Přinášíme ti šestý a zároveň poslední díl seriálu, ve kterém ti představujeme všech 46 českých vrahů odsouzených na doživotí.
I v České republice se najde několik desítek vrahů a recidivistů, kteří byli za své brutální činy odsouzeni k doživotí. Dnes ti přinášíme poslední díl seriálu Po stopách českých zločinců odsouzených na doživotí, v němž ti představíme poslední čtveřici nejbrutálnějších vrahů Česka.
„Nedá se nic dělat, děvenko,“ řekl Jaroslav Malý a střelil matku novorozence do hlavy
Už před první vraždou byl Malý sedmkrát souzen, a to především za výtržnosti, kterých se dopouštěl už na základní škole. Napadl průvodčího vlaku, urážel SNB a v 17 letech dostal první podmínku, když postřelil mistra vzduchovkou do břicha. Když ho pak soudkyně poslala na třicet měsíců do vězení, bral to jako křivdu a od té doby nemyslel na nic jiného než na pomstu.
Soudkyni i policistu, který byl u případu, chtěl zabít. V případě muže zákona se ale bál rychlého dopadení a soudkyni zachránilo život to, že Malému někdo řekl, že je již mrtvá. „Až teď, když jsem byl ve vazbě, jsem zjistil, že ta mrcha žije. I po těch třech vraždách bych jí šel zastřelit a vyvraždit rodinu,“ řekl později.
„Plánoval jsem, jak do jejího bytu vlítnu a vystřílím celou její rodinu, samozřejmě i s ní. Potom jsem chtěl dát na podlahu nebo na stůl svíčku a pustit plyn, aby to tam všechno vylítlo do vzduchu,“ stojí v protokolu. Malý se chtěl mstít, chtěl ublížit veřejně činným osobám, policistům, komunistům, ale věděl, že tento cíl je nereálný. Svou zášť se proto rozhodl vybíjet na nevinných. „Já jsem prostě musel někoho zastřelit. Sice sám jsem ještě nevěděl koho a kdy, ale byl jsem si jist, že to brzo musím udělat,“ uvedl u výpovědi.
První vraždy se Malý dopustil 21. října 1986, když odjel do Prahy a v Bělehradské ulici si vytipoval bytovku, na jejímž každém patře byl pouze jeden byt. Na zvonku si pak podle titulu vybral svoji oběť, neboť se domníval, že právě komunisté mají titul a zazvonil.
„Vyšla asi padesátiletá paní. Hned jak otevřela, jsem zvedl revolver a asi ze vzdálenosti jednoho metru jsem ji střelil do hlavy. Ona se zvrátila a padla na záda do místnosti,“ popsal první vraždu Malý. V bytě se nacházel i její 71letý, vážně nemocný manžel, kterého Malý také střelil do hlavy. Obětem pak přelepil ústa kobercovou páskou, znovu je střelil do hlavy, byt vykradl a utekl. „Kdyby bylo v bytě pět osob, všechny bych je zastřelil,“ přidal k výpovědi.
Jen o týden později se Malý vydal do Ústí nad Labem, kde se dopustil další vraždy. Zazvonil na náhodný byt, v němž zrovna byla 24letá dívka, která přijela navštívit své rodiče. „Ihned, jak se objevila, jsem vystřelil. Mířil jsem na hlavu. Také jsem ji do hlavy trefil. Ona spadla, seděla v chodbičce na podlaze, opřena zády o zeď, z hlavy jí tekla krev a byla v bezvědomí,“ popsal třetí vraždu Malý. Žena se jen po pár minutách probrala a Malého začala prosit, aby ji nezabíjel, že má malé děti. Vrah byl však odhodlaný zabíjet. „Mrtvý nemluví, nedá se nic dělat, děvenko,“ řekl a ženu usmrtil dvěma výstřely do hlavy.
Policie nezahálela a vraha takřka okamžitě dopadla. „Chcete vidět trojnásobného vraha, tak to jsem já,“ smál se Malý, když ho navštívili soudní znalci. Nějakou dobu pak strávil i v pražských Bohnicích, kde si ostatní buď dobíral anebo na ně slovně útočil. „Psychopatická osobnost. Má velice malý smysl pro realitu, k okolnímu světu je nepřiměřeně kritický, emočně labilní, má tendence k výbušnosti, není schopen soucitu, postrádá morální zásady, je těžce agresivní, má tendence k paranoidnímu zpracování situací,“ říkali o Malém odborníci.
Soudkyně Jaroslava Maternová případ Malého označila za nejpříšernější, se kterým se kdy setkala a brutálního vraha odsoudila k trestu smrti, k němuž nakonec nedošlo. „Chřupne vaz a je konec,“ smál se Malý, že to pro něj bude vykoupení.
Ani ve vězení však nenabyl klidu a v roce 1989 dohnal svého spoluvězně k sebevraždě. Nakonec se i on sám k sebevraždě uchýlil, avšak nikoli proto, že by svých činů litoval, ale proto, že měl revmatické potíže a bolesti, s nimiž nadále odmítal žít.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
125 Kč 25 Kč
Máš již předplatné?
Přihlásit se
Dočíst článek
Poslat sms
Pošli SMS na 90211 s textem CLANEK 103200 a dočti tento článek.
Cena SMS za otevření článků je 89 Kč s DPH.
Jak to funguje?Po odemčení získáš
Přístup k prémiovým článkům
Přístup k benefitům
Např.:
100 % zľava na lístok na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 30 % zľava na ročné predplatné Rejoy
nebo 20 % sleva na nákup v The Streets
Zobrazit všechny (9)
Karel Šťovíček se dvojnásobného znásilnění a vraždy dopustil v roce 2020. Jedná se zatím o posledního Čecha odsouzeného k doživotí
Šťovíčka Krajský soud v Hradci Králové poslal za mříže teprve v roce 2021. Jeho první obětí byla pětatřicetiletá žena z Jablonecka, která se s brutálním vrahem seznámila v hospodě U Alenky, odkud s ním odešla do nedalekého parku u základní školy. Tam ji Šťovíček znásilnil, několikrát udeřil lahví od vína do hlavy, rdousil rukama, a nakonec ji uškrtil ledvinkou. Její tělo bylo nalezeno 27. července náhodným kolemjdoucím u vyhlídky u Rovenska pod Troskami v Českém ráji a policie takřka ihned věděla, že hledá nestvůru.
Jen o pár dní později, 5. srpna, Šťovíček udeřil znovu. Jeho oběť opět našel náhodný chodec, a to na jezu řeky Jizery v Turnově. I druhou ženou měl podle kriminalistů vrah znásilnit, načež ji zadusil popruhem od kabelky. „Vzhledem k tomu, že k oběma případům došlo za nejasných okolností a nebylo tedy možné vyloučit cizí zavinění, převzali si jejich prověřování liberečtí kriminalisté. Po nashromáždění potřebných důkazů obě události kvalifikovali jako zvlášť závažné zločiny vraždy,“ uvedl policejní mluvčí Vojtěch Robovský.
Kriminalisté Šťovíčka zadrželi jen pár hodin po objevení druhého těla, dali ho do vazby a vrah se ke všemu doznal. Od soudu pak odešel s doživotím. „Moje vyjádření je teda, že se cítím vinen,“ řekl vysoký a svalnatý Karel Šťovíček.
V minulosti byl odsouzen za znásilnění sedmileté školačky. Jen o pár let později Jiří Mlíka brutálně zabil seniorku, které do krku vařečkou našťouchal hadr
Jiří Mlíka se prvního trestného činu dopustil již v roce 1986, kdy pohlavně zneužil jednu dívku. V roce 1995 byl pak odsouzen v Německu, kde se pokusil znásilnit dvě ženy a jen o pár lety později byl na 12 let odsouzen za pohlavní zneužití a pokus o vraždu sedmileté školačky. I přes všechny tyto závažné činy byl propuštěn na svobodu a žádná náprava se nekonala.
Muž v červené bundě, jak zněl jeho popis, 21. února 2012 brutálním způsobem zavraždil seniorku. Smutné je i to, že v době činu měl Mlíka být v ochranné sexuologické léčbě, ale potuloval se po ulicích a vybíral si své oběti. Zavražděné ženě v Moravanech na Pardubicku se vloupal do bytu pod záminkou kontroly stavu vodoměru. Jakmile byl uvnitř, začal ji škrtit a do krku jí vařečkou našťouchal hadr na nádobí. Z bytu si pak odnesl tisíc korun, nechal za sebou udušenou ženu a vlakem se vrátil zpět do léčebny na Litoměřicku.
Policistům se podařilo získat záznamy z bezpečnostních kamer na hlavním nádraží, šli tedy takřka na jistotu. Mlíka sice tvrdil, že se žádné vraždy nedopustil a že vlastně ani nikdy v Moravanech nebyl, ale usvědčila ho výpověď svědkyně a také nález jeho DNA pod nehty zavražděné. Soud byl nemilosrdný a Mlíku odsoudil na doživotí.
Zdravotník Petr Zelenka chtěl zkusit, co heparin udělá s lidským tělem. Zabil 7 osob a 10 dalších pacientů se usmrtit pokusil
K prvním vraždám došlo v roce 2006, kdy na anesteziologicko-resuscitačním oddělení v nemocnici Havlíčkově Brodě zemřelo několik pacientů. Příčinou bylo zvýšené krvácení, avšak vzhledem k tomu, že se jednalo o pacienty, kteří měli krvácivé projevy již v minulosti, jejich smrt nevyvolala žádné větší podezření. Když však zemřelých přibývalo, začal se jejich úmrtím zabývat primář oddělení Pavel Longin a došel k závěru, že příčinou smrti může být podání heparinu, což později potvrdil i laboratorní rozbor krve jednoho z pacientů.
Longin si proto čas úmrtí porovnal se službami zaměstnanců a výsledky ukázaly na Petra Zelenku. Primář o zjištění informoval nemocnici, ta zdravotníka propustila a podala na něj trestní oznámení. Policie začala případ ihned vyšetřovat a zjistila, že zemřelým pacientům byl opravdu podáván heparin, a to velmi obezřetně. Zelenka si vybíral oběti, které byly v bezvědomí či v umělém spánku a nebezpečnou látku jim aplikoval vždy až na konci směny, aby se zdravotní komplikace objevily až u nástupu té další.
Již během přípravného řízení se však Zelenka doznal a řekl, že prvního pacienta usmrtil, neboť chtěl vědět, co heparin udělá s jeho tělem. Další pacientce pak nebezpečnou látku podal ve chvíli, kdy nestíhal péči o ni a rozhodl se jí zabít. Během soudního procesu svoji výpověď několikrát změnil s tím, že k původnímu přiznání byl násilím donucen policií. Soud, který proběhl v roce 2008, shledal heparinového vraha vinným ze sedmi vražd a deseti vražedných pokusů, za což mu byl udělen doživotní trest.
