Více než měsíc strávili v temné jeskyni ve Francii.
Ve francouzské jeskyni Lombrives se uskutečnil speciální vědecký experiment. V rámci něj se 15 dobrovolníků (sedm žen a osm mužů) odhodlalo strávit celých 40 dní v izolaci od vnějšího světa.
V jeskyni se mohli spoléhat jen na vlastní biologické hodiny, žádné hodinky či smartphony si s sebou vzít nemohli. Projekt s názvem Deep Time stál 1,2 milionu eur a podle Guardianu je jeho cílem porozumět tomu, jak se lidé přizpůsobují drastickým změnám ve svém prostředí a životních podmínkách.
Dny počítali podle spánkových cyklů
Vědci dobrovolníky po celou dobu monitorovali. Sledovali jejich spánkový rytmus, mozkovou aktivitu, ale i vzájemné chování. Skupinka měla několik úkolů, které měla v jeskyni splnit, ale to, jak budou její členové trávit dny, bylo zcela na nich. Nemohli se řídit hodinami či sluncem, takže vše řídily biologické procesy.
Hlavní předpoklad vědců se naplnil: dobrovolníci zcela ztratili smysl o čase. Ředitel projektu Christian Clot pro Guardian řekl, že v den, kdy se dostali ven, měl dojem, že do jeskyně vešel před 30, ne před 40 dny. Jeden člen „posádky“ dokonce odhadl, že uběhlo jen 23 dní od začátku experimentu.
Nejtěžší bylo žít naplno v přítomnosti. Dobrovolníci neměli kolem sebe děti, nevzali si s sebou práci, a tak mohli naplno využít přítomnost. Matematik a instruktor jachtingu Johan Francois přiznal, že někdy měl až pudové nutkání z jeskyně odejít. Aby se udržel v kondici, každý den si zaběhl 10 kilometrů.
Skupina lidí žila v jeskyni ve stálých podmínkách: v temnu, při teplotě 10 °C a v pocitové vlhkosti 100 %. S vnějším světem její členové nebyli vůbec v kontaktu. Dny odpočítávali podle počtu spánkových cyklů a biologické hodiny řídily i to, kdy vstanou, kdy budou jíst a kdy půjdou spát. Dobrovolníci se museli nějak synchronizovat. Podle Clota bylo nejtěžší dohodnout si, jak budou pracovat na různých úkolech, a nastavit si i deadline bez mobilu nebo alespoň hodinek a kalendářů.
Až dvě třetiny skupiny si po uplynutí 40 dnů přály zůstat v jeskyni déle, aby mohly dokončit své úkoly. Jedna z žen se dokonce rozhodla, že mobil začne používat až o pár dní později, ať pro ni není návrat do online světa tak prudký.
Clot zdůraznil, že jelikož se svět mění, lidé se budou muset jeho změnám přizpůsobit. „Musíme se naučit lépe porozumět tomu, jak naše mozky nacházejí nová řešení, bez ohledu na situaci.“
Na projektu se spolupodílí i Human Adaptation Institute, francouzské Národní centrum pro studium vesmíru (CNES) a několik univerzitních vědeckých pracovišť.
