Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S místopředsedkyní Zelených Annou Gümplovou jsme si povídali o postavení žen nejen v politice, zelené politice a klimatických změnách.
Anna Gümplová, místopředsedkyně strana Zelených, si s námi povídala o genderové nerovnosti nejen v politice, zelené politice, klimatických změnách, ale také třeba o potenciální koalici Zelených a ČSSD, konci uhlí v Česku a o nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční v říjnu tohoto roku.
Co bylo tvojí motivací pro vstup do politiky? A proč ses rozhodla kandidovat zrovna za stranu Zelených?
Původně pocházím z Jihlavy a od nějakých 13 či 14 let jsem pravidelně navštěvovala Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, kde jsem se tuším v osmé třídě základní školy setkala s dokumentem o globálním oteplování, v němž hrál Leonardo DiCaprio. Téma klimatické změny mě ihned zaujalo, přišlo mi jako dost zásadní problém, a tak jsem se o to začala více zajímat. V podstatě mě tedy na tuto dráhu přivedl Leonardo DiCaprio (smích).
Na střední škole jsem dobrovolničila v neziskovkách, v Arnice, Amnesty International a dalších, což byly spíše takové menší věci, protože v tomto ohledu Jihlava nenabízí tolik možností, do kterých by bylo možné se zapojit. Až na studiích v Praze jsem konečně měla možnost se více angažovat, takže jsem se přidala ke Greenpeace, což mě přivedlo do okruhu lidí, pro které jsou tato témata důležitá. Zároveň jsem se podílela na budování hnutí Limity jsme my, a to vše je vlastně propojené i s lidmi, kteří jsou ve straně Zelených. Mnoho z nich stojí jednou nohou v politice a druhou v nezisku či jiných hnutích. Takto jsem se seznámila s členy Mladých zelených i Zelených, kteří mě pozvali na schůzi, na níž zrovna řešili vyhrocený moment, což mě hrozně fascinovalo a zjistila jsem, že mě politika velice baví a zajímá. Poté jsem se oficiálně začala angažovat ve straně Zelených, nejprve tedy v Mladých zelených, které jsem vedla, následně jsem se dostala na evropskou úroveň a nasbírala jsem mnoho cenných zkušeností.
Před rokem jsem se pak rozhodla kandidovat na místopředsedkyni Zelených. Angažování mladých lidí v politice je něco, co sama žiju, a proto mě to politicky zajímá. Musím říct, že to opravdu není jednoduché, a to jsem ještě v dobré straně, která mladé podporuje. Byl to odvážný krok, ale myslím, že to mnoha lidem dalo naději, že i pro ně je místo ve vyšší politice.
Pokud si žena i přesto svoje místo vydobije, tak se bude setkávat s hroznými útoky. Ty jsou mnohem osobnější, hnusnější, sexistické a fakt nepříjemné.
Často se vyjadřuješ k problematice zastoupení žen v české politice. Proč myslíš že je ve vysoké, parlamentní politice, tak málo žen?
Na nižších úrovních to není tak tristní, ale jako problém vnímám nastavení systému, v němž žijeme a mentální nastavení společnosti. Žijeme ve společnosti, kde má většina lidí představu, že žena kolem 30 už by měla mít děti, už by měla zakládat rodinu, je stigmatizovaná, a pokud to vyslyší a děti má, tak systém nahrává tomu, aby s nimi zůstala doma a nemohla se nadále rozvíjet. Krátkodobé úvazky jsou znevýhodněné, existuje sleva na dani na manželku, nikoliv na manžela… Systém je nastavený tak, že pokud by na mateřskou chtěl jít muž, nebo pokud by se partneři střídali, tak z finančních důvodů většinou nemůžou. Zároveň není dostatek jeslí, školek, takže to opravdu není jednoduché. Ženy mají nejproduktivnější věk kolem 25–35 let, chtějí budovat kariéru, ale zároveň pod tlakem společnosti prostě musí myslet na to, aby stihly i děti. Přibírat si k tomu politickou kariéru je náročné.
Také se setkáváme s tím, že na ženy je více útočeno, pokud mluví do veřejného prostoru. V komunální politice to sice není tak viditelné, ale v parlamentní politice už mluvíme o vyšší hře. Tam je to takové bojiště, kde jsou ti drsní chlapi s ostrými lokty a oni si to dokážou uřvat a vybouchat, což je podle mě špatně. V politice by neměl být úspěšný ten, kdo má ostré lokty a je drsný, ale ten, kdo chce společně pečovat o naši zemi, o naši společnost. Navíc, když jsi mladá, tak mnoho lidí k tobě bude přistupovat stylem: ‚Jsi mladá, nemáš zkušenosti, málo toho víš, prvně něco dokaž, a pak si jdi do politiky.‘ A tím se opět dostáváme k tomu, že systém není nastavený tak, aby podporoval mladé a ženy, které chtějí do politiky. S takovým přístupem člověka mnohdy napadne, jestli mu to za to vůbec stojí, hádat se o své místo a o to, aby ho ostatní uznávali.
Pokud si žena i přesto svoje místo vydobude, tak se bude setkávat s hroznými útoky. Ty jsou mnohem osobnější, hnusnější, sexistické a fakt nepříjemné. Když se na Twitteru hádají dva chlapi, tak se většinou hádají obsahově, ale u žen se často útočí na vzhled, inteligenci, rodinu a na další věci, které zasahují do našich osobních životů. Pořád někde vidím komentáře typu ‚pěkná, ale blbá,‘ a když jsem oznámila svoji kandidaturu, tak se na mě sesunula taková lavina hnusných a odporných komentářů, že člověk opravdu začne zvažovat, zda mu to za to stojí. Žena ve veřejném prostoru musí obhajovat vlastní existenci, svůj názor, hlas…, což se většinou mužům neděje, ti obhajují konkrétní obsah svého sdělení.
Zdroj: Osobní archiv Anna Gümplová
Otevřeně jsi kritizovala Miroslavu Němcovou (ODS) po jejím rozhovoru pro Deník N, v němž uvedla, že model, kdy muž vydělává peníze a žena se stáhne do pozadí, lidem vyhovuje, neboť tímto krokem žena nestrádá. Co je podle tebe na tomto prohlášení špatně?
Miroslava Němcová implicitně naznačuje, že na rozdíl od můžu tahle pozice ženám vyhovuje, protože prostě takové jsou. A to není pravda. To, že se většina žen v této pozici nakonec ocitne není tím, že by k tomu byly mnohem lépe nastaveny, ale proto, že často nemají na výběr. Mnohdy k tomuto rozdělení rolí rodinu nutí ekonomická výhodnost, protože systém podpory rodiny, společenské nastavení a nastavení pracovního trhu nahrává tomu, aby doma zůstávala právě žena.
Nekritizuji rozhodnutí žen, které chtějí zůstat doma, ale každá rodina by měla mít možnost se opravdu svobodně rozhodnout, jaký model zvolí. Dnes, pokud nejsi z vyšší, bohatší třídy, kdy si můžeš platit například chůvu nebo soukromé jesle, tak se o svobodné rozhodnutí nejedná. A ono se to nabaluje – ženy zůstávají dlouho doma, to se jim projeví například na důchodech a ve finále to skončí tak, že ženy v důchodovém věku jsou chudobou postiženy častěji než muži. A to je přece nevýhodné pro celou společnost.
Poslankyně Němcová také ženám radí, aby své politické ambice zvážily. Údajně se musí samy zamyslet nad tím, co chtějí v životě stihnout. Vylučuje se kariéra politiky a rodinný život?
Určitě ne. Základem je možnost mít sdílenou péči, jako to mají třeba ve Švédsku, protože být full time na rodičovské a na full time dělat politiku by šlo jen těžko skloubit. Případně finanční prostředky také mohou pomoci rodině k tomu, aby se žena zároveň mohla věnovat politické kariéře. Na druhou stranu ve světě je mnoho příkladů, že to možné je a také kolem sebe vidím ženy, které jsou politicky aktivní a u toho vychovávají malé děti. Ideální dva příklady jsou finská premiérka a novozélandská premiérka, která div nekojí v Poslanecké sněmovně.
Existují různé politiky a zákony státu, které je v první řadě nutné změnit. Mnoho tradičních stran se ohání tím, že matka má být na mateřské, ale neuvědomují si, jak moc nevýhodné to pro všechny je. Rodiny mají čím dál méně dětí, neboť si to nemohou ekonomicky dovolit, pořizují si je v pozdějším věku, protože se nejprve potřebují kariérně dostat k finanční stabilitě. Je to prostě otázka ekonomiky a rozvolněním pravidel by se žena nemusela rozhodovat nad tím, kolik dětí si pořídí a jestli bude mít na zaplacení nájmu.
Ty jsi nakousla i téma mladých v politice. Proč myslíš, že je jich ve vyšší politice tak málo?
Ono je to dost podobné jako s těmi ženami, takže moje pozice mladé ženy je naprostý top (smích). Jak jsem již zmiňovala, i já se neustále setkávám s nedůvěrou od starších. Nedůvěrou v to, že mladí nemají žádné zkušenosti, nejsou dost myšlenkově vyvinutí na to, aby si mohli cokoliv o světě myslet, atd. Mladí jsou podceňováni v tom, co můžou dokázat a koho mohou reprezentovat, a to nejen v politice, ale i v dalších odvětvích.
Ale jsou tu dva hlavní problémy. Prvním je to, jak můžeme nabrat zkušenosti, když nám nikdo tuto možnost nedá. Přitom každý jednou začínal, každý měl své poprvé i v té Poslanecké sněmovně.
Druhým problémem je, jak vůbec nalákat mladé k volbám a do vyšší politiky, když v Poslanecké sněmovně sedí především staří ‚moudří‘ muži, kteří nás mladé mají reprezentovat a kteří určují, co je pro naši generaci dobré. Přitom oni, když byli mladí, měli naprosto odlišné problémy, než které řešíme nyní my. Jde vidět, že pokud se někdo mladý dostane do politiky, tak naši generaci zaujme mnohem víc než ti, kteří v ní jsou již několik let, a to proto, že politici z naší generace většinou přináší řešení na konkrétní problémy, které nás sužují.
Není to začarovaný kruh? Že mladí lidé do politiky přijdou kvůli dalším mladým, kterých je tam však pomálu? Jak můžeme docílit toho, aby se to změnilo?
Potřebujeme větší podporu mladých v politice, což začíná už v jednotlivých stranách. Jak jsem zmiňovala, sama jsem začínala v Mladých zelených a přesvědčit ostatní ze strany, že mám šanci dostat se do nějaké volené funkce, byla pořádná fuška. Je to sice stranu od strany lehce odlišné, ale je nutné tyto mládežnické organizace rozvíjet a podporovat je.
Zdroj: Osobní archiv Anna Gümplová
Jaké problémy podle tebe naši generaci nejvíce zajímají?
Z globálnějšího hlediska je to právě téma klimatické změny a s ním spojených politik a problémů. To nyní řeší čím dál víc mladých lidí, protože si uvědomují, že změny, které nás čekají, dopadnou primárně na nás. Nedopadnou na padesátileté či šedesátileté pány ve Sněmovně, ale na nás a my v tom budeme muset žít. Potřebujeme, aby se dělala politika, která bude myslet i na to, co bude za 30 let, kam se svět posune, v čem budeme stárnout a v čem budou naše děti vyrůstat.
Dalším problémem, a to především ve větších městech, je bydlení. Naše generace už se smířila s tím, že pravděpodobně nikdy nedosáhne na vlastní bydlení, pokud nemá bohaté rodiče vlastnící nějaké nemovitosti. Dosáhnout na hypotéku je čím dál těžší, a to netvrdím, že hypotéka je správný model, ale protože žijeme v době nejistoty, tak budeme raději mít jisté bydlení než byt v pronájmu. Žít v této době v nájmu, a kdo ví, co ještě přijde, je hrozně stresující a nejisté. Nikdo neví, jestli mu majitel za rok opět nezvedne nájem, jestli si to bude moci dovolit, atd. Ono dát většinu svého příjmu za nájem, je naprosto šílené.
Nejjednodušší by bylo regulovat stavby z pozice státu, například zákonem, který by říkal, že každá developerská firma musí ze své výstavby 20 % bytů odevzdat obci, třeba i za nějakou menší kompenzaci.
Jakým způsobem chce tyto problém řešit strana Zelených?
V první řadě chceme řešit emise CO2. K tomu se musíme podívat na státní energetickou koncepci, a na to, jaký typ energie v Česku vyrábíme. To je velký problém, neboť žijeme v zemi, která je hodně závislá na uhlí, na jádru, a pak je občas nějaký obnovitelný zdroj energie, nějaký ten solár na střeše, ale toho je opravdu minimum. A místo toho, aby vláda investovala do obnovitelných zdrojů energie, tak investuje do nových reaktorů a dalších neperspektivních odvětví a projektů. Nyní třeba chce investovat 50 miliard do rozšíření letiště, v době klimatické krize. To je opravdu výsměch. Energie je hrozně důležitá a není to pouze o tom, jak se bude vyrábět, ale také o tom, jak ji můžeme uspořit, třeba v provozu budov.
Energetickou změnu, ale i klimatickou, je nutné spojit i se sociálním rozměrem, musíme se snažit o transformaci, pomocí které by klimatické ochranné kroky nepostihly sociálně nejslabší lidi. Tím se dostáváme k sociálním aspektům zelené politiky a pro mě platí, že zelená politika, rovná se sociální politika. Nemůžeme zavřít důl a říct několika tisícům horníků ‚tak čau, teď si dělej, co chceš.‘ Takhle to prostě nejde řešit.
Co se týká krajiny a aktuálních postupů v zemědělství, které stojí za ničením půdy a tvorbou CO2, tak to je další problém. Všichni si stěžujeme na mizející lesy, ale málokomu dojde, že za to můžou třeba uhelné elektrárny, které do ovzduší pouští CO2, čímž dochází k oteplování planety, a to má dopad na stav naší krajiny. Proto máme spoustu politik týkajících se například i zemědělských dotací, které by neměly zvýhodňovat agrobarony.
A ještě se lehce vrátím k těm sociálním aspektům, my už dlouho mluvíme o zavedení ekologické daně. Kdo ‚škodí životnímu prostředí a zdraví lidí‘, tak ať platí. A přesně takto může stát získat peníze na dotace a na investice do zelenější, modernější ekonomiky a energetiky.
Co se bydlení týče, tak podle nás by stát měl investovat peníze do výkupu bytových domů, které budou moci samosprávy dále pronajímat jako sociální bydlení, nájemné, a tedy dostupné bydlení. Měl by se přijmout zákon o sociálním bydlení, který již strašně dlouho leží na vládě. V Česku je opravdu hodně lidí, kteří jsou ‚jednou nohou na ulici‘ a v této koronavirové době jich přibývá a taková ta klasika, že se málo staví, tak to vůbec není pravda. Staví se hodně, ale otázkou je, co se staví. Moderní věžáky, ve kterých byt stojí 15 milionů. Kdo si v této době může koupit byt za 15 milionů? Kde jsou v nových výstavbách dostupné byty? Nejsou.
Developerská činnost není nijak regulovaná, před několika lety samosprávy rozprodaly svůj majetek do soukromých rukou a nyní se s ním kšeftuje. Nejjednodušší by bylo regulovat stavby z pozice státu, například zákonem, který by říkal, že každá developerská firma musí ze své výstavby 20 % bytů odevzdat obci, třeba i za nějakou menší kompenzaci. Na to existuje spousta názorů, od těch radikálních přes ty méně radikální, ale ideální by bylo část nově vystavěných bytů odprodat za normální cenu, ne nějakou předraženou, samosprávě, která by je následně pronajímala.
To jsou problémů mladých, ale jak budete cílit na starší generace?
Tyto problémy se ve finále netýkají pouze mladé generace, ale i té střední či starší. Starší generace by nad tím měly přemýšlet tak, že ačkoliv oni tady třeba za 20 let už nebudou, tak jejich děti a vnoučata ano. Rodina je to nejdůležitější, co máme a musíme se tedy zamyslet nad tím, jaký svět jí chceme zanechat.
Byli jsme ve vládě s ODS, a pokud jsme chtěli dělat politiku s čistým štítem, tak spolupráce s ODS nebyla tou správnou volbou.
Pomalu ale jistě se blíží volby do Poslanecké sněmovny. Strana zelených v letech 2006-2010 byla parlamentní stranou. V roce 2017 jste získali pouhých 1,5 %. Čím si to vysvětluješ?
V roce 2017 jsme dostali pouze 1,46 %, kéž by to bylo 1,5 %, to už bychom dostali státní příspěvek (smích). Upřímně si myslím, že jeden z důvodů je, že nás dostihlo vládní angažmá, kdy jsem se v roce 2006 dostali do Sněmovny a vlády. Byli jsme ve vládě s ODS a pokud jsme chtěli dělat politiku s čistým štítem, tak spolupráce s ODS nebyla tou správnou volbou. Poškodilo to naši značku, kterou mnoho lidí vnímalo jako nový vítr a krokem, kdy jsme šli do vlády s Topolánkem, jsme ztratili náklonnost voličů.
Možná i kvůli tomu byli Zelení vnímáni jako strana pro bohaté, kteří si mohou dovolit klimatickou krizi řešit, koupit si elektroauto a solár. A s tím se potýkáme dodnes. Podle mě neumíme správně komunikovat, co přesně pro lidi zelená politika znamená.
Zároveň se nám nepodařilo odstřihnout se od minulosti, protože kdo politiku moc nesleduje, tak neví, že ti lidé, kteří měli ve straně velké slovo v roce 2006–2010, už v ní dávno nejsou. A tím, že jsme takto klesli, se lidé báli, že pokud nám dají hlas, tak ho tím vlastně vyhodí, což je strašně špatné. Náš volební systém je (prozatím) nastavený tak, že ve finále není tolik demokratický. Ty přece chceš volit toho, kdo ti je nejblíž a neměla bys volit strategicky.
Takže pokud má v Rakousku strana Zelených 13 % a u nás 1,46 %, tak to podle tebe není kvůli nezájmu Čechů o zelenou politiku, ale kvůli spolupráci s ODS a strachu z vyhozeného hlasu?
Tak to samozřejmě není jediný důvod. Zelení mají sklony působit poučovatelsky, kárat lidi za jejich spotřební chování. To ale není řešení, musíme měnit neudržitelný systém, ne nabádat jednotlivce. A to se zatím nikdy nepodařilo vysvětlit. Zároveň musím doplnit, že mám pocit, že Zelení byli vždy o něco napřed. To, co nyní v menší míře říkají jiné strany, tak to samé my hlásáme už 15 let, jen to z naší strany možná nebylo dostatečně dobře komunikované. Situace s vnímáním klimatické změny se proměňuje a nyní jsme ve fázi, kdy se toto téma začíná víc vyzdvihávat a kdybychom se nyní objevili na scéně jako nová strana, tak možná budeme mluvit o úplně jiných číslech.
Jaký je ideální recept na to, jak přesvědčit lidi, že klimatická změna je reálná hrozba?
Když se bavíme o klimatické změně a emisích, tak je to velmi abstraktní. Mnohem lepší je lidem ukázat konkrétní příklady, protože většině to dojde až ve chvíli, kdy se jim za domem začne kopat díra na jaderný odpad nebo když se jim kvůli kůrovci pokácí jejich oblíbený les.
Velkou roli v tom také hrají důstojné sociální podmínky pro lidi. Pokud někdo dělá dvanáctky a neví, jestli příští měsíc bude mít na nájem, a takových lidí opravdu není málo, tak ho nějaký potápějící ostrov v Tichém oceánu asi úplně zajímat nebude. Pokud chceme, aby lidé reflektovali globální výzvy, tak musíme řešit jejich osobní problémy. Jak jsem již zmiňovala, zelená politika jde ruku v ruce se sociální politikou a snahou, aby se všem obyvatelům světa žilo dobře. A to se nám asi ne vždy daří komunikovat.
My v Česku nejsme ani připraveni přijmout pár rodin, které utíkají před válkou a teď si představme, že za pár let tu bude několik milionů lidí na pochodu a budou hledat místo k žití.
Jaké scénáře nám hrozí, pokud se nebudeme zaměřovat na zelenou politiku a klimatickou změnu?
Když se podíváme na to, o kolik se za posledních 100 let navýšila teplota na Zemi, tak je to poměrně výrazné. Je vidět, že emise vyprodukované společností se zvyšují a lze předpovědět, jak se budou zvyšovat i v následujících letech a kam až to povede, jak moc urychlíme globální oteplování. A s oteplováním atmosféry je spojeno strašně moc dalších dopadů a efektů, nejen zvyšování hladiny oceánů kvůli tání ledovců, ale také čím dál víc přírodních katastrof a ničení celých ekosystémů.
Zvyšují se hladiny oceánů, kvůli suchu se rozšiřují pouště, jižní oblasti přestanou být obyvatelné a tím se dostáváme k masové migraci, na kterou nikdo není připravený. My v Česku nejsme ani připraveni přijmout pár rodin, které utíkají před válkou a teď si představme, že za pár let tu bude několik milionů lidí na pochodu a budou hledat místo k žití.
Chápu, že s bojem proti klimatickým změnám jsou spojeny i různé výzvy, ale nelze se schovávat před problémy, které nás stejně dostihnout. Je nutné si tyto výzvy uvědomovat a připravit se na ně, protože pokud je začneme řešit až když bude pozdě, tak nás to zničí. To samé platí pro uhlí, musíme se připravit na zrušení uhelné těžby. Před budoucností neutečeme.
Tím se zase dostávám k tomu, že mnoho stran svoji politiku dělá tak, aby jejich výsledky byly vidět co nejdřív a nemyslí na budoucnost. Příkladem by nám mohl jít Wales, v němž mají pozici velvyslankyně pro budoucí generaci. Je to nestranický post zřízený ze státní sféry a jeho náplní je posuzovat různé kroky vlády z pohledu budoucí generace. Pro příklad: Ve Walesu měli stavět dálnici za asi 2 miliardy liber, na kterou bylo nutné vzít si půjčku. A tato velvyslankyně upozornila na to, že se jedná o půjčku, kterou budou splácet další generace, že za 20 či 30 let nebude tolik aut, která by dálnici využívala, poukázala na dopad na krajinu, a ačkoliv nemá pravomoc učinit politické rozhodnutí, vládu přesvědčila o tom, že tento projekt v současné době nemá smysl. Je to úžasný koncept, který by se podle mě měl zavést v každé zemi.
Které země jdou v zelené politice příkladem?
Wales (smích). A samozřejmě Německo a Skandinávské země, kde je podpora zelených stran mnohem vyšší. Německo je obecně vnímáno jako tahoun eko-sociální politiky a vypadá to, že Zelení by se tam již brzy ve volbách mohli dostat na první příčku.
Myslíš si, že nástup nové administrativy Joea Bidena změní globální přístup ke klimatické změně?
Snad ano, jeho administrativa bude diametrálně odlišná od předešlého prezidenta. Ačkoliv si myslím, že změnit přístup k tomuto problému bude konkrétně v USA velmi náročný, neboť zrovna tam je vidět velké rozdělení společnosti, ale věřím, že se globální přístup k zelené politice změní a doufám, že se nebude jednat jen o symbolický krok ze strany nového prezidenta Spojených států.
Zdroj: Osobní archiv Anna Gümplová
Vy jste vyzvali vládu k co nejbližšímu termínu konce využívání uhlí v energetice, nejpozději v roce 2030. Uhelná komise doporučila konec uhlí v roce 2038. Jaké jsou tvé argumenty pro to, aby k němu došlo o 8 let dříve. Je to technologicky a ekonomicky proveditelné?
Po tom všem, co jsem již řekla, to je asi trochu jasné (smích). Klimatická krize je reálná, projevuje se, vidíme to v našich lesích, víme, že se bude zhoršovat a musíme začít něco dělat. Pokud nebudeme reagovat, tak nás čekají katastrofické následky. Musíme to začít řešit politikou, nikoliv vysazením jednoho stromu. Konec využívání uhlí v energetice chceme vzít do vlastních rukou a chceme stanovit jasné datum, abychom nejpozději do roku 2050 mohli být uhlíkově neutrální země a aby tento krok měl co možná nejmenší sociální dopad, k čemuž potřebujeme jasný plán, který v současné chvíli nikdo nemá. Proč Uhelná komise doporučila konec uhlí v roce 2038? Nemá k tomu hotové žádné plány, podklady má rozpracované na pár stránek, nemá vyřešeno, co bude s lidmi, kteří tímto krokem přijdou o práci.
Jistě, odstup od uhlí jde ruku v ruce s rozvojem jiných sektorů, třeba i těch energetických. Stát by také mohl investovat do překvalifikace těch, kteří v uhelných dolech pracují a zároveň je nutné dodržet, aby se nesnížila životní úroveň horníků. Pokud nyní pobírají nějaký plat, tak je samozřejmě nelze obsadit na pozici, kde budou vydělávat o polovinu méně.
Pokud dnes někdo říká, že uhlí u nás vydrží dalších 20 či 30 let, tak prostě lže. Musíme lidem začít říkat pravdu, a to i těm, kteří v těchto sektorech pracují. Pro všechny je lepší, když dojde ke koordinovanému útlumu než k ukončení uhelných dolů takřka ze dne na den.
Ano, spolupráce ČSSD s ANO mi vadí, ale myslím, že sociální demokracie platí poměrně velkou daň za to, že ve vládě je.
Na sjezdu strany Zelených ses vyjádřila pro volební spolupráci s ČSSD. Jaké by vám to přineslo benefity? Proč s ČSSD chcete spolupracovat? Nevadí ti, že vládne s hnutím ANO?
Začnu od konce (smích). Ano, spolupráce ČSSD s ANO mi vadí, ale myslím, že sociální demokracie platí poměrně velkou daň za to, že ve vládě je. I když to tak nevypadá, tak je spousta politik, které ČSSD prosadila a jsou správné, ale často se o tom nemluví, nebo se to přisuzuje hnutí ANO. Nechci obhajovat sociální demokracii, podle mě měla vládu opustit nejpozději před dvěma lety.
Takže ano, vadí mi to, ale jsem přesvědčená o tom, že ČSSD, ať už půjde s námi, nebo sama, do další vlády s Andrejem Babišem (ANO) nepůjde. Babiš je hrobník sociální demokracie a ona to moc dobře ví. Koukám se do budoucnosti, ne do minulosti, a to co nás čeká – zdravotnická krize, ekonomická krize a krize klimatická, tak to je docela dobrý kombo. Poradit si s tím bude docela oříšek a je potřeba udělat to tak, aby netratili ti nejohroženější, aby hlasy ČSSD a Zelených byly v politice slyšet, a tím se obloukem dostáváme k tomu, proč spolu máme spolupracovat.
Reálně nám hrozí vláda ANO s ODS (SPOLU) nebo Pirátů a ODS (SPOLU). Největším nepřítelem zelené sociální politiky je ODS a pravicové, konzervativní strany. Vlastně i TOP09. Na dobu škrtů, omezování veřejné správy a veřejných služeb se ale musíme připravit tak i tak.
Spolupráce s ČSSD, která musí být založena na programu a idejích, jež jsou si velmi blízké, mi dává velký smysl. Jestli si myslím, že se ČSSD vždy chová podle svých zásad a idejí, které má na papíře? Ne, ale naskýtá se možnost spojit naše myšlenkové proudy a vykřesat z každé strany to nejlepší. Zelení mohou pomoci sociální demokracii dostat se politicky do 21. století, protože sociální politika musí být ekologická a Zeleným to naopak může pomoci posílit sociální témata, která sice máme, ale moc nám je lidé nevěří. Bude to těžké? Bude, ale věřím, že pokud se nám podaří sestavit kvalitní program, který bude zároveň vizionářský a propojíme to nejlepší z obou stran, tak máme šanci, která by mohla vést i k dlouhodobé spolupráci. Náš hlas v Poslanecké sněmovně je potřeba.
Zdroj: Osobní archiv Anna Gümplová
Co říkáš na rozhodnutí Ústavního soudu, který zrušil část zákona, jež diskriminovala menší strany?
Podle mě je to velmi správné a mělo se to stát už mnohem dřív. Jen soud zvolil nešťastné načasování. Chápu, že rozhodnutí muselo projít nějakými procesy, a proto se dostalo na řadu až nyní, ale je to nešťastné a opravdu to trochu vypadá účelově. Ale rozhodně si nemyslím, že to tak opravdu je.
Jak jsem již zmiňovala, volební systém není demokratický, pokud nás nutí rozhodovat se strategicky a ne srdcem. Ještě uvidíme, jak to všechno nakonec bude, jaká bude finální verze.
Zdá se, že po mnoha problémech týkajících se koronavirové krize to byla další velká rána pro premiéra Andreje Babiše (ANO). Co si myslíš o krocích Vlády v souvislosti s pandemií koronaviru?
V první vlně byla určitá chaotičnost a neznalost pochopitelná, protože jsme se ocitli v úplně nové situaci, na kterou nikdo nebyl připraven. Ale nyní, po roce života s Covidem-19, by už vláda měla vědět, co dělá a její kroky by již chaotické být neměly. Základem je komunikace a ta naprosto selhává. Opatření se mnohdy nedodržují, ale my nemůžeme lidem pouze říkat, co nesmí, musíme jim vysvětlovat, proč určitá opatření přijímáme a komunikovat, co platí, proč a na jak dlouho.
Mnohdy restrikce také vypadají účelově, druhá vlna koronaviru přišla v půlce září, ale s drsnými opatřeními se čekalo až po volbách. Ta se zavedla na měsíc, měsíc a půl, protože pak byly Vánoce a nechceš si znepřátelit své příznivce, takže na tvrdá pravidla najedeš zase po Vánocích. Je to chaos a mnoho opatření se přijímá polovičatě. Ono už jenom to, že se za posledního půl roku vystřídali tři ministři zdravotnictví, mluví samo za sebe.
Kde vidíš sebe samu a stranu Zelených za 5 let?
Ve vládě (smích). Věřím tomu, že ve spojení se sociální demokracií vytvoříme smysluplný a důvěryhodný projekt, který se dostane do Poslanecké sněmovny a usedne do opozičních lavic. Vybudujeme si reputaci a za 5 let budeme připraveni na to vést zemi a doufám, že budu u toho. Ale pokud to nevyjde, tak se i nadále budu věnovat umění ve veřejném prostoru v Galerii hlavního města Prahy (smích).
Říkají jim české Grety. Anička a Eliška bojují za ochranu životního prostředí
2. února 2021 v 10:45
