Zažít ji může každý, a to ať už během jízdy v tramvaji, ve škole, nebo na kyblíkovém mejdanu v Techle Metle. Osudovou lásku definoval už Sofoklés.
Osudová láska je něco, co by si přál zažít asi každý z nás. Někteří ji zažili ve škole, v práci nebo k osudovému setkání došlo při nakupování či jízdě v tramvaji. Někdo partnera potkal v brzkém věku, jiný až na stará kolena, a najdou se i tací, kteří tu osudovou lásku teprve vyhlíží. Je osudová láska z psychologického hlediska reálná? A opravdu na každého z nás někde čeká ten pravý?
Pro začátek je důležité říci, že každý z nás vnímá osudovou lásku jinak. Někdo doufá, že se s vysněným protějškem střetne pohledem při brčkovém popíjení z kyblíku v Techtle Metle, jiný si představuje scény z romantických filmů, kdy do sebe milenci vrazí na ulici a dalším je jasné, že na každé lásce, takže i té osudové, se musí pracovat. Osudová láska je tedy individuální pojetí, které ale přeci jenom každý z nás může ovlivnit.
79 % z vás, stejně jako Sofoklés, věří v osudovou lásku
O osudové lásce jsme si povídali s MUDr. Janem Šnajdrem, který poukázal na to, že důležité je definovat pojem osud. „První známky o osudové lásce najdeme už v historii, konkrétně u Sofoklése a jeho díla Oidipus. V něm je vyobrazena klasická antická osudová láska z jižních států. Oidipovi bylo předurčeno zabít svého otce, zamilovat se do matky, a tak se taky stalo. Podle jižního výkladu je tedy osud opravdu předurčený a nikdy mu neuniknete. Na druhé straně pak stojí anglosaský způsob chápání osudu, který se promítl do Shakespearova dramatu Hamlet. Řečnickou otázku ‚Být či nebýt?‘ zná asi každý z nás a anglosaský způsob nás pak učí, že i když máme v určitou chvíli možnost volby, celý náš životní příběh je také našim osudem.“
Je tedy zřejmé, že něco jako osudová láska existuje. Ono i rčení „stará láska nerezaví“ napovídá, že právě první zamilování vyžaduje určitou osudovost. Na Instagramu nejlepšího podcastu Love is on the air také probíhala anketa, jestli i ty věříš na osudovou lásku. 79 % z vás pak hlasovalo pro ano a 39 % z vás ji dokonce i zažilo.
O průběhu osudové lásky se nám rozpovídala i kamarádka Magdaléna. „Bylo to od první chvíle nádherný. Jak se toho druhého nemůžeš nabažit. Ale na druhé schůzce mi řekl, že se za nějaké dva měsíce stěhuje zpět na Slovensko. Neřešila jsem to, chtěla jsem to prožít teď a tady. Byli jsme spolu pořád a bylo to to nejhezčí, co jsem zažila, jenže odjezd se blížil. Mezitím jsem se dozvěděla, že má docela velký psychický problémy a proto odjíždí. Začala jsem doufat, že to zvládneme i na dálku, nedokázala jsem si představit, že ne. Těsně před jeho odjezdem jsem mu to všechno sepsala do dopisu. On si ho přečetl, řekl, že se omlouvá, ale že to nezvládne. Doteď si pamatuju, jak odchází a já vím, že už ho nikdy neuvidím. Je to dva a půl roku, byly to hloupé dva měsíce, měla jsem mezitím jiné vztah, ale vím, že kdybych ho teď potkala, roztřesou se mi kolena a všechno se to vrátí.“
