- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Posluchačky se stávají následkem jejich podcastu opatrnějšími. Dávají si pozor na Tinder i na cestování stopem.
V čem se ženské vražedkyně odlišují od mužů a má smysl bránit se proti pachateli, nebo je lepší prostě utéct? I o těchto věcech jsme si povídali se zakladatelkami podcastu Opravdové zločiny. Díky němu se přes fanoušky dostaly i ke kresbě českého masového vraha Jiřího Popelky, který chodil s matkou jejich posluchačky do třídy.
Lucie Bechynková a Barbora Krčmová nám dále prozradily, které české a mezinárodní případy je nejvíce zaujaly, a vysvětlily, proč se nechtějí věnovat vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Řekly nám také o tom, jak je posluchači informují o vrazích, kteří se dostali na svobodu a pracují pod změněnou identitou.
- Jak pracují s tím, když odhalí změněnou identitu propuštěného vraha.
- Zda plánují navštívit vězně a místa činu některých vražd.
- Proč nebudou řešit případ Jána Kuciaka.
- Jak dbají na opatrnost a kontrolují si vzájemnou polohu, když jde jedna z nich na neznámé místo.
- Zda někdy plánují nechat práce v Evropě 2, aby se naplno věnovaly podcastu.
Ve vaší knize Opravdové zločiny najdeme vyjádření kriminalisty, právničky a vězeňského dozorce. Dělali na některém z případů, které jste řešily v knize nebo v podcastu?
L. B.: Ne, ne. V knize jsou pouze zahraniční případy, takže jsem s nimi dělala rozhovor o různých zajímavostech z jejich práce. Kriminalista popisoval zákulisí trestných činů a dozorce mi vysvětloval, jak to chodí ve vězení, jak fungují jednotlivé skupiny a tak dále. Je to podobné, jako když se člověk dívá na Vis a vis na Netflixu (španělský seriál z prostředí vězení — pozn. red.).
Právnička studovala kriminalistiku, měla například množství zážitků z patologie. Pouze ona ale v knize vystupovala pod svým vlastním jménem, dozorce i kriminalista mě požádali, abych jejich identitu změnila.
Když jsme v okolí, kde našli mrtvolu, tak se určitě jdeme podívat. Ale více času bychom tomu věnovaly asi až v důchodu jako Jessica Fletcher.
Co konkrétně vás na rozhovorech s touto trojicí nejvíce zaujalo?
L. B.: Dělaly jsme na několika případech, kdy pachatelé ublížili ženám, a tak mě zajímalo, jaké jsou naše možnosti obrany. Policista mi říkal, že mohu chodit na všechny druhy sebeobrany, ale ve finále je vždy nejsnadnější uprchnout. To mě osobně překvapilo. Slzný sprej i nožík v kabelce se podle něj mohou v konečném důsledku obrátit proti nám a nejúčinnější je střelná zbraň. Ale v případě obrany se pak z právního hlediska velmi těžko zkoumá, zda šlo o sebeobranu.
Zvažujete napsat i knižní pokračování?
L. B.: Právě tento týden mám sezení s vydavatelstvím. A mohu prozradit, že zvažuji vyzpovídání některých vězňů.
Dosud jste s vězni nekomunikovaly — ať už osobně nebo písemně?
L. B.: Ne, protože jsme dosud neměly potřebu. Ty velké české případy jsou podle nás již dostatečně dobře zpracované. Bylo by také skvělé navštěvovat i místa činu, tak jak to dělal Josef Klíma (český investigativec — pozn. red.), ale na to nemáme čas.
B. K.: Mě by to nesmírně lákalo. Rada bych takovýmto způsobem prozkoumala například i orlické vraždy.
L. B.: Když jsme v okolí, kde našli mrtvolu, tak se určitě jdeme podívat. Ale více času bychom tomu věnovaly asi až v důchodu jako Jessica Fletcher.
B. K.: Kdybychom se do toho zakously naplno, tak by to šlo, ale potřebujeme i trochu volného času, který nám už dost zaplňuje podcast. Když bude zase méně práce, možná se do toho pustíme.
Pachatel brutálním způsobem zaútočil na muže v autobuse. Vozidlo zamkl a před dalšími spolucestujícími začal svou oběť pojídat. A oni se na to museli dívat.
Ve svém podcastu jste zpracovaly již přes 150 případů. Který český případ se vám zdá nejděsivější?
B. K.: Za mě je nejhorší, když jsou oběťmi děti. Takové vrahy bych pověsila do průvanu. Například takový Vladimír Lulek nebo strýček Hubert.
L. B.: A to jsou ještě takové méně známé případy. Lidé si spíše vzpomenou na Kajínka nebo vraždu Mrázka.
Hubert Pilčík – usvědčen z pěti vražd.
Jiří Kajínek – odsouzen za dvě nájemné vraždy, prezident Miloš Zeman mu v roce 2017 udělil milost..
František Mrázek – bývalý člen českého podsvětí, v roce 2006 ho zabil nájemný vrah.
A který mezinárodní případ vás zaujal nejvíce?
L. B.: Já mám v hlavě stále Stevena Averyho, o kterém je i dokument na Netflixu s názvem Making a Murderer. Je to nespravedlivě odsouzený muž, který sedí už skoro 25 let a jeho případ stále pokračuje. Na mě nejvíce působí ti nespravedlivě odsouzení vězňové.
B. K.: A mě spíš zajímají vraždy. Nedokážu říci jednu nejvýraznější, ale nedávno mě zaujal jeden případ. Pachatel brutálním způsobem zaútočil na muže v autobuse. Vozidlo zamkl a před dalšími spolucestujícími začal svou oběť pojídat. A oni se na to museli dívat. To byl takový extrém. Vrah se volal Vince Li.
Věnujete se i kriminálním případům ze Slovenska?
B. K.: Ano, nedávno jsme se například věnovaly Horehronskému rozparovači.
L. B.: Lidé nás navíc žádají, abychom zpracovali kauzu Jána Kuciaka.
B. K.: Do toho se ale pouštět nebudeme.
Proč ne?
B. K.: Je to příliš tenký led a nechceme do toho zabřednout.
Někdy nám řeknou i o tom, že vědí, kde bydlí propuštěný vrah a pracuje pod jiným jménem.
Dokázaly byste uvést i příklad ženy kriminálnice, který vás šokoval? Násilná trestná činnost se pojí především s muži, takže těch žen je značně méně.
B. K.: Například Fabianová, Fikáčková nebo Čubirková. Není jich tolik jako mužů, ale také bychom jich mohly jmenovat dost.
Marie Fikáčková — zdravotní sestra, zabíjela novorozence.
Irena Čubirková — zabíjela své partnery.
Vidíte velké rozdíly mezi vrahy mužského a ženského pohlaví?
B. K.: Ano, hlavně co se týče motivu. U žen je málokdy sexuální.
L. B.: Většinou to bývá pomsta. Ale i ženy umí být skutečně brutální. Například jsme řešily italskou sériovou vražedkyni Leonardu Cianciulli, která z obětí dělala koláčky, aby uživila svou rodinu. Zdá se mi však, že ženy většinou bývají takové černé vdovy, které zabijí několik manželů kvůli pojistkám, nebo se zamilují a nechce se jim rozvádět.
B. K.: Ale neměly jsme mnoho žen kanibalek. Mohu uvést příklad ženy, která uvařila hlavu svého manžela, ale takových je skutečně málo.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak se dostaly ke kresbě českého masového vraha.
- Jak přestaly jejich posluchačky randit na Tinderu nebo stanovat o samotě, protože už jsou opatrnější.
- Proč si myslí, že je poslouchá více žen.
- Proč Lucie zažila při práci na podcastu několik psychických zhroucení.
- Proč někteří lidé kritizují podcast za jeho odlehčenost.
