Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Začátkem února si svět smíšených bojových umění znovu připomínal výroční debutu Brocka Lesnara v UFC. Podívej se s námi na kariéru této svalnaté bestie.
Vyšplhat se na vrchol dvou různých sportů je poměrně unikátním jevem, Brock Lesnar je však jedním z mála, komu se to podařilo. Tento 120kilový pořez z Jižní Dakoty se nejprve stal hvězdou americké wrestlingové organizace WWE a posléze usedl také na trůn těžké váhy v UFC, nejprestižnější MMA organizaci na světě. Je také jedním z těch, koho si člověk dobře zapamatuje už na první pohled – hora svalů, agresivní výraz ve tváři a na hrudníku obrovské tetování meče, který míří hrotem přímo ke krku.
Za svou relativně krátkou, ale zato divokou kariéru v MMA dosáhl velkých úspěchů. Obdivuhodné výkony ale nejsou to jediné, čím Lesnar plnil titulky v médiích. Jeho kariéru totiž pošpinila kauza týkající se užívání zakázaných látek a v minulosti také otevřeně promluvil o své závislosti na alkoholu a prášcích na předpis. Toto je jeho příběh.
Základní informace Jméno: Brock Edward Lesnar Narození: 12.7.1977 Skóre v MMA: 5 výher, 3 prohry, 1 No Contest Přezdívka: The Beast Výška: 191 centimetrů Váha: Přibližně 120 kilogramů
Slavná organizace WWE popsala Brocka Lesnara slovy, že se „narodil, aby ničil“. A to pravděpodobně není daleko od pravdy. Postava hromotluka mu v tom jistě pomohla, ale jak sám Lesnar uvedl, za své úspěchy vděčí mimo jiné také tomu, jak byl vychován. Rodák z města Webster v Jižní Dakotě totiž vyrůstal na farmě, kde rodiče tvrdě pracovali, a i Brock musel přikládat ruku k dílu.
„Nikdy si na nic nestěžuju. Takto mě prostě vychovali. Na farmě jsem se naučil několik důležitých lekcí. Nemohl jsem jít nic dělat, dokud jsem neměl práci hotovou,“vzpomínal Lesnar na své mládí. Na farmě například musel nosit balíky slámy a vykonávat další těžké manuální činnosti. Naučil se tam také to, že aby něco získal, musí tvrdě pracovat a na cestě za úspěchem žádné zkratky neexistují.
Na farmě začal podomácku posilovat, i když toho ještě o cvičení moc nevěděl. Chtěl ale nabrat svaly a stát se kulturistou jako jeho oblíbenci Ronnie Coleman nebo Arnold Scharzenegger. „Dělal jsem si závaží z kamenů, barelů a čehokoliv, co bylo po ruce,“ popisuje své začátky. Vyrobil si i vlastní improvizovanou osu na bench press.
Lesnar přiznává, že měl odmala problém autoritami, to se však změnilo poté, co se v 17 letech přihlásil do Národní gardy Spojených států. „Nikoho jsem moc neposlouchal a myslel jsem si, že vím všechno. V Národní gardě mě ti šmejdi ale srovnali pěkně do latě,“ říká. V armádě chtěl pracovat s vyspělými technologiemi a různými nebezpečnými materiály, kvůli barvosleposti jej ale přeřadili do kanceláře a brzy poté skončil.
S wrestlingem, který jej později proslavil, přišel vážněji do styku už na střední škole, kde začal sbírat první úspěchy na státní a později i národní úrovni. Během studií na univerzitě se stal několikanásobným šampionem v těžké váze.
Zřejmě největším triumfem byl zisk titulu pod hlavičkou asociace NCAA v roce 2000. Tehdy bylo Lesnarovi teprve 23 let a ještě tentýž rok mu na stole přistála smlouva od profesionální federace WWF (World Wrestling Federation, která se později přejmenovala na WWE, tedy World Wrestling Entertainment).
Lesnar se poprvé na obrazovkách objevil v roce 2002 a ještě tentýž rok se v organizaci stal vůbec nejmladším šampionem v těžké váze. A přestože souboje jako takové nejsou v organizace WWE reálné (jedná se spíše o hraná představení), riziku zranění se zápasníci vystavují prakticky neustále. Přesvědčil se o tom i samotný Lesnar, který si při jednom zápase zlomil žebro na dvou místech.
„Hojilo se to asi devět měsíců. Bolelo to jako čert, ale začínal jsem s kariérou a nechtěl jsem, aby mě zranění vyřadilo, tak jsem to musel překousnout,“ říkal. V ringu byla často dávána na odiv jeho obří síla, a tak musel své soupeře zvedat do vzduchu a házet s nimi právě i s tímto bolestivým zraněním.
Bolesti, stres, ale i nekonečné cesty z jedné show na další nakonec vedly k tomu, že se u Lesnara rozvinuly závislosti na lécích na předpis a alkoholu. Samotný zápasník o tomto temném období svého života několikrát otevřeně promluvil.
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
nebo 30-dňová výzva s ChatGPT od Jazykového mentoringu ZDARMA
„Bylo to během prvních let, kdy jsem s wrestlingem začínal. Člověk si prochází různými věcmi, zbohatne, získá slávu, je mladý, naivní a k tomu ještě 360 dní v roce stráví na cestách. Wrestling je sice hraný, ale ring je stále nebezpečné místo, kde jsou zranění na denním pořádku,“popisuje Lesnar život profesionálního wrestlera.
Náročný program jej ubíjel. „Nejsem někdo, kdo může trávit život na cestách, byl každý večer na hotelovém pokoji a každý den v letadle. (…) To, co mi pomáhalo se s tím vypořádat, byli moji nejlepší přátelé – vodka a vicodin,“ řekl.
Fanoušci si mohou myslet, že hraný wrestling je jen zábava, ale není tomu tak. „Je to dřina. Práce na plný úvazek. Musíš každý večer vystupovat před lidmi, které jsi nikdy neviděl a připadáš si jako křeček na běžícím páse. Tak jsem se alespoň v té době cítil,“ vzpomíná Lesnar.
Během působení v organizaci WWE se Lesnar postupně vypracoval až na jednu z největších hvězd. Měl ale ještě jiné plány. V roce 2004 organizaci opustil, aby se pokusil prorazit v NFL, nejvyšší lize amerického fotbalu. To mu však nevyšlo, a tak se upsal japonské wrestlingové organizaci. Kvůli tomu se pak dostal do sporu s vedením WWE, které chtělo Lesnarovu působení v konkurenční federaci zabránit soudní cestou.
Právě z doby, kdy poprvé opouštěl organizaci WWE a s vedením se dostával do konfliktu, pochází ikonické tetování meče, které zdobí Brockovu hruď. „Cítil jsem se, jako kdyby mi život držel meč přímo u krku. Šel jsem proto rovnou pod tetovací strojek, abych na ten pocit nikdy nezapomněl,“vysvětloval.
„To tetování má pro mě obrovský význam. Je to trochu vtipné, protože je to část života, na kterou bych nejradši zapomněl, ale zároveň mi ta vzpomínka dodává motivaci,“ dodal Lesnar.
Japonskou wrestlingovou organizaci však nakonec Lesnar také opustil. Rozhodl se totiž vyměnit hrané souboje za opravdové rvačky, a tak se vrhnul do tréninku MMA.
Premiéru na poli MMA si Brock Lesnar odbyl polovině roku 2007, kdy se mu postavil jihokorejský zápasník Kim Min-soo. Ten nahradil původního Lesnarova soupeře, kterým měl být známý obr Choi Hong-man, který měří ohromných 218 centimetrů.
Zápas proběhl na akci Dynamite!! USA a jak se dalo čekat, měl velmi krátkého trvání. Lesnar dostal soupeře k zemi, kde jej zhruba po minutě prvního kola začal zasypávat údery a Kim Min-soo se vzdal.
První MMA zápas Brocka Lesnara
O poznání těžší zkouška však přišla o několik měsíců později, kdy Brocka Lesnara ulovila organizace UFC. Vedení vědělo, že známý wrestler přitáhne k obrazovkám spoustu diváků, kteří budou chtít vidět, zda se dokáže Lesnar měřit i se světovými zápasníky.
„Nezajímá ho jeho wrestlingová minulost a trénuje nesmírně tvrdě. Hlavní otázka teď bude, zda se Brock Lesnar umí doopravdy rvát,“říkal šéf organizace Dana White před Lesnarovým debutem v UFC.
Někteří jej předem odepisovali, ale známý komentátor Joe Rogan věřil, že Lesnar má rozhodně co nabídnout. „Pokud dokáže trénovat stejně jako v dobách, kdy byl amatérským americkým šampionem, a pokud MMA věnuje stejné nasazení, tak tu máme velmi, velmi nebezpečného chlápka,“ uvedl Rogan.
Očekávaný debut na neslavnějším kolbišti světa ale Lesnar nezvládl. Ve svém prvním zápase pod UFC se Brock 2. února roku 2008 střetnul s bývalým šampionem těžké váhy Frankem Mirem, kterému se v prvním kole podařilo na zemi nasadit páku na koleno a Lesnar zápas odklepal. Zápas trval jen 90 sekund.
Start mu tedy sice nevyšel podle představ, ale brzy už stál v oktagonu znovu a tentokrát síly poměřil Heathem Herringem. Ačkoliv tomu úvodní bláznivé momenty nenasvědčovaly, ukončení před limitem nepřišlo a diváci se stali svědky tříkolové bitvy. Během té Herring strávil takřka celých 15 minut v defenzívě a snažil se pod tlakem ohromně silného Lesnara přežít. To sice zvládl, ale o jednohlasné výhře pro kluka z farmy nemohlo být pochyb.
Stačila jedna dominantní výhra v UFC a Brock Lesnar dostal šanci utkat se o titul v těžké váze. O pás šampiona se porval s legendárním Randym Couturem, který sice „Goliáši“ způsobil tržnou ránu nad okem, ale nakonec jeho síle podlehl ve druhém kole. Lesnar se tak 15. listopadu 2008 usedl na trůn těžkotonážní divize. A seděl na něm déle než dva roky.
V první titulové obhajobě se Lesnarovi naskytla příležitost srovnat skóre s Frankem Mirem – právě ten Brocka při nástupu do UFC rychle porazil. Tentokrát ale hromotluk z Jižní Dakoty nezaváhal a Mira ukončil v druhém kole na TKO. Po zápase navíc svého soupeře počastoval sprostými nadávkami, za což si od publika vysloužil hlasité bučení.
Tím se ale Lesnar nechtěl nechat rozhodit. „Miluju to! Miluju to!“reagoval na bučící diváky. „Půjdu domů, posedím s přáteli a rodinou a dám si Coors Light (značka piva, poz. red.), protože Bud Light (konkurenční značka piva, pozn. red.) mi nic neplatí. A možná dnes v noci vlezu i na svou ženu. Mějte se!“ křičel do mikrofonu v oktagonu.
Svých slov ale později na tiskové konferenci litoval a přiznal, že se bezprostředně po zápase nechal unést emocemi. „Opravdu mě mrzí, jak jsem se choval, byla to ostuda. Pokud jde o pivo, nejsem vybíravý, vypiju cokoliv. Dám si i Bud Light. Frank Mir je skvělý bojovník a jediné, co jsem mu měl opravdu za zlé, bylo to, že mě dřív porazil. Neumím prohrávat, a tak když jsem dnes zvítězil, neovládl jsem se,“ kál se Lesnar.
A na vítězné vlně pokračoval dál. Nejenže v dalším zápase se Shanem Carwinem dokázal svůj opasek znovu obhájit, ale navíc připsal nejlepší submisi (arm-triangle) večera.
Pak ale přišla série porážek. Nejprve jej o titul obral Cain Velasquez a rok nato prohrál s tehdejším nováček organizace Alistairem Overeemem. Oba navíc Lesnara ukončili hned v prvním kole. Po těchto dvou tvrdých prohrách si dal Brock od MMA pauzu a vrátil se k WWE.
Trvalo několik dlouhých let, než se Lesnar do oktagonu znovu postavil. Stalo se tak v roce 2016 v boji s Markem Huntem, kdy si Lesnar nejprve připsal výhru na body. Z boje si tehdy Brock odnesl rekordních 2,5 milionu dolarů. Nedlouho poté byl však zápas vyhlášen jako No Contest a výsledek byl anulován.
A důvod? Nevadská sportovní komise totiž v těle Brocka Lesnara potvrdila nález zakázané látky potlačující tvorbu estrogenu. Ta se běžně užívá po konci steroidových cyklů.
To mělo pro zápasníka několik důsledků. Zaprvé Brock Lesnar musel zaplatit pokutu ve výši 250 tisíc dolarů, zadruhé dostal roční zákaz bojovat, a zatřetí – a to především – celá kauza vrhla špatné světlo i na jeho předešlé úspěchy. Pár měsíců nato navíc Lesnar oznámil konec MMA kariéry, a tak byla tato nechvalně známá aféra se zakázanými látkami to poslední, co po sobě divákům zanechal.
Od posledního zápasu Brocka Lesnara už uběhlo pár let, během kterých došlo sem a tam k různým náznakům, že by se slavný silák mohl ještě někdy vrátit. Zatím to tak ale nevypadá a poměrně jasno v tom má i šéf UFC Dana White.
„Nemyslím si, že se Lesnar vrátí. Vydělal spoustu peněz a už není nejmladší, takže si nemyslím, že se to stane. (…) Vždycky jsem říkal, že zápasení je hlavně pro mladé. Brock sem přišel a nikdo si nemyslel, že na to má. A podívejte se, co všechno dokázal. Stal se šampionem těžké váhy. Dosáhl všeho, čeho dosáhnout potřeboval,“uvedl šéf organizace.
V posledních měsících se však i přesto objevily spekulace, že v případě návratu do UFC by se Brock Lesnar mohl v megazápase utkat s Jonem Jonesem, bývalým šampionem polotěžké váhy a jedním z nejlepších bojovníků všech dob. O Lesnara projevila zájem i konkurenční organizace Bellator pro případný boj s legendárním Fedorem Emelianenkem.
Překvapí nás tedy Lesnar a vrátí se znovu do klece? Moc reálné to není, obzvláště vzhledem k tomu, že letos oslaví již 44. narozeniny. Ale pokud by se tak stalo, jeho návrat by dozajista přilákal obrovské množství diváků. Pravděpodobnější variantou zřejmě je, že si bude zápasník užívat zaslouženého důchodu a hromady peněz, které během zápasení v ringu a oktagonu nastřádal.
