Českou republiku lze považovat za poměrně bezpečné místo k životu. Možná tě proto překvapí, že i u nás najdeš 46 mužů a žen odsouzených na doživotí. Tyto vrahy ti postupně představujeme v našem krimi seriálu. Dnes se podíváme na další šestici nebezpečných zabijáků, jejichž chování tě dost možná znechutí.
Černý se narodil v roce 1965, před revolucí se vyučil zedníkem a působil také jako vekslák. Již ve svých dvaceti letech byl několikrát trestán za krádeže a není proto divu, že ho cesty přivedly až ke Kopáčovi a dalším členům Orlického gangu.
K první vraždě došlo v dubnu 1991 a obětí byl Aleš Katovský, kterému Kopáč dělala bodyguarda, čímž si získal jeho důvěru. Orličtí vrazi tak sestavili plán, jak Katovského dostat na samotu, kde ho v autě Černý střelil do hlavy, tělo odvezli na skládku, zabalili do role pletiva, uložili do kufru auta a odjeli na Žďákovský most pod přehradou Orlík, odkud pak tělo shodili do vody. Tímto krutým činem si „vydělali“ 800 tisíc korun a radovali se, že konečně našli způsob, jak rychle přijít k penězům.
K druhé vraždě došlo hned o rok později a zabit při ní byl číšník a přistěhovalec z Kosova, Leorent Lipoveci. Gang s ním naplánoval obchod a když Lipoveci nedával pozor, Černý ho střelil do hlavy. Právě tehdy další z kompliců, Kuna, přišel s nápadem, jak se zbavit mrtvoly v sudu pomocí louhu. Připravil si sud, do něj nacpal mrtvého, nasypal na něj louh, vše zalil vodou a sud zavařil. Orličtí vrazi pak nasedli do Avie a odjeli Žďákovskému mostu, kde ho, stejně jako Katovského, shodili do vody.
Muži takto postupně vykonali pět vražd, přičemž jednu z nich provedl Černý sám, a proto si také jako jediný vyslechl verdikt doživotí. Nad vraždícím gangem se začala stahovat mračna v roce 1993, kdy policie obdržela anonymní zprávu o ztrácejících se podnikatelích.
První stopu nahlásil autobazar, který zakoupil auto od Černého a na sedadle našel zbytky krve. Následně z podsvětí přišla informace o pohřebišti podnikatelů na dně nějaké přehrady a podle informací z autopůjčovny bylo dopátráno, že by se mohlo jednat právě o Orlík. Když policie nalezla dva sudy s lidskými ostatky a tělo zabalené v pletivu, Kopáč se psychicky zhroutil a rozhodl se spáchat sebevraždu.
Přivolal policii, s níž odmítal jakkoliv spolupracovat a po tříhodinovém vyjednávání se při zatýkání dokonce střelil do rozkroku. Nakonec se však doznal a v přiznání, které se stalo hlavním důkazem případu, svalil vinu na Černého.
Nevýrazný mladík Jaroslav Hejna s tajným životem masového vraha zmasakroval tři osoby
Jaroslav Hejna byl poměrně nevýrazný, třiadvacetiletý mladík, který údajně poctivě studoval, navštěvoval své milující rodiče a v kruhu přátel ho měli všichni rádi. Realita však byla naprosto odlišná a nikdo netušil, že Hejna chodí za školu a místo studia si buduje kariéru ve zločineckém podsvětí. Tam se seznámil s mužem, s nímž udržoval intimní vztah a který mu pomohl obstarat střelnou zbraň. Nabytí moci se Hejnovi zalíbilo a svoji novou pistoli se také rozhodl hned vyzkoušet.
V září roku 2003 zastřelil ranou do hlavy třiačtyřicetiletého muže vietnamské národnosti, okradl jej o mobilní telefon a zlatý šperk a spolu se svým kumpánem Markem Dohnalem tělo zakopal. Podobně se odehrávala i druhá vražda, kdy na své chalupě usmrtil třicetiletého podnikatele, opět střelnou zbraní, opět ranou do hlavy. Touto vraždou se Hejna navíc obohatil o auto a s likvidací těla mu opět pomohl kamarád Dohnal. Poslední a třetí vraždu Hejna spáchal v Praze, kde dvěma ranami neznámým předmětem do hlavy usmrtil šestapadesátiletého muže, kterého poté okradl o elektroniku, starožitnosti i hotovost.
Další vraždu již naštěstí nestihl, neboť byl dopaden policií a v roce 2004 si vyslechl rozsudek, podle něhož si měl ve vězení posedět pouhých 25 let. Odvolací soud ho však označil za vysoce společensky nebezpečného a sáhl po výjimečném trestu doživotí. Jaroslav Hejna však stále věří v podmínečné propuštění a z věznice si platil studium na soukromé škole, složil maturitu a připravuje se na návrat do normálního života.
Ivan Roubal, chovatel prasat a bezcitný zabiják
Psal se rok 1994, když pražští policisté vyjížděli k bytu v ulici Pod Zvonařkou, kde někdo brutálně zavraždil dvě osoby. Mrtvoly byly nalezeny svázané do kozelce, kolem krku měly natažené smyčky a jediným přeživším byl taxikář Jiří S., který se dokázal vyvléct z pout a zavolal policii. Vyšetřovatelé tak ihned věděli, že stojí před opravdu podivným případem a rozuzlení nebude jednoduché.
Ve výpovědi Jiří S. uvedl, že do místnosti nejprve vtrhla trojice lupičů a jeden z nich vytáhl zbraň. Pak všechny tři muže lupiči svázali na zemi, ukradli několik drobností a odešli. Následně prý na místo přišel další muž, který přistoupil k obětem, kolem krku jim utáhl smyčky a odešel. Přeživší prý víc neviděl, neboť ležel obličejem k zemi a akorát slyšel chroptící kamarády, kteří postupně umírali.
Netrvalo dlouho a policisté zjistili totožnost lupičů. Jednalo se o muže, kteří na vánočních trzích prodávali bižuterii, a to ve stáncích, jež patřily podnikateli Václavu H., kterého však už dva roky nikdo neviděl. Poslední, s kým byl viděn, byl jistý Ivan Roubal. Policisté si tak vzpomněli na případ z minulého roku, kdy našli tělo taxikáře Vladimíra S. v septiku nepoužívaného domu, pročež nebylo možné zjistit příčinu úmrtí. Jeden ze svědků však tenkrát uvedl, že mrtvého také viděl právě s Roubalem a policisté tak konečně získali podezřelého.
Roubala, který měl na svém kontě minimálně pět vražd, však vyšetřovatelé dlouho nemohli nikde najít. Na povrch mezitím začaly vyplout další a další vraždy. Jeho syn se dokonce policii svěřil s tím, že Ivan Roubal zabil své dva kamarády, které dal následně sežrat prasatům a těla se tak nikdy nenašla.
Brutálního vraha se pro jeho agresivní a nevyzpytatelné chování začalo bát čím dál více známých, až se jeden z nich nabídl, že Roubala vyláká, aby ho mohla policie zatknout. Stalo se tak 30. března 1994 na stanici metra Náměstí Míru, avšak vyšetřovatelé ještě neměli vyhráno.
Roubalův syn odmítl vypovídat, sám vrah obvinění odmítal a v případech, kdy policie postrádala těla, bylo náročné vznést obvinění. Nakonec se však Roubala podařilo odsoudit a ten v roce 2015 ve vězení zemřel.
„Mrtvolu nikdy nenajdete,“ tvrdil Petr Zápotocký u soudu
Petr Zápotocký se do hledáčku policie dostal již před rokem 1992, kdy napadl dvě ženy a další oběť dokonce škrtil a topil ve vaně. Po výkonu trestu, který měl zajistit jeho nápravu, však zmizela třiasedmdesátiletá Květoslava Šátková a kriminalisté takřka ihned věděli, kam směřovat svoje kroky. Vrah totiž bydlel ve stejné ulici, jako jeho oběť.
Ač se Zápotocký ke svému činu nikdy nedoznal a naopak tvrdil, že vyšetřovatelé tělo nikdy nenajdou, proti obžalovanému svědčilo mnoho nepřímých důkazů – stopy jeho krve a DNA na kobercích, rozbité okno v domě zavražděné a její šperky, které se snažil prodat v několika bazarech.
„Pan Zápotocký od počátku uváděl, že se této činnosti nedopustil. Není zde navíc žádný přímý důkaz, který by ho usvědčoval, a celá obžaloba je v podstatě na základě nepřímých důkazů,“ uváděla jeho obhájkyně Ivana Holečková.
Soud nakonec obžalovaného nejen díky nepřímým důkazům, ale i kvůli činům spáchaným v minulosti odsoudil na doživotí, a to i přesto, že tělo zesnulé Šátkové opravdu nikdy nebylo nalezeno.
„Je sice nutné uvést, že se obžalovaný k činu nedoznal a byl prý v době vraždy v hospodě, důkazy však svědčily proti němu,“ řekla předsedkyně odvolacího soudu Jaroslava Maternová. Zápotocký je prý pro společnost příliš nebezpečný a státní zástupce Karel Kučera si stojí za tím, že takový člověk musí být od veřejnosti izolován.
Psychopat Stanislav Lacko ve sklepě utloukl sedmdesátiletou ženu
Případ Stanislava Lacka není nijak záhadný a k jeho dopadení došlo jen pár hodin po spáchání vraždy. Jedná se ale o zajímavou sondu do duše psychopata. Na konci března 1992 byla ve sklepě domu v Soukenické ulici v Rokycanech nalezena poloobnažená mrtvola starší ženy, která ležela na podlaze chodbičky před sklepními kójemi, v poloze na břiše, s vyhrnutým kabátem a staženými nohavicemi kalhot až k botám.
„Paní Pardusovou jsem dobře znal. Ve sklepě byla, ale chudák, v takovém stavu, že jsem policii tvrdil, že to není nikdo z našeho domu,“ uvedl nálezce, který oběť moc dobře znal.
Vyšetřování ukázalo, že příčinou smrti 72leté důchodkyně bylo udušení rdoušením, avšak soudní lékaři na jejím těle nalezli i řadu dalších zranění. „Pachatel útočil proti oběti různými mechanismy – opakovanými údery rukou sevřenou v pěst, šlapáním obutou nohou do oblasti tváře, nárazovým klekáním na hrudník a také zavedením pevného předmětu tyčkovitého tvaru do konečníku a pochvy,“ zněl posudek odborníků, podle kterých mohlo utrpení oběti trvat dokonce až třicet minut.
Vraha usvědčilo i několik nájemníků, kteří ho v inkriminované době viděli ve sklepě a policie tak šla takřka na jistotu. Stanislav Lacko sice zpočátku zapíral a tvrdil, že si z uplynulé noci nic nepamatuje, ale výpověď jeho družky spolu s ohledáním holobytu, kde spolu bydleli, přinesly zásadně jiné poznatky. Lacko byl nakonec odsouzen na doživotí a Rokycany si tak od vraždění bývalého boxera mohly oddychnout.
Lesní vrah Viktor Kalivoda se zúčastnil soutěže Chcete být milionářem?
Všechno to začalo roku 2004, kdy jeden z farmářů na poli našel dvě mrtvé krávy, zastřelené zblízka několika ranami do hlavy. Tato zpráva se ihned dostala do médií, ale policistům se útočníka nikdy nepodařilo vypátrat. Tehdy nikdo netušil, že za činem stojí Viktor Kalivoda, který si chtěl na dobytku vyzkoušet to, co později provede na lidech. „Bylo to akční, bral jsem to jako takový mezistupeň,“ přiznal se později u soudu.
Téhož roku se vrah zúčastnil oblíbené televizní soutěže Chcete být milionářem? na televizi Nova. „Rád hraju stolní hry a čtu detektivky,“ představil se tehdy divákům. Kalivoda byl nadprůměrně inteligentní, studoval několik vysokých škol, a tak si hravě poradil i s první otázkou soutěže: „Když ptáčka lapají, pěkně mu...“ a) Kývají, b) Spílají, c) Zpívají, d) Tleskají. A správně zvolil možnost c.
V soutěži byl úspěšný, jeho otec pracoval v Bruselu v centrále NATO, matka byla soukromá zubařka a mladý Kalivoda se pořád ne a ne najít. Nejprve to zkoušel u policie, poté jako tramvaják a několikrát prý i stál na Nuselském mostě s úmyslem skočit. Všechno se změnilo, když se mu do ruky dostala kniha Oprátka za osm mrtvých o vražedkyni Olze Hepnarové, která uvedla, že zabíjela proto, že jí společnost nerozumí. V tu chvíli se Kalivoda rozhodl dokončit to, co Hepnarová začala.
Svou první vraždu spáchal v roce 2005 a za oběti si zvolil starší manželský pár, který šel do lesa na dřevo. Tady však Kalivoda udělal chybu, neboť do lesa přijel vozem patřícím jeho matce, což nakonec policii pomohlo k jeho dopadení. Stejný vůz se objevil i na místě jeho další vraždy v lese u obce Malíkovice na Kladensku, kde náhodně potkal elektrikáře Lendóciho a několikrát ho střelil do těla. Těžce zraněný elektrikář se pokusil utéct, ale Kalivoda ho snadno dostihl a dorazil dvěma ranami do hlavy.
Právě díky automobilu to policie neměla těžké a jen o čtyři dny později Kalivodu zatkla v jeho domě. Dostal doživotí, pár let na to, konkrétně v roce 2010, spáchal ve věznici Valdice sebevraždu podřezáním.
