Nezapomnělo se na ně, ale nebyly skoro vidět. Přitom jde o důležité informace, které ti pro jistotu osvěžíme.
Všude pouze koronavirus a nic jiného. Už v polovině února sis nepřečetl o ničem jiném než o tom, jak se smrtící virus SARS-CoV-2 šíří napříč celou planetou. Na světě to však bohužel nefunguje tak, že by se celé globální dění zastavilo v momentě, když je třeba společně čelit krizi. Přestože to tak na některých místech v jistou dobu skoro vypadalo.
Ekonomika musí stále nějak pracovat, některé vlády své konflikty neodloží, politická kolečka se stále točí a příroda si sem tam připraví nějaké to nepříjemné překvapení. Proto jsme ti sepsali pět velkých událostí, kterým se během největšího rozšiřování pandemie koronaviru nevěnoval prostor, jaký by měl.
Rozsáhlý požár u černobylské elektrárny
Ukrajina stála na prahu další katastrofy. Po občanské válce na východě země, která se pouze pozastavila kvůli koronavirové pandemii, a samotné nákaze, nyní musely tamní záchranné složky upnout svůj zrak na místo jedné z nejčernějších katastrof planety. V ohrožení byla totiž černobylská jaderná elektrárna a její okolí, od jejíž havárie v roce 1986 uplyne 26. dubna 34 let.
V zemi, zmítané válečným konfliktem, se povedlo nákazu Covid-19 udržet poměrně na uzdě. Co se týká počtu nakažených a obětí pandemie, je na tom podobně jako Česká republika. Stát má ovšem jiné, palčivější problémy. Poslední z nich byl požár, mířící ke stále radioaktivnímu prostředí kolem nového sarkofágu elektrárny v Černobylu.
Požár měl na svědomí podle BBC Ukrajina sedmadvacetiletý muž z vesnice Rahivka. Ta leží v první linii vesnic nejblíže Černobylu, která lemuje bezpečný perimetr k žití. Podle všeho se snažil spálit odpad, od kterého chytla suchá tráva. Web iDNES.cz informuje ještě o druhém žháři, recidivistovi, který pálil trávu pouze pro zábavu.
Vzhledem k všeobecně panujícímu suchu se oheň rozšířil tak, že nebylo v ničích silách jej uhasit okamžitě. V posledních dnech vůbec vzniká na celém území Ukrajiny kvůli suché flóře množství požárů, BBC informuje o zhruba osmi stech ohniscích.
Každopádně tento požár bezprostředně ohrozil jadernou elektrárnu v Černobylu. Jeho plameny dosáhly až k opuštěnému městu Pripjať, které do památného dubna 1986 figurovalo jako jedno z nejmodernějších měst Sovětského svazu. Odborníci se obávali toho, co udělá oheň s radioaktivitou, a jestli ji nějakým způsobem neroznese do okolí.
Lesní požár vyfocený ze střechy jaderné elektrárny v Černobylu, duben 2020
Do boje proti výhni vyjely na čtyři stovky hasičů a sto kusů techniky i se třemi letadly, jejichž spoluprací se nakonec po deseti dnech povedlo dostat oheň pod kontrolu. Agentura TASR píše, že se oheň zastavil na dva kilometry od uloženého radioaktivního odpadu v lokalitě Pidlisnyj.
Jak informují Novinky.cz, radiace prý podle tamních úřadů stoupla až šestnáctkrát, Kyjevská správa ochrany životního prostředí však uvedla, že jde pouze dočasný jev. Obavy ze zvýšené radiace nevyjádřila ani v rozhovoru pro iDNES.cz jaderná fyzička Dana Drábová, podle které byl mnohem nebezpečnější samotný oheň.
Druhotné následky však vyvstaly vzápětí. Dusivý kouř, který se po uhašení rozpínal v okolí zakázané zóny, se dostal až do prakticky sto kilometrů vzdáleného Kyjeva. Podle webu E15 bylo hlavní město Ukrajiny dokonce na pár hodin nejznečištěnějším městem planety.
Uprchlíci na hranicích Turecka a Evropské unie
Ani o uprchlících se toho v poslední době mnoho nenapsalo ani nenamluvilo. Po zavedení důkladných kontrol na hranicích je dokonce i z hlav některých českých politiků toto téma prozatím vymazáno. Avšak běženci jsou i nadále velkým problémem. Jako nejvíc znatelný se jevil na hranici Erdoganova Turecka a Evropské unie.
Jak váleční tak dobrovolní migranti z arabských zemí hrají v posledních letech roli takových Erdoganových rukojmí. Na tureckém území by se totiž mělo nacházet přes 3 a půl milionu běženců, a to nejen z válkou zmítané Sýrie, které Erdogan „přispěchal na pomoc“ v boji proti režimu Bašára Asáda, ale také mladých Afghánců či Pákistánců, kteří chtěli situace využít. Zemi půlměsíce už však nejsou užiteční, spíše je tlačí jako kámen v botě. Hlavně během koronavirové pandemie.
Jak píše iRozhlas.cz, turecká vláda zjistila, že si ukrojila moc velký krajíc, a uprchlíky nezvládá. Dříve politicky výhodné osoby, jejichž „ubytování“ vyměnil turecký prezident v roce 2016 za peníze z Evropské unie, by tak nyní měli být „spravedlivě rozděleni“. Erdogan proto na začátku března veřejně prohlásil, že jsou hranice do Evropy pro uprchlíky, zdržující se na tureckém území, otevřené.
Přitom poslední vlna válečných uprchlíků přišla po tureckém vojenském střetu v syrském Idlíbu, kde Ankara přišla o několik desítek vojáků. Podle webu E15 uteklo k tureckým hranicím na milion lidí, Erdogan tehdy navíc dostal strach z útoku syrského režimu podporovaného Ruskem. Žádal o okamžitou podporu spojenců z NATO, které se však nedostalo. Pohyb uprchlíků tak může být takovou malou odvetou.
Migranti, snažící se dostat na řeckou stranu hranice. Turcko-řecká hranice, Pazarkule, Turecko (11. března 2020)
Na řecko-tureckých hranicích se po prohlášení shromáždilo v rámci desítek hodin na 15 tisíc uprchlíků, kteří byli připraveni konečně, po nuceném zdržení v Turecku, začít nový život v Evropě. Jaké překvapení bylo, když dorazili k hranici, kde našli třímetrový plot s ostnatým drátem a řecké pohraniční policisty s vodními děly a slzným plynem.
Na stránkách prezidentské kanceláře Turecka je psáno, že běžence, kteří v Turecku pobývají bezmála devět let, už není možné držet v zemi násilím. Prezident uvedl, že Řecko uprchlíky zastavuje a posílá je zpět i s použitím donucovacích prostředků, přestože těmto lidem musí být umožněno se do Evropy a do dalších zemí dostat tak, jak je uvedeno ve Všeobecné deklaraci lidských práv a Ženevské konvenci.
Když plot nepovolil a Brusel, jak psal web E15, dokonce přislíbil Řecku pohraniční pomoc, počty migrantů začaly u hranic samovolně narůstat. Jak uvedly Novinky.cz, zvyšujícímu se počtu lidí, kteří se chtěli dostat do Evropy, začaly turecké bezpečnostní složky údajně pomáhat. Vyzbrojili je prý slznými granáty a nástroji na prostříhání plotu. Podle některých médií se Turecká vláda dokonce rozhodla běžence přivážet autobusy. Podobný nárůst tam prý zaznamenaly i počty tureckých vojenských složek.
Turecká republika se tak rozhodla přepravit běžence do Evropy po moři. Dokonce s nimi vypravila i pobřežní stráž, která je měla doprovodit až na řecké ostrovy. Cílem měly být hlavně ostrovy Lesbos a Rhodos. Místní obyvatelé však uprchlíky už mají a žádné další nechtějí. Proto sami, pokud se povedlo turecké pobřežní stráži vybrzdit tu řeckou, vylodění uprchlíků zamezili. Agresivita tamních občanů prý stoupala i vůči novinářům.
Koronavirus nicméně vzal nakonec za své, a jak migranti, tak turecká vláda museli své snahy o otevření řeckých hranic vzdát. Na konci března nákaza udeřila i zde, proto museli být všichni běženci odvezeni z hranic s Řeckem a uzavřeni do dvoutýdenní karantény. Situace je tak na hranicích, dokud virus SARS-CoV-2 nepovolí, zatím klidná.
Klimatické změny v Austrálii
Minulý rok byl z hlediska přírodních katastrof pro Austrálii opravdu náročný. Nejprve přišla na nejmenší kontinent obrovská vlna veder, která se následně přetvořila v rozměrné požáry porostů. Celá planeta sledovala, jak Australané přichází o své blízké, domovy a o svou jedinečnou faunu a flóru, která nyní čítá desítky kriticky ohrožených druhů.
Neustávající oheň nakonec pomohla letos uhasit únorová vlna nezvykle silných srážek. Unavení hasiči vítali přívalové deště, které pomohly hlavně na východě Austrálie uhasit ty největší ohňová ložiska, dokud voda nezačala znovu vyhánět hlavně obyvatele Nového Jižního Walesu z domovů. Lidé už měli cvik, z domů brali jen to nejnutnější. Domácí mazlíčky, teplé oblečení, léky, cennosti a papíry k pojištění, což sis konec konců mohl přečíst v našem článku.
The New York Times bilancovaly situaci ve své reportáži. Tyto srážky byly prý, podle vědců, důsledkem takzvaných sloučených extrémů – jedna katastrofa zesilovala tu druhou. V době sucha nezůstává jediným důsledkem vysušení půdy, ale také zadržování vlhkosti ve vzduchu a její následné kumulování. Déšť, který se poté spustí, připomíná „odzátkování mraků“. Silně zaplaví celou vysušenou zem, která vodu ale nestihne pojmout.
Kroupy v na konci ledna schvátily i hlavní město Canberru
Vrátit se tak zpět do normálního života je mnohem složitější. A to stále zmiňujeme pouze přírodní pohromy. Neméně devastujícími jsou ale pro Australany i ty ekonomické. Například turistický průmysl je v troskách a bude se prý hojit desetiletí, stejně tak klesají i ceny nemovitostí.
Jak a kdy získají tamní obyvatelé kompenzaci od pojišťoven, je ve hvězdách. Jako třešničku na dortu uvádí místní chování vlády, která místo jasných rozhodnutí vysílá smíšené signály. Mnozí ji také viní z toho, že situaci, ohledně měnícího se klimatu, podcenila. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na koronavirus, který se kontinentu také nevyhnul. Země s pětadvaceti miliony obyvatel je na tom naštěstí poměrně dobře. Podobně jako Česko.
Brexit
Další velkou událostí zastíněnou globální pandemií koronaviru bylo historicky první vystoupení členské země Evropské unie z jejího svazku. Velká Británie si v referendu odhlasovala odchod, který uskutečnila 31. ledna 2020. Nyní jí ve vztahu s Evropskou unií nastalo takzvané přechodné období, ve kterém budou obě strany fungovat jako doposud. Na konci roku 2020 se však jejich cesty rozdělí úplně.
Stoupenci Brexitu, oslavující vystoupení Británie z Unie
Britové tak ukončili svazek trvající 47 let. Jedním z důvodů, proč Britové opravdu dotáhli odchod do konce, je podle ČT24 neustálé podřizování, které ze strany Unie cítili. Od odchodu si nadále slibují i přísnější imigrační politiku. „Cílem toho, co děláme, je, aby mohlo Spojené království dělat věci jinak a lépe. (…) Vše, co chceme je, vzájemné uznání vysokých standardů a oboustranný přístup na trh,“ citovalo ČT24 britského premiéra Borise Johnsona.
Vše, co tak Evropské unii zbývá, je tvrdé vyjednávání. Jak píšou Seznam Zprávy, obě strany mají od vystoupení Británie z Unie 11 měsíců na to, aby dojednaly podmínky, které budou mezi nimi od roku 2021 panovat. Odchodem Velké Británie se totiž komplikují různé činnosti. Za všechny například rybolov v britských vodách, o kterém chtějí Britové mít mnohem větší přehled.
Koronavirus však veškerá jednání pozastavil. Už na začátku února měli Michel Barnier jako zástupce EU a David Frost za Británii v Bruselu jednat, přičemž druhé kolo bylo naplánováno na březen do Londýna. Očekávaný konec debat měl přijít ke konci roku. Nákaza však s plány zamíchala, ve Spojeném království je na 125 tisíc nakažených virem SARS-Cov-2, 16 a půl tisíce lidí mu podlehlo, a dokonce i premiér Boris Johnson se kvůli němu dostal na jednotku intenzivní péče.
Kdy a jak se tedy vyjednají podmínky mezi Velkou Británií a Evropskou unií, je nyní nejasné.
Prezidentské volby v USA
Zprávy o koronaviru prakticky kompletně přehlušily kampaně prezidentských kandidátů ve Spojených státech. USA v čele s prezidentem Donaldem Trumpem hrubě podcenily bezpečnostní opatření týkající se nákazy Covid-19, což pro Američany vyústilo v jednu největších katastrof posledních let. Amerika musí řešit skoro 800 tisíc případů nakažení, což je o 600 tisíc nakažených více než v pořadí druhém státu s nejvíce nakaženými – Španělsku. I v dnešních dnech navíc narůstají počty nakažených ve vyšších jednotkách tisíců.
Američané jsou logicky také na vrcholu v počtu úmrtí. Blíží se k alarmující hranici 43 tisíc obětí. Prezident Trump se přitom nechal slyšet, poté, co američtí experti na infekční choroby zveřejnili odhad 100 až 240 tisíc obětí koronaviru, že zmíněných čtvrt milionu obětí bude znamenat dobře odvedenou práci. Koronavirus tak zákonitě může promluvit do nadcházejících prezidentských podzimních voleb, ve kterých by podobné extrémní výroky, pokud se ukáží jako pravdivé, mohly znovu kandidujícímu politikovi dost ublížit.
Donald Trump nazývající mainstream média „Lamestream“ (hloupými), vedoucí křížovou výpravu proti těm, kteří jej kritizují
V následujícím tweetu se pochlubil 96% podporou Republikánské strany, což podle něj znamená to, že jeho politika zvládá koronavirovou pandemii dokonale
Nicméně Trump zatím pouze vyhlížel, jako hlavní kandidát Republikánské strany, svého demokratického protivníka. V takzvaných Primárních volbách, kde si straníci vybírají kandidáta do hlavních listopadových voleb, se v oponentské kandidátce Demokratické strany utkalo poměrně dost zájemců o místo v Bílém domě. Mezi nimi byla například Elisabeth Warren, bývalý starosta New Yorku Michael Bloomberg nebo neúspěšný kandidát na prezidenta v roce 2016 a senátor Vermontu Bernard Sanders.
Poslední jmenovaný, i přes podporu různých Youtuberů či zástupců urban scény, nakonec stejně jako před čtyřmi lety svou kandidaturu podstoupil, a to bývalému viceprezidentu USA Joe Bidenovi. A jako v posledních volbách uvedl stejný důvod; jak píše CNN, chybělo mu asi 300 delegátů, kteří by pro něj hlasovali. Proto podzimní souboj o místo prezidenta, pravděpodobně proběhne mezi Trumpem a Bidenem.
Těžko však určit, jestli s prezidentskou kandidaturou ještě nějak nezahýbe koronavirus. Pozdější termíny primárek byly totiž odloženy.
Sanders ukončující svou kandidaturu
Pět dní na to se připojil na live stream kandidáta Demokratické strany Joe Bidena, Trumpa v tweetu nazval „nejnebezpečnějším prezidentem v moderní historii“
