8 zajímavostí o alkoholu, o kterých jsi (nejspíš) netušil

Jen málokdo ale  ví, že spojení alkoholu s kokainem vytváří v lidském organismu novou sloučení s názvem kokaetylen. Jak uvádí Vice, zatímco kokain působí na lidské tělo jako stimulant, alkohol zase jako sedativum, a tak účinky obou látek ve vzájemné souhře vrcholí vznikem kokaetylenu, který se do krve vstřebává ještě pomaleji než kokain.

V praxi to znamená, že kokaetylen prodlužuje euforické stavy, které si člověk kombinací kokainu a alkoholu navodí, avšak nese s sebou potenciálně závažné zdravotní komplikace. Nejenže mnohem intenzivněji působí na psychiku člověka, ale je také mnohem toxičtější.

Toxicita je prý až o 30 procent vyšší než bez zkombinování drog a zatímco se tělo pokouší odstraňovat kokain z krevního oběhu, alkohol v krvi tomu průběžně zabraňuje a tyto pokusy zpomaluje. Kokaetylen tak může v krevním oběhu zůstat i třikrát déle než droga samotná.

V Moskvě došla vodka po kapitulaci nacistického Německa

Ve druhé světové válce není žádné jiné země, která by utrpěla větší ztráty na životech než Sovětský svaz. Sověti často bojovali do posledního muže a v bitvách s nacisty na východní frontě občas neměli dostatek výbavy na to, aby mohl se zbraní s dostatečným počtem nábojů sloužit každý voják.

O to větší byly oslavy, které přišly v den, kdy nacistické Německo pochopilo, že jakékoli pokračování boje nemá smysl. Kapitulace Německa se stala realitou 9. května roku 1945 brzy nad ránem, kdy už množství obyvatel Moskvy spalo.

Nicméně lidé, kteří měli v této chvíli zapnuté rádio, zůstali příjemně překvapeni, protože hlasatel oznámil, že se nacistické Německo vzdalo do rukou sovětské Rudé armády. Erupce radosti, kterou posilovalo šest let tragédií a úmrtí, se během několika hodin vymkla kontrole.

V moskevských ulicích se bujaře slavilo, lidé vybíhali ven z bytů a domů jen v pyžamech a pravidla jakoby na chvíli přestal platit. Rusové samozřejmě museli vítězství nad fašismem oslavit svým národním nápojem, a tak se vodka valila proudem. A to natolik, že když se oslavy po několika hodinách přehouply do závěrečné fáze, Moskva hlásila komplikaci. Došla vodka.

9. května se jí vypilo tolik, že najít ji v jakémkoliv obchodě nebo baru bylo 10. května nemožné. Obiloviny, z nichž se vodka v Sovětském svazu vyráběla, se používaly převážně pro zajištění jídla pro obyvatelstvo, a tak nebylo vodky nikdy nazbyt, ale den po kapitulaci Německa se jakoby ztratila z povrchu zemského.

Plechovky piva bývaly o 40 % tlustší a vyrobené z oceli

Ve starých filmech často postavy demonstrovaly svou sílu i tak, že zvládly holýma rukama zmáčknout plechovku piva. Pokud se na tyto filmy díváš dnes, možná jsi přemýšlel nad tím, proč byla schopnost zmáčknout plechovku od piva tak unikátní, když ji v současnosti umí zničit prakticky jakkoli silný jedinec, píše Boston.

Skutečnost byla ovšem taková, že plechovky, ve kterých se pivo prodává, prošly za posledních sto let výrazným vývojem. Na přelomu 19. a 20. století se začaly ozývat první hlasy výrobců, kteří si uvědomili, že pokud je v plechovkách možné dlouhodobě uskladnit potraviny, musí to jít i s alkoholem.

Skleněné lahve byly příliš velké a kvůli svým specifickým rozměrům a hmotnosti komplikovaly transport piva na dlouhé vzdálenosti. Výrobci proto vymysleli první koncepty plechovky, která byla schopná vydržet větší tlak a uskladnit tak pivo. Zpočátku se tyto plechovky vyráběly z oceli.

Oproti hliníku používanému dnes je ocel mnohem tvrdší a silnější materiál, přičemž plechovky kdysi bývaly i o 40 procent tlustší. Výrobcům trvalo desetiletí, než z oceli, jejíž používání dokonce museli během druhé světové války omezit, přešli na směs oceli a hliníkových víček, až po současný design tenké hliníkové plechovky, uvádí Steel Canvas.

Pokud si tvůj kamarád příště bouchne prázdnou plechovkou o hlavu, můžeš mu doporučit, jestli to nechce vyzkoušet i s tvou sběratelskou plechovkou ze 60. let.

Deseti pivy vyplníš doporučenou denní dávku kalorií

Většina lidí nepohrdne občasnou sklenicí piva nebo vína. Mladí lidé popíjejí v barech a nočních klubech, starší zase v hospodách či restauracích, ale jen málokdo se nad sklenkou alkoholu zamýšlí, kolik kalorií vlastně v té chvíli do svého těla přijímá.

Doporučený denní příjem kalorií, který najdeš na drtivé většině produktů v obchodech, se pohybuje okolo hranice 2 000 kalorií. Ženám stačí obvykle přijmout méně než tento počet, zatímco muži většinou hranici 2 000 kalorií ve vyváženém jídelníčku překročí. Pokud se ale do této rovnice zaplete alkohol, tvé hlídání kalorií může rázem letět z okna.

Pro začátek je třeba uvést, že alkohol nenazývají prázdnými kaloriemi nadarmo. Z většiny alkoholických nápojů nedokáže tvé tělo vstřebat žádné prospěšné látky, a tak kalorie přijímáš jen proto, že se chceš uvolnit nebo opít. Gram alkoholu přitom obsahuje přibližně 7 kalorií.

Pokud máš v oblibě destiláty a pivo s vínem ti nic neříkají, musíš si uvědomit, že jeden 4cl panák vodky obsahuje okolo 92 kalorií. Téměř identicky jsou na tom i rum a whisky, ale kdybys popíjel absint, kalorie v jednom panáku přesáhnou hranici 170 kalorií, uvádí Alkoholium.

Málokdo si uvědomuje, že pokud si za vydatnou večeří dopřeje dvě až tři piva, jakoby se najedl znovu. Z velké světlé desítky ti přibude 185 kalorií a z dvanáctky dokonce 221 kalorií, což není vůbec málo. Ve víně je sice možná pravda, ale i hromada kalorií, přičemž v suchém najdeš 120 až 140 kalorií na dvě deci, u polosladkého a sladkého zase 160 až 175 kalorií.

Mezi koktejly se můžeš spoléhat na stálice jako Cuba Libre, Daiquiri, Margarita nebo Pina Colada. Na 2 cl těchto drinků vychází od 145 do 185 kalorií, ale pokud si chceš dopřát Mojito, je třeba počítat s tím, že s přibývajícím množstvím třtinového cukru přibývají i kalorie.

Zakladatel Anonymních alkoholiků žádal na smrtelné posteli skleničku whiskey

William Griffith Wilson byl před začátkem druhé světové války ničím neobvyklým mladíkem, který byl povolán sloužit vlasti, kde ochutnal svůj první alkoholický nápoj. Wilson vyzkoušel pivo i míchané koktejly, které mu zachutnaly natolik, že si během služby na frontě vypěstoval závislost na alkoholu.

Z války se naštěstí vrátil živý a zdravý do New Yorku, kde začal žít se svou manželkou, ale život dvojici komplikoval právě alkohol. Zamilovaný pár zkoušel podnikat a cestoval po Spojených státech amerických, ale Wilson se stal notoricky známým pro své pití, a tak musel přijít zlom. V roce 1934 se zapřisáhl, že se již na dno sklenky nikdy nepodívá, a tak se také stalo.

Wilson v roce 1935 spoluzakládal dnes světoznámou organizaci Alcoholics Anonymous, která vznikla, aby pomáhala lidem bojujícím se závislostí na alkoholu. Jedním ze základních pravidel organizace byla právě anonymita, a tak se Wilson dlouhá léta představoval jen jako Bill či Bill W. a pravé jméno skrýval.

Přestože od roku 1934 skutečně alkohol až do své smrti nepil, jeden zlozvyk nahradil druhým. Wilson intenzivně kouřil, což mu zhoršovalo zdravotní stav a nakonec prostřednictvím zápalu plic i způsobilo smrt. Ironicky však vyznívá příběh z Wilsonovy smrtelné postele, uvádí Washington Post.

Krátce před úmrtím požádal své přátele, aby mu na cestu nalili tři panáky whiskey, jenže oni odmítli. Svých 37 let abstinence tak chtěl na smrtelné posteli zahodit, ovšem i v posledních chvílích svého života měl u sebe lidi, kteří mu vysvětlili, že takový krok by zmařil dekády snažení. Wilson tak zemřel bez posledního doušku alkoholu.

10 % největších alkoholiků vypije kolem 74 drinků týdně

Americká vláda považuje 1 drink denně u ženy a 2 drinky denně u muže za mírnou konzumaci alkoholu. Od té ale není daleko k intenzivnímu popíjení a závislosti, která dokáže zničit nejen zdravotní stav člověka, ale i sociální spojení či rodinné svazky, uvádí NIAAA.

USA definuje nadměrné užívání alkoholu jako více než 4 drinky denně u mužů a 3 drinky u žen. Pokud se tyto návyky opakují den co den, nastává čas mluvit o závislosti. V tom případě je třeba vyhledat odbornou pomoc, aby se člověku nerozsypal svět před očima.

Ve Spojených státech amerických takto před pár lety v populaci zjišťovali, kdo se rád napije denně, kdo pouze příležitostně a kdo se alkoholu raději vůbec nedotýká. Výsledky nebyly příliš překvapivé, ale pokud se přepočítají na počet drinků za dané období, člověk možná zvedne obočí.

Za oceánem evidují národní průměr 556 drinků ročně. Pokud to rozpočítáme na dny, vypijí více než jeden drink denně. Statistiky však tímto číslem neskončily. V průzkumu bylo zjištěno, že až 60 procent lidí vypije méně než 1 drink týdně. Do této skupiny tak patří totální abstinenti, ale i lidé, kteří se vydají čas od času posedět do baru nebo hospody na pivo.

Zlom ve statistikách ale přichází v momentě, kdy se začne analyzovat posledních 10 procent lidí, kteří popíjejí nejvíce, uvádí Slate. Výzkumníci zjistili, že osoby v těchto 10 procentech vypijí v průměru až 74 drinků týdně, a tak se dají považovat za silné alkoholiky. Ročně tak vypijí více než 3 800 drinků, což neumožňuje jedinci normálně naplno fungovat.

Mozek si vůči alkoholu buduje toleranci, která tě ale dokáže zabít

Pokud vypiješ příliš alkoholu, dokáže tě zabít. Pokud vypiješ příliš alkoholu, můžeš zabít někoho jiného, protože nad sebou ztratíš kontrolu nebo sedneš do auta a nabouráš. Pokud piješ příliš alkoholu a náhle přestaneš, zabít tě dokáží i následné abstinenční příznaky. Náš mozek si přitom na alkohol postupem času, stejně jako celý organismus, zvyká a přizpůsobuje se mu, uvádí National Institutes of Health.

Pravidelné popíjení velkého množství alkoholu zanechá na člověku stopu. Postupem času si organismus začne budovat toleranci, a tak musí člověk začít pít stále více, aby dosáhl požadovaného stavu a efektu. Čím více alkoholu vypiješ, tím více si i mozek zvykne na prostředí, do kterého ho neustále uvádíš.

Vyšší tolerance dokáže v mozku způsobit reakce, které umí vyústit nejen do náhlé touhy po skleničce, ale dokážou přerůst až do patologické chuti po alkoholu. Tato konstantní konzumace alkoholu samozřejmě ničí psychiku i orgány v lidském těle, ale jedním z největších postrachů je náhlé rozhodnutí se alkoholu vzdát.

Jelikož si mozek zvykl na prostředí plné alkoholu a začal v něm do co největší možné míry pracovat jako v normálním prostředí, pokud se člověk náhle skleničky vzdá, přicházejí vážné symptomy. V prvních 48 hodinách se objevuje nadměrné pocení, zvýšený puls i úzkost. I proto mnozí alkoholici raději sáhnou po další skleničce, aby záchvaty abstinenčních příznaků přestaly.

Mozek se musí z alkoholického prostředí postupně vrátit zpět do normálu stejně, jako si postupně budoval vůči alkoholu toleranci. Nejde o žádný žert, protože diagnóza, která přichází po náhlém vysazení alkoholu, se jmenuje delirium tremens.

V překladu jde o „třesoucí šílenství“ a v 5 až 15 procentech případů končí smrtí. V tomto stavu člověk halucinuje, silně se třese a v nejhorších případech se dostavuje arytmie srdce či selhání dýchacího systému.

Jak zabil požár sladovny 13 mužů, přestože nikdo neuhořel

V jeden nešťastný den roku 1875 zabil požár v irském Dublinu až třináct mužů. Tragédie se odehrála 18. června, když zaměstnanci odpoledne zkontrolovali sladovny rodiny Malone společně se skladištěm nacházejícím se hned vedle ní, uvádí The Irish Times.

Nic nenasvědčovalo tomu, že o několik hodin později vypukne ve sladovně požár, který rozbije většinu barelů, v nichž byly uskladněny hektolitry alkoholu.

Dobové záznamy hovoří o tom, že ve skladu zůstalo 5 000 barelů whiskey, z nichž se po vypuknutí požáru kolem osmé hodiny večer začal všechen alkohol valit ven a na ulici. Na přilehlé ulici Mill Street se během několika minut vytvořil obrovský proud whiskey, který byl půl metru široký a až 400 metrů dlouhý.

Kolemjdoucí obyvatelé města nemohli věřit vlastním očím. Odvážnější muži i ženy přitom nezaváhali a při pomyšlení na neomezenou zásobu whiskey rychle hledali sklenice, ale prakticky i jakékoliv nádoby, kterými by mohly tekoucí whiskey nabírat. Nezáleželo na tom, zda na ulici Mill Street bydleli nebo tudy jen procházeli.

V novinách The Irish Times psali, že někteří muži neváhali whiskey nabírat do čepic, ženy do hrnců a nejzoufalejší jedinci si zouvali boty a popíjeli přímo z nich. Situace ovšem neskončila veselicí, ale tragédií. Až 25 mužů museli v kómatu převézt do nemocnic, přičemž nakonec třináct zemřelo.

Ani jeden z nich se ale nenadýchal výparů ani kouře a ani jeden z nich neutrpěl popáleniny. Všech 13 obětí zemřelo proto, že se otrávily alkoholem, který si z řeky plné whiskey lily přímo do úst.