Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Krom hvězdných jmen, kterým se nedá vyhnout na žádném z hudebních serverů, letos vyšla také spousta skvělých rapových desek, které takovou pozornost nedostaly. Neznamená to ale, že jsou horší. Naopak! Podívej se, co ti možná v rapu uteklo, ale nemělo.
Letos zatím nejvíce chvály a pozornosti dostala zaslouženě poslední alba megahvězd Tylera the Creatora a J. Cola. V posledních dnech se také hodně píše o rozporuplné posmrtné nahrávce Pop Smoka, která je spíše kompilací slavných raperů vzdávajících mu holt na nedokončených tracích. A většina fanoušků žánru si nenechala ujít ani skvělé nové EP Vince Staplese. Troufám si ale říci, že letos vyšly výborné rapové desky, které spoustě lidí unikly. Nejsou za nimi tak zvučná jména, ale o to větší hudební poklady se v nich skrývají.
Rok 2021 byl ještě donedávna nekonečným pokračováním předešlého roku a jeho lockdownových opatření. Pro spoustu lidí tak poslech hudby byl důležitější než kdykoli dříve. Jako ideální způsob úniku před nepříjemnostmi oné podivné reality, kterou jsme žili. Studie po celém světě ukazují, že čas strávený poslechem muziky se pro část obyvatel v izolaci výrazně zvýšil. Např. výzkum ze Spojeného království ukazuje, že v demografii mladých lidí mezi 16 až 24 byl výrazný nárůst u téměř poloviny z nich, přičemž téměř všichni řekli, že jim to pomáhalo překonat těžké časy.
Zároveň ale bylo přirozené, že se posluchači spíše vraceli ke svým oblíbeným skladbám a deskám, které jim poskytují dlouhodobě komfort. Méně z nás se pouštělo v těchto krušných časech do objevování nové hudby. Přitom jí každý pátek vycházela spousta po celou dobu.
Vybral jsem několik rapových alb, která letos vyšla a jsou skvělá, přitom se jim nedostalo tolik pozornosti, jakou by si zasloužila. Léto je v plném proudu, a tak ber tento seznam jako takové menší doporučení, jak si ho zpříjemnit.
Zdroj: Vydavatelství: New Funk Academy; Black Canopy
Jones se proslavil v roce 2016 hitovou pop-rapovou skladbou Tropicana a dalších pět let od svého debutového alba pracoval na jeho pokračování. Chtěl se hlavně vyhnout tomu, aby z něj byl pouhý „one-hit wonder“. To se mu na této ambiciózní a epické desce daří víc než dobře.
Rapuje s obrovskou odvahou a upřímností o svém dětství a duševním zdraví, zatímco po celou dobu zůstává díky dynamickým beatům a funkovým podkresům zábavný a poutavý vypravěč. Jedny z nejchytlavějších rapových skladeb letoška jsou zároveň ty lyricky nejhloubavějších, což je kombinace, která se daří jen těm nejlepším interpretům.
Don’t Go Tellin‘ Your Mama doprovází obdobně silný experimentální film o tématech, která tu rozvádí: dospívání, afroamerická zkušenost, trauma, kriminalita a závislost. Ten sám Jones spolurežíroval a dokazuje to, že teprve třiadvacetiletý raper je nejen jedním z nejnadanějších interpretů dneška, ale tímto posledním opusem si už teď přivlastňuje místo jednoho z těch nejlepších.
„Myslím, že se konečně nacházím po tom, co jsem celý život hrál sám se sebou na schovávanou,“ rapuje hned v úvodním tracku. Pokud se teprve nachází, čekají nás ještě velké věci. Až se najde.
V médiích se často vtipkuje o tom, že si raper své jméno vybral skvěle, protože jako správný alchymista je schopný všechno proměnit ve zlato. Pokud Jones čekal na své pokračování pět let, Alchymista je oproti němu hyperproduktivní interpret. Jenom letos už vydal čtyři desky a z toho dvě výrazně doporučujeme.
Loni jich dokonce stihl pět, z toho jedna z nich bylo komerčně velmi úspěšné album Alfredo nahrané v kolaboraci s legendárním Freddie Gibsem. Mistr abstraktního rapu je aktuálně ve své nejlepší formě a úspěšně předává na pozadí unikátních instrumentálních kompozic verše o násilí, kapitalismu i drsné historii kolonialismu.
Intelektuální zkoumání současnosti a složitých otázek tu ale nepůsobí kostrbatě, naopak je přirozené a odsýpá, jako by šlo o klasické rapování o životě gangstera. K tomu mu dopomáhají jako vždy dokonalé spolupráce, tentokrát se silnými jmény undergroundu: po jeho boku je billy woods a Armand Hammer. A ukáže se i enfant terrible současného rapu, legendární Earl Sweatshirt. Pokud hledáš v žánru něco neobvyklého, právě jsi to našel.
Nezaslouženě zapadlé album plné bangerů. Pokud jsme se doteď nořili spíše v hloubavých vodách rapu, právě vplouváme do tradičního braggadocia. Ale jak už je na tomto seznamu zvykem, s jedním háčkem. CRIMEAPPLE je newyorský latino rapper, stalice tamní undergroundové scény, který bez mrknutí oka kombinuje angličtinu se španělštinou.
Dvojjazyčný rap sice není takovou výjimkou, ale tady se to děje s takovou grácií a do tak drsných beatů, že se posluchač občas nestačí nadechnout. Mistr tu jede klasickou flow o tom, kolik k*rev má najednou a jak na něj nikdo nemá, ale zároveň si uvědomuje absurditu takových zvolání a nejde pro vtip a nadsázku daleko. Letní deska se vším všudy, hýřící dobrou náladou a energií, i když vyšla už v březnu.
Další z řady důležitých jmen současného abstraktního rapu. Už čtvrtý rok po sobě vydal album první letní den, tedy 21. června. Kdoví, jestli to datum pro MIKA má nějaký mystický význam, ale rozhodně to potvrzuje, že je konzistentní v tvorbě.
Na pozadí divokého samplování všeho možného, včetně japonských popových hitů ze 70. let na nekonečném loopu, rapuje hlavně o zármutku, traumatech a hledání sebe sama. Ale do v zásadě veselé a hlavně vždy zajímavé hudby. Letošní Disco! je ale už jen podle názvu mnohem slunnější deska.
Není sice vyloženě šťastná, to bychom od MIKA chtěli moc, ale min. zní mnohem uvolněněji a hravěji. Konstruuje tu jakýsi epický velký tanec, který ale probíhá na oslavu konce světa. Nejtanečnější deprese letoška je rozhodně tohle Disco!
Za nás vůbec nejzábavnější album roku s jednou hitovkou za druhou. Asi nic jsem letos neposlouchal tolikrát a nedokážeme si představit, že to ještě něco překoná. Owusu není zas tak neznámé jméno, ale jeho poslechy se přeci jen pohybují spíš ve stovkách tisících než v milionech.
Čekáme ale napjatě, kdy si ho najde mainstreamovější publikum, protože rozhodně má na to být hvězdou. Australský raper tu kombinuje vlivy funku, jazzu, a dokonce i folku a punku. Nejenomže tu rapuje, ale také zpívá skvělým falzetem, a to vše na ploše necelé hodiny, která ale pocitově trvá celá tak max. patnáct minut.
Tracky se neúprosně střídají a každý má svůj vlastní unikátní zvuk. Jeho témata jsou někdy těžká (od toxických vztahů přes deprese až po systémový rasismus), ale přistupuje k nim s ironicky štiplavým humorem a hlavně, jeho hudba je extrémně chytlavá a nese s sebou vždycky onu dobrou náladu, kterou tak často v poslechu hledáme. Feel-good album s jedním z nejlepších rozchodových songů letoška a jednoznačně nejlepší skladbou o tom, jaké to je smát se navzdory tomu, že vám život vylámal všechny zuby. Rap, co lepí zlomená srdce a nakopnuté palce, protože nic tu není dostatečný důvod klopit hlavu k zemi.
Hvězda nezávislé scény tu potvrzuje status jednoho z nejzajímavějších textařů současného rapu. Mach na Pray for Haiti rapuje tak evokativně, že pozorného posluchače v podstatě provází specifickými místy, kde můžeme díky jeho dikci, flow a pečlivě zvoleným slovům vidět a cítit, jaké to v jejich fascinujících prostorách je.
Je to rap koncipovaný jako mapa po světě jeho tvůrce, ale také rap jako mapa po jeho vzpomínkách. Od minimalistických beatů se tu dostává ke grandiózním a brutálním kompozicím, které si skoro žádají křičet, aby bylo slyšet slova.
Mach je mistr všech druhů rapu, jaké si je možné představit a dopomáhá mu k tomu i výrazný hlas a talent na skládání alb jako celků. Pray for Haiti tak funguje jako celistvé vyprávění se začátkem a koncem, které ale nepřestává překvapovat a od prvního tracku posluchače chytí a už nepustí.
Mach se tu navíc konečně dostal díky ocenění Best New Music na Pitchforku a výrazně pozitivní recenzi od kritika a hudebního influencera Anthonyho Fantana k masivnějšímu publiku. Uvidíme, kam ho nově nabytá sláva, sic ve specifických kruzích, zavede. Já se na to každopádně budu těšit.
