Je to oficiální!
Omlouváme se předem, pokud vás zahrneme superlativy. Jinak to ale nejde. Pokud se budeme bavit o nové desce z produkce Viktora Sheena, myslíme jen na ty nejvyšší mety. Rok 2020 je pro kulturu opravdu katastrofálním obdobím, na nějž nebude jednoduché vzpomínat, avšak po poslechu Sheenova alba máme pocit, že nám duhovka nějaké ty Barvy zaregistrovala.
Na wikipedii je v profilu Viktora Sheena napsáno, že je nové album Barvy volným pokračováním neuvěřitelně úspěšného alba Černobílej svět. Dalo by se to čekat, úspěch je přece jen úspěch. Uši pozorného posluchače přesto napoví, že to není úplně pravda.
Nazvat jej volným pokračováním a opomenout další přidané hodnoty je v tomto případě až ignorantské. V Barvách totiž vidíme vývoj. Posun a progres jednoho z důležitých pilířů, který spolutvoří rapový triumvirát scény. Bylo by totiž mnohem jednodušší zůstat tam, kde to stoprocentně sypalo zisk.
Viktor Sheen nicméně reaguje na životní posuny a nestagnuje v party pozici, když už se v ní úplně nenachází. V nové perspektivě svou dříve nabytou pozici neždíme, ale posunuje se umělecky dál. Tento krok zasluhuje respekt, ať už se ke kazašskému rodákovi stavíme jakkoliv.
Co nás na první pohled uchvátí? Vyzrálost Sheenova počinu. Můžeš mít spoustu trendových alb, o která se starají prvotřídní inženýři, producenti, a mají prvotřídní marketing. Jejich výpovědní hodnota se každopádně blíží absolutní nule, což je mnohem méně, než ta nula obyčejná. Provést takové lyrické výkruty, jež by bavily všechny (což bychom rádi zdůraznili) posluchače, a zůstat na vrcholu hitparád, je extrémně složité.
Světe div se, nasytí se holka, která se ráda nechá unášet jakýmkoliv vibem, nový i zapřisáhlý fanoušek, starý hiphopový veterán i mimožánrový nadšenec. Text se přitom nestaví na druhou kolej, jeho myšlenka je však distribuována tak, aby byla zřejmá každému. Moudrost v trendovém převleku je v českém rapu netradiční, nebojíme se říct i jedinečnou sheenovskou záležitostí.
Vyrovnaný a plnohodnotný výstup alba doplňují i zasloužené přestávky, v nichž se může jak interpret, tak fanoušek občerstvit nějakou tou netradičností. Jmenujme už tradiční sólo ruský track na Sheenově albu, nyní s jmenovkou 100, tempo úlet Sunset Boulevard, dále tak mohou působit i tracky s hosty, kterými jsou již tradičně Yzomandias a Jickson, společně se staronovým slovenským jménem Duch, jehož domácí fanoušek bude lépe znát pod jeho produkčním pseudonymem Pilate.
Spolupráce jsou skoro u každého alba přidanou hodnotou, přestože už Ca$hanova Bulhar letos dokázal, že se to u nás dá i bez toho. Zde vidíme, že Česko má i druhého adepta, kladenského lyrika, jehož album by bylo stejně zábavné i bez cizích slok.
V šestnácti tracích, s průměrnou stopou lehce nad tři minuty, se setkáváme pouze se dvěma motivy – mezilidským vztahem a prací – a to v jakékoliv podobě. V prvním případě uslyšíme hlavně o vztahu mezi Sheenem a jeho dcerou, která evidentně přinesla do interpretova života to, co dříve hledal.
