Rodina jednoho z posledních vězňů komunistického režimu podle soudu nemá nárok na vyšší odškodné.
Soud přiznal Jiřímu Wonkovi, poslednímu příbuznému, který má nárok na odškodnění za smrt jednoho z posledních politických vězňů v Československu Pavla Wonky, necelých 2500 korun. Nárok na odškodnění má pouze za ušlý zisk za dobu třítýdenního nezákonného věznění. Informovala o tom ČT24.
Na odškodnění za samotnou smrt bratra ale Jiří Wonka podle Ministerstva spravedlnosti nárok nemá. Neměl totiž v době, kdy jeho bratr zemřel, na něj vyživovací povinnost. „Celkové odškodnění 2473 korun ale stát určuje podle částek stanovených v roce 1990, kdy byla zcela jiná mzdová a cenová hladina. Odškodnění je nepřiměřeně nízké,“ citovala ČT24 advokáta zastupujícího rodinu Pavla Wonky Lubomíra Müllera.
Možnost žádat o odškodnění umožnila rehabilitace za vazební vězení a trestní stíhání Pavla Wonky v dubnu 1988 Okresním soudem v Náchodě. „Na neúměrně nízké odškodnění podle zákona o soudní rehabilitaci jsem opakovaně upozorňoval ministerstvo spravedlnosti. Někteří rehabilitovaní považují přiznané odškodnění za výsměch a odmítají ho převzít. Naposledy jsem se v této věci obrátil na ministryni spravedlnosti loni v listopadu,“ uvedl pro ČT24 Müller s tím, že se odpovědi zatím nedostal.
Vyšší odškodné by umožňovalo vládní nařízení, které ale žádná vláda od roku 1990 neučinila. Nyní tak činí náhrada mzdy 83,33 korun za den vězení. Vzhledem k tomu, že s advokátem Müllerem nereaguje nikdo až na zmocněnkyni pro lidská práva Helenu Válkovou, zvažuje další právní kroky. Nejprve ale prý počkají na reakci ministryně spravedlnosti.
Pavel Wonka byl vyučeným automechanikem, který nebyl puštěn, kvůli posudkům ze zaměstnání, na práva. Naučil se je tedy laicky sám, a fungoval jako takový „právník chudých“. Nebál se otevřeně kritizovat režim, což jej nakonec stálo život. Od roku 1982 byl ve vykonstruovaných procesech popotahován po soudech a zavírán do vězení, kde byl surově bit a byla mu odpírána lékařská pomoc.
Osudnou se mu stala vazba uvalená 5. dubna 1988 a následné odsouzení 20. dubna na pět měsíců vězení za porušení ochranného dohledu. Byl vysílen z několika hladovek a pobytů ve vězení natolik, že jej k procesu museli dovézt na kolečkovém křesle. Šest dní po rozsudku zemřel v Královehradecké věznici. Jeho pohřbu se zúčastnily tisíce lidí, mimo jiné signatáři z Charty 77 nebo ti, které hájil.
