Dokonce mají i svou vlastní podpůrnou skupinu na Facebooku.
Běloch, který chce být považován za černocha či Turkyně, která se vnímá jako Korejka. I takoví lidé na světě existují a říkají si „transrasoví“. Redaktorka magazínu VICE se s některými členy facebookové skupiny určené pro transrasové lidi bavila. Jde o místo, kde „si mohou vybrat rasu,“ ve které se budou cítit nejpohodlněji.
Původně však byli jako transrasoví lidé označování ti, které si adoptovali rodiče jiné rasy či etnicity. Nechvalně slavným se však termín stal po skandálu s učitelkou, která se celý život vydávala za černošku.
Odborníkům se transrasovost nezamlouvá
Etnolog Claude Lévi-Strauss již v 50. letech řekl, že základem kulturní rozmanitosti na kontinentech jsou historické, geografické a společenské okolnosti, ne různé fyziologické či biologické vlastnosti.
Ani podle genetika Adama Rutherforda nenajdeme definici rasy v lidském DNA. O rase jako sociálním konstruktu připravila video i Sandra z Dějepis inak, kde cituje právě tyto dva odborníky.
S jejich názory se do značné míry ztotožňuje i profesor Kehinde Andrews, který se na Birmingham City University věnuje oboru Black Studies. „Vybrat si rasu nedává žádný smysl, protože je to celé vymyšlené.“
Zčásti však těmto lidem rozumí: „Není to až tak překvapivé v černošských a asijských komunitách, kde vnímají bílou rasu jako lepší. I proto existují krémy na vybělení pokožky.“
Rasový coming out
Existují však i jiné případy. Například Lina pochází z Turecka, ale samu sebe považuje za Korejku. Prý je „úspěšně transrasová“ a dokonce nabízí i pomoc dalším, kteří by chtěli udělat svůj rasový coming out. Ke korejské kultuře se dostala na internátní škole.
„Když jsem začala sledovat korejské dramata a viděla jsem, jak moc jsou zaměřena na rodinu, dotklo se to mého srdce. Když jsem to však řekla rodině, vzala to velmi špatně. Vzala mě k doktorovi a myslela si, že mám duševní nemoc,“ přiznala se.
Ve skupině se našli i běloši, kteří chtěli být raději z Asie. Například podle Američanky Jamie, která se prý vnímá jako Asiatka, se člověk vidí podle toho, v jakém prostředí vyrůstal. I Jamie, i Lina se připravují i na změnu vizuálu a procházejí „rasovou proměnou“: přizpůsobují si oči nebo nos.
Podle právničky a aktivistky Lydie Brown si však slovíčko transrasový velká část anglicky mluvícího světa spojuje s kauzou Rachel Dolezal, která se celá léta vydávala za černošku a taková rasová identita byla základním kamenem i její kariéry.
Brown se nelíbí ani spojování nebo porovnávání zážitků transgender a transrasových lidí. Sama je transgender (non-binary) a dokonce si ji adoptovali rodiče jiné rasy, tedy je i transrasovým dítětem. Ale připodobnění toho, že transrasoví lidé jsou prostě skuteční a mohou si vybrat svou vlastní rasu, považuje za urážlivé. Dodává, že jde i o přivlastňování si cizí kultury (z anglického cultural appropriation).
Podle ní jde o přivlastňování pokaždé, když někdo z nové identity získá jakýkoliv benefit – finanční nebo společenský. Přesně takto profitovala ze své „rasy“ i Dolezal, která měla pracovní místo původně určené pro osobu tmavé pleti. Lidé ze skupiny jí však oponují tím, že rasa je jejich osobní identita a měli by mít volnost ve výběru přesně tak, jak si vybírají svou rodovou identitu.
S tímto tvrzením ostře nesouhlasí ani Meredith Talusan, transgender novinářka a fotografka, která napsala, že tyto dvě věci se vůbec nedají srovnávat. „Přeměna (u transgender osob) je produktem toho, že základní aspekt naší lidskosti, náš rod, nám neustále podstrkují od narození, přičemž se pohled společnosti neshoduje s naším vlastním prožíváním pohlavní identity,“ vysvětlila v článku pro The Guardian.