Detektivové při prvním ohledání u muže našli pouze nepoužitou jízdenku na vlak a na autobus pryč z města, hřeben původem z USA, poloprázdný balíček žvýkaček, krabičku cigaret a zápalky. Na nálezu mrtvého těla nebylo tedy nic divného, dokud se v roce 1959 nepřihlásil další svědek, který údajně na pláži Somerton Park viděl noc před nálezem těla dobře oblečeného muže, jak na ramenou nese tělo.
Kdo je Somertonský muž? Jeho totožnost je dosud neznámá
Tvz. Somertonský muž byl britského vzhledu, bylo mu zhruba 45 let, byl ve špičkové fyzické kondici a jeho lýtkové svaly dokonce naznačovaly, že se mohlo jednat o tanečníka provozujícího balet či jinak sportovně založeného jedince.
Ani oblečení nesignalizovalo, že by tělo mohlo patřit tulákovi bez domova. Zesnulý byl oblečen do bílé košile, kravaty, hnědých kalhot, ponožek, naleštěných bot, pleteného svetru a trendy dvouřadového sakra amerického střihu. Zvláštní však bylo, že na oblečení byly odstřiženy cedulky a muži chyběl klobouk a peněženka včetně dokladů.
Policisté proto usoudili, že se jedná o sebevraždu, ale již brzy museli uznat, že se pletou.
Příčina smrti neznámá
Ač se tamní detektivové domnívali, že příčinou smrti byla sebevražda, výsledky soudní pitvy jim jasně ukázaly, že nemají pravdu a musí rozlousknout pořádně zapeklitý případ vraždy.
Drobné cévy v mozku byly překrvené, stejně jako hltan, jícen byl zbarven doběla a patologové také našli vřed uprostřed sliznice. Překrvená byla i játra a žaludek, který byl plný krve, což vedlo až ke krvácení do mozku. V žaludku pak kromě krve byly objeveny i zbytky paštiky, kterou muž snědl zhruba tři až čtyři hodiny před smrtí, ale žádná cizí látka v těle nalezena nebyla.
„Jed, který jsem navrhl, byl barbiturát nebo rozpustné hypnotikum,“ uzavřel výsledek pitvy doktor Dwyer, podle kterého byl muž otráven, avšak není jisté jak, čím a kdy.
Koroner tak detektivům příliš nepomohl a nikdo tak i nadále neznal totožnost muže ležícího na pitevním sále ani příčinu jeho smrti. Vyšetřující policisté se pak poprvé během svojí kariéry setkali s tím, že tělo nalezeného muselo být nabalzamováno, aby se s ním mohlo pracovat i v budoucnu.
Záhadný vzkaz v kapse mrtvého i nerozlousknutá šifra
Po více než měsíci od nálezu mrtvého těla se v úschovně na nádraží poblíž místa činu nalezl kufr, který tam ležel již několik týdnů. Uvnitř kriminalisté objevili oblečení, které odpovídalo velikosti zesnulého. To mělo odstřižené cedulky, stejně jako to, které měl mrtvý muž na sobě.
V zavazadle mimo jiné byla souprava na šití, jež se prodává pouze v USA a která se používá k úpravě kalhot patřících zesnulému. Mnoho stop tak začalo poukazovat na Spojené státy a vyšetřování nabralo mezinárodní rozměr.
Nikdo nevěděl, co hledá, kdo je zesnulý muž a případ se začal zamotávat čím dál více. Když policisté důkladně prohledávali obsah kufru, v jedněch z kalhot našli tajnou kapsu, v níž byl srolovaný malý lísteček s nápisem: „Tamám Shud“.
Na policejní služebnu ihned přijeli pracovníci knihovny, kteří nápis přeložili a zjistili, že fráze „konec“ pochází z perštiny a nachází se na poslední stránce Rubáijátu Omara Chajjáma. Vyšetřovatelé ihned začali pátrat po výtisku knihy, ze kterého byla stránka vytržena a poté, co byla výzva zveřejněna i v médiích, se výtisk podařilo najít a detektivům svitla naděje, že se jim záhadný případ možná přeci jen podaří vyřešit.
Žádné dostupné zdroje však přesně neříkají, jak se policistům podařilo výtisk získat. Někteří tvrdí, že ho na služebnu přinesl svědek, jiní popisují, že kniha byla nalezena v neuzamčeném autě poblíž místa činu.
Na hřbetu knihy, jejímž obsahem je poslání, že by člověk měl žít naplno a neměl by litovat toho, že život skončí, se navíc objevila několikapísmenná šifra (WRGOABABD, MLIAOI, WTBIMPANETP, MLIABOAIAQC a ITTMTSAMSTGAB). K rozluštění kódů byli přivoláni odborníci, kryptografové i amatérští milovníci záhad, avšak nikomu z nich se šifru nepodařilo rozlousknout a komisaři ji tak označili za „nesmyslný výplod narušené mysli.“
Kromě toho se však na stránce v knize našlo i telefonní číslo, které detektivy nezavedlo do slepé uličky, ale přivedlo je k Jessice Thomson.
Láska dvou špionů, která skončila smrtí. Nebo ne?
Sedmadvacetiletá zdravotní sestra Jessica Thomson, která bydlela jen 400 metrů od místa nálezu těla, vypověděla, že knihu Rubáiját sice zná, ale svou kopii půjčila kamarádovi, což policisté také prověřili a zjistili, že žena mluví pravdu. O nalezeném těle na pláži prý nic nevěděla, nechtěla vědět a do vyšetřování vůbec nechtěla být zapojena.
Detektiv O’Doherty však ženě nevěřil a stále tvrdil, že ve chvíli, kdy zdravotní sestře ukázal odlitek tváře mrtvého, zbledla a vypadala, že každou chvíli omdlí. Vyšetřující přesto nakonec usoudili, že žena zesnulého opravdu nezná a svědkyni nechali jít. V roce 2014 pak dcera Jessicy Kate Thomson uvedla, že její matka mrtvého znala, ale víec případ odmítla komentovat.
Mnozí pak naznačují, že zavražděný mohl být špion. Ostatně tomu odpovídá i tajný vzkaz zašitý v kalhotách, nerozluštitelná šifra, chybějící doklady a tajemná smrt. Kate Thomson navíc v jednom z rozhovorů řekla, že má podezření, že i její matka byla sovětský agent a napojení na ni a mrtvého by tak bylo celkem snadné.
Její tvrzení celý případ zamotává ještě více, neboť Jessica Thomson neměla pouze dceru Kate, ale také syna Robina. A tím se dostáváme k velmi zajímavé části. Somertonský muž měl vzácnou genetickou poruchu s názvem hypodoncie, která se vyskytuje pouze u 2 % běžné populace. Tu má ovšem i syn Robin a šance, že by se jednalo pouze o náhodu, byla odhadnuta na 1:10 000 000 až 1:20 000 000.
Kate Thomson navíc měla podobné rysy, jako zesnulý a existuje tak teorie, že Jessica Thomson měla poměr se zavražděným, ze kterého vzešly i dvě děti, kterým však nikdy neřekla pravdu.
Nejzáhadnější případ historie, který stále trápí detektivy z celého světa
Stále však neznáme totožnost muže, ani důvod a proč ho někdo otrávil. Během několika let se vyšetřování ujali mnozí lidé, včetně profesora Dereka Abbotta z Adelaidské univerzity, který dokonce navrhl exhumaci těla k DNA testům, ale ani jemu se nepodařilo najít rodinu zesnulého, případně zjistit příčinu smrti, neboť exhumace byla zamítnuta Kate Thomson.
V říjnu roku 2011 se pak případu ujala prokurátorka Vickie Chapman, která exhumaci povolila a strany, které měly o DNA testy zájem, si je ale musely zaplatit ze svého. Exhumace pak byla provedena 19. května 2021 a ač výsledky analýz zatím nejsou známy, možná se konečně povede vyřešit tuto záhadu, která mnohé trápí již od roku 1948.
„Technologie, které máme nyní k dispozici, jsou zjevně o několik světelných let dál než techniky, které byly k dispozici v době, kdy bylo toto tělo koncem 40. let 20. století objeveno. Při testech využijeme všechny dostupné metody, abychom se pokusili tuto dlouhotrvající záhadu uzavřít,“ nechala se slyšet doktorka Anne Coxon z forenzní vědy v Jižní Austrálii.
