a ti, kteří se v našem českém rapovém rybníčku drželi deset let, už přestávají být relevantní, protože je pomalu nahrazuje mladá rapová vlna. 

Logicovi nakonec trvalo poměrně dlouho, než dosáhl kýženého výsledku, svou pozici má neuvěřitelně vydřenou a málokdo si fungování labelu Milion Plus (o kterém jsme mluvili třeba v tomto podcastu), který šlape jako hodinky, zaslouží víc než on. 

Smack – 2051 (2012)

V předchozích dvou zmínkách jsme si říkali něco o určité revoluci na poli rapového světa u nás. Patří k němu i Smackovo album 2051. Hugo Toxxx, Smack a Yzomandias tehdy zadefinovali, kdo bude další desetiletí nejrelevantnějšími rapovými interprety.

Na albu je 13 nabitých skladeb včetně jedné bonusovky a po nevýrazném albu Bullet Time v nich Smack dokazuje, že dokáže plnohodnotně fungovat i jako sólový interpret. Jeho éra IsCream skončila a započíná úplně nová. Což vlastně dokazuje dodnes. 

Gynger Money Gang – Poseidon Vltavy (2012)

O fascinujícím příběhu Tylera Durdena jsme psali v našem legendárním článku. Obrovský rapový talent, kterého skolil pervitin. Za dobu, než se tak stalo, stihl v poměrně krátkém období ukázat, co v něm, jakožto v umělci, je. Mixtape Poseidon Vltavy je toho důkazem a také jediným celistvějším projektem, který se povedlo vytvořit. 

Durdenův vliv na scénu byl obrovský. Pokud se bavíme o interpretech, kteří se proslavili v  soundcloudové komunitě, on je na tuzemské scéně prvním z nich. Ukázal sílu internetu a i díky povedené image kontroverzního výrazného narkomana s tajemným příběhem se jeho skladby dostaly do povědomí dalších lidí. Ovlivnil většinu dnes uznávaných interpretů jakými jsou Yzomandias, Barber nebo Sensey. Ať už v jistém obdobím v oblékání, vypůjčenými řádky, flowy nebo stylem. 

Škoda jen, že Tyler už ve své tvorbě nemůže pokračovat. Jeho démoni a destruktivní tendence k nevázanosti a svobodě, o kterých referoval ve svých skladbách, ho stáhly až na úplné dno.

Pokud si můžeme v těchto řádcích dovolit vystoupit mimo hudební hladinu a poodhalit Davidovo soukromí, v současnosti přebývá na ulici a bude vyžadovat velké sebezapření, aby se mu podařilo se z tohoto stavu nějak dostat.

 Ektor – Detektor (2015)

Česko stále nemá svého Rytmuse. „To je rozdíl mezi Čechama a Slovákama. U nás jsou lidi, kteří by na to měli talent, ksicht i muziku, ale nechtějí se tolik cpát do médií a na veřejnost. Rytmus je kompletní balíček, ten má úplně všechno, on si to užívá. My jsme takoví spíš introvertnější,“ vysvětloval mi tento tuzemský postoj v již zmiňovaném rozhovoru DJ Wich.

Ačkoli má například Yzomandias potenciál stát se známým i na poli mainstreamu, brání se tomu. A ještě před ním k tomu měl úplně nejblíž Ektor se svým albem Detektor, které se dotklo mnoha československých posluchačů nejen rapového žánru.

Vždyť vzpomeň si jenom na počet mikin v ulicích s logem tohoto alba. Něco podobného zažívali Slováci s JBMNT merchem. Ačkoli Ektor by měl potenciál dostat se do povědomí širšího publika a tímto počinem se mu to bezesporu povedlo, stále tuto roli nedotáhl do konce. Což částečně lze pochopit. Detektor ale v tomto směru způsobil určitou revoluci.

Viktor Sheen – Černobílej svět (2019)

Je velmi těžké vybrat z posledních desek nějakou, která by definovala nově nastolené pořádky, novou dobu a zkrátka další generaci českých raperů. Obstál by Yzomandias, Nik Tendo a možná i někdo z talentovaných teprve začínajících mladých raperů, u kterých si ale na další vývoj zatím raději počkáme.

Z dlouhodobého hlediska by žánr mohla tvarovat kritiky uznávaná deska Černobílej svět od Viktora Sheena. Emoční album propojené střípky příběhů v podobě jednotlivých skladeb. Mejdany, ze kterých se točí hlava a na kterých si člověk snadno vytvoří závislost v porovnání s temnými démony, které z toho vyplývají a následně ovládají raperův život. Na tyto reflexe pak  Sheen odkazuje v albu.

Pokud jsme se na začátku tohoto žebříčku bavili o albu Repertoár jako o výpovědi městské mládeže 90. let, tohle reprezentuje tu současnou. Se všemi trablemi i pozitivními zkušenostmi, které k dnešní době prostě patří.