Patrik je brankář vršovických klokanů. Je polovinou z Vietnamu a druhou polovinou ze Slovenska. Povídal si s námi o rasismu, kariéře a jeho těžkých zraněních.
Osmadvacetiletý Patrik Le Giang se nyní raduje z nového angažmá v Bohemians 1905. Jako poloviční Vietnamec se v mládí setkával s rasismem, přestože se na Slovensku narodil. Jeho maminka je Slovenka a jeho otec je z Vietnamu. Jeho kariéra byla plná strastí, dle jeho slov byl v mládí ve stínu svého bratra a protrpěl dvě vážná zranění, kvůli kterým mu mnozí předpovídali konec kariéry. Nyní je jedničkou v bráně vršovických klokanů a dostává pozitivní ohlasy od fanoušků. Společně jsme se bavili také o jeho názoru na rasismus v českém fotbale, videorozhodčích, národním týmu nebo o tom, jak se dostal k chytání.
Patrik taky hodně vrací komunitě, dražil například své rukavice a vytěžené peníze daroval dětské onkologii. Jeho motto je „step by step“. Tak se jmenuje i jeho nezisková organizace, kterou založil. Věří totiž, že krůček po krůčku může každý člověk dokázat velké věci. V první lize si kromě Bohemians prošel týmem MFK Karviná. Nastoupil také za slovenskou U21. Svými dobrými výkony a neustálou pozitivitou se stal miláčkem kotle a fanoušci často skandují jeho jméno.
Jaké to je hrát v Ďolíčku za vršovickou Bohemku?
Bohemka o mě měla zájem snad dva až tři roky. Trenér Hašek mě chtěl a až napotřetí jsem na nabídku kývl. Jsem rád, že se to podařilo a že jsem nyní součástí týmu. Když jsem předtím bydlel v Praze, tak jsem se na stadion byl párkrát podívat a říkal jsem si, že bych tu chtěl chytat.
Jednou se zranil při tréninku gólman a oni tam poslali mě, protože jsem byl nejmenší.
Takže se ti ve Vršovicích líbí?
Ano, líbí, dokonce tam teď bydlím. Takže to mám kousíček (směje se).
Co tě vedlo k tomu stát se brankářem? Mladí kluci většinou sní spíš o dávání gólů a rozhodování zápasů. Ty ses ale stal noční můrou útočníků, proč?
Já jsem nebyl výjimkou, taky jsem začínal v poli. Potom ale přišel jeden den, kdy jsem hrál s klukama. Vždycky jsem hrál se staršími, všem bylo třeba o 4 roky víc. Jednou se zranil při tréninku gólman a oni tam poslali mě, protože jsem byl nejmenší. No a nějak se to chytlo, spoluhráčům se můj výkon líbil. Na druhý den jsem už přišel s velkými zimními rukavicemi (smích). Byl jsem šikovný, ale všichni mi říkali, že gólman nikdy nebudu, protože nejsem dost vysoký. Já jsem si pak hrozně dlouho přál vyrůst a zázrakem se to stalo. I když teď už světoví gólmani, i moje vzory, jsou stejně vysocí a někdy i menší než já.
Jaké bylo vyrůstat s tvým bratrem, který také hraje fotbal?. Byli jste soutěživí? Párkrát jste proti sobě dokonce nastoupili.
Já jsem byl vždycky v jeho stínu. Můj bratr byl do patnácti let největší talent na Slovensku, hrál v nároďáku, chtěli ho všude v zahraničí. Byl tehdy na stáži ve Fullhamu, chtěli ho do Ajaxu a Juventusu, nakonec ale zakotvil v Bundeslize v Norimberku. On byl žralok, prostě uměl dávat góly. Vyhrával v soutěži cenu nejlepšího střelce. Takže jsem trochu jako dítě trpěl, ale zase můžu říct, že kdybych neměl bratra, tak se neživím fotbalem a nemám tu houževnatost. Moc mi to pomohlo, dneska je to můj největší fanoušek.
Na Slavii na mě třeba házeli kelímky s pivem, ale to k tomu patří.
Jako gólman máš nejblíže fanouškům, které máš přímo za zády. Jak vnímáš jejich podporu?
Už několikrát jsem v rozhovorech zmiňoval, že je to neskutečné. Ta energie, kterou mi oni dodávají, je úžasná. Zároveň je to ale velká zodpovědnost se jim odvděčit dobrým výkonem. Vždycky, když tam stojím, tak je cítím a je tam synergie.
Naopak když nastupuješ na venkovní půdě a fanoušci druhého týmu na tebe pořvávají, tak tě to nějak ovlivní?
To jsem si právě zažil na Bohemce. Když jsem hrál za Karvinou, tak na mě řvali „díro, díro“. Už tehdy jsem měl ale nabídku z Bohemky, tak jsem si říkal, že mi možná někdy budou naopak skandovat. Symbolicky jsem svojí první ligovou nulu vychytal právě proti Bohemians. No každopádně je to už lepší, když mě podporují a díro řvou na soupeře (smích). Zažil jsem si taky svoje, na Slavii na mě třeba házeli kelímky s pivem, ale to k tomu patří. Já se s tím musím prostě vyrovnat. Naopak tě to zoceluje.
Dneska jsem vlastně rád za to, že nejsem jako ostatní.
V Liberci chytá také poloviční Vietnamec Filip Nguyen. Není to dávno, co ligou otřásla zpráva, že z kotle Slavie se na něj pořvávalo, že by si fanoušci dali M45 bez koriandru a jiná rasistická hesla. Jak jsi na tu zprávu reagoval?
