Znásilňování je v táborech zřejmě systematické. Čína jakákoli obvinění odmítá a nadále tvrdí, že jde o vzdělávací centrum, práva menšin prý respektuje.
Nejnovější výpověď bývalé vězenkyně z čínského koncentračního tábora popisuje systematické a cílené znásilňování. Jde o skupinové znásilnění s využitím elektrošoků, které kromě sexu samotného zahrnují extrémní násilí. Podle přeživší, paní Tursunay Ziawudun, je cílem Ujgurky v táboře úplně zničit. A nejen je. Mrazivou výpověď podala pro britský deník BBC z bezpečí svého nového domova v USA. V táboře strávila devět dlouhých měsíců.
Women in #China's so-called "re-education" camps for #Uighurs have been systematically raped, sexually abused, and tortured.
— JammuKashmir5 (@JammuKashmir5) February 3, 2021
"The men always wore masks," #TursunayZiawudun, a victim of the abuse said, even though there was no pandemic then. pic.twitter.com/ZBzfBil48c
Utlačování menšin
Xinjiang na severozápadě Číny je domovem asi jedenácti milionů Ujgurů i dalších muslimských skupin, které dlouhodobě čelí tvrdým represím ze strany komunistické vlády prezidenta Si Ťin-pchinga.
Podle americké vládní agentury již přibližně milion Ujgurů zadrželi a odvlekli do koncentračních táborů po celé provincii, píše New York Times. Jde o širokou síť propojených táborů, v nichž vězni zažívají fyzické i sexuální zneužívání, mučení, jsou vystaveni hladu a nedostatku spánku či ukrutným podmínkám, nechybí fyzické tresty a veřejné ponižování.
Mnozí z nich v táborech umírají, někdy i na zanedbanou lékařskou péči. Dochází tam i k nechtěné sterilizaci. V táborech, které jsou z velké části převýchovné, se musí vzdát víry, studovat čínskou ústavu nebo i prohlásit, že milují stát a komunistickou stranu, napsal pro slovenský Denník N sinolog Martin Slobodník.
Výpověď, z které běhá mráz po zádech
BBC se podařilo získat vzácnou výpověď ženy, která v jednom z táborů strávila devět měsíců. Mimo jiné mluví také o systematickém znásilňování žen. Ty jsou v noci odvlečeny z cely do místnosti, kde nejsou kamery, a obvykle dva či více mužů si ji přivlastní, znásilní ji a mučí. „Toto je možná má nejhlubší jizva, navždy. Ani nechci, aby tato slova vyšla z mých úst,“ říká Tursunay Ziawudun.
Ženy prý z cel berou každou noc, ona si to musela prožít třikrát. Pokaždé ji zneužili dva či tři muži. I když se později dostala do Kazachstánu, kde žije její manžel, bála se o této zkušenosti hovořit ze strachu, že pokud by ji poslali zpět do Číny, čekal by ji tvrdý trest. Na náročné měsíce v táboře se pro média rozhodla rozpomenout až v USA, kde nyní žije a žádá o povolení zůstat.
V táboře jí vzali šperky, zakázali jí nosit dlouhé šaty (jeden z mnoha zakázaných symbolů náboženství), nutili ji učit se čínské texty nazpaměť a účastnit se „učení“. Žila v malé cele s 13 dalšími ženami, byla hladová, unavená a po brutálním útoku a kopancích do břicha i zraněná. Kvůli tomuto zranění jí později v USA museli vyoperovat dělohu, už nikdy nebude moci mít vlastní děti.
Women in #China's "re-education" camps for #Uyghurs have been systematically raped, sexually abused, and tortured, according to detailed accounts obtained by the BBC.
— International Observatory of Human Rights (@observatoryihr) February 4, 2021
Tursunay Ziawudun spent 9 months inside China's internment camps. #SaveUyghursInChinahttps://t.co/jVMYxCHROe pic.twitter.com/pMPworodI5
Někdy v květnu 2018 ji vzali poprvé. Ještě byla zraněná po kopancích do břicha, krvácela, ale strážníci jen reagovali, že je normální, když ženy krvácejí. Vzali ji spolu s jednou spolubydlící, odvlekli je do samostatných místností. Čekal na ni Číňan s maskou na obličeji. „Hned, jak vešla do místnosti, začala vřískat. Nevím, jak vám to mám vysvětlit, myslela jsem, že ji mučí. Nikdy mě nenapadlo, že by ji znásilňovali,“ popsala chvíle, které si prožila její spolubydlící. Jen chvíli nato ji vzali do jiné místnosti.
Svlékli ji do půl pasu a spoutali jí ruce za hlavou. Tyto činnosti, spolu s úklidem a mytím žen poté, co muži odejdou, dělaly jiné vězenkyně z donucení. Z tábora také odcházejí (pokud vůbec odejdou) s traumatem.
„Měli elektrickou paličku. Nevěděla jsem, co to je. Vtiskli to do mých intimních partií a mučili mě elektrošoky,“ říká mezi vzlyky 42letá žena. První noc plná mučení však nakonec skončila, protože žena, která ji svlékla a měla ji později osprchovat, znovu zasáhla a argumentovala zdravotním stavem.
Tursunay Ziawudun: “They had an electric stick, I didn't know what it was, it was pushed inside my private parts and I was tormented with electric shocks." pic.twitter.com/88lkysbiy5
— Munazza Anwaar (@munazzaanwaar) February 3, 2021
Její spolubydlící se do cely vrátila asi o hodinu později. Byla zbitá a chodila jako v transu, jen seděla a dívala se do prázdna. Podle Ziawudun mnozí přijdou v táboře o rozum. Podle výpovědí dalších svědků to vypadá, že znásilňování využívají systematicky, ničí tím psychiku žen, oslabují jejich spolupráci. Lidi v táboře i za nejmenší přešlapy trestají odnětím jídla či fyzickými tresty. O zacházení musí vědět i na nejvyšších místech, ale nic s tím nedělají a popírají to.
Ziawudun znásilnili ještě dvakrát. Říká, že nejde jen o samotný sex – pokousali ji po celém těle, chovali se k ní jako ke zvířeti.
Prý jde jen o vzdělávání
V souvislosti se stále větším počtem zpráv od přeživších, bývalých vězňů, ale i bývalých učitelů či strážníků z táborů, stoupla i vlna kritiky vůči Číně. Vláda Spojených států amerických jako první země obvinila Čínu z páchání genocidy a nelidskosti. O existenci táborů a jejich růstu svědčí i satelitní snímky.
Peking porušování lidských práv v oblasti opakovaně popírá, odmítá i samotnou existenci táborů. Jde prý o reedukační tábory zaměřené na odstranění chudoby a hrozeb terorismu. Lidé se prý po absolvování rekvalifikace zapojí zpět do života. Tato tvrzení čínských úředníků však není možné potvrdit, země totiž nepovolila návštěvy zahraničních diplomatů, neziskovek ani novinářů.
Ziawudun se z tábora nakonec dostala v prosinci 2018 s dalšími vězni, kteří měli partnery z Kazachstánu. Dodnes nechápe, proč se politika tábora změnila a tyto lidi propustili. Ovšem podle jejích slov o nějakém návratu k normálnímu životu nemůže být řeč. „Říkají, že lidi propouštějí, ale podle mě každý, kdo odejde z tábora, už skončil. Jejich cílem je každého zničit, a všichni to vědí.“
