České a slovenské DJky: jedné nevěří, že hudbu opravdu tvoří ona, zatímco druhé se dívají na ruce

„Párkrát se mi stalo, že jsem přišla z hraní ve čtyři ráno a v sedm byl už syn vyspinkaný a plný energie. To i když máte hlídání, ale jste v jednom bytě, tak se už spát nedá. Ale už jsem si zvykla a snažím se vždy po hraní přespat raději v hotelu, když vím, že je syn doma,“ vysvětluje Beaty.

Nifra

I Nifra se k dýdžejingu a hudební produkcí dostala v poměrně mladém věku. Začínala produkčními pokusy už v šestnácti a momentálně se hudbě naplno věnuje už šestnáct let. Myslí si, že ženy to mají ve srovnání s muži jako dýdžejky určitě těžší. Jak sama uvedla, s předsudky se setkávala už od začátku své kariéry.

„Pokud chceš v této branži prorazit, musíš ukázat, že to myslíš vážně, a makat dvakrát víc než muži,“ popisuje Nifra. Často se jí lidé ptají, zda jí produkci a dýdžejing ukázal přítel, ale ona se vše naučila sama. Setkává se i s tím, že lidé nedokážou strávit úspěch ženy. „Proto si vymýšlejí všemožné odůvodnění jejího úspěchu, která nemají s pravdou nic společného,“ dodává. Lidé jsou podle ní k ženám dýdžejkám mnohem více kritičtí a všímají si i nejmenších detailů — kromě oblečení dokáží rozebrat i konkrétní efekt, který v mixu používá. „Něco takového například pod videem muže nenajdete,“ říká.

Doporučeno

Její sety miluje celý svět. Má vlastní značku oblečení a spolu se značkou Jägermeister podpoří české a slovenské DJe 4. srpna 2020 v 13:41

Jelikož je zároveň hudební producentkou, adresují jí lidé často poznámky, že určitě svou hudbu nedělá sama a dělá ji za ni nějaký muž. „Už jsem si na tohle všechno zvykla, ale jako mladé osmnáctileté holce, která má sny a plány, mi to jedno nebylo. Člověk se časem obrní a soustředí se na to, co je důležité,“ dodává. 

Za nejkrásnější na dýdžejingu považuje to, že je žen dýdžejek málo, a když jsou opravdu dobré, v tom, co dělají, zazáří rychleji. Nejhorší podle ní je, pokud není za práci stejně oceněna jako muži.

IM Cyber 

IM Cyber pochází z Česka, ale v rámci drum&bass scény není žádnou neznámou ani na Slovensku. K hudbě měla odjakživa blízko díky hraní na flétnu, saxofon a zpívání ve sboru. S dýdžejingem začala kolem roku 1997, kdy objevila kouzlo drum&bassu a začala nakupovat vinyly, dnes ovšem hraje i house.

IM Cyber působí na scéně opravdu dlouho, proto by nás nepřekvapilo, kdyby se jako žena dýdžejka setkala s nějakými stereotypy. „Každá dýdžejka má dost v rukou to, jak ji lidé vnímají, jaké má publikum, zda bude svým přístupem různé stereotypy živit nebo je bořit. Každá máme nějaké hodnoty, cíle, osobní důvody, proč hrajeme. To vše se v naší hudební cestě odráží.“

Realita je podle ní taková, že status dýdžejce může pomoci otevřít některé dveře. Stejně jako například charisma nebo kontakty — cokoliv. Jsou to však pouze příležitosti a je zase jen na daném člověku, jak je využije. „Každý, kdo má s hudbou vážný, upřímný vztah, přitom dobře ví, že žádné zkratky ho daleko nedovedou. Určitě ne ke skutečnému naplnění a respektu — k sebe samého i od okolí.“

Upozorňuje také, že dnes máme kolem sebe mnoho příkladů, které mění zažitou představu o specifickém ženském a mužském přístupu k hudbě, stylu nebo zvuku. „Je to totálně individuální a různorodé. Celkově se to ale posouvá a tyto škatulky začínají být přežitek. Lidi stále více zajímá prostě osobnost, která něco dělá po svém, má názor, který se odráží v její/jeho hudbě a obraze.“

Na otázku, co je na dýdžejingu nejkrásnější a nejhorší, odpovídá: „Nejhezčí je život s hudbou, svoboda, kamarádství po celém světě, která by jinak nevznikla, a komunita. Těžké mohou být partnerské vztahy a náročný životní styl. Dost dlouho je ti to ale poměrně jedno.“

Missberry

Missbery je dýdžejka, která se věnuje žánrům deep tech, deep house a deep techno. Věnuje se tomu již více než sedm let. K dýdžejingu se dostala díky Andre Tribale. Povoláním je architektka a dýdžejing je pro ni další forma, jak se kreativně vyjádřit. Odehrála už několik setů nejen na Slovensku, ale i v zahraničí a za velký úspěch lze považovat účast na největší světové DJ soutěži BURN Residency2017. V rámci Slovenska získala prvenství a umístila se tak mezi top 26 z celého světa pro tento ročník.

Pokud by na její sety lidé chodili jen proto, jak vypadá, vnímala by to hůř než kritiku. „Možná některým lidem stačí jen pěkný „obal“ a je jedno, co a jak dotyčná hraje. To je asi horší než kritika. Já osobně si nejvíce cením, když se lidé při poslechu hudby dobře baví a dávají mi pocítit pozitivní odezvu, což se pak odrazí i v samotném vyzařování při hraní. Zcela nejideálnější je, když proběhnou vzájemné „sympatie“ ve všech ohledech mezi interpretem a obecenstvem.“

Jako rozdíl mezi muži a ženami dýdžejka vnímá to, že ženy jsou možná emotivnější, což přenášejí i do svého hraní. "Vícekrát se mi stalo, že mi lidé řekli, že je vidět, že hraje žena, neboť cítili více emocí. Tak na tom asi něco bude.“

Za jednu z nejkrásnějších věcí na dýdžejingu považuje pozitivní zpětnou vazbu nebo to, když někdo jen tak doma poslouchá její sety. „Nikomu svou hudbu nevnucuji, kdo chce, ten si mě poslechne. Proto si velmi vážím každé pozitivní reakce. Někdy je pro mě nejtěžší najít tracky, které se mi opravdu líbí. Jsou to hodiny a hodiny hledání.“

LADY SU

LADY SU je mezi fanoušky žánru drum&bass velmi oblíbená. K dýdžejingu se dostala v roce 2008, když ji DJ Estewes naučil základy. V roce 2009 poprvé hrála na párty ještě ve starém eSkoklubu v Prievidzi. Momentálně se hraní věnuje třináct let. Za ten čas měla možnost zahrát si na více místech nejen na Slovensku, ale i v Los Angeles, Londýně, Bristolu a okolních zemích.

Při otázce, jak vnímá předsudky vůči ženám dýdžejkám, říká, že nedokáže posoudit, zda je to výhodné. Vnímá, že to má svá pro i proti. „V poslední době jsem se setkávala s line–upy, kde figurovali jen muži, možná jen jedna dýdžejk ... Asi je to jen tím, že žen dídžejek je tak málo, posuďte sami. Já jich znám docela dost. Nemyslím si, že ženy jako takové to mají za mixpultem lehčí, přece jen je to tatáž technika, kterou používají všichni. Ale umím si představit, že oku některých promotérů nebo i samotného posluchače lahodí více ženské pohlaví, i když možná neumí nejlépe mixovat.“ Zároveň si ovšem myslí, že rozdíl mezi DJ mužem a ženou není. Stejně si musí hledat skladby, umět mixovat a zajímat se o posluchače. 

Co vnímá na dýdžejingu jako nejlepší a nejhorší? „Nejlepší je určitě ten pohled na plné publikum, které se skvěle baví u toho, co hrajete. Ten pocit se nedá k ničemu přirovnat. Je to, jako když smícháte adrenalin se štěstím. Vždy jsem nervózní před setem, ano, i po tolika letech. A to je asi to nejhorší, co se týče dýdžejingu, ten několikaminutový stres, ale po prvních dvou tracích opadne a už si to jen užívám.“

Pa.3.ce 

Pa.3.ce je dýdžejka a majitelka labelu Mousai. Její cestě k dýdžejingu předcházela taneční kariéra v dětství. S tancem byla spojena samozřejmě i láska k hudbě, ale poté, co utrpěla v roce 2016 zranění, musela s profesionálním tancem skončit. Jelikož se její přítel aktivně věnoval dýdžejingu, přišlo to zcela přirozeně. Koupila si první konzoli, začala se učit a momentálně je to už pět let, co se hraní věnuje.

Právě kvůli stereotypům spojeným se ženami v hudebním průmyslu se rozhodla založit čistě ženské vydavatelství Mousai. „Snažím se v něm odbourat tyto stereotypy a budovat na scéně jakési rovnocenné místo pro ženské dýdžejky,“ vysvětluje. Myslí si, že by se lidé stereotypy neměli řídit. Určitě je plus, pokud žena dýdžejka dobře vypadá, ale pravou hodnotou jejího dýdžejingu by měly být ostatní aspekty. „A to výběr hudby, kterou hraje, styl, energie, osobnost. Lidé by měli být kritičtí právě vůči těmto věcem, co se týče dýdžejingu, a nebrat v úvahu věci jako vzezření, protože tak jako dobře vypadající slečna může zahrát velmi slabý set, tak může možná méně sympatická ženská zahrát nejlepší set za celou noc.“

V čem jsou podle ní ženy za mixpultem jiné než muži? „Z mých zkušeností se ženami dýdžejkami si dovolím tvrdit, že ženy jsou důslednější, pokud jde o přípravu na akce a párty. Měla jsem se ženami dýdžejkami lepší zkušenosti v souvislosti s komunikací, s odpovědností, s příchodem na akci a s dodržením podmínek, na kterých jsme se dohodly.“

Jako nejkrásnější věc na dýdžejingu hodnotí energii, kterou dostává zpět. „Mám pocit, že my ženy to vnímáme ještě senzitivněji než muži DJové. Samozřejmě, ženám je příjemné, pokud se s nimi komunikuje a zachází důstojně, slušně. Na druhé straně to nejtěžší je mnohdy pro nás právě to zařazení se na scéně, protože počet žen dýdžejek je oproti mužům dýdžejům stále nesrovnatelný. Mnohdy jsme bohužel právě proto, že jsme ženy, finančně podhodnocené a k aspektům obtěžování se raději ani nechci vyjadřovat, protože i to je jedna z těch odvrácených stránek pro ženy dýdžejky.“

A co bude jeden z nezbytných tracků, které budeme moci slyšet v jejích prvních „normálních“ setech po uvolnění opatření? „Nedokážu vybrat pouze jednu skladbu, na kterou se nejvíce těším, ale upřímně v mém prvním setu po pandemii nebude chybět trochu techna od Roberta Hooda či Mall Grab.“

Sionni 

Sionni pochází z rodiny plné hudebníků a sama se věnovala patnáct let folklornímu tanci a jako samouk se učila hrát na různé hudební nástroje. K dýdžejingu se dostala v poměrně mladém věku, už jako čtrnáctiletá, když se učila doma hrát na gramofonech s řemínkovým náhonem. Odehrála pár setů v okolí Zvolena a naplno se začala hraní věnovat v devatenácti letech.

Za roky své dýdžejské praxe se nesetkávala s předsudky často. „Když umí žena dobře hrát, tak to, že do toho sedí esteticky i její vzhled, je jen bonus, ne podmínka. Pokud bychom se však bavili o tzv. topless dýdžejkách, modelkách apod., v tom případě je to celé čistě jen o samotné show a mixing je jen pomyslnou kulisou. Možná právě kvůli těmto případům si mnozí myslí, že to máme v tomto „mužském oboru“ jednodušší. V případě, že se bavíme o známých zahraničních dýdžejkách, musíme si uvědomit nastavenou strategii marketingu, ke které patří vše od produkce, vzhledu, dýdžejingu až po samotnou show. “

Podobně jako některé další dýdžejky vnímá ženy v tomto oboru jak to důkladnější pohlaví. To se podle ní týká přípravy na hraní, přípravu samotných písniček a samozřejmě i outfitu. „Ženy jsou ženy, a jak dobře víme, mnohdy musíme kritizovat jiné ženy, jejich vzhled, jejich styl, hraní apod. (smích) I přesto se povětšinou téměř všechny dýdžejky z Česka a Slovenska osobně známe a vzájemně se podporujeme.“

Co považuje v dýdžejingu za nejkrásnější a co naopak za nejvíce náročné? „Pro mě jsou nejkrásnější momenty, kdy během hraní splyne celková atmosféra a nálada na stejnou úroveň jako na DJ–floor. Za nejtěžší v mém případě považuji váhu techniky a dost často vysoko postavený DJ pult. (smích)“