Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Zásnuby jsou velký krok, který pravděpodobně zažije každý z nás. Kdy je ten správný čas? A co když tě tvá vyvolená odmítne?
Většina dívek touží po tom zažít tento magický romantický okamžik, při němž jejich partner poklekne a položí tu otázku. Někteří muži se rozhodnou tento krok udělat na večeři při svíčkách, jiní zase sehrají divadlo v podobě autonehody a víme i o zásnubách, které proběhly ve vesmíru. Jaké největší bizáry si muži pro své budoucí snoubenky připravili? Co všechno zásnuby ve vašem vztahu změní? A jak se zachovat při odmítnutí?
Jsou páry, které se zasnoubí hned po pár měsících vztahu a proti tomu stojí páry, které se k tomuto kroku ani po několika letech neodhodlaly. Kdy je ten správný čas na to, požádat partnerku o ruku? Nikdo přeci nechceme dopadnout jako Demi Lovato, která se se svojí údajnou životní láskou Maxem Ehrichem zasnoubila po třech měsících známosti a hned po dalších dvou tento vztah ukončili.
Na druhou stranu však existuje mnoho párů, které se rozejdou po několika letech proto, že u nich nedošlo k žádnému vývoji, respektive ke kroku, který vztah formálně posune dál. Říká se, že v každém partnerském vztahu by mělo po 6-8 letech dojít k posunu, ať je to společné bydlení, zásnuby, svatba nebo dítě. Pokud se tak neděje, často dochází k tomu, že se vytratí snaha budovat něco společného a vztah se prostě a jednoduše přechodí.
Na otázku, kdy je vhodná doba na to, se zasnoubit, nám odpověděl psycholožka. „Kdybych znala univerzální odpověď na to, kdy je ten pravý čas, tak bych asi byla na roztrhání, jelikož se po tom ptá mnoho mladých i straších párů. Mám pocit, že v dnešní době se to stává více promýšlenou záležitostí než dříve, protože naše životní tempo se mění, mění se styl života, s tím souvisejí i proměny základních hodnot a do toho se vlastně snažíme napasovat poměrně tradiční a konzervativní koncept manželství, který původně počítá s trváním – dokud nás smrt nerozdělí, což v našem tempu života je pro mnohé příliš daleko, nebo příliš velký slib, což se odráží i na statistikách rozvodů, které stoupají.
Přesto jsem velmi ráda že manželství vznikají, protože jsou nositelem nejen tradice, ale ze zkušenosti i mnoha atributů a hodnot a závazků, které jako lidská bytost potřebujeme, které nás nějak stabilizují, dávají nám jistotu a vlastně naplňují naše základní potřeby. Z mého pohledu je správný čas tehdy, když si dokážu s druhým člověkem představit svůj život třeba i za 10 let. To, když s ním umím počítat ve svých plánech, že buduji společné plány, ale taky to, že vlastně zjistím, že mi tam nepřekáží, nebrání mi v seberozvoji a v postupu životem, ale naopak mě doplňuje, podporuje a já jeho také.“
Zdroj: pixabay.com
„Co dalšího může být nějakým indikátorem toho, jestli je ten správný čas, je také to, co jsme si s partnerem prožili. Jestliže se potkáváme jen o víkendech, vymýšlíme si aktivity mimo rámec běžného dne, běžné rutiny, ale reálně jsme se spolu třeba nenudili jen tak doma, nezažili jsme, jak partner přichází unavený z práce, on nezažil nás neupravené a podobně, tak může vznikat představa, že je to ideální, a tak se vezmeme. Ale každá maličkost z reálného fungování mi tam pak bude dřít a drhnout. Zároveň si ale nemyslím, že by spolu partneři měli několik let sdílet domácnost, či spolu chodit alespoň 5 let, aby se teprve mohli vzít – tam narážíme na druhý extrém, a to je ten, když se z manželství stává jen papír, který nic nemění, kromě příjmení.
Z mého pohledu je správný čas tehdy, když se o tom s partnerem dokážeme bavit, když chceme plánovat a vědět na čem jsme. Každý si ve vztahu nějak rekapituluje, kde se nachází, na co se společně těší a podobně. Proto, když se nám do rozhovorů začne zapojovat i toto téma, mohu si ověřit, jestli uvažujeme podobně a je tedy ten správný čas.“ Pokud máš tedy pocit, že se tvůj vztah posunul již do této fáze, nic ti nebrání tomu, abys poklekl a požádal ji o ruku.
Tomuhle se ale vyhni
Zásnuby jsou něco, co si tvá druhá polovička bude pamatovat už navždy, avšak v tomto případě neplatí, že čím bizarnější tvoje žádost bude, tím líp. Dej si pozor na to, aby ses vyhnul přešlapům, které potkaly například Alexeye Bykova z Ruska. Ten předstíral svoji vlastní smrt, aby zjistil, jestli s ním jeho přítelkyně opravdu chce zůstat již navždy. Najal si filmového režiséra, kaskadéry, maskérky, a dokonce i scénáristu, aby zinscenoval falešnou autonehodu, takže až dorazí přítelkyně Irena Kolokov, bude přesvědčena, že je mrtvý. Když Irena přijela na místo nehody, pohltila ji panika, že přišla o svého milovaného přítele, který poté vstal a požádal ji o ruku. V tomto případě to sice klaplo, ale Irena mu tento hrozný zážitek asi již nikdy neodpustí.
O tom, že na místě zásnub záleží, se přesvědčil také muž z Bangkoku, který se rozhodl svoji dívku požádat v zaplněném obchodním centru. Na situaci nepřidalo pravděpodobně ani to, že v průběhu žádosti se z davu vyrojila uklízečka, která začala za dvojící vytírat, projížděl zde vláček plný lidí, který muže málem srazil a korunu tomu dodala žádaná přítelkyně, která muže před stovkami lidí odmítla, uhodila a následně utekla.
Pořádně tedy vybírej místo, kde se k tomuto kroku odhodláš a pamatuj, že méně je někdy více.
Když už řekne ne...
Pokud jsi vše udělal správně, a i přes to ti tvoje partnerka řekla ne, není to určitě nic příjemného. Zároveň se ale také nejedná o konec světa a na to, jak se s takovou situací vypořádat, jsme se zeptali psycholožky.
„Na prvním místě komunikovat o tom – proč se to stalo. Ne každé odmítnutí totiž znamená, že se mnou ten člověk nepočítá a nechce jednou do manželství vstoupit. Mnohdy to je jen – ještě nejsem připravená/ý, zaskočilo mě to, co to vlastně znamená?! Znám páry, které za sebou mají 4 neúspěšné žádosti o ruku, a přesto to popáté vyšlo a jsou spokojeně v manželství přes 15 let. Protože si uměli říct, že to pro danou ženu bylo příliš brzy, nebo to přišlo v situaci, kdy řešili náročnou událost v rodině a nedokázala tímto směrem vůbec přemýšlet. Na druhou stranu se však může stát, že mě druhý odmítne skutečně proto, že to nevidí tak jako já. V tu chvíli to může být příležitost pro uspořádání si svých očekávání od vztahů, ujasnění svých hranic v investování do vztahu.
Kde se stalo to, že já jsem zamýšlel manželství, ale partnerka se nikdy vdávat nechce, nebo alespoň nikdy neuvažovala o mě, jako o životním partnerovi? O čem tedy ten náš dosavadní vztah byl? Jak to, že jsme o tom nikdy nemluvili? A vzít si z toho nějaký i návod do příště, kde si to potřebuju více komunikovat, kde si dát pozor, ujasnit si co je v tom vztahu pro mě prioritou a hledat někoho, kdo to má podobně.“
Zdroj: pixabay.com
Důvodů, proč tě odmítla, může být hned několik. Jedním z těch hlavních je, že tě prostě nevnímá jako svého životního partnera, ale může za tím být i něco víc. Možná se necítí na svatbu připravená a chtěla by ještě počkat. Má v tomto případě cenu ve vztahu setrvat a pracovat na něm dál? Může vůbec takový vztah fungovat?
I na toto nám odpověděla psycholožka: „Záleží na tom, proč to odmítnutí přišlo, teprve až to vím, můžu vyhodnotit, jestli zůstávat, nebo ne. Roli hraje i to, že to může být natolik šokující a nepříjemná zkušenost, možná až ponížení, že by se to v tom konkrétním vztahu už nedalo odfiltrovat – toto ale nastane jedině tehdy, když si to neumím sdělit, neumíme se o tom pobavit. Pokud to ve mně zanechá takovou křivdu, či takové zranění, ze kterého se potřebuji vzpamatovat o samotě, není špatně si opravdu dát pauzu, či ten vztah ukončit. Lépe nyní než na to přijít po svatbě. Zároveň ale vím, že to může do vztahu přinést i nový rozměr – aha, tak ty to se mnou myslíš opravdu vážně? Já sice ještě nejsme připravená/ nečekala jsem to, ale chci nad tím dál uvažovat společně.“
S příběhem, ve kterém byla žena odmítnuta mužem, a i přesto se rozhodla ve vztahu setrvat, se svěřila také jedna uživatelka na Redditu. „Po třech letech jsem svého partnera požádala o ruku. Jeho odpověď byla, že ačkoliv mě miluje, není připravený a je poznamenaný minulostí, kdy jeho rodiče žili v opravdu nepříjemném manželství. Nechtěl prostě zažít to samé. Hrozně to bolelo, ale rozhodla jsem se to respektovat a ve vztahu s ním jsem zůstala. O dva roky později požádal on mě a nyní jsme již dvanáct let manželé.“ Jak vidíš, odmítnutí neznamená konec vztahu a vše může mít ještě happy end.
Už nejste jen pár, jste snoubenci
Řekla ano a tobě najednou došlo, že už nic nebude jako dřív. Nepanikař! Zásnuby totiž nejsou tak velký krok, jak by se mohlo zdát. Na to, co všechno se po zásnubách v páru změní, nám odpověděla psycholožka. „Jako první se nejčastěji mění téma společných rozhovorů, protože především ženy se upínají ke svatebním tématům a od momentu zasnoubení vybírají šaty. To samozřejmě trochu nadlehčuji, ale je v tom především ten princip – máme teď nějaký společný projekt, pojďme ho naplánovat, pojďme si říct jaké máme představy, co bychom chtěli a co bychom potřebovali.“
„Ze zkušenosti si také všímám, že se mění odpovědnost ve vztahu – najednou více zodpovídám za partnera, protože jsme se zasnoubili, chceme vstoupit do závazku, který pro nás má nějaký význam, jinak bychom se do něj nepouštěli a žili bychom vedle sebe na hromádce. Postupně si vlastně zvykáme na identitu páru, která má být trvalá. Získáváme jistotu – takové ty řeči – tak jsem si ji pojistil prstýnkem, aby mi neutekla – jsou samozřejmě nadsazené, ale svým způsobem oběma v páru dávají nějakou záruku do budoucna, jistotu, kterou jako lidé vyhledáváme, chceme. Pozoruji na těchto párech, že skutečně i navenek fungují více sjednoceně, ať už je to skutečné souznění, nebo je to pocit, že by to tak mělo teď být. Více používají slovo MY, namísto já a…“
