Na příběh, který se začal psát 25. února 1957, Amerika jen tak nezapomene. První, kdo mrtvého chlapce našel, byl filadelfský pytlák, jenž měl v okolí pohozeného tělíčka nastražené pasti na pižmoně, ale protože se bál, že by mu je policie zabavila, nikomu o tom neřekl.
Podobný scénář se jen o pár dní později opakoval s vysokoškolským studentem Frankem Guthrumem, který projížděl okolím a v tom spatřil zajíce, jak se řítí do lesa plného pastí. Vozidlo proto zastavil, vyšel ven a uviděl mrtvého chlapce. Ani on však nechtěl mít co dočinění s vraždou a vyšetřováním, takže nález nenahlásil. Když se o pár dní později doslechl o případu ztracené čtyřleté dívenky Mary Jane Barker, jeho svědomí zafungovalo a zkontaktoval policii.
Výslechy a stopy, které nikam nevedou
Detektivové ihned rozjeli sérii výslechů, přičemž jako prvního prověřili studenta, který tělo našel, ale ukázalo se, že se žádného trestného činu nedopustil a má neprůstřelné alibi.
Vyšetřující tým tedy začal zkoumat krabici, v níž bylo tělo nalezeno a zjistil, že v ní byl převážen kočárek, který si v okolí zakoupilo pouze 12 rodin. Čtyři z nich se přihlásily dobrovolně a podstoupily výslech, dvě vypátrala policie, ale po zbylé polovině jako by se slehla zem. Deka také ničemu nepomohlo, neboť se jí ve Spojených státech prodalo tisíce kusů a detektivové začínali mít pocit, že hledají jehlu v kupce sena.
Filadelfská média natiskla 400 tisíc letáků vyobrazujících chlapcův portrét, média o pomoc s odhalením identifikace prosila veřejnost a místo nálezu znovu a znovu prohledávaly stovky lidí. Když pak rekruti policejní akademie narazili na mužskou modrou manšestrovou čepici, dětský šátek a mužský bílý kapesník s vyšitým písmenem „G“, vyšetřovatelům svitla naděje, ale opět se jednalo o slepou stopu.
Identita chlapce zůstala zahalena tajemstvím a detektivové nevěděli, kudy dál. V tom však patologové přišli s teorií, že podle ostříhaných nehtů, vlasů a jizvy v rozkroku, se mohlo jednat o chlapce, který byl vychováván jako dívka a policisté své hledání rozšířili i na dívky.
Tisíce teorií, ale žádná není ta pravá. Nebo ano?
To je přivedlo k pěstounskému domu, který se nacházel jen 2,5 kilometru od nálezu těla a který se netěšil dobré pověsti. Sousedé ho považovali za „zvláštní“ či „podivný“ a za hrozbu ho označila i jasnovidka, která byla k případu přivolána. Ta měla za úkol najít, odkud chlapec pochází a když přijela do Filadelfie, takřka na jistotu zamířila právě k tomuto pochmurnému domovu.
Vyšetřovatelé v něm našli kočárek podobný tomu, který měl být distribuován v inkriminované krabici firmy J.C.Penney, ale nejednalo se o stejný typ. Na prádelní šňůře v domě navíc visely deky připomínající tu, v níž bylo zabaleno tělo mrtvého chlapce, ale ani v tomto případě si policisté nemohli být jistí stoprocentní shodou.
Podezřelé bylo i to, že jedna z dívek z pěstounského domu se později provdala za svého pěstounského otce a lidé začali spekulovat, zda mrtvý chlapec není dílem nezákonné lásky. O tom byl nicméně přesvědčen i zaměstnanec úřadu soudního lékaře Remington Bristow, který se také zapojil do vyšetřování, ale po vyslechnutí pěstouna a jeho nevlastní dcery, s níž se muž oženil, musela policie připustit, že nemá přímé důkazy a nemůže vznést žádné obvinění.
Během několika následujících let se vyrojilo hned několik teorií, kdo je mrtvý chlapec. Někteří mluvili o záhadném muži, který v okolí skupoval byty a údajně se přiznal, že prodal svého syna. Jiný muž zase přišel s tím, že kolem inkriminované silnice projížděl a viděl dvě ženy, jak něco vytahují z auta, ale poznávací značku neznal, neboť se prý jedna z osob postavila přímo před ní.
Teorií bylo spousty, ale detaily neseděly a důkazy chyběly. Policie proto případ odložila, a to až do roku 2002, kdy se vyšetřovatelům přihlásila jistá Martha.
Rok 2002 přinesl nová odhalení. Případ však stále není uzavřen
Martha se tehdy nacházela v psychiatrické léčebně a svého ošetřujícího lékaře poprosila, aby jí spojil s filadelfskou policií, že jí musí něco říct. Ta pak v květnu roku 2002 přijela a ženu vyzpovídala. Martha tvrdila, že byla u vraždy malého chlapce, který se měl jmenovat Jonathan.
Vyšetřovatelé jejímu oznámení ale nevěnovali příliš pozornosti, neboť žena trpěla několika duševními chorobami, často si prý vymýšlela a dokud nezačala uvádět detaily, které policie nikdy nezveřejnila, jeho výpověď byla považována za vymyšlenou. Věrohodnosti jí však dodal i psychiatr, kterému Martha tuto příhodu pověděla už v roce 1989, ale aby chránil soukromí klientky, nemohl s ní jít na policii.
Svědkyně tvrdila, že její matka chlapce koupila v roce 1954 a dva a půl roku ho vystavovala extrémnímu fyzickému a sexuálnímu zneužívání. Jednou večer, když pak žena chlapce koupala, na tom prý nebyl fyzicky ani psychicky dobře a ve vaně vyzvracel fazole, které snědl k večeři. Právě fazole byly tou informací, kterou policie nikdy nezveřejnila, ale měla ji podloženou od patologa. Duševně nemocná navíc vyšetřovatelům nakreslila ponurý portrét chlapce, kterého měla její matka koupit a podle vyšetřovatelů se opravdu jednalo o zavražděného.
Chlapcova nevolnost prý matku rozčílila natolik, že ho ubila k smrti, ostříhala ho, aby ho nikdo nepoznal podle jeho krásných vlasů a převezla ho na náhodné místo, kde jeho bezvládné tělo v krabici pohodila. Martha místo, kde byl mrtvý chlapec pohozen, znala, neboť na něj jela spolu s matkou a pomáhala ji mrtvolu vyložit z auta. Prý u nich dokonce zastavil muž a matka Marthě poručila, aby se postavila před poznávací značku auta a nikdo je tak nevypátral.
V tu chvíli si policie vzpomněla na výpověď muže, který měl jet kolem a vše jí do sebe začalo zapadat. Popis muže, od kterého měla matka malého Jonathana koupit, prý odpovídal majiteli bytů z okolí, který měl svého syna prodat k převýchově. Toužil po dívce, což mu nebylo splněno a pokusu o předělání chlapce na dívku odpovídala i jizva v tříslech.
Ač se zdá, že tato teorie by mohla být tou pravdivou, do oficiálního spisu se nikdy nedostala a vrah tak nikdy nebyl dopaden. Matka byla po smrti, muž, který měl prodat svého syna také a policie neměla žádné důkazy k uzavření případu.
Neznámé dítě Ameriky
Údajný Jonathan je nyní pohřben ve Filadelfii, pod bezejměnným hrobem a na jeho náhrobku se píše: „Neznámé dítě Ameriky.“ Případem se i nadále zabývají amatérští detektivové a milovníci záhad, ale zdá se, že tato mysteriózní vražda nikdy nebude rozluštěna.
„Přál bych si, abych mohl na náhrobek dát nějaké jméno. Kromě mých vlastních dětí je to ta nejdůležitější věc v mém životě,“ prohlásil v roce 2002 vedoucí detektiv Augustine.
